Liberec – 4. dubna
Panenky v jejím pokojíčku nenajdete, neoslovily jí ani, když byla úplně prťavá holčička. Ale plochá dráha, to bylo něco jiného. Už z tribuny byl pohled na čtveřici borců ženoucích se po ovále úchvatný. A co teprve depa, když jí některý závodník dovolil posadit se do sedla. Anebo báječná ledová jízda na tandemu s Lukášem Volejníkem. Kdo by se mohl divit, že se Štěpánka Nyklová sama vydala cestou plochodrážní závodnice. A protože se poněkud vytáhla, letos bude mít nejen novou kombinézu, ale i motocykly.
Florbalistka pokoukává po ploché dráze
„Po panenkách jsem nikdy moc netoužila, snad proto jsem doma asi ani žádné neměla,“ říká blonďaté děvče, které s rodiči po závodech jezdilo již od útlého věku. „Lukášovi Volejníkovi jsem vždycky fandila a jak jsem mohla do depa, tak jsem toho využila. I na ledech. Když jsem pak Lukáše usmlouvala k tomu, aby mě svezl, byla jsem moc ráda. Bylo to možná poprvé, kdy jsem seděla za řídítky závodního stroje, který jel. Seděla jsem i na stroji Lukáše Hutly nebo Markuse Jella. To bylo v roce 2017 a bylo mi šest. Na závodech jsem byla s rodiči každou chvíli. Dvakrát jsem byla i v Berlíně. Asi se mi ty motorky líbily víc než panenky.“
Nicméně něco jiného je fandit, něco jiného se na motocykl posadit, notabene závodní stroj Micro Shupa po Tony Katrovi. „K sedmým narozeninám jsem konečně dostala motorku,“ rozzáří se jí oči. „Jezdila jsem jen na chalupě po vesnici a po hřišti. Táta za mnou jezdil na kole, abych mu neujela. Pak jsme volali panu Vildemu a dohodli trénink ve Slaném. To bylo ještě s tou kroskou. Tam jsme v dílně u Martina Šťastného viděli Micro Shupu. Táta se s ním dohodl a v sobotu už byla doma. Další trénink už byl na plochodrážce. Ještě jsem neměla ani plechovou botu. Před tím jsem na motorce nejezdila, závodně hraju florbal a chodila jsem plavat.“
V květnu 2019 se Štěpánka Nyklová v Chabařovicích poprvé představila v ukázkových jízdách při PRO-TEC Speedway Mini Cupu. Na konci srpna už v Praze sama závodila. Jaký to byl pocit stoupnout si na startovní pásku s rozjetými střelci?
„Do Chabařovic jezdím od té doby ráda,“ říká. „Navíc to z Liberce nemáme daleko a v Děčíně mám tetu, takže se vždycky zastavíme i u ní. Nejdříve jsem zkoušela jízdy sama, ale pak jsem to chtěla zkusit na ostro i s klukama a na pásku. Bylo to dobrý a líbilo se mi to. Nebála jsem se. S klukama to je těžký. Většina z nich už jezdí dlouho a já jsem pořád jedna z posledních kdo k tomuto závodění přišel.“
Přípravy v plném proudu
Loni už Štěpánka Nyklová v pohárové sérii stopětadvacítek závodila pravidelně a se stále lepšícími se výsledky. Ve Slaném jela finále C, v Mariánských Lázních vyhrála déčko. Celkově skončila patnáctá, v šampionátu na krátkých oválech třináctá.
„Loni to byla moje první celá závodní sezóna, navíc už na větší motorce,“ bilancuje. „Tréninků i závodů bylo víc a od devíti let jsem mohla jezdit i mistrák na krátké dráze. Sbírám zkušenosti a učím se. Pár jízd se mi povedlo a z toho byly ty lepší výsledky. Ve Slaném bylo hodně mokro a bláto. Kluci jsou rychlí a jak se drali dopředu, šli buď na držku nebo mimo dráhu. Já si jela svoje a úspěchem bylo jízdu dokončit. Z toho jsem těžila maximum. V Mariánkách mi to sedlo. Nikdy před tím jsem tam nebyla, ale líbilo se mi tam.“
Sport levých zatáček je pro severočeskou závodníci startující za Slaný tím pravým ořechovým. „Plochou dráhu jezdím ráda a hlavně tady mám i hodně kamarádů,“ svěřuje se Štěpánka Nyklová, aby jedním dechem přešla ke svým současným plánům. „Micro Shupa pádila od nás do Mariánek. Tam byla chvíli a teď už je u Dominika bráchy. Jsem ráda, že má po mě a po Toníkovi stále koho vozit.“
A jak se změní její závodní park? „My máme připravený rychlejší motor a na jednom se ještě pracuje,“ přibližuje. „Táta dává dohromady ještě jednu motorku, abych měla dvě. Letos chceme zkusit i klasickou dráhu. Jinak jsme spíš řešili kosmetické věci. Vyrostla jsem z kombinézy, tak jsme novou sladili i s dekou na motorku. Teď už se těšíme na první tréninky a pak závody. Doufám, že se nám bude dařit.“
Štěpánka Nyklová děkuje:
„Z naší rodiny nikdo plochou nejezdil a tak nám nemá kdo radit. Proto jsou pro nás důležité všechny rady, které dostaneme, a za tyto všem děkujeme. Kolikrát ani nevíme, jak co nastavit. Učíme se, ale když nám někdo poradí, je to lepší. Hodně nám pomáhá pan Kollert, trenér pan Rosůlek, ale poděkovat bychom chtěli všem, kteří se o nás děti a o plochou dráhu starají. Určitě Zdendovi Schneiderwindovi a panu Šůsovi do Shupy. Také mým rodičům a dalším sponzorům, kteří nás podporují.“
Foto: Antonín Škach, Kiril Ianatchkov, Karel Herman, Eva Palánová a Jaromír Nykl
