Divišov – 29. března
Ve středu 21. března zemřel v Divišově Richard Janíček. Individuální mistr republiky z roku 1958 začínal se závoděním na silničních okruzích v sezóně 1946. Později jej zlákal sport levých zatáček, jemuž se věnoval až do roku 1969. Vedle zmiňovaného triumfu v soutěži jednotlivců zaznamenal primáty také v lize v barvách RH Praha. Mohl se pochlubit rovněž reprezentačními starty a čestným titulem Mistr sportu. Poslední rozloučení se zesnulým plochodrážníkem proběhlo v úzkém kruhu rodinném. Čest jeho památce!
Štancla je možné porazit, nikoliv porážet. Rčení, které medializoval Petr Dufek, vzniklo ve druhé polovině sedmdesátých let. Fenomenální závodník byl v excelentní fazóně a na domácích kolbištích bral jeden titul za druhým. V individuálním šampionátu republiky jich sesbíral celkem dvanáct, z toho deset v řadě za sebou. Nevídaný rekord provokuje generace dalších plochodrážníků, kteří se však dostali maximálně za polovinu výkonu Jiřího Štancla. Václav Milík letos zvedl svou laťku do dvou třetin.
Titul mistra republiky se vyhlašuje jen jednou za rok. A tak si i moderátor může dovolit méně seriózní otázky pro pobavení skvělého březolupského publika. Václav Milík jen obrací oči, když se ho ptám, zda již poslal textovku Josefu Francovi o svém titulu. O dva roky dříve totiž pražský závodník o svém triumfu prostřednictvím svého mobilního telefonu jako prvního informoval právě pardubického kapitána. Ten toho času dlel na polské velké ceně, což mu zabránilo v českém finále startovat. Další dotaz byl však na odpověď mnohem náročnější. Prostou aritmetikou by Václav Milík roku 2019 mohl překonat nepřekonatelného Jiřího Štancla někdy na podzim 2027. Ovšem matematické zákony ve světě ploché dráhy neplatí.
AKTUALIZOVÁNO – FOTO Pardubice – 3. června
Pouze sto padesát diváků mohlo dnes o poznání přísněji střeženým vstupem vejít do ochozů svítkovského stadiónu, aby se stali svědky prvního dějství přeboru o poháru AČR. Ani jednou neprohrál Eduard Krčmář, který však své patnáctibodové maximum neměl zadarmo. Nejprve musel udatně bojovat s Petrem Chlupáčem a v rozjížďce s číslem sedmnáct jej setsakramentsky potrápil Josef Franc. Vyrovnaný boj ve slunečném podvečeru zuřil také o další místa pódia, které však vzhledem ke stále platným restrikcím ministerstva zdravotnictví bylo pouze virtuální. Navíc nikdo z účinkujících v tomto dramatu neměl své svědomí čisté, co se zaváhání týká. Ondřej Smetana v urputném souboji rozjížďky s číslem jedna podlehl Zdeňku Holubovi. Tomu však záhy po startu páté jízdy vynechal motor, což skončilo pádem, cestou sanitkou k vratům depa a jadrnými slovy cestou do boxu. Martin Málek si na úvod vyšlápl na Josefa France, ale poté příliš dlouho setrval u původního nastavení. S ním nebyl maximálně spokojený ani Petr Chlupáč, Hynek Štichauer zase postrádal rychlost především v devatenácté jízdě. Nakonec musel rozhodovat rozjezd, v němž Josef Franc vyzrál na Ondřeje Smetanu. Doprovodné mistrovské klání dvěstěpadesátek se stalo kořistí Jaroslava Vaníčka. Adama Bednáře připravil o tři body prasklý sekundární řetěz, Vojtěch Šachl zase spadl těsně před cílem. Přivodil tak horké chvilky Janu Jeníčkovi, jenž mítink nedokončil, nicméně větší zdravotní újmy neměl dojít.
Elektrická Bobina má z Kolína za sebou nějakých sto třicet kilometrů. Strojvůdce v její kabině otáčí rukojetí brzdiče samočinné brzdy DAKO precizně, aby i poslední vagón osobního vlaku zastavil svými dveřmi na nástupišti ve stanici Ústí nad Labem – Střekov. Pak stahuje okénko, aby byl svědkem podívané, která v půli sedmdesátých let nebyla zase až tak běžná. Z hytláku se totiž bude vykládat plochodrážní motocykl! Absence vlastnictví automobilu byla jen jedna z mála překážek, s nimiž se musel Miloslav Čmejla potýkat. Ale pojďme se na život závodníka a spíkra, který si nikdy k mikrofonu nezapomněl vedle dobré nálady vzít také srdce a koule, organizátora i neúnavného propagátora sportu levých zatáček podívat poněkud blíže. A to nejen proto, že dnes slaví své devětašedesáté narozeniny, k nimž mu za všechy své čtenáře magazín speedwayA-Z gratuluje.
Chabařovice – 8. června
Kužely vyhaslých sopek cestou po dálnici z Prahy slibovaly báječný den. Chabařovice však byly pod vrstvou mraků jakoby se sluníčko stydělo shlížet se v zrcadlech kaluží, jež na zemi zanechal noční déšť. Zato pořadatelská parta se vůbec nemusela stydět, týden její práce dostal závodiště do ještě lepší formy. Dopolední šestý díl šampionátu kolibříků na malých oválech charakterizovala smůla favoritů. Z oválu nejprve vyjel Matěj Frýza, jenž tak přišel o triumf v rozjížďce s číslem tři. Ob jízdu později jej následoval i Vojtěch Šachl, jehož posléze trápila spojka. Divišovský závodník se tím pádem propadnul až do finále D, kde jej ke všemu udolal stále dravější Adam Nejezchleba. V áčku vyrazil do čela Jan Jeníček, jehož otec Jiří ještě nad ránem dával dohromady motor, jemuž se minulý týden v Divišově ulomilo vahadlo. Jenže zezadu se na něj rychtoval Jaroslav Vaníček, který musel nejprve zpacifikovat Bruna Belana. Na vedoucího Pardubičana udeřil ve třetím okruhu. V jeho druhé zatáčce se spodem dostal do čela a ve výjezdu vezl Jana Jeníčka až na trávník.
