AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 16. října
Josef Franc neměl zrovna optimální letní část letošní sezóny. Nicméně po závěrečné extralize a titulu českého vicemistra rozšířil portfolio svých letošních výsledků o další úspěch. Včera večer triumfoval stylem start – cíl ve finálové rozjížďce 38. Memoriálu Luboše Tomíčka. Druhý skončil Chorvat Jurica Pavlic, který celá čtyři kola odolával náporu Luboše Tomíčka. Vnuk slavného závodníka byl nejlepší po základní části, když shodou okolností podlehl jen právě chorvatskému jezdci. Čtvrtou příčku obsadil Filip Šitera, když na cílové čáře hodil své přední kolo do cíle těsně před Polákem Marcinem Jedrzejewskim. Adrian Rymel skončil po nepovedeném závěru osmý, Matěj Kůs čtrnáctý.

Kvalifikační nával s překvapením
By se předzávod Tomíčkova memoriálu konal už potřetí v řadě, bez nadsázky lze konstatovat, že pořádný náboj dostal teprve až letos. Ve startovní listině večerního klání zelo pět děr. Měly být zaplněny nejlepšími pěti z kvalifikace. Zájem závodníků byl nevídaný. A kdyby pražští organizátoři měli akceptovat každého zájemce, museli by už dopoledne vypsat kvalifikaci o kvalifikaci.

Deset kvalifikačních rozjížděk si vzalo za vzor juniorský šampionát. V něm se však nikdy nesešlo šestnáct uchazečů o postup jako na pražské Markétě. Motivační faktor úspěchu byl správným garantem o překvapení už od prvních jízd.

K rozjížďce s číslem jedna nenastoupil Antonín Galliani. Chumel lidí okolo jeho červeného motocyklu dával tušit příčinu. Na dráze polské duo Maciej Piaseczynski – Mateusz Szczepaniak odvedlo Jakuba Hejrala. Vzápětí si pro vítězství dolétl Filip Šitera. Ovšem Frank Facher, německý junior s nálepkou outsidera, porazil Jana Jaroše a Miroslava Fencla.

Další Němec Christoph Demmel vyhrál start rozjížďky s číslem tři. Jenže v první zatáčce upadl a do restartu nenastoupil. Matěji Kůsovi, který se vzhledem k bolavé noze z italského Golden Gala původně chtěl jen dívat, nestálo nic v cestě k vítězství ve stylu start – cíl.

O největší šok se ovšem v rozjížďce s číslem čtyři postaral Guglielmo Franchetti. Italský mladík se na protilehlé rovince protáhl těsně okolo mantinelu do vedení před Marcina Jedrzejewskeho. A by Polák srdnatě útočil, nebylo mu to nic platné.

Dvojice opravných jízd byly nejen pořádně nabité, ale drama zvyšoval i postupový klíč. V další úrovni bylo místo pouze pro vítěze. Poslední příležitost chytil za pačesy Jakub Hejral. Po perfektním startu rozjížďky s číslem pět upaloval pro existenční vítězství. Miroslav Fencl útočil ze všech sil, ale nakonec mu těsně před cílem prasknul řetěz. A tak mu nezbylo než balit a láteřit na překropené místo na startovním roštu.

Vzápětí všem vypálil rybník Antonín Galliani triumfující stylem start – cíl, zatímco Jan Jaroš, Věroslav Kollert a Christoph Demmel se mohli převlíkat. „Nebyla to taktika,“ odmítal Pražan hypotézu, že úvodní start vynechal schválně. „Natočil jsem to, zahřál, ale když jsem jel na jízdu, nechytlo to.“

Z pozůstalých deseti měl jako první jistotu Marcin Jedrzejewski. V první zatáčce sedmé jízdy objel svého krajana Mateusze Szczepaniaka. O chvilku později ho napodobil Filip Šitera. Celkem dvakrát se po vylétnutí pásky razantně ujal vlády, protože rozhodčí Pavel Váňa zastavil jízdu kvůli letmému startu.

Závěrečná dvojice jízd přinesla poslední dvě oběti. Tou první se stal Jakub Hejral. Od mantinelu se mu nepovedl start. A když schytal pár cejch, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Antonín Galliani s Matějem Kůsem se ovšem zachránili. Do rozjížďky s číslem deset nejlépe odstartoval Matěj Kůs, ale v prvním oblouku ho vystřídal jeho klubový kolega. Kvalifikace skončila, ovšem pro prvních osm to vůbec nic neřešilo.

Polovina s šancí na finále
Hlavní závod začal netradičně. Na nástup přišlo i osm nejlepších kvalifikantů, avšak ani jeden z nich netušil, zda se vlastně do Tomíčkova memoriálu zapojí. Kvalifikační proces totiž vyvrcholil dvěma jízdami poslední šance. Z každé měli původně postoupit první dva. Ale vzhledem k pěti volným místům ve startovní listině se otevřela šance i pro třetího s rychlejším časem.

Klíč pro nasazení nemohl pro naše závodníky přinést horší kombinaci. Zatímco v první poslední šanci jeli samí cizinci, trojice Čechů se sešla v té druhé. Nejprve se do hlavního závodu dostali Mateusz Szczepaniak a Marcin Jedrzejewski. Vzápětí si život zkomplikoval Antonín Galliani. Pražský závodník se nechal od Pavla Váni chytit do pásky.

Tím pádem měli diváci po bitvě. Filip Šitera uletěl už po vylétnutí pásky. A Matěj Kůs se rychle zbavil dotěrného Guglielmo Franchettiho. Ital se ovšem držel domácího závodníka jako klíště a to se mu nakonec vyplatilo. Měl rychlejší čas než prve Frank Facher a mohl se chystat na hlavní závod.

Kvalifikační drama však bylo pro osmatřicátý ročník Memoriálu Luboše Tomíčka pouhým předkrmem. Vyrovnaná startovní listina záhy přinesla své ovoce. Po třech sériích mohla na finálovou rozjížďku pomýšlet takřka polovina účastníků. Pro záplavu českých diváků v ochozech bylo potěšující, že naši závodníci rozhodně nehráli druhé housle. Luboš Tomíček s Filipem Šiterou se dokonce s osmi body hřáli na výsluní průběžné klasifikace.

Filip Šitera byl dokonce po dvou startech jediným neporaženým. Začal prvenstvím nad Juricou Pavlicem v rozjížďce s číslem dva. Chorvatský šampión Evropy se sice snažil napravit horší start, avšak plzeňský závodník mu nedopřál sebemenší naději. Další velké sólo zahrál Filip Šitera v sedmé jízdě, v níž odvedl Adriana Rymela. Jeho vítěznou sérii ukončil až Luboš Tomíček.

Také on začal trojkou, ale pořádně se na ní nadřel. Ve čtvrté jízdě mu totiž ujel Adrian Rymel. Luboš Tomíček mu celá čtyři kola visel doslova nalepený na deflektoru. A ze všech sil zkoušel popřít rčení, že pražská Markéta je jednokolejka bez velkých šancí na předjetí. V nájezdu do posledního kola se už už dostal dopředu.

Úřadující mistr republiky ale své vedení uhájil. Pro Luboše Tomíčka však šlo o generální zkoušku manévru, jenž hodlal v posledním kole znovu zopakovat. V poslední zatáčce se mu podařilo dostat na vnitřní stranu pod Adriana Rymela. A než byste řekli švec, řítili se oba bok po boku vstříc Stanislavu Klenovcovi mávajícímu šachovnicovým praporkem. A Luboš Tomíček k němu dojel o chvilku dřív.

V páté jízdě se však soustředil na Josefa France, vítěze úvodní rozjížďky. Nechal jej za sebou, ale oba Pražany zaskočil Jurica Pavlic. Už na protilehlé rovince vedl o bezmála patnáct metrů a takovou propast už nešlo překlenout. A tak se Luboš Tomíček radoval z vítězství až v závěru třetí série.

Z červené startovní pozice se rychle dostal do vedení. Avšak Filip Šitera mu to chtěl znepříjemnit. V první zatáčce objel Jannicka de Jonga a ve výjezdu se jen mihnul okolo Mateusze Szczepaniaka. A hned se pustil i do Luboše Tomíčka.

