Události dnešní noci překvapily i samotného Miloše Zemana. Ač hodně blízký Kremlu, musel ve svém projevu dát za pravdu dokonce i čučkařům z CIA. V plochodrážním sportu se politika vesměs neřeší. Zápolí se stylem fair play. Takové zásady však noční útok ruské federace na Ukrajinu s mnohem slabší armádou silně porušuje. Nezbývá, než si přát návrat normálního světa, v němž se bojuje výhradně na oválu. A co na tom, že naši prohrají jako při poháru přátelství před dvěma léty?!
Tenhle víkend stál skutečně za to! Dýchal mrazivým dechem paní Morany, která však jakoby cítila svůj blížící se osud. A vskutku naši borci se představili v akci, ať již měli běžné pneumatiky nebo do nich vrazili hřebíky či samořezné šroubky. Ale ať tak či onak, takhle výživný plochodrážní víkend tu letos ještě nebyl!
Plochodrážní víkend se vlastně smrsknul na sobotu a neděli. Především však sobotu. Bráno přísně chronologicky, nejprve šli do akce ledaři. Koncept magazínu speedwayA-Z však účinkování dvojice Lukáš Hutla – Jiří Wildt přinesl na monitory vašich počítačů již předevčírem.
Avšak zatímco ledaři byli někde na začátku svého zápolení o první letošní body do evropského šampionátu, odstartovala první ligová soutěž sezóny s převahou dvojek ve svém letopočtu. Budeme-li konkrétní Marmade doma v úvodním duelu francouzské Ligue Nationale de Speedway předčilo Morizes v poměru 54:45. V sestavě hostí se Jan Kvěch uvedl sedmi body (0 0 3 2 2 0).
„Dobrý, dobrej trénink,“ nechal se pražský junior slyšet po závodech. „Na motorce jsem se cejtil dobře. Všechno dobrý, odzkoušeli jsme, co jsme potřebovali a odjeli jsme domů. Přes tejden tady pršelo, dráha byla hluboká, první dvě jízdy jsme netrefili nastavení, ale od půlky závodu jsme ho doladili.“
Jediné věci, které Jan Kvěch lituje, byl výsledek duelu. „Bohužel jsme prohráli o devět bodů,“ říká. „Škoda to byla, ale všichni v týmu jsme měli tak zhruba stejně bodů. Na rozjetí to byly pěkný závody, dobře obsazený.“
Zatímco se Jan Kvěch se svým mentorem Filipem Šiterou vydával na cestu do Čech a ve své podstatě i k Baltu na polské soustředění se Zielonou Gorou, saský seriál Drift-On-Ice vrcholil v nové lokalitě Niesky. Plánovaný březnový vrchol v Chemnitzu byl totiž zrušen.
Hynek Štichauer nemohl být po čtyřech vítězných jízdách v základní části lepší. „Vyhrál jsem všechno,“ pochlubí se. „Ale komplet jsme měli tři. Kromě mě ještě Ronny a Ritchie. Losovaly se pozice a já si vybral venek.“
Jak to dopadlo, musí být nabíledni i absolutnímu analfabetovi, jenž si o saských šroubcích díky svým schopnostem nepřečetl jedinou větu. Richard Geyer si namířil k vítězství před Ronny Weisem, kdežto Pardubičan uzavíral řadu. Jenže…
„Hodně se padalo,“ říká. „Mně se to taky ve finále nevyhnulo. Líznul jsem si o Ritchieho a šel jsem přes hák. Bylo to ve druhým kole, ale opakovalo se ve čtyřech. Nakonec to bylo fajn.“
Skvělý dojem zanechal rovněž Roman Andrusiv. Čtyřikrát skončil druhý a se čtyřmi body si v malém finále volil pozici na startovním roštu jako první. Nakonec ale upadl a tak mu v konečné klasifikaci náleželo sedmé místo.
Po sobotním šampionátu Evropy se včera v Sanoku konal volný závod o pohár starosty. Zaručenou účast v něm měla nejlepší jedenáctka ze soboty. Dvanáctý borec na divokou kartu měl být pochopitelně domácí Michal Knapp, jenž však nominační podmínku splnil i bez protekce.
