Pardubice – 28. dubna
Čtvrt hodiny před začátkem tréninku pro evropské semifinále Eduard Krčmář ve svém boxu znejistěl. Jaro bylo v plném rozpuku a on si nechal doma své léky proti alergii. A ke všemu z Pardubic odjížděl rovnou na polskou ligu. Pomocnou ruku nabídl Vladimír Kalina, který Slaňákovu maminku Jitku dovezl domů a nazpět za zhruba dvě a tři čtvrtě hodiny. Léčbu však potřeboval spíše motocykl, s nímž Eduard Krčmář nemohl být po úvodní jízdě vůbec spokojený. Ovšem na něj našel prostředky závodníkův otec Eduard. Český reprezentant začal od druhé série vizit trojky jako na běžícím páse a pouze v rozjížďce s číslem čtrnáct byl před ním Anders Thomsen. Přes rozjížďku poslední šance Eduard Krčmář pronikl do finálové jízdy. V ní se chytil do pásky Kevin Wölbert a o českém postupu bylo v zásadě rozhodnuto. Eduard Krčmář útočil na Kaie Huckenbecka i vítězného Antonio Lindbäcka, který si dnes prošel obdobnou genezí jako on, ale nakonec zůstal třetí, ovšem s postupem do challenge. Zato Zdeněk Simota nemohl být se svým čtrnáctým místem spokojený, Hynek Štichauer a Patrik Mikel z pozic náhradníků nevyjeli na ovál vůbec.

Začátek nedává žádný důvod k oslavám

Skvělé sluneční dopoledne zahanbilo všechny nevěřící Tomáše, kteří nevěřili meteorologům a po předchozích chladných dnech si přece jen vzali s sebou do Pardubic mikiny a teplé bundy. Nyní se jim tísnily na dnech ruksaků nebo si netroufaly vystrčit hlavy z kufrů jejich automobilů.

Ochranka u vchodu a mnohem širší sortiment občerstvení dával najevo, že se dnes nejede běžný závod z českého kalendáře. Vystavená liazka, s níž v pětaosmdesátém dokončila slavnou dálkovou rallye posádka pod vedení Jiřího Moskala, se skvěle vyjímala v sousedství tatry, za jejímž volantem vyhrál Karel Loprais o sedm let později. Oba kamióny lákaly na doprovodnou Dakar Show, jejíž hlavní část odstartovala autogramiáda po skončení tréninku.

Její hvězdou byl Jiří Moskal. Bylo jen na škodu, že mu pořadatelé nenechali vytisknout podpisové kartičky a diváci by dozajista přivítali komentovaný program. A to tím spíše, byla-li možnost moderované besedy předem zmiňována.  Nicméně návštěvníkům byli k dispozici také členové MRG Teamu Milan Engel, Tomáš Kubiena a Jan Veselý. Hned vedle seděli Lukáš Hutla, Hynek Štichauer a Václav Milík i se zlatou přilbou, kterou mu mistr klenotnický Pavel Lejhanec nasadil na hlavu zkraje října.

Zatímco za tribunou panovala vcelku pohoda, v depu byl spíše klid před bouří. „První motorka je udušená, pojedu na druhý,“ umiňoval si Zdeněk Simota. Eduard Krčmář, druhé české želízko v ohni, se dle svého dobrého zvyku prozatím zdržoval komentářů. V té chvíli za něho závodili jiní. Vladimír Kalina naložil jeho maminku Jitku a společně upalovali do Slaného pro prášky na alergii, které si český závodník doma zapomněl.

Naštěstí všechno stihli včas, ovšem první série nedala českým příznivcům příliš velký prostor pro radost. Rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl opanoval Adam Ellis, který zaskočil za zraněného Stevena Worralla. Na záda se mu dívali nejen David Bellego a Antonio Lindbäck, ale bohužel i Eduard Krčmář. A Zdeněk Simota ob jednu jízdu později a sebou nechal pouze norského outsidera Glenna Moie.