Domácí borec takticky volil střed dráhy. A když několikrát vyvezl útočícího Plzeňáka až do hrášku u mantinelu, měl vyhráno. Oba měli shodný počet osmi bodů. Ovšem hned čtyři další závodníci získali při svých třech startech pouze o jediný bod méně. Josef Franc po úvodním vítězství dojel v páté jízdě až za Lubošem Tomíčkem a Juricou Pavlicem. V rozjížďce s číslem devět však už opět suverénně vyhrál.

Jurica Pavlic na úvod podlehl Filipu Šiterovi, ale pak dokázal sebrat Luboši Tomíčkovi jediný bod v základní části. V rozjížďce s číslem deset mu ale křídla přistřihnul Adrian Rymel. Útok vnějškem první zatáčky mu nevyšel. Proto ve druhém oblouku razantně vyhnal chorvatského mladíka až daleko k mantinelu.

Jurica Pavlic klesl až na třetí příčku a nakonec byl rád za dva body uhájené v duelu s Alessandro Milanesem. Čtvrtým sedmibodovým se stal Marcin Jedrzejewski. Ve čtvrté jízdě sice jen přihlížel duelu Luboše Tomíčka s Adrianem Rymelem. Avšak pak dvakrát vyhrál v soubojích vesměs se svými vrstevníky.

Rozuzlení s výrazným českým přínosem
Filip Šitera, Luboš Tomíček, Adrian Rymel, Josef Franc, Jurica Pavlic a Marcin Jedrzejewski. Z této šestice mělo vyjít pět finalistů a potažmo i vítěz celého klání. Nakonec však vypadl bohužel Adrian Rymel. Úřadující český šampión si zkomplikoval život v šestnácté jízdě.

Po beznadějném startu se dlouho nemohl vzpamatovat ze čtvrté příčky. Nevyšel mu ani razantní nájezd ve druhé zatáčce. Až na cílové rovince se tvrdě nacpal před Alessandra Milanese. Avšak hned po přestávce bylo hůř. Adrian Rymel se po vylétnutí pásky ocitnul na třetí příčce. Stejně jako prve usilovně útočil, ale nedařilo se. Na cílové rovince dokonce sám podlehl Jannicku de Jongovi a skončil poslední. S osmi body byla finálová jízda pouze nenaplnitelným snem.

Cestu do rozhodující rozjížďky si zkomplikoval také Filip Šitera. Ještě před první zatáčkou rozjížďky s číslem třináct mu vedení sebral Josef Franc. Zatímco Pražan směřoval k vítězství, Filip Šitera musel čelit Marcinu Jedrzejewskému. Když nakonec přece jen projížděl cílem obtěžkaný dvěma body, netušil nic o svém velikánském štěstí.

V rozjížďce s číslem osmnáct mu papírově nemělo vůbec nic sebrat další triumf. A vskutku, po vylétnutí pásky se Filip Šitera usadil na čele. Ale ve třetím kole musel se ztichlým motorem vjet na zelený trávník. Kolbiště opouštěl provázen bouřlivým potleskem publika. Jenže za decibely aplausu se body neudílejí. „Byla to chyba mechaniků,“ odmítal plzeňský závodník sdělit příčinu svého vyřazení. „Něco takového se nesmí stávat. Teď poprvé jsem si to nezkontroloval.“

S deseti body se ocitnul vskutku v prekérní situaci. Stejného počtu dosáhl také Tomasz Jedrzejewski. A rovněž Mateusz Szczepaniak. V šestnácté jízdě, jíž měl dle všech rozumových předpokladů opanovat Adrian Rymel, vyhrál ve stylu start – cíl. Na závěr jej však kromě Jurici Pavlice, překonal i Tomasz Jedrzejewski.A tím pádem mu uzavřel cestu do finále. Z trojice desetibodových musel jeden ven a právě Mateusz Szczepaniak měl nejhorší skóre.

Zbývající trojice však postoupila do finále ve velkém stylu, když ani jednou ve zbývajících dvou sériích neprohrála. O vítězství Josefa France nad Filipem Šiterou už byla řeč. A zatímco Adrian Rymel v sedmnácté jízdě definitivně vypadl ze společnosti finalistů, jeho klubový kolega hrál další velké sólo. Luboš Tomíček si rychle našel cestu do čela nejen ve čtrnácté, ale i v devatenácté jízdě. V rozjížďce s číslem patnáct si Jurica Pavlic razantně poradil s Andrijem Karpovem. Na závěr ho trošku proháněl Tomasz Jedrzejewski, ale Chorvat se mu ubránil.

Luboš Tomíček při mnoha příležitostech několikrát hovořil, jak moc si přeje zapsat se mezi vítěze memoriálu svého dědečka. Na splnění svého přání si však bude muset ještě minimálně rok počkat. Jako vítěz základní části si v depu mohl vybrat finálovou dráhu jako první. Protože dobře ví, jakou výhodu speciálně na Markétě přináší start, zvolil červenou.

Avšak Josef Franc stojící na roštu těsně po jeho pravici byl ještě rychlejší. V první zatáčce zavřel svého kolegu na vnitřek a hned na to letěl nezadržitelně vstříc vítězství. Z duelu obou Pražanů těžil Jurica Pavlic. V prvním oblouku objel Luboše Tomíčka a druhé místo už ze svých rukou nepustil.

„Zrušil bych finálovou jízdu a nechal pořadí po základní části,“ zněla slova Luboše Tomíčka bezprostředně po průjezdu cílem. Stěžovat by si ovšem mohl i Filip Šitera. Na něho zbyla pouze startovní pozice u mantinelu. Ze čtveřicí odhodlaných soupeřů po své levici mohl pouze snít o rychlém přesunu k vnitřku dráhy. Celá čtyři kola jezdil poslední, ale rval se s Tomaszem Jedrzejewskim. Duel rozhodl cyklistickým způsobem, když na metě doslova hodil své přední kolo do cíle před Polákem.

Hlasy z depa
„Určitě se cítím dobře,“ vystihl Josef Franc své pocity. „Lepší tečku si na konci sezóny nemůžu přát. Takovejhle závod je ve světě uznávanej. A lidi, kteří mě pomáhají, budou rádi. Chtěl bych poděkovat hlavně Bohouši Brhelovi, vytáh‘ mě z bryndy. A všem dalším, co mě podrželi.“ Pražan se ve finálové jízdě dostal do vedení. Nicméně neměl strach, že zase někdo přiletí zezadu jako loni ve Mšeně či v září v Březolupech a na poslední chvíli mu vítězství sebere? „Těch druhejch míst už bylo dost,“ odpověděl. „Když jede motorka, užívám si to. A navíc tady ve finále nebyl Adrian (smích).“ Post na startovním roštu si vybíral jako druhý. Byla modrá dráha cílenou volbou? „Dvojka byla super,“ netajil se Josef Franc. „Cejtil jsem, že to bude nejlepší. Komu se povede start, ten na týhle dráze vyhrává. Jel jsem na Jawě, Bohouš mě tím vytáhl trn z paty. Moc mu děkuju, motorka neměla chybu. Když je brko, musí se vyhrávat. Po nevydařeným víkendu, kdy jsem se v Pardubicích nedostal ani do čtvrtfinále, jsem si to užíval. Chtěl jsem se tam ukázat, ale nevyšlo to. Dneska jsem chtěl do finále a povedlo se to.“

„S druhou pozicí jsem spokojený,“ netajil se Jurica Pavlic. „Ve finále jsem měl špatný start. Motorka se mi zvedla a Josef Franc mi stačil ujet. Ale nakonec jsem skončil druhý a jsem skutečně spokojený.“

„To finále fakt nevím,“ neopouštěla Luboše Tomíčka myšlenka ze stupňů vítězů ani na tiskové konferenci. „Člověk tam jde s tím, že se všechno předchozí ruší. Trošku jsem se na startu pohnul a páska šla zrovna nahoru. Pepe mě zavřel a Jurica mě hned na to objel.“ Jako vítěz základní části si mohl ve finálové jízdě vybírat startovní dráhu jako první. Proč zvolil jedničku? „Markéta je spíš jednokolejka,“ vysvětlil. „Myslel jsem si, že jim odjedu. Ale Pepe mě zpomaloval. Měl jsem si spíš vzít dvojku… Mrzí mě, že po základní části se čtrnácti body mi nevyšlo finále. Opět jsem prohrál s Pavlicem. A s Pepem jako ve finále v Březolupech. Ale je to taková hezká tečka za sezónou.“ Po předchozích umístěních zhruba v polovině výsledkové listiny je třetí místo jeho prozatím nejlepším výsledkem v memoriálu jeho dědečka. „Tenhle závod je vždy o něco víc,“ objasnil Luboš Tomíček svůj postoj. „Je to doma. A některý lidi, co znám, mě vidí jen na Memoriálu. A odvozují od toho celou sezónu. Životní umístění to sice je, ale rád bych se zapsal mezi vítěze. Teď musím zařídit, aby se do programů příští rok tiskly jména prvních tří, ne jenom vítězů (smích)!“