Jiří Wildt spočítal, že ledařů po sobotě plné pádů zůstane přesně dvanáct. „Jenže nás bylo třináct,“ povzdechne si. „Niek Schaap říkal, že nepojede, že má přetržený sval. Ale nakonec jel. Nic dalšího se nikomu nestalo, nikdo neodstoupil.“
Pražský ledař tím pádem strávil své včerejší osmadvacáté narozeniny jako jediný náhradník, který se nedostal ke startu. „Čekal jsem tam s motorkou a nic,“ povzdechne si. „Teď jedeme domů, budu určitě mít druhou Evropu v Tomaszowě. Doufám, že vyjde pohár Roelofa Thijse v Heerenveenu.“
Do závodu o pohár starosty zbývalo jen pár minut, když si Lukáš Hutla spolu se svým mechanikem Martinem Běhalem povšimnul praskliny v kyvné vidlici. Odstranění závady bylo dílem okamžiku. A český ledař v základní části nasbíral deset bodů (1 3 2 3 1).
„V poslední jízdě jsem píchnul kolo a byl jsem rád, že mě Michal Knapp nedojel,“ svěřuje se. „Motor od Tondy jede, ale v semifinále jsem už neměl síly. Teď mám pár dnů, abych zlepšil fyzičku v posilovně.“
Stejně jako v sobotním evropském šampionátu kraloval Dmitrij Soljanikov. Vyhrál pětkrát v základní části, vyhrál semifinále a nakonec vyhrál také finále. Na pódiu měl stejné společníky jako o čtyřiadvacet hodin dříve, tedy Vladimira Fadějeva a Haralda Simona. Lukáš Hutla skončil celkově pátý.
Sanok – 20. února
V listopadu se Antonín Klatovský prezentoval s novým motorem, který připravil pro letošní ledařskou sezónu. Okamžitě se vynořily spekulace o závodním comebacku jeho synů. Osud však zařídil, aby ho Martin Běhal dnes pro mezinárodní pouťák v Sanoku namontoval do rámu motocyklu Lukáše Hutly.
„Měl jsem větší ambice,“ neskrývá Lukáš Hutla. „Ale v první jízdě kamikadze Riihimäli nepřekvapil. Šel jsem přes něho, trošku se mi motal svět, ale pak vyloučili Jimmyho Olsena a já utrpěl dva body.“
V depu bylo rázem, co dělat. „Opravili jsme motorku,“ říká český ledař. „Rámeček, předek totál. Chtěl jsem pojet Frankyho. Ale strhla se spojka, klouzala mi spojka a nula.“
Nakonec se však Lukáš Hutla probil do rozjížďky poslední šance. „Hodně lidí padalo a já v poslední jízdě dal trojku,“ konstatuje. „Motor asi dostal při tom pádu prdu. Má něco najeto. Na dlouhých rovinkách motor potřebuješ. S Bauerem jsem se snažil, ale on mi metr po metru ujížděl.“
Do finále se tedy nedostal a jeho jméno psali na šestý řádek oficiálních výsledků. „Je tady Tonda Klatovský a na dnešek mi půjčí ten svůj novej motor,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Vyzkouším ho a pak uvidím, co v Heerenveenu a v Tomaszi Mazowieckem.“
Praha – 20. února
Ve středu třiadvacátého března v britském King’s Lynn proběhne talk show, jíž se účastní tři z velikánů historie klubu. Vedle Terryho Bettse a Marka Lorama dostal pozvánku také Tomáš Topinka. Pražský trenér věří, že v té době budou mít závodníci Olympu za sebou soustředění, pro jehož dějiště se nejlépe rýsuje Nagyhalasz.
Původně se Pražané chystali do francouzského Lamothe-Landerron, kde by třídenní tréninkový pořad vyvrcholil závodem. Jenže covidová opatření v zemi galského kohouta by náklady vyšroubovaly do nepřijatelné výše. Ani v jiných zemích není moc na výběr.
