Praha – 13. prosince
Na letošní sezónu Josefa France lze nahlížet různě. Kupříkladu, že při devětašedesáti závodech v devíti různých zemích strávil v jízdě za řidítky bratru 350 minut. Na ně se připravoval 550 hodin v dílně, tachometr jeho dodávky poskočil o 40 560 kilometrů, což představovalo asi 405 hodin řízení. Na letišti strávil 150 hodin na letišti při čekání na osmadvacet letů v úhrnné délce 60 hodin, které dohromady měřily 35 640 mil. Včera v pražské restauraci Čertům mlýn spolu se svým rádcem Zdeňkem Schneiderwindem poděkoval svým přátelům a sponzorům za dlouhodobou podporu.

Bronzová medaile se naštěstí našla
„Autem jsem jezdil minimálně,“ vyjádřil se Josef Franc na téma úvodní statistiky: „Já spíš lítal a spal s baůžkem na letišti. V letadle se bojím, takže to je, čemu jsem se věnoval.“ Pohotový moderátor akce Richard Langer, který před třemi lety dokázal sám realizovat nepřetržitou talk show v délce čtyřiceti hodin, se podivil, zda se tedy nebojí, když se řítí plnou rychlostí po oválu. „Tam je to kolama na zemi, to je bezpečnější,“ smál se pražský závodník.

Celé setkání se neslo v úžasně pohodovém duchu. Josef Franc se prezentoval většinou svých letošních trofejí, z nichž největší lesk má bronz z dlouhodrážního mistrovství světa. „Jsem takovej‘ bordelář, že jsem ani nevěděl, kde je,“ žertoval, než jí nechal kolovat mezi přítomnými hosty, kterým se svěřoval se svým počátečním zklamáním, když ji ve Vechtě vybojoval.

„Před posledním závodem jsem byl dost nervózní,“ vyprávěl. „Chtěl jsem udržet stříbro, a když bylo po finálový jízdě, co jsem pokazil, jsem byl naštvanej‘. Martin Smolinski tam byl hodně sebevědomej‘, dělala tam ramena. Chtěl jsem ho porazit, nepovedlo se. Až pak při ceremoniálu jsem zchladnul a užil si to.“

Tady se Josef Franc dostal k meritu celé podvečerní akce. „Já na tý motorce jenom sedím, musí se sejít parta, co k tomu pomáhá,“ říkal do mikrofonu. „Třeba Zdeněk Schneiderwind, kdyby moh‘, určitě by mě zkop‘ z motorky a jel by to sám.“

Samozřejmě přišla na přetřes finanční otázka. Vzhledem ke složení společnosti, nemohlo být ani divu. Michal Stárek, jehož červenobílé stany s logem jeho společnosti MPM tvořily doposud nepřekonaný kolorit extraligových závodů přelomu tisíciletí, oznámil, že jeho podpora Josefa France se v roce 2013 vzroste téměř o třetinu. Ani ostatní nezůstali pozadu, by přesné cifry zůstanou předmětem interního vyjednávání.

„Už to ani nepočítám, co vydělám, dám zpátky do závodění,“ komentoval Josef Franc nezbytnou stránku závodění. „Všechny, co mě pomáhají, znám jako kamarády už léta. Jsem rád, že mně všichni pomáhají. Své dlouhodrážní počínání jsem nazval, že je to projekt. Říkal jsem všem, že ovoce z něho nebude hned, ale nějakým zázrakem se to povedlo už letos.“

Než začnou nosit nos nahoru, stanou se z nich kudrnáči
Vedle moderátora Richarda Langera a samozřejmě Josefa France nemohl na pódiu chybět ani Zdeněk Schneiderwind. „Osobně jsem na mistrovství světa nedosáh‘,“ nechal se slyšet. „Pepe jí získal zcela zaslouženě. A kdyby nebyly technický problémy v Norsku, byla by to možná i zlatá. Ale je to tak, když se daří, daří, když se nedaří, nedaří se. Jako při Zlatý přilbě. Věřil jsem mu, nakonec jsem jel domů autem sám a málem překous‘ volant. Jak to měl Pepe, nevím, jel taky sám… Jak tady všichni sedíte, je to jako mozaika. Kdyby jedna kostička vypadla, ta medaile by nebyla. Je to parta, co jde se mnou už léta. A nejen tady, ale i ve stopětadvacítkách, kde byl letos Páa Mikel nejlepší v Evropě.“