„Byla to chyba mechaniků,“ odpověděl Filip Šitera na otázku magazínu speedwayA-Z, co zastavilo jeho motocykl na vítězné cestě v rozjížďce s číslem osmnáct. „Nerad bych to víc rozváděl, ale byla to věc, která se nesmí stávat. A poprvé jsem si ji nezkontroloval.“ Nicméně nakonec se plzeňský junior přece jen dostal do rozhodující finálové jízdy. „Bylo blbý, že jsem si nemohl vybírat dráhu,“ vypíchl hlavní nevýhodu pátého místa po základní části. „Musel jsem na venek a ten už byl suchej. Byl to náročnej víkend. Zlatá stuha, přilba, teď odpoledne kvalifikace. Jsem rád, že je konec sezóny. Ale za čtrnáct dnů už letím do Austrálie.“

„Byl jsem v Praze poprvé,“ prohlásil Marcin Jedrzejewski. „A jelo se mi tady OK.“

Kvalifikace:

	01	02	03	04	05	06	07	08	09	10
1. Marcin Jedrzejewski, PL	–	–	–	2.	–	–	1.	–	–	–
2. Filip Šitera, CZ	–	1.	–	–	–	–	–	1.	–	–
3. Mateusz Szczepaniak, PL	1.	–	–	–	–	–	2.	–	1.	–
4. Antonín Galliani, CZ	NS	–	–	–	–	1.	–	–	–	1.
5. Frank Facher, D	–	2.	–	–	–	–	4.	–	2.	–
6. Matěj Kůs, CZ	–	–	1.	–	–	–	3.	–	–	2.
7. Maciej Piaseczynski, PL	2.	–	–	–	–	–	–	3.	3.	–
8. Guglielmo Franchetti, I	–	–	–	1.	–	–	–	2.	–	3.
9. Sönke Petersen, D	–	–	2.	–	–	–	–	4.	–	4.
10. Jakub Hejral, CZ	3.	–	–	–	1.	–	–	–	4.	–
11. Miroslav Fencl, CZ	–	4.	–	–	2.	–	–	–	–	–
12. Jan Jaroš, CZ	–	3.	–	–	–	2.	–	–	–	–
13. Mathias Bartz, D	–	–	3.	–	3.	–	–	–	–	–
14. Věroslav Kollert, CZ	–	–	–	3.	–	3.	–	–	–	–
15. Christoph Demmel, D	–	–	F/R	–	–	R	–	–	–	–
16. Dominik Jech, CZ	–	–	–	4.	4.	–	–	–	–	–

Pozn.: prvních osm postoupilo do jízd poslední šance.

Rozjížďky poslední šance:

1	Mateusz Szczepaniak, Marcin Jedrzejewski, Frank Facher, Maciej Piaseczynski
2	Filip Šitera, Matěj Kůs, Guglielmo Franchetti, Antonín Galliani T

Pozn.: postupový klíč do hlavního závodu – první dva a třetí s rychlejším časem, dva další jako náhradníci. Protože Frank Facher z hlavního závodu odstoupil, jako náhradníci se představili zbylí dva závodníci.

Hlavní závod:

			FIN
1. Josef Franc, CZ	3 1 3 3 3	13	1.
2. Jurica Pavlic, CRO	2 3 2 3 3	13	2.
3. Luboš Tomíček, CZ	3 2 3 3 3	14	3.
4. Filip Šitera, CZ	3 3 2 2 E	10	4.
5. Marcin Jedrzejewski, PL	1 3 3 1 2	10	5.
6. Mateusz Szczepaniak, PL	2 3 1 3 1	10
7. Grzegorz Zengota, PL	1 2 2 2 2	9
8. Adrian Rymel, CZ	2 2 3 1 0	8
9. Matia Carpanese, I	1 0 1 2 3	7
10. Jannick de Jong, NL	3 2 0 0 1	6
11. Sandor Tihanyi, H	0 1 2 1 2	6
12. Andrij Karpov, UA	1 1 0 2 1	5
13. Guglielmo Franchetti, I	M 1 1 0 2	4
14. Matěj Kůs, CZ	2 E 0 0 0	2
15. Max Dilger, D	0 0 0 1 1	2
16. Alesandro Milanesse, I	0 0 1 0 0	1
17. Antonín Galliani, CZ (res)	0	0
res Maciej Piaseczynski, PL		DNR

Ukázková jízda 125 ccm:

Jakub Fencl, Jaroslav Hladký, Miroslav Machek

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 16. října
Tečku za letošní plochodrážní sezónou v Čechách nabízí dnes večer už osmatřicátý Memoriál Luboše Tomíčka. Bohatý program začíná už odpoledne kvalifikacím a vedle taháku v podobě hlavního podniku nabízí také ukázky akrobatů v motokrosovém freestylu, tombolu a další lákadla za jednotné vstupné 150 korun. Manažer závodu Milan Špinka včera v Pardubicích výrazně pokročil při jednání o jezdeckém obsazení.

Předpokládaná podoba kvalifikace prozatím čítá patnáct jmen. Otazník se vznáší nad Matějem Kůsem, který chtěl po pardubickém víkendu nechat odpočívat bolavou nohu. Nicméně Milan Špinka ho stále přesvědčuje, aby odpoledne přece jenom nastoupil.

O šest volných míst ve večerní části pojede z našich Věroslav Kollert, Antonín Galliani, Jakub Hejral, Filip Šitera a Jan Jaroš. Za soupeře budou mít závodníky z Polska, Německa a Itálie. Čeká je vyřazovací KO rozpis používaný v kvalifikacích mistrovství republiky juniorů.

Mezi přímo nasazenými deseti jsou tři domácí závodníci. U nich jsou známá i startovní čísla. Luboš Tomíček si vybral třináctku, Adrian Rymel patnáctku. Josefu Francovi byla přidělena jednička. Ta má zjevnou symboliku, protože českého vítěze by rádi viděli nejen ve vedení pražského klubu. Česká hymna se naposledy na počest vítěze hrálo roku 2003, kdy triumfoval Bohumil Brhel.

Tomíčkův memoriál už tradičně neskončí rozjížďkou s číslem dvacet. O pořadí prvních pěti rozhodne finálová jízda.

Kvalifikace (16:00):

Věroslav Kollert, CZ

Matěj Kůs, CZ?

Antonín Galliani, CZ

Jakub Hejral, CZ

Jan Jaroš, CZ

Filip Šitera, CZ

Max Dilger, D

Sönke Petersen, D

Frank Facher, D

Mathias Bartz, D

Christoph Demmel, D

Guglielmo Franchetti, I

Mateusz Szczepaniak, PL

Marcin Jedrzejwski, PL

Maciej Piaseczynski, PL

Hlavní závod (19:00):

1 Josef Franc, CZ

13 Luboš Tomíček, CZ

15 Adrian Rymel, CZ

Grzegorz Zengota, PL

Jurica Pavlic, CRO

Kenneth Krusse Hansen, DK

Sandor Tihanyi, H

Jannick de Jong, NL

Andrij Karpov, UA

Matia Carpanese, I

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 15. října
Jason Crump vyhrál dnes odpoledne osmapadesátý ročník Zlaté přilby města Pardubic. Úřadující mistr světa opanoval čtvrtfinále a navzdory jednomu semifinálovému zaváhání hladce pronikl do velkého finále. Tady naměřil dánské dvojici Hans Andersen – Nicki Pedersen. Nejlepší z českých závodníků se stal domácí Marián Jirout. Jeho úspěšná pou závodem od vylučovacích skupin se zastavila v malém finále. Pardubický borec v něm dojel třetí za Kennethem Bjerre a Fredrikem Lindgrenem. Filip Šitera s Lubošem Tomíčkem se dokázali probít do čtvrtfinálové úrovně, kde vypadli stejně jako nasazení Hynek Štichauer a Richard Wolff s Matějem Kůsem zaskakující za Simona Steada, resp. Andrease Jonssona. Mezi smolaře závodu patřili Josef Franc a Jaroslav Petrák. Pražan vypadl ve vylučovací skupině kvůli přetrženému řetězu. A domácí závodník, který naskočil do závodu za zraněného Martina Smolinskeho, před svým prvním nedělním startem zadřel motor.