V Kršku se předělává ovál, v Goričanu bývá natřískáno. Nabízí se německý Wittstock, kde ovšem zjara bývá ošidné počasí. A tak se Olympané s největší pravděpodobností mezi osmým a patnáctým březnem budou vyskytovat v maďarském Nagyhalaszu.
Sanok – 19. února
Sedmnácté místo ve výsledkové listině úvodního závodu evropského ledového šampionátu zůstalo daleko, daleko za jeho očekáváním. Štěstí mu nešlo naproti. I když na druhou stranu, velké množství pádů pročesalo pole ledařů. A tak se v zítřejším poháru starosty v Sanoku představí také Jiří Wildt.
„Nic moc,“ vrčí Jiří Wildt komentář svého dnešního výsledku. „Ale spíš jsem neměl moc štěstí. První jízdu jsem nafouknul moc málo přední kolo. V pátek se na něm jelo dobře. Ale jak byla dráha rozbitější a bylo na ní více materiálu, ujíždělo mi to.“
Kámen úrazu však přišel v rozjížďce s číslem osm. „Odjížděl jsem první,“ líčí pražský ledař. „Jimmy Olsen do mě strčil, ale vyloučili mě. Rozhodčí říkal, že to uklouzlo mně. Třetí jízda byla ta jediný, co se mi povedla. Držel jsem se za Iwemou a Lukášem. Zvolnil jsem až v závěru, když jsem viděl, že mě ten Polák už neohrozí.“
Bod z třetí série jízdy měl však na kontě Jiřího Wildta zůstat jediným. „Pro další jsem si jel i ve čtvrtý jízdě,“ povzdechne si. „V poslední zatáčce mi uklouzl zadek a předjel mě Jetsonen. A v pátý jízdě jsem proti favoritům neměl šanci…“
Ačkoliv by jinak do dnešního klání s dvanácti závodníky nebyl zařazen, nakonec jej od jedné hodiny po obědě čeká další mítink. „Byla spousta pádů a hodně lidí odjelo,“ vysvětluje. „Nakonec nás tu zbylo přesně dvanáct. Uvidíme, jak to bude, většinou odjeli ti slabší…“
Sanok – 18. února
Deštivé počasí se nevyhnulo ani Sanoku, kde zítra proběhne první ze dvou letošních závodů o mistra Evropy na ledové ploché dráze. Pořadatelé se snaží všemožně ušetřit led, který si osmnáctka účastníků dnes vyzkoušela o tréninku. Pochopitelně na něj vyjeli také oba čeští reprezentanti, kteří se však moc neviděli, protože svá depa měli v jiné části areálu.
Minulý víkend nebyl pro ledovou plochou dráhu nikterak optimální. Při úvodu světového šampionátu přišel Nikita Toloknov o dva prsty na noze a část lýtka. V neděli skončil v nemocnici také Ivan Chužin s velkou ztrátou krve.
Lékaři mu museli dát tři a půl litru životodárné kapaliny, navíc mladého Rusa resuscitovali po zástavě srdce. Zítra však závodník bude moci vstát z postele, avšak rekonvalescence zabere minimálně rok. V tom dalším bude Ivan Chužin moc začít cvičit.
Také Franz Zorn neprožil svůj den ani v sobotu, ani v neděli. Po stress s problémy se ziskem ruských víz přišlo zranění nohy. Nicméně lékaři vystavili rakouské hvězdě pozitivní zprávu pro účast v Sanoku. A na východě Polska nepůjde jen o nový závod, nýbrž i nový šampionát, jenž dnes odstartoval tréninkem.
„Led byl měkkej,“ svěřuje se Jiří Wildt se svými dojmy. „Včera pršelo od chvíle, kdy jsme přijeli, až do noci. Ale led to byl. Pořadatelé se o něj báli, jeli jsme jen dva tréninky. Dvakrát dvě minuty a dva starty na dvě kola. Měl jsem štěstí, najel jsem do bariéry, ale jen jsem ulomil hák a řadičku.“