Bratislava – 4. listopadu
V Čechách současná protikoronová opatření dokonale zastavila veškeré akce typické pro plochodrážní podzim. V Polsku však fanoušky zaměstnává otevřené přestupní okénko tamních lig. Jednou z velkých změn pro sezónu 2021 bude odchod Martina Vaculíka ze Zielonej Gory.
Slovenský závodník o svém rozhodnutí informoval včera prostřednictvím svých sociálních sítí. Poděkoval funkcionářům, sponzorům i fanouškům za spolupráci v posledních dvou letech. Označil je za jedny z nejlepších ve své kariéře a připomněl, že se stal leaderem týmu. Zároveň si ovšem posteskl, že se Zielenou Gorou nedosáhl na extraligové medaile.
Martina Vaculíka jsme letos v Čechách viděli pouze při dvou pražských SGP
Kopřivnice – 3. listopadu
V extralize se mihnul již vloni, avšak větší příležitost mu vyšší česká divize měla přinést až letos. O jeho služby projevil zájem Milan Mach, který potřeboval zalepit svou bolavou patu v otázce povinného juniora hojivou náplastí. Jenže co čert nechtěl, Jan Macek si na konci druhého závodu v Liberci nešťastně zlomil klíční kost. Už tak proklatě krátká sezóna se po něho ještě zkrátila, byť pracoval na rychlém comebacku.
Nešťastný pád
Jan Macek ve společnosti svého dědečka, který jej na závody běžně doprovází
„Tak vlastně manažer AK Slaný se mnou navázal kontakt,“ líčí Jan Macek. „Domluvili jsme se na tomhle, že pojedu extraligu za tenhle tým. V týmu bylo všechno úplně super, měl jsem kolem sebe dobrou grupu lidí a cítil jsem se nadšeně. Mé výkony nebyly zase o moc lepší než minulý rok. Přece jen ale je lepší se učit mezi ostřílenými borci.“
Idylka naneštěstí dospěla k předčasnému konci v rozjížďce s číslem sedmnáct libereckého podniku… „Poslední jízda, poslední nájezd na poslední kolo,“ povzdechne si. „Udělal jsem hloupost. Vytáhl jsem to hrozně na lajnu a nevím… Sám to nedokážu popsat, co přesně se stalo. Jen vím, že jsem to přetočil a šel na levé rameno.“
S výhledem na rok 2021
Jan Macek (bílá) se při liberecké extralize za zády Daniela Klímy (červená) dostává do problémů
Zlomená kliční kost znamenala pro Jana Macka stopku. Sice se vrátil do sedla a trénoval v Kopřivnici. Jenže poslední slovo měl nakonec plukovník Prymula. Vládní opatření zastavila veškeré dění na oválech již na počátku října.
„Ano, trénoval jsem už a chtěl jsem ještě něco odjet,“ souhlasí kopřivnický odchovanec. „Ale jak sami vidíme, v téhle době to už nejde. Je hrozná škoda, že sezóna 2020 byla taková slabá oproti minulému roku. Ale co se dá dělat, tohle člověk musí dodržovat.“
Nezbývá než věřit, že nový rok má ve vínku lepší osud než jeho dosluhující starší bratříček. „Budu se připravovat,“ přibližuje Jan Macek náplň svých současných dní. „Jako fyzičku a makat na sobě. Teď dělám a připravuji své motorky, ať jsou opravdu v dobrém stavu.“
Je po sezóně! A byť by ji nakrásně sportovní komise minulé pondělí oficiálně neukončila, nadprůměrně deštivý týden by tak či onak dokončil dílo zkázy. Je však potřeba myslet na další závodění, které v současnosti mají nejblíže ledaři. Proto se Lukáš Hutla v sobotu vypravil se svou Hondou na motokrosovou trať do Přepych u Přelouče. Bahnité podmínky byly náročné, trénoval již jen jediný další borec, nicméně trénink dělá hráče, jak český reprezentant své počínání charakterizoval.