Splněné i nesplněné naděje
Sobotní program nemohl začít z českého úhlu pohledu lépe. Filip Šitera hned na úvod vyhrál, Josef Franc a Luboš Tomíček jej vzápětí následovali druhými místy a Marián Jirout byl třetí. Do úspěšného konceptu nezapadl prakticky jen Jaroslav Petrák. V rozjížďce s číslem jedna jej šachovnicový praporek přivítal na posledním místě.

To měl ještě pardubický matador na svých zádech náhradnické číslo R1. Nicméně už se vědělo, že jej v neděli vymění za sedmnáctku. Martin Smolinski totiž při tréninku upadl ve zrádné koleji v zatáčce u depa a byl v bezvědomí převezen do nemocnice. Tomografické vyšetření naštěstí neodhalilo žádné zranění, nicméně Němec musel na svou účast ve Zlaté přilbě rezignovat.

Jenže Jaroslavu Petrákovi nebyl závod evidentně souzen. Před pátou jízdou sjel pouze z kopečka z depa na ovál. Pohledem přivolal svého otce v roli mechanika. Společně chvilku laborovali nad motorem, aby nakonec pardubický závodník jen rezignovaně mávnul rukou.

„Asi čep na pístu, jsou tam dírky,“ vysvětlil Jaroslav Petrák, co stálo za jeho technickou smůlou. „Je to škoda. Víc uvidíme, až to rozděláme. Ladilo se, ladilo, až se přeladilo.“

Zatímco Jaroslav Petrák ve svém depu mudroval nad ztichlým GM, Filip Šitera se stal vítězem první vylučovací skupiny. Zatímco v sobotu se musel do čela prodírat vnitřní stranou první zatáčky, tentokrát úřadoval ve stylu start – cíl. „Vůbec to nekropěj‘,“ stěžoval si po svém návratu do boxu, aby vzápětí magazínu speedwayA-Z popsal své vítězství. „Myslel jsem si, že start byl zkurvenej. Ale z tý jedničky jsem tam s nima byl. Udělal jsem jim, co oni mně včera při semifinále Zlatý stuhy!“

Filip Šitera předčasně vyhrál, Jaroslav Petrák musel balit, ale jinak mohl před poslední jízdou postoupit kdokoliv. Díky triumfu v rozjížďce s číslem devět skončil druhý zkušený Slovinec Izak Šantej. Attila Stefani se v první zatáčce dostal před Roberta Haupta. Nakonec mu to však nebylo pranic platné. Němce hned v dalším oblouku předčil i Alessandro Milanese. A v Italův prospěch hovořil lepší výsledek nezapočítané jízdy.

Ve druhé vylučovací skupině byl jediný Čech Marián Jirout. V sobotní druhé jízdě se během třech kol probil na třetí příčku. Své nedělní účinkování pak rozehrál suverénním vítězstvím. Vzhledem ke slabším výkonů Zbigniewa Sucheckeho, Fritze Wallnera a Jannicka de Jonga si s osmi body mohl dovolit luxus vynechání třetí jízdy.

Podobně na tom byl i Fredrik Lindgren, dvakrát druhý. Zato Stanislaw Burza, vítěz úvodní jízdy, v rozjížďce s číslem osm o kousíček zaostal za švédským juniorem. A tudíž musel na dráhu do třetice potvrdit svůj postup. Po chybě v poslední zatáčce málem přišel o jisté vítězství. Ale situaci dokázal ustát.

Nečekaná ztráta čekala české barvy ve třetí vylučovací skupině. Josef Franc vybojoval v sobotu druhé místo za Slovincem Jernejem Kolenkem. Ovšem nakonec mu to na postup nestačilo. V rozjížďce s číslem sedm mu vůbec nevyšel start. A od roštu za ním odjížděl jedině obrýlený Matia Carpanese.

Na konci prvního kola jel Josef Franc poslední. V nájezdu do třetího okruhu přece jenom Italovi vrátil předjetí. Jedenáctá jízda pak pro Pražana byla existenční záležitostí. Po rychlém startu jej sice během pár metrů překonali Krzysztof Kasprzak i Matia Carpanese, avšak i tři body by stačily na postup.

Jenže v první zatáčce druhého kola musel Josef Franc zastavit. „Prasknul řetěz,“ cedil zklamaný závodník skrz zuby. „Další komentář nebude!“ Nutno dodat, že šlo o nejsmolnější vyřazení celé Zlaté přilby. Vedle Krzysztofa Kasprzaka a Jerneje Kolenka, kteří si mezi sebou rozdělili tři vítězství, se do čtvrtfinále dostal i Robert Barth. Němcovi v předposledním závodě kariéry k tomu stačila jen dvojice třetích míst a Josef Franc měl jen o bod méně.

Vedle Jaroslava Petráka byl Josef Franc nakonec jedinou českou ztrátou ve vylučovacích skupinách. Z té čtvrté se totiž podařil postup Luboši Tomíčkovi. Na ovále se objevil dvakrát a pokaždé se musel sklánět pouze před Juricou Pavlicem. V sobotní rozjížďce s číslem čtyři ho Chorvat objel v první zatáčce, v nedělní osmé jízdě mu uletěl už po startu.

Osm bodů garantovalo Pražanovi postup, stejně jako deset bodů Juricovi Pavlicovi vítězství ve skupině. Chorvat se však přesto objevil také na startu dvanácté jízdy. Na začátku posledního kola však musel kvůli defektu odstoupit ze druhého místa.

Čtyři body tak zdědil Steve Johnston. Sympatický Australan, který si nenechal ujít v roli diváka páteční baráž, měl v Pardubicích za sebou nejen nezaviněnou kolizi s Guglielmo Franchettim, ale především dvě třetí místa. Pokaždé za sebou nechal Sandora Tihanyiho. Nicméně ostřílený Maďar nyní vyhrál ve stylu start – cíl a postup byl jeho.

Marián Jirout do semifinále
Tři Češi dokázali najít svou cestu do čtvrtfinále z vylučovacích skupin. Hynek Štichauer byl přímo nasazen, navíc se našla příležitost i pro další dva. Richard Wolff přijel do Svítkova už v sobotu, aby zastoupil Simona Steada. Matěj Kůs si po sobotním pódiu při Zlaté stuze vzhledem ke své bolavé noze plánoval pouze několik svezení v roli náhradníka. Nakonec se však přepočítal. Andreas Jonsson vůbec nebral organizátorům telefony. Pražský junior nakonec dostal vestu s šestadvacítkou, která byla původně připravena pro Švéda.

Do první vylučovací skupiny se dostali Marián Jirout s Filipem Šiterou. Pardubický borec svým vystoupením připomněl, že už dvakrát v minulosti byl nejlepším českým jezdcem slavného závodu. Ve třinácté jízdě se jako klíště držel vedoucího Scotta Nichollse, aby celá čtyři kola dokázal hlídat Hanse N. Andersena.

Ani v rozjížďce s číslem sedmnáct se ve společnosti elitních závodníků seriálu Grand Prix neztratil. Nyní vyhrál Hans N. Andersen. Marián Jirout, profitujícího z rychlého motoru od Aleše Drymla, na něho marně zaútočil vnitřkem první zatáčky. Nakonec se soustředil na udržení druhého místa. Zato Scott Nicholls to měl složitější. Teprve ve druhém kole předčil Roberta Bartha.

Před třetí rozjížďkou skupiny vznikla zajímavá situace. Marián Jirout, Hans N. Andersen a Scott Nicholls měli shodně osm bodů a postup v kapse. Jakousi jízdu útěchy loučících se závodníků vyhrál Robert Barth před Christianem Hefenbrockem a Filipem Šiterou.