Plzeňan přidal další bod v sedmé jízdě, který přišel na úkor Andreje Kobrina. Ukrajinec se slovenskou licencí přinesl Žarnovičanům možná ještě větší zklamání než při pražské extralize, protože si dnes neměl připsat ani jeden bod. A takový výsledek by nebyl problém ani pro žádného ze slovenských juniorů, jimž by ovšem mítink mohl dodat cenné zkušenosti v elitní společnosti. Avšak Eduard Krčmář se měl stát hrdinou dne.

Změny v nastavení Slaňákova motocyklu jsou k lepšímu

Trubky se v hledišti konečně rozezněly v šesté jízdě. Eduard Krčmář v jejím čele rychle vystřídal Kaie Huckenbecka, jehož později trápil Piotr Protasiewicz. Jenže Slaňák nesledoval dění za svými zády a mířil pro cenné tři body.

„Za prvý jsem neodjel a za druhý jsem to měl slabý,“ vyprávěl sotva u vrat depa předal motocykl svému otci, který s ním absolvoval kontrolu u technických komisařů. „Teď jsme to překopali a ladíme to.“

Že se vydali na správnou cestu, potvrdila rozjížďka s číslem deset. Její start vynesl do vedení Hanse N. Andersena. Eduard Krčmář byl těsně za ním, a když Dán v úvodním nájezdu druhého okruhu chyboval, vmžiku byl před ním. Se šesti body pro něho rozhodně postupová otázka nebyla ani v nejmenším ztracena.

Dnešní závod totiž postrádal vyloženého favorita. Vedl Kai Huckenbeck, jehož však o jediný bod připravil právě Eduard Krčmář. O bod za ním v průběžné klasifikaci dlel Kevin Wölbert, jenž na úvod vyhrál, avšak poté se díval na záda Antonio Lindbäcka, resp. Davida Bellega, jenž v osmé jízdě přišel o bod vinou přejetí vnitřní čáry oběma koly. A pak už byla trojka šestibodových, v níž vedle slánského borce byli i Antonio Lindbäck a Hans N. Andersen.

Eduard Krčmář skvěle odstartoval rovněž do čtrnácté jízdy. Jenže Anders Thomsen v úvodním oblouku druhého kola udolal Roberta Lamberta, aby v nájezdu do třetího okruhu překonal rovněž Eduarda Krčmáře. Ten se však nenechal rozhodit z konceptu a odpověděl suverénním prvenstvím v rozjížďce s číslem osmnáct, jejímž cílem za ním projel Kevin Wölbert.

Postup je ve Slaném

Eduard Krčmář skončil základní část s jedenácti body, Kevin Wölbert měl navzdory prohře s ním o bod navíc. Jedenáctku zobrazovala světelná tabule rovněž u jména Anderse Thomsena. Dánský závodník totiž po výhře nad českým reprezentantem v prvním oblouku sedmnácté jízdy vyřešil i Adama Ellise, s nímž to po jeho úvodním vítězství šlo od deseti k pěti.

Situaci vzápětí zkomplikoval Timo Lahti. Finský závodník po vlažném úvodu vítězil jako na běžícím pásu. Svůj třetí triumf v řadě zaznamenal v devatenácté jízdě, v jejíž úvodní zatáčce objel Antonio Lindbäcka. Tím pádem skončil s deseti body, které mu stačily na jízdu last chance, kam ostatně putoval i jím poražený Švéd.

Piotr Protasiewicz se již musel smiřovat se svým vyřazením z challenge, když v rozjížďce s číslem dvacet míchal postupovým osudím. Odstartoval totiž na Kaie Huckenbecka, což hrálo do karet Eduarda Krčmáře. Nikdo jiný z ostatních jedenáctibodových nedisponoval trojicí vítězných jízd, což by českého borce poslalo rovnou na startovní rošt finálové jízdy.

