Chocenice – 8. března
Paní Zima je pěkná potvora. Mrazivými polibky vábila ledaře už v listopadu, aby se jim vysmála tradiční vánoční oblevou. V lednu je sváděla dalším ledařským objetím, ale brzy jim dala zase pořádně košem. Na našem kontinentu se konal jediný podnik, a sice evropský šampionát v Sanoku. Andrej Diviš v něm skončil desátý. Nyní jej čekají dva závody mistrovství světa, jenže trénovat na ledě je možné se stejným efektem jako v matematice dělit nulou.
„Plus patnáct,“ vrací se Andrej Diviš do Sanoku. „Byl měkkej led. Jelo se bez tréninku a byl z toho desátej flek. Zima letos nejdřív vypadala slibnějc, ale zase nic.“
Světové závody mají doplněné startovní listiny:
V Inzellu pojede s divokou kartou Benedikt Monn, coby náhradníci další domácí Franz Mayeerbüchler a Christoph Kirchner. V Heerenveenu bude s šestnáctkou Simon Reitsma. O sedmnáctce a osmnáctce se rozhodne při pátečním Poháru Roelofa Thijse.
Ledařská sezóna byla kratinká jako nikdy. A do jejího vyvrcholení zbývají prakticky pouze dva mítinky ranku světového šampionátu. Za čtrnáct dnů v Inzellu a po Velikonocích v Herenveenu.
„Teďka je velká pauza,“ přemítá Andrej Diviš. „Připravuju motorku. Zítra mám v Kramolíně bagrovat, svezu se na krosce. Tady je jaro, klucí už jezdí i na silnici.“
Silnice, byť v závodní obdobě lákají i prozatím posledního českého šampióna na ledové dráze. „Sajdkáru už nemám,“ připomíná své nedávné aktivity. „Ale přemýšlím, že bych jel nějakého starého silničáka…“