„Měl jsem silnou skupinu,“ uvědomoval si realitu svého vyřazení Filip Šitera. Blýsknul se půlkolovým vedením v úvodní čtvrtfinálové rozjížďce, než se přes něj soupeři přesypali. „Na poslední jízdu jsem chtěl zkusit druhou motorku, ale chtělo to o zub dolů. Možná by to bylo lepší. Jsem spokojenej, ale chtěl jsem víc. Není to špatný, ale vždycky mě chybí kousek. Dráha byla skoro jako včera a vůbec to nekropili.“

Husté síto krásného závodu
Shodou okolností jsme se po Mariánu Jiroutovi už žádného dalšího českého postupu nedočkali. Ve druhé skupině si jako uzurpátor počínal Nicki Pedersen. Exmistr světa se v rozjížďce s číslem čtrnáct probil do čela přes Fredrika Lindgrena a Juricu Pavlice. V další sérii už triumfoval ve stylu start – cíl.

Také tentokrát projel cílem jako druhý Fredrik Lindgren. By měl semifinále už v kapse, vyjel na ovál i potřetí. Na postup si dělal čáku především Jurica Pavlic, ale bez nadějí nemusel být ani Hynek Štichauer. Ten by ovšem musel rozjížďku s číslem dvaadvacet vyhrát.

Smělý záměr se však ukázal být jen teorií. Pardubickému jezdci nevyšel start a během čtyř kol stačil překonat pouze Izaka Šanteje a Richarda Wolffa. „Nedoufal jsem v postup,“ nezastíral Hynek Štichauer o chvilku později. „A taky to nedopadlo. Ale držel jsem krok. Dělám ještě spoustu chyb. Budu na tom muset pracovat. Byla to moje první Přilba, tak třeba za rok…“

A jak své krátké vystoupení ve Zlaté přilbě viděl Richard Wolff? „Radši bych jel od začátku a postoupil,“ komentoval Pražan okolnosti svého zařazení do startovní listiny. „Závod byl dobrej. Ale včera jsem zadřel a dnes musel spoléhat na jedinou motorku. Bylo to pomalý, Hynek mě na rovince třikrát předjížděl. Dneska to bylo málem na odstrkování. Měl jsem čest se svézt na Mitchově Stadiónu a bylo to stejný. Za výkon se stydím, ale nedá se svítit.“

Nadějně si počínal také Luboš Tomíček ve třetí skupině. Začal nejlepším startem. A Leigh Adams si od prvního výjezdu až do cílové rovinky úvodního kola na Pražanovi vylamoval zuby. Ve druhém kole se však u světelného tabule přece jen prosadil Australan. A nakonec ke všemu Krzysztof Kasprzak podjel Kennetha Bjerre, aby z jedné vody na čisto vzal i Luboše Tomíčka.

Díky třem bodům však ještě nemuselo být nic ztracené. Jenže v rozjížďce s číslem devatenáct se Luboš Tomíček posunul na čtvrté místo před Matěje Kůse až na konci druhého kola. Triumfoval opět Leigh Adams. Na další dvě postupová místa však měli zálusk vedle našeho borce i Krzysztof Kasprzak a Kenneth Bjerre.

Právě Kenneth Bjerre opanoval klíčovou jízdu, když ujel Leighu Adamsovi už při vylétnutí pásky. Luboš Tomíček jezdil třetí a už to bylo beznadějné. Navíc se na protilehlé rovince třetího kola musel sklonit i před Krzysztofem Kasprzakem, jemuž už za dané situace stačilo na postup předchozích sedm bodů.

„Mechanik Mirda Mihule mi přinesl boty do sprchy,“ snažil se Luboš Tomíček v žertu najít pozitiva na své účasti ve Zlaté přilbě. „Ale vážně, moje čtvrtfinálová skupina nebyla lehká. Ti tři jsou dobří závodníci. Mrzí mě, že v první jízdě jsem jel první a předjel mě Leigh Adams a pak i Krzysztof Kasprzak. A ten mě předjel v poslední jízdě znovu. S Kasprzakem jsem jel vyrovnaně. Je to trošku to kdyby, ale bez Adamse by to v poslední rozjížďce bylo asi taky jiný. Zase jsem o něco chytřejší.“

Se závodem se ve třetí čtvrtfinálové skupině loučil také Matěj Kůs. „Mám smíšený dojmy,“ svěřil se. „První jízdu jsem jel na motoru, kterej byl beznadějnej. Pak jsem jel dvě jízdy na motoru od pana Stárka. To bylo lepší. Je to dobrej motor. Jinak závody byly pěkný, rád jsem se svez‘. Uvidíme za rok.“

Poslední čtvrtfinálová skupina bez české účasti nabídla snad největší drama. Z šesti do závodníků se do bitvy o semifinále nezapojil jedině Sandor Tihanyi. Postupovou tajenku ke všemu zamotal Jason Crump, který vysoko předčil své rivaly.

Přesvědčil o tom už v šestnácté jízdě. V prvním oblouku objel Jerneje Kolenka a ve druhém kole vedl už o půl rovinky. Vodu však kalil především Stanislaw Burza. Během dvou kol se ze čtvrtého místa dostal až na druhé. Další rozjížďku opanoval Jason Crump, aby se stal jasným vítězem skupiny.

Na australského mistra světa se v první zatáčce pokusil zaútočit Stanislaw Burza. Rychle však klesl až na pátou příčku, aby nakonec do poslední jízdy vůbec nenastoupil. Své akcie zvýšili Jesper B. Jensen a Jernej Kolenko. Slovinec se ve čtyřiadvacáté jízdě pral o druhé místo s Jasonem Crumpem za vedoucím Jesperem B. Jensenem. V zatáčce u depa jej však popadla zrádná kolej a po kontaktu s Australanem ho nasměrovala do mantinelu.

Místo v semifinále skončil Jernej Kolenko v pardubické nemocnici s podezřením na prasklý obratel. Také po restartu vyučoval Jason Crump. Ve druhé zatáčce se vypořádal s Jesperem B. Jensenem, aby v nájezdu do třetího kola připravil o první místo Sebastiana Ulamka. Oba jej však doprovodili do semifinálových rozjížděk.

Fatální řetěz
Marián Jirout už dvakrát stanul na stupních vítězů Zlaté přilby. A také letos mu bylo souzeno stát se nejúspěšnějším českým závodníkem. A to tím spíše, neměl-li mezi dvanácti nejlepšími závodníky žádného krajana.

Semifinálové vystoupení pardubického závodníka začalo sympaticky. Po vylétnutí pásky vystřelili kupředu Hans N. Andersen a Jason Crump. A hned za nimi Marián Jirout. Po jeho třetí příčce se ovšem sápal Kenneth Bjerre. A vskutku na začátku druhého kola se Dán dostal před českého borce. Ten mu to okamžitě oplatil a jejich duel se odehrával až do cíle. Nakonec v něm měl bohužel vrch Kenneth Bjerre.

Prvním finalistou se v rozjížďce s číslem dvacet sedm stal Hans N. Andersen. Po celá čtyři kola se držel za zadním kolem Sebastiana Ulamka a devět bodů mu postup zajistilo komfortním způsobem. Za to jinak ve skupině nezůstal kámen na kameni, protože na postup mohlo pomýšlet ještě pět závodníků.

Marián Jirout si však vybral pořádný díl smůly. Snažil se využít červené startovní dráhy a držel vnitřní stopu při průjezdu první zatáčkou. Přesto však v tlačenici klesl až na páté místo. Co však bylo horší, ve třetím kole mu prasknul řetěz a on musel do rozhodující jízdy s náhradním motocyklem.

Poslední šance na finále se chytil Jason Crump, jenž prve poprvé a naposledy za celé odpoledne zaškobrtnul čtvrtým místem. Nyní objel venkem první zatáčky Sebastiana Ulamka, s nímž společně vyrovnal bodový zisk Hanse N. Andersena. Marián Jirout protnul metu jako pátý a bylo jasné, že jej čeká malé finále.

Ani druhá semifinálová skupina nezůstala svou dramatičností pozadu. Nicméně bitva druhých šesti semifinalistů nezačala zrovna optimálně. Krzysztof Kasprzak prodloužil nájezd do první zatáčky. Leigh Adams se mu vyhýbal, ale společně s Juricou Pavlicem a Jesperem B. Jensenem skončil v hrozivém pádu.