Jenže na něj se přece jen dostal Kai Huckenbeck, když v první zatáčce druhého kola podjel ostříleného polského borce. Do last chance naopak mířil Eduard Krčmář, který popadl příležitost za pačesy. Po raketovém startu sice před sebe v první zatáčce musel pustit Antonio Lindbäcka, jenž byl zvenčí až příliš rychlý.

Nicméně pro Anderse Thomsena a Timo Lahti vystavěl hradbu, jíž oba potomci dávných Vikingů nedokázali ztéci. Oba se snažili ze všech sil, jenže Eduard Krčmář neudělal sebemenší chybičku a neomylně se kvalifikoval do finále.

„Dráha je moc tvrdá a nedá se předjíždět!“ láteřil Anders Thomsen ve chvíli, kdy si finalisté vybírali startovní rošty. O chvíli později si Kevin Wölbert ulitým startem vysloužil žlutou kartu. Co pro něho bylo horšího, při repete se ocitnul polapený v pásce.

Dakarská liazka se užuž chystala na akční ukázku, nicméně musela couvnout, aby se finále mohlo napotřetí uskutečnit. Postupová otázka pro challenge však již byla vyřešena, protože zbývající trojka se do Terenzana kvalifikovala bez ohledu na pořadí. Dopředu se zprvu dostal Kai Huckenbeck, jehož po protilehlé rovince minul Antonio Lindbäck. Útočil i Eduard Krčmář. Němce se mu podjet nepovedlo, takže neriskoval a přišel si vychutnat potlesk jako třetí nejlepší závodník odpoledne.

Hlasy z depa

„Dobrý,“ odtušil Eduard Krčmář komentář na téma svého postupu do challenge. „Deset minut před tréninkem jsem zjistili, že jsem si zapomněl léky na alergii. Naštěstí jsem je nepotřeboval, ale zejtra jedu do Polska. V úvodní jízdě jsem za prvý neodjel a za druhý jsem to měl slabý. Překopali jsme to a pak to doladili. Naštěstí to už bylo dobrý. Jedeme dál a necháme se překvapit. Nebudu předbíhat, uvidíme.“

„Bylo to strašně vyrovnaný,“ hodnotil Zdeněk Simota. „Já nejsem ještě vyjetej‘ a v takovým závodě rozhoduje každá blbost. Technika i já musí fungovat na sto procent, když to není, nemůžeš tady jet na postup. Je to velká dráha, dělaná pro takový Anderseny a Protasiewicze a takový střelce.“

1. Antonio Lindbäck, S	1 3 2 3 2	11	1.	1.
2. Kai Huckenbeck, D	3 2 3 1 3	12		2.
3. Eduard Krčmář, CZ	0 3 3 2 3	11	2.	3.
4. Kevin Wölbert, D	3 2 2 3 2	12		T
5. Anders Thomsen, DK	1 3 1 3 3	11	3.
6. Timo Lahti, FIN	0 1 3 3 3	10	4.
7. Piotr Protasiewicz, PL	2 1 2 2 2	9
8. Hans N. Andersen, PL	3 2 1 2 0	8
9. Adam Ellis, GB	3 2 1 0 2	8
10. David Bellego, F	2 L 3 2 1	8
11. Robert Lambert, GB	2 3 0 1 1	7
12. Lasse Fredriksen, N	1 1 2 1 0	5
13. Dimitri Berge, F	2 0 1 0 1	4
14. Zdeněk Simota, CZ	1 1 0 0 0	2
15. Glenn Moi, N	0 0 0 1 1	2
16. Andrej Kobrin, UA (SMF)	0 0 0 0 0	0
17. Hynek Štichauer, CZ (res)		DNR
18. Patrik Mikel, CZ (res)		DNR

Legenda použitých zkratek

E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do opakované jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného defektu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádu jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád, * – žolík v ligových utkáních extraligy

---

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer