V poslední době se stává nepsaným pravidlem setkání plochodrážníků na závodech v Liberci. V půlce října se v Liberci jel poslední letošní závod extraligy družstev na ploché dráze. Nebylo to jisté, neboť´ se k vůli počasí rušila spousta závodů, například finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni. Přesto jsme do Liberce dorazili, a nelitovali jsme. Krásné počasí, vzorně připravený stadión a hlavně do poslední chvíle kvalitní a napínavé závody.
Josef Kalous v historické rubrice magazínu speedwayA-Z:
Josef Kalous má dodnes plochou dráhu přes ulici
Příjemné bylo setkání bývalých závodníků. Vzpomínali jsme, jak vypadal stadion v sedmdesátých letech. Depo, kde byly plechové garáže, a mezi nimi procházeli pánové Třešňák a Tomašovič, kteří pro speedway doslova žili. Jezdci, Minařík, Rybář, Špinka, později Ráliš, Matějíček a mnoho dalších. Byla to krásná doba. Bezva parta a kamarádství. Přijeli také mí kamarádi a kolegové z Ústí nad Labem a Chabařovic.
Bohuslav Polák, Martin Morávek, a moje maličkost. Bohouš Polák, výborný ledař, který nikdy nezkazil žádnou srandu, Martin Morávek, skvělý jezdec, super kámoš, který po mnoho let podporuje jako podnikatel finančně závody na různých stadionech.
Já se chci ale dnes zmínit hlavně o dvou bývalých jezdcích. Josef Herda, který závodil v Liberci, a slaví krásných devadesát let. Tím dalším je Josef Kalous. V šedesátých letech jezdil, kterému už bylo osmdesát za Ústí nad Labem pod dohledem Jaroslava Volfa staršího.
Později závodil za Liberec, kde dodneška bydlí. Znám ho od svých šesti let z Polep u Litoměřic, kde Ústečané měli svůj stadion. Bylo ho všude plno, a kam přijel, bylo vždy velmi veselo. Píši o Pepovi také ve své knize Od řidítek k mikrofonu.
Jednou v Polepech vyhrál závod a pozval nás na domácí víno do vedlejších Hrušovan, kde bydlel. Jeli jsme všichni. Všechno jsme vypili a později nám bylo hrozně špatně. Všichni jsme to ale přežili.
V Polepech dostal od tehdejšího spíkra Jaroslava Čmejly přezdívku Barry Briggs a od té doby mu to už zůstalo dodnes. Ještě jednu historku z Polep. Tréninky měli Ústečáci vždy v týdnu od šestnácti hodin.
Pepa Kalous to měl do Polep z kopce něco přes kilák. Jednou když bylo asi za pět minut šestnáct, nadával trenér Volf, kde zase ten Kalous je. Zdržuje nás. Za dvě minuty čtyři, se ozval zvuk motoru a ve čtyři stál Pepa na startovní čáře.
Pronesl, pánové, co je? Jsou čtyři jedem. No, my byli mrtví. Pepa byl opět vítěz. Vždy když se s Pepou potkáme, je o čem povídat. Tak tomu bylo i v Liberci. Krásný den, na který budeme dlouho vzpomínat i díky setkání. Všem pevné zdraví!