Plzeň – 31. října
Každému žurnalistovi se čas od času povede přelkep, jak psával spisovatel Ondřej Neff. Zkraje měsíce řádil šotek v redakci jistého deníku, který článek o nominaci Jana Kvěcha za stálého náhradníka seriálu Speedway Grand Prix doprovodil snímkem, na němž je v akci starší bratr pražského juniora. Václav Kvěch vše bere s nadhledem, byť velké ceny jezdit nebude. A magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jej mnohem více mrzí letošní krátká sezóna.
Václav Kvěch není spokojený s délkou letošní sezóny
Sám Václav Kvěch ukončil své letošní závodění v půli září při juniorce v Žarnovici. „To mělo rychlej‘ konec,“ připomíná své dva pády. „Škrtnul jsem si o Honzu Macka a pak už si moc nepamatuju.“
Přitom svou druhou jízdu vedl, než v její poslední zatáčce upadl a ocitnul se v péči lékařů. „Ani to si moc nepamatuju,“ nemůže sloužit s komentářem. „Škoda, že to nevydrželo o sto metrů dál. Ale to je jedno, stalo se, stalo. Život jde dál.“
Navíc jeho tělesná schránka žádné vážnější úhony naštěstí nedoznala. „Měl jsem jen otřes mozku,“ svěřuje se Václav Kvěch. „Zaplaťpánbůh. Stáli při mně všichni svatí.“
Václav Kvěch na téma své fotografie v článku o bratrově nominaci na SGP 2021:
„Na ten článek jsem narazil. Normálně jsem se orosil. Blázinec. To se mi líbilo.“
V úterý dvaadvacátého září měla juniorka pokračovat na pražské Markétě. Startovní listina se do kupy dávala jen horko těžko. Česká republika zčervenala na covidových semaforech mnoha zemí a tak musely vypomáhat dvěstěpadesátky. Jenže závod nakonec stejně padl, když se dopoledne před ním omluvil právě Václav Kvěch.
Osudný moment v Žarnovici: Václav Kvěch (červená) po kontaktu s Janem Mackem (bílá) se dostane do potíží
„Dostal jsem kovida,“ svěřuje se. „Už v pondělí jsem nešel do práce. Večer jsem už měl devětatřicítku horečku. Ve čtvrtek jsem šel na testy a byl jsem pozitivní. Nejel jsem proto ani dvojice ve Slaným s Ondrou Smetanou.“
Další závodění zastavily stále přísnější vládní restrikce. „Je škoda, že se sezóna neodjela celá,“ posteskne si Václav Kvěch. „Naštvalo mě to. Člověk do toho nastrká spoustu peněz.“
Mistrovství světa na dlouhé dráze patřilo k disciplínám, které koronavirová krize poškodila nejvíc. Pětidílná finálová série se smrskla na dva závody na diametrálně odlišných drahách v Morizes a v Rzeszowě. Vedle kvalifikačního kola v Scheesselu padl i Long Track of Nations. Nicméně z challenge v Rodenu nakonec postoupili dva Češi.
Josef Franc si vybojoval účast ve finále vítězstvím v challenge
Právo účasti ve finálovém seriálu na příští rok si zajistila první sedmička letošního pořadí. Z challenge postoupili čtyři, když si komise CCP vyhrazuje právo udělit tři divoké karty. Jenže řada závodníků si finálový pásek svých kalhot jistí ještě účastí v kvalifikaci.
O postupu Josefa France nemohlo být ani pochyb. Návratu mezi elitu se dočkal rovněž Hynek Štichauer, který svým šlechetným zapůjčením motocyklu na Pražanově vítězství v Rodenu participoval.