Rozhodčí Milan Špinka nikoho nevyloučil. Cestu k opakovanému startu měl komplikovanou jedině mladý Chorvat, který musel do sedla svého motocyklu utéct přímo ze sanitky. Na cestu do finále se rázně vydal Nicki Pedersen, triumfující ve stylu start – cíl před Leighem Adamsem.

Slibně začal i Scott Nicholls. Obhájce trofeje během dvou kol poskočil z pátého místa na třetí, když uštval nejen Jespera B. Jensena, ale i Krzysztofa Kasprzaka. Vítězné trio posílilo své pozice také v rozjížďce s číslem osmadvacet. Tentokrát přivedl vláček do cíle Leigh Adams sledovaný Scottem Nichollsem a Nicki Pedersen.

Zdálo se být rozhodnuto. Ale chyba lávky. Zatímco devítibodový Leigh Adams třetí start vynechával, všichni ostatní se pustili do boje. Nicki Pedersen se postupně probil na první místo. Ale v poslední zatáčce zpomalil a pustil před sebe Krzysztofa Kasprzaka. Ten tím pádem srovnal krok se Scottem Nichollsem, ale ve srovnání s Angličanem měl navíc ono problematické vítězství.

Závěrečná lekce profesora Crumpa
Scott Nicholls už věděl, že letos si druhou zlatou trofej z Pardubic neodveze. Na malé finále se chystal i Marián Jirout. „Aspoň nemůžou říct, že jsem byl nejhorší Čech,“ říkal, když si plný odhodlání zapínal kombinézu. Na startovním roštu měl o soupeře méně, nebo Jesper B. Jensen rezignoval na svou účast. Záhy vypadl i Scott Nicholls, jenž se kvůli defektu ani nerozjel.

Na pohyb pásky reagoval nejrychleji Fredrik Lindgren. V prvním oblouku ho objel Kenneth Bjerre. Marián Jirout se rozhodl zaútočit vnitřní stranou. Jeho manévr vypadal hodně slibně. Ale na rovinku vyjel pardubický borec až jako třetí. A tak to zůstalo až do cíle šestého kola.

Jestliže Jason Crump vyučoval během celého nedělního odpoledne, svou závěrečnou lekci si nechal na finálovou jízdu. Po vylétnutí pásky vystřelil do čela a už na protilehlé rovince byl o deset metrů před ostatními. Australan vedl, ale za jeho zády se to mlelo.

Druhé místo Sebastiana Ulamka se rychle stalo minulostí. Vystřídal ho Nicki Pedersen.Dopředu se ovšem cpal i Hans N. Andersen. Nejprve se vypořádal s Leighem Adamsem, hned na to i se Sebastianem Ulamkem. A do třetího kola už najížděl jako druhý před svým krajanem.

Avšak Nicki Pedersen není zvyklý prohrávat. Krátce na to se na druhé místo vrátil. Hans N. Andersen však finálovou jízdu stále nepokládal za uzavřenou záležitost. A v předposlední zatáčce se vnější stranou jen mihnul okolo někdejšího mistra světa. Na pódiu pak dánské duo obklopilo Jasona Crumpa.

Zlatá přilba Australanovi evidentně nepadla, ale to by překousl spíše než záměnu státní hymny. „Co je to za valčík,“ marně se ptal i Marián Jirout, když tóny linoucí se svítkovským areálem vůbec nepřipomínaly melodii, která se v posledních letech na počest australských vítězů hrála už tolikrát.

Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ netajil se Jason Crump na tiskové konferenci. „Na začátku jsem zkoušel nový motor. Na semifinále a finále jsem už měl zpátky ten starý. Byl jsem s ním spokojený. A navíc jsem před těmito blbými Dány vyhrál na starém motoru (smích). Dráha je v Pardubicích vždy perfektní. Je každý rok velmi podobná a všichni už vědí, co od ní očekávat.“ Jasonu Crumpovi vydržela dobrá nálada, i když líčil své problémy s nasazení krásné zlaté trofeje. „Mám velkou hlavu,“ žertoval. „A nebo bych se potřeboval nechat ostříhat.“ Úřadující světový šampión se brilantně vypořádal i s několika vyloženě stupidními otázkami z řad novinářů. „Myslíte, že po roce, jaký jsem měl letos, bych se chtěl vrátit zpátky na Jawu?,“ opáčil místnímu žurnalistovi, který na něj vystřelil dotaz, zda jej vyhraná Jawa nevrátí zpátky do náručí divišovské značky. A vzápětí vyslovil také svůj názor na málo pravděpodobnou velkou cenu ve východních Čechách. „Pardubice jsou dobrá dráha pro šest závodníků. A to v Grand Prix není možné. Navíc by asi nebylo moudré, aby v České republice byly dvě velké ceny. Proto je lepší, když se jezdí v Praze.“

„Jsem rád za druhé místo,“ řekl Hans N. Andersen. „Ale když vidím, jak krásná ta zlatá přilba je, chtěl bych ji mít také ve své sbírce.“ Letos k tomu měl prozatím nejblíže. „Soustředil jsem se na Jasona,“ popsal Dán svou taktiku. „A mezitím mi ostatní ujeli. Když jsem se před ně dostal, byl Jason už nedostižitelný.“

„Skončit na pódiu je při takovémto závodu vždycky skvělé,“ nešetřil superlativy ani Nicki Pedersen. „Přilbu zase nemám, ale co se dá dělat.“ Exmistr světa poradil organizátorům vylepšení jejich závodu. „Rád bych, aby se změnil systém,“ řekl. „Bylo by dobré, aby si závodníci vybírali startovní pozice pro finálovou jízdu sami na základě svého pořadí v semifinále.“

„Tyhle lidi, kteří se tady sešli, byli super,“ vysekl Marián Jirout kompliment diváckým ochozům. „Dobrý bylo taky to skvělý počasí. A navíc letošní Zlatá přilba byla nejnabitější, co jsem vůbec jel.“ Už potřetí byl Marián Jirout nejlepších českým závodníkem prestižního závodu. „Jedna věc je na pláč,“ řekl exkluzivně magazínu speedwayA-Z už po té, co se vrátil z malého finále. „A to je ten řetěz. Ale na druhou stranu jsem dnes ani jednou neodstartoval. Starty mi prostě moc nejdou. Myslím, že devátý místo není špatný, ale je škoda, že jsem půjčenej motor GM od Aleše Drymla nevyužil ještě víc. Nic lepšího jsem nikdy neměl. Bylo to super, takže je škoda, že jsem se nedostal do velkýho finále. Takovej motor kdybych měl pořád…“