Oba dlouholetí přátelé odvíjeli ni vyprávění rovněž z klubíčka plánů na sezónu s třináctkou na konci. „Je to o štěstí,“ filozofoval Josef Franc. „Nechci mít nos nahoru a hrát jiný noty, než jsme hráli doteďka, ale strašně bych si přál, aby se taky ten příští rok povedl.“

„Velký mínus je povolení titanu do motorek,“ přemítal Zdeněk Schneiderwind. „Kluci, co na nich už teď trénovali v Itálii a Lagutové v Rusku, mají obrovský plus. Ale pro sport je to negativní stejně jako ty nový vejfuky.“

Nicméně bilancování sezóny by mělo končit optimisticky. A vskutku před pozvánkou k rautu Zdeněk Schneiderwind na tuto notu opět přeladil. „Energie je dost, jen aby nám oběma vyrazily vlasy,“ smál se. „Neslibujeme s Pepem nic, spíš děkujeme všem za podporu.“

Foto: Antonín Škach

Praha – 12. prosince
Tříhodinové odpoledne plné diskuzí a nezbytných kompromisů prožili včera šéfové českých plochodrážních klubů v budově AČR. Rozšířené zasedání VV SPS lidově zvané stále kalendářní porada nastínilo, kudy se bude roku 2013 ubírat česká plochá dráha.

Nejcitelnější ztráta je zúžení extraligy na čtyři týmy po odstoupení trojkoalice DaK Moto Divišov. Mistrovství republiky vyvrcholí finálovými mítinky v Divišově a v Plzni, dvojice v Březolupech. Novinkou je i návrat žarnovické dráhy do českého kalendáře, protože se tu pojede jeden ze závodů první ligy.

Velkou změnou prošla především juniorská družstva, kde vedle dvou juniorů může jet i jeden senior. Ostatní šampionáty vesměs proběhnou v dosavadních intencích.

Termínový kalendář české ploché dráhy se již záhy objeví v rubrice kalendář akcí, kterou čtenáři magazínu speedwayA-Z najdou v levém horním roku hlavního menu. Již tradičně bude publikován v připravované knize Česká plochodrážní ročenka 2013, jejíž devátá edice se na prodejních pultech objeví v dubnu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 3. prosince
Nepřehlédnutelný příchod paní Zimy má na příznivce ledové ploché dráhy stejný účinek jako signály na Pavlovovy pokusné psy. První ledařský termín je předběžně plánován na 5. ledna do Růžené, by v případě silných mrazů není vyloučen ani některý den starého roku. Vše dostane konkrétnější obrysy během zítřka, kdy se uskuteční jednání SPD s ledařskými pořadateli a závodníky. Také zbytek kalendáře bude následovat v rychlém sledu. Do konce týdne mají extraligové kluby povinnost nahlásit své termíny a tradiční kalendářní porada je naplánována do pražské budovy AČR na příští středu 12. prosince.

Foto: Miroslav Topinka

Monte Carlo – 2. prosince
Víkendové zasedání FIM v Monte Carlu mělo vyřešit otázku sportovní autority při řízení motocyklového sportu v České republice mezi AČR a ČSMS. Rada ředitelů FIM nedoporučila změnu, nedala ji na program jednání a tím pádem potvrdila stávající stav, tedy výkon sportovní autority prostřednictvím AČR. Pokud se týká pražského klubu, který letos pořádal plochodrážní mistrovství pod hlavičkou ČSMS, na sezónu 2013 přihlašuje své podniky do kalendáře AČR.

Foto: Michal Kohout

Jelikož konkurence nikdy nespí, nebo alespoň nezahálí, pustili jsme se ještě v letošní sezóně trochu s předstihem do nových kombinací motorů. Cílem bylo ověřit si funkčnost nových tuningových dílů, tak abychom na sezónu 2013 mohli zákazníkům nabídnout nejenom něco nového ale i něco lepšího, ale hlavně výkonnějšího. Pod vedením našeho tunera Ing. Petra Schmída jsme se pustili do dvou nových modelů motorů s krycími názvy „ŠPENDLÍKY“ tedy motor se čtyřmi ventily o rozměrech špendlíků a „KVRDLAČKA“, která ke svému jménu vděčí za odhadovaný pohyb nízkého a lehkého pístu ve válci.

Z hlediska náročnosti konstrukce a výroby dílů se na svět dostal rychleji motor s lehounkým pístem tvaru „T“ a s vrtáním 57 mm při zdvihu 49,5mm. Běžně používáme písty 54 mm při zdvizích 54,5 až 56,2 mm. Tady bylo potřeba sladit rozměry motoru, tedy zdvih, délka ojnice, pístu a rozvodového řetězu, aby se dosáhlo co nejlepší komprese.