Shodou okolností se do světového finále na dlouhé dostal rovněž Hynek Štichauer
Romano Hummel a Theo Pijper, kteří si v Rodenu vyjeli postup, totiž ve druhém finále v Rzeszowě potvrdili své umístění mezi nejlepšími sedmi. A Kenneth Kruse Hansen, jenž skončil až šestý, se dokonce stal vicemistrem světa. Dalším v pořadí na postup byl právě Hynek Štichauer.
Účastníci finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze 2020:
pořadí v MS 2020
pořadí v challenge
Lukas Fienhage, D
1.
Kenneth Kruse Hansen, DK
2.
6.
Mathieu Tresarrieu, F
3.
Zach Wajtknecht, GB
4.
8.
Romano Hummel, NL
5.
2.
Theo Pijper, NL
6.
4.
James Shanes, GB
7.
14.
Josef Franc, CZ
11.
1.
Max Dilger, D
9.
3.
Bernd Diener, D
5.
Hynek Štichauer, CZ
7.
Poznámka: umístění klíčové pro postup do finále 2021 je zobrazeno tučně
Praha – 29. října
Seriál pohárových závodů stopětadvacítek na krátkých tratích následoval osud ostatních plochodrážních podniků pod gescí AČR. Vzhledem k nouzovému stavu se již nepojede a měl by mít před sebou již jen tradiční vyhlášení ve slavnostním duchu. Jenže o jeho podobě zatím nemá tušení ani Zdeněk Schneiderwind, jenž před třinácti lety zápolení kolibříků na malých oválech spískal.
Jaroslav Vaníček se stal vítězem letošního seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup
„Mini Cup již skončil,“ odtuší pražský trenér. „Vyhlášení nevím, jak proběhne. Chtěl bych ho slavnostnější, ceny jsou přislíbeny, rám Stuha jako hlavní. Děkuju jim a PRO-TECu, nebýt jich, dělalo by se to těžko. Jdou do toho léta, bez nich by se všechno dávalo těžko do kupy. Nechci jít proti vládním opatřením, může se stát, že by se vyhlášení udělalo až na jaře při prvním tréninku.“
Jako definitivní platí pořadí, které určil poslední díl série v půlce srpna v Chabařovicích. Svůj loňský primát obhájil Jaroslav Vaníček, avšak na závěrečné pódium vstupují dva novicové spojení slavným velkým písmenem CH. Adam Nejezchleba je druhý a Petr Marek, který předloni začal plochodrážní ovále očichávat, třetí.
Adam Nejezchleba skončil druhý
S jedenácti uskutečněnými mítinky se letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup stal nejbohatším seriálem a to nejen u nás. A to ještě minimálně o čtyři závody přišel. Pražský úvod se v květnu utopil v záplavách deště, další dva mítinky malé Markéty vzal plukovník Prymula svými anticovidovými restrikcemi. Rovněž červnový závod ve Slaném ukončil předčasně déšť.
„Mini Cup fungoval,“ usmívá se Zdeněk Schneiderwind. „Na to, že sezóna byla zkrácená a blbá, se jelo bez problémů. Účast byla vždycky velká, s tím jsem nadmíru spokojenej‘. Máme problémy se startovkou v junioráku i ve velkým mistráku, ale v Mini Cupu ne. Nevidím v něm výrazný negativa, jen samá pozitiva.“
Petr Marek se svými výkony postaral o jedno z největších překvapení sezóny
Ona snad nějaká negativa byla? „Toho třináctýho června mě mrzel přístup některých závodníků,“ povzdechne si. „Stavěli jsme pro ně stany, bylo vedro a oni naše úsilí negovali. Ale ve finále bylo víc pozitivních věcí než těhle blbostí. Ale pro ty kluky by to mělo bejt školou do budoucna. Na velkých závodech se jich nikdo taky ptát nebude. Jako třeba teď v Lublinu.“
Pohár stopětadvacítek si na nezájem závodníků rozhodně nemohl stěžovat
Foto: Kiril Ianatchkov, Eva Palánová a Antonín Škach