1. vylučovací skupina:
1. Filip Šitera, CZ	5 5 –	10
2. Izak Šantej, SLO	1 4 5	9
3. Alesandro Milanesse, I	4 2 3	7
4. Atila Stefani, H	3 1 4	7
5. Roberto Haupt, D	2 3 2	5
6. Jaroslav Petrák, CZ	0 – –	0
res Pavel Fuksa, CZ	– 0 1	1
2. vylučovací skupina:
1. Stanislaw Burza, PL	5 3 5	10
2. Marián Jirout, CZ	3 5 –	8
3. Fredrik Lindgren, S	4 4 –	8
4. Zbigniew Suchecki, PL	2 1 4	6
5. Jannick de Jong, NL	0 2 3	5
6. Fritz Wallner, A	1 E E	1
res Pavel Fuksa, CZ	– – E	0
3. vylučovací skupina:
1. Krzysztof Kasprzak, PL	3 5 5	10
2. Jernej Kolenko, SLO	5 4 2	9
3. Robert Barth, D	2 3 3	6
4. Josef Franc, CZ	4 1 E	5
5. Matia Carpanese, I	T 0 4	4
6. Joachim Kugelmann, D	1 2 1	3
res Jaroslav Petrák, CZ	0 – –	0
4. vylučovací skupina:
1. Jurica Pavlic, CRO	5 5 E	10
2. Luboš Tomíček, CZ	4 4 –	8
3. Sandor Tihanyi, H	2 2 5	7
4. Steve Johnston, AUS	3 3 4	7
5. Andrij Karpov, UA	1 1 3	4
6. Guglielmo Franchetti, I	E X 2	2
1. čtvrtfinálová skupina:
1. Hans N. Andersen, DK	3 5 –	8
2. Scott Nicholls, GB	5 3 –	8
3. Marián Jirout, CZ	4 4 –	8
4. Robert Barth, D	1 2 5	7
5. Filip Šitera, CZ	2 1 3	5
6. Christian Hefenbrock, D	0 0 4	4
res Pavel Fuksa, CZ	– – 2	2
2. čtvrtfinálová skupina :
1. Nicki Pedersen, DK	5 5 –	10
2. Fredrik Lindgren, S	4 4 5	9
3. Jurica Pavlic, CRO	3 2 4	7
4. Hynek Štichauer, CZ	2 1 3	5
5. Izak Šantej, SLO	1 3 1	4
6. Richard Wolff, CZ	0 0 2	2
3. čtvrtfinálová skupina :
1. Leigh Adams, AUS	5 5 4	10
2. Kenneth Bjerre, DK	2 4 5	9
3. Krzysztof Kasprzak, PL	4 3 3	7
4. Luboš Tomíček, CZ	3 2 2	5
5. Alesandro Milanese, I	1 0 1	2
6. Matěj Kůs, CZ	0 1 0	1
4. čtvrtfinálová skupina :
1. Jason Crump, AUS	5 5 5	10
2. Jesper B. Jensen, DK	2 4 3	7
3. Sebastian Ulamek, PL	1 2 4	6
4. Jernej Kolenko, SLO	3 3 X	6
5. Stanislaw Burza, PL	4 1 –	5
6. Sandor Tihanyi, H	0 0 2	2
res Pavel Fuksa, CZ	– – 1	1
1. semifinálová skupina:
1. Jason Crump, AUS	4 2 5	9
2. Sebastian Ulamek, PL	0 5 4	9
3. Hans N. Andersen, DK	5 4 –	9
4. Kenneth Bjerre, DK	3 1 3	6
5. Fredrik Lindgren, S	1 3 2	5
6. Marián Jirout, CZ	2 E 1	3
2. semifinálová skupina:
1. Nicki Pedersen, DK	5 3 4	9
2. Leigh Adams, AUS	4 5 –	9
3. Krzysztof Kasprzak, PL	2 1 5	7
4. Scott Nicholls, GB	3 4 3	7
5. Jesper B. Jensen, DK	1 2 2	4
6. Jurica Pavlic, CRO	0 0 1	1
Malé finále:
1. Kenneth Bjerre, DK
2. Fredrik Lindgren, S
3. Marián Jirout, CZ
4. Jurica Pavlic, CRO
5. Scott Nicholls, GB		E
6. Jesper B. Jensen, DK		–
Velké finále:
1. Jason Crump, AUS
2. Hans N. Andersen, DK
3. Nicki Pedersen, DK
4. Sebastian Ulamek, PL
5. Krzysztof Kasprzak, PL
6. Leigh Adams, AUS

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Filip Šitera byl smolařem Zlaté stuhy. Dostal se až do semifinálové jízdy, kde však vypadl. Zato v úvodních rozjížďkách Zlaté přilby skončil z Čechů nejlépe. Svůj úvodní start totiž proměnil ve vítězství. Výtečnou nástupní pozici před zítřejším pokračování ovšem mají i všichni jeho krajané. Josef Franc a Luboš Tomíček skončili na druhém, Marián Jirout na třetím. Pechově začal nejstarší plochodrážní závod světa pro Martina Smolinského. Němec byl po tréninkové pádu v bezvědomí odvezen do nemocnice.

První rozjížďky vylučovacích skupin Zlaté přilby:

1 – Filip Šitera, Alessandro Milanesse, Atila Stefani, Roberto Haupt, Izak Šantej, res Jaroslav Petrák

2 – Stanislaw Burza, Fredrik Lindgren, Marian Jirout, Zbigniew Suchecki, Fritz Wallner, Jannick de Jong

3 – Jernej Kolenko, Josef Franc, Krzysztof Kasprzak, Robert Barth, Joachim Kugelmann, res Jaroslav Petrák

4 – Jurica Pavlic, Luboš Tomíček, Steve Johnston, Sandor Tihanyi, Andrij Karpov, Guglielmo Franchetti E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Znamenitým výsledkem pro české barvy skončila dnešní Zlatá stuha. Do finálové jízdy tradičního předzávodu Zlaté přilby se probojovalo hned trio našich borců. Po startu jim sice uletěl Christian Hefenbrock, ale další místa na stupních vítězů nám už neunikla. Z velikánské bitvy o stříbro nakonec vyšel nejlépe Luboš Tomíček. Ten v závěru stahoval i vedoucího Němce, ovšem k jeho přestižení mu dle jeho slov chyběla ještě dvě kola. Matěj Kůs sebral Hynku Štichauerovi třetí místo před domácím publikem. Za nimi protnuli metu Jurica Pavlic a Martin Vaculík.

Češi vesměs v pohodě
Nový háv Zlaté stuhy s pěti závodníky na startu každé jízdy změnil mnohé. Avšak základní charakter závodu, kdy vítězství bere první ve finálové jízdě, zůstal zachován. Základním předpokladem úspěchu bylo především udržet se po šestnácti základních rozjížďkách mezi prvními deseti. A v semifinále a finále děj se vůle boží.

Sedmička českých závodníků a jeden Slovák rozehráli závod různě. Po dvou sériích na tom byl nejlépe Luboš Tomíček. V úplně první rozjížďce dne svedl důraznou bitvu o druhé místo s Matějem Kůsem. Ten se od svého staršího klubového kolegy nenechal podjet ani ve druhé zatáčce druhého kola, ani vzápětí při vjezdu do třetího okruhu. Jenže ve druhém oblouku předposledního kola přece jen musel kapitulovat.

Vzhledem k duelu obou Pražanů měl Jurica Pavlic na čele volné pole působnosti, aby zvítězil ve stylu start – cíl. Své velké sólo zopakoval i v rozjížďce s číslem pět a s osmi body osaměl v čele průběžné klasifikace. Luboš Tomíček se však zařadil hned za něj. V sedmé jízdě válčil s Grzegorzem Zengotou, jenž ho na chvilku dokonce na chvilku zbavil vedení. Avšak Pražan dostal na začátku druhého kola situaci znovu pod svou kontrolu.

Na sedm bodů se po dvou sériích dostal také Hynek Štichauer. Účinkování domácího borce připomínalo vystoupení Luboše Tomíčka. Na úvod se musel smiřovat s porážkou od Martina Vaculíka. „Chtěl bych co nejlepší výsledek,“ ozývalo se z pod přilby šestnáctiletého slovenského závodníka cestou na rošt. A by nejlépe odstartoval Hynek Štichauer, z úvodního oblouku vyjel jako první právě Martin Vaculík. „Dobré,“ komentoval své počínání. „Podařil se mi start a pak už to šlo.“

Zato Hynek Štichauer se musel prát. Společně se Slovákem se okolo něj přehnal i Wojciech Druchniak. Pardubický borec však útočil a v nájezdu do druhé zatáčky byl ve druhém kole už před ním. Zato v šesté jízdě nenašel Hynek Štichauer vůbec přemožitele. krátce po startu minul Pavla Fuksu, aby posléze jeho čtyřem bodům už nestálo nic v cestě.

Triumfem začal i Filip Šitera. V rozjížďce s číslem tři perfektně odstartoval. A Grzegorz Zengota si při svém nájezdu akorát v prvním nájezdu vylámal zuby na jeho zadním kole. „Je to teprve první jízda,“ uvědomoval si Filip Šitera po návratu do svého boxu. „Uvidíme, jak to půjde dál. Nejdůležitější je dostat se do finále.“ V rozjížďce s číslem pět však jeho plán dostal mírnou trhlinku. Filip Šitera odstartoval takřka současně s Juricou Pavlicem. V prvním oblouku ho však překonal i Max Dilger.

Problémová cesta do vyšších sfér
Sedmibodoví Hynek Štichauer a Luboš Tomíček a Filip Šitera s jedním bodem méně byli na dobré cestě do nadstavbové části. Tam se konec konců vydal i Matěj Kůs. Jak už bylo řečeno, na úvod přišel o druhé místo v duelu s Lubošem Tomíčkem, ale při jeho druhém startu jej už trojice bodů neminula.