To se vcelku povedlo a v průběhu srpna motor absolvoval zkušební jízdy s Patrikem Mikelem a Michalem Škurlou. Očekávaný rychlý nástup motoru do otáček, i díky použité lehké klice, a zvolené odstupňování převodovky přineslo problémy při startu, kdy jednička byla moc pomalá a motocykl připomínal vzpínajícího se koně ze znaku Ferrari.

Jelikož jsme se nechtěli účastnit Velké pardubické tak nezbylo, než upravit převodovku. To se vcelku povedlo a tak jsme byli rádi, že se Michal Škurla odhodlal použít tento motor v blížícím se závodě zlatého poháru UEM v Blijhamu. Je fakt, že Michal se při úvodním testování perfektně naučil řadit při jízdě na zadním kole a tak i s upravenou převodovkou předváděl v Blijhamu tuto startovní ekvilibristiku.

Zhlédnout je to možné na odkazu: zde.

Nakonec se v Blijhamu objevila i další naše novinka a to motor se čtyřventilovou technikou, i když jen na výstavním stojanu.

Motor zkušebně zavrčel na brzdě, tak jsme ho vzali s sebou na ukázku potencionálním zákazníkům. Použité ventily o rozměrech talířků: sací 21,5mm a výfukové 18,5mm mají průměr dříku 4mm. Jsou to opravdu špendlíky.

Titěrnost tohoto řešení ještě umocňuje svíčka se závitem M8. Dát do kupy tento motor bylo z hlediska úpravy jednotlivých komponentů dost náročné a nakonec se kvůli jiným karterům muselo změnit uložení převodovky, zcela změnit typ a pohon olejového čerpadla a ještě několik maličkostí.

První dojmy byly pozitivní, motor má sílu v celém rozsahu otáček. Vůbec si v otáčkách libuje a určitě na to má vliv celková malá hmotnost celého rozvodu včetně rozdvojených duralových vahadel s kladkou. Takže i tady to vypadalo na požadované zlepšení výkonových parametrů.

Po Blijhamu jsme motor zabudovali do podvozku a po dohodě s Michalem Škurlou absolvoval poslední závod mistrovství republiky v Březolupech. Tady vcelku úspěšně proháněl nového mistra republiky Patrika Mikela i vítěze závodu Igora Kopece.

Z testování na dráze se ukazuje, že motor s lehkou klikou vyžaduje opravdu už zkušeného závodníka, který si dokáže poradit s výhodami i nevýhodami tohoto řešení. Tenhle motor zkrátka nic neodpustí. Naproti tomu čtyřventil v kombinaci s velkou klikou slibuje nárůst výkonu v ještě zvýšeném rozsahu otáček a lepší stabilitu otáček v kritických situacích.

V nejbližší době chceme na válcové brzdě porovnat tyto nové dva motory s naším běžným typem a vyzkoušet další úpravy. Sezóna 2013 se blíží…

Foto: Shupa Team a Eva Palánová

Počátkem týdne zemřel ve věku pouhých šestapadesáti let po delší těžké nemoci vynikající holandský ledař Tjitte Bootsma.
Ve své bohaté kariéře, kterou započal už v polovině osmdesátých let minulého století, byl mimo jiné několikanásobným účastníkem světových finále, či série Grand Prix. Nejlepšího umístění dosáhl v Assenu v roce 1997, kdy mu patřila jedenáctá příčka na světě, stejný výsledek dokázal zopakovat i v GP o dva roky později.

Asi největšího úspěchu dosáhl bojovník s typickým knírkem v roce 1993, kdy se spolu se spolu s Robertem Janem Munnecomem a Anne van der Helmem radoval z bronzu ve světovém šampionátu družstev. K jediné světové medaili v historii holandské ledové dráhy tehdy přispěl nejvyšším počtem sedmnácti bodů.

Tjitte Bootsmu jsme mohli několikrát vidět i na našich ledových oválech. Určitě nejvýraznější stopu zanechal na větřkovické přehradě u Kopřivnice v únoru 1997, kdy se ozdobil vítězstvím ve dvojdílném českém šampionátu.

Asi poslední okamžik, kdy seděl na ohřebovaném speciálu byl březen 2010. Tehdy neodolal a ve švédském Örnsköldsviku se aktivně zúčastnil volného závodu k pětadvacetiletému výročí působení Jouni Seppänena na ledových oválech.

U ploché dráhy zůstal i poté, co pověsil kombinézu na hřebík. Ještě během aktivní kariéry začal konstruovat a vyrábět rámy ledovou dráhu známé pod značkou TIBO.

Čest jeho památce!