Zato Antonín Galliani, Martin Gavenda a Pavel Fuksa se jakoby v úvodních jízdách nemohli najít. Do problémů se nečekaně dostal také Martin Vaculík. Po prvním vítězství přišla studená sprcha v podobě nuly z páté jízdy. Slovenský závodník neodstartoval a už se mu nepovedlo své páté místo vylepšit.

Nicméně situace Martina Vaculíka se příliš nelepšila ani vzápětí. Rošt jedenácté jízdy opouštěl jako třetí za Wojciechem Druchniakem a Grzegorzem Zengotou. Jenže po pádu Matěje Kůse v první zatáčce se startovalo znovu. Tentokrát byl Martin Vaculík poslední. Na konci druhého kola předčil Wojciecha Druchniaka. Statečně se bil i s Matějem Kůsem o třetí místo až do cíle, z jejich rvačky ale vyšel lépe Pražan.

Pět bodů po třech sériích už bylo pro Martina Vaculíka na pováženou. A to tím spíše, vykoupal-li se Antonín Galliani na konci závodu v kádi se živou vodou. V patnácté jízdě držel krok s Filipem Šiterou a Grzegorzem Zengotou. A po chybě plzeňského závodníka se ochotně natáhl pro jeho druhé místo.

Skončil se sedmi body a bylo mu jasné, že o jeho dalším bytí či nebytí rozhodne výsledek Martina Vaculíka v poslední jízdě základního rozpisu. Christian Hefenbrock v ní čtvrtým triumfem zkompletoval své šestnáctibodové maximum. Matěj Kůs s Martinem Vaculíkem však po Němcovi tvrdě šli. Pražana ovšem ve druhé zatáčce popadla kolej a vystřelila jeho přední kolo do výše.

Matěj Kůs krizový moment zvládl, avšak Martin Vaculík za něj zaplatil propadem na čtvrté místo. Naštěstí pro svůj další osud stihnul v předposlední zatáčce překonat Kevina Wölberta. Tím pádem srovnal bodový krok s Antonínem Gallianim. Úvodní vítězství jej však zvýhodnilo, takže uklízet box mohl pražský jezdec.

Balit ostatně mohli také Pavel Fuksa a Martin Gavenda. „Na postup je to určitě,“ říkal Martin Gavenda s notnou dávkou sarkasmu v hlase po třech sériích, v nichž své konto zatížil pouhými čtyřmi body. „Ale na postup domů.“ Nicméně cenné zkušenosti z prvního výraznějšího mezinárodního klání se mu budou dozajista hodit. A stejně tak i Pavlu Fuksovi.

Slibná očekávání
Luboš Tomíček, Hynek Štichauer, Filip Šitera a Matěj Kůs se ve druhé polovině základního rozpisu vyhnuli všem extempore s možnými fatálními důsledky. Luboš Tomíček se dokonce stal druhým nejlepším závodníkem úvodní části, když vítěznou sérii Jurici Pavlice utnula jeho závěrečná porucha.

V rozjížďce s číslem deset měl na pražským závodníkem zpočátku vrch Hynek Štichauer. Ten si své vedení uhlídal i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem Luboš Tomíček útočil ze všech sil. A jeho snaha se dočkala korunovace úspěchem ve druhém kole. Ve třinácté jízdě skončil Luboš Tomíček po vyřazení Jurici Pavlice druhý za Maxem Dilgerem.

Druhou příčkou se se základními jízdami rozloučil i Hynek Štichauer. Ve čtrnácté jízdě nejlépe odstartoval, ovšem zezadu se probíjel Dán Kenneth Krusse Hansen. V prvním oblouku překonal Christopha Demmela. A ve třetím kole byl ve stejném místě na řadě i Hynek Štichauer.

Matěj Kůs a Filip Šitera měli poněkud divočejší dráhu do semifinále. Matěj Kůs upadl v první zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct, ale mohl nastoupit i při restartu. V něm uhájil třetí místo v bitvě s Martinem Vaculíkem. V šestnácté jízdě dokázal ustát i nebezpečně vypadající wheelie a udržet se na druhém místě za neporazitelným Christianem Hefenbrockem.

Na něm si prve ve dvanácté jízdě vylámal zuby i Filip Šitera. Zatímco Němec po vylétnutí pásky nezadržitelně směřoval do čela, před plzeňského šampióna se dostal i Guglielmo Franchetti. Jeho časy strávené na druhém místě však byly ohraničeny protilehlou rovinkou, na níž ho Filip Šitera předjel.

Ten poté dorážel i na Christiana Hefenbrocka, ovšem ten své hájemství ubránil. O vítězství se Filip Šitera pral také v rozjížďce s číslem patnáct. Lépe odstartoval Grzegorz Zengota, ale Plzeňák ho v prvním oblouku objel. Polák si ovšem udržel vnitřní linii a takřka současně se vrátil zpátky do vedení.

Leč druhá zatáčka zastihla na prvním místě zase Filipa Šiteru. Grzegorz Zengota neskládal zbraně. A v prvním výjezdu druhého kola se znovu mihl okolo Filipa Šitery. Tomu se nakonec na konci třetího kola zvedl motocykl na zadní, z čehož okamžitě profitoval Antonín Galliani.

„Přešel jsem na druhou motorku,“ popisoval Filip Šitera drama patnácté jízdy, když se vrátil do depa. „Honili jsme se. On mě vyvezl. Já ho nakonec chtěl vyvýzt od lajny. A nakonec jsem byl rád, že jsem nešel na držku.“

Dramata v české režii
Všechny předchozí boje však byly zapomenuty, když závod dospěl do semifinálové úrovně. Nejlepším katalyzátorem v ohni pod kotlíkem motivace byl kvalifikační klíč, který do finálové jízdy propustil pouze tři nejlepší semifinalisty.

První semifinále rozjásalo českou část publika. Luboš Tomíček rychle zbavil vedení Juricu Pavlice, aby od té doby nepustil vedení z rukou. Dopředu se dral i Martin Vaculík. V první zatáčce za sebou nechal Kennetha Krusse Hansena. A na začátku druhého kola objel i Juricu Pavlice. „Dobré,“ použil Martin Vaculík při hodnocení svého semifinálového účinkování své oblíbené slovíčko. „Změnil jsem převod a konečně ta motorka jela.“

Ve druhém semifinále jsme měli v ohni hned tři želízka. Jízda se bohužel stala konečnou stanicí pro Filipa Šiteru. Zbyla na něho pozice až u mantinelu a soupeři se s ním po vylétnutí vůbec nemazlili. „Vyvezli mě až já nevím kam,“ posteskl si plzeňský závodník, jemuž se rázem rozplynul sen o stupních vítězů.

V čele mezitím úřadoval Christian Hefenbrock. Ovšem za jeho zády se strhla mela. Matěj Kůs se zuby nehty držel druhého místa, na nějž si dělali čáku také Hynek Štichauer a Max Dilger. A ke všemu se Filip Šitera rozhodl, že první zatáčkou jeho show neskončila.

By dělal na motocyklu úplné maximum, poslední místo si nevylepšil. Hynek Štichauer se nakonec ubránil Maxi Dilgerovi, takže Česká republika měla ve finále hned trojí zastoupení.

Jenže všem českým závodníkům vypálil rybník Christian Hefenbrock. Nekoukal napravo, ani nalevo a pádil vstříc svému šestému vítězství, které mu zajistilo celkový triumf. V první zatáčce zavřel Luboše Tomíčka, což se ukázalo jako rozhodující krok. Pražan s velice rychlým strojem zkracoval Němcův náskok, ale k předjetí mu dle jeho slov minimálně dvě kola chyběla.

Na třetí příčce se usadil Matěj Kůs. Hynek Štichauer na něj v první zatáčce pokusil zaútočit, ale sám se stal obětí Jurici Pavlice. Nechtěl se však vzdát jen tak a častoval Chorvata jedním útokem za druhým. A vskutku, v prvním oblouku třetího kola se vrátil zpátky na čtvrté místo. Na útok na stupně vítězů však nebylo ani pomyšlení. Jurica Pavlic usiloval získat ztracenou pozici a pardubický závodník se musel ze všech sil bránit. I když byl Chorvat v předposlední zatáčce takřka úspěšný, nakonec protnul metu jako pátý.

Hlasy z depa
„Neptal jsem se, asi na mě zapomněli,“ smál se Luboš Tomíček otázce, proč se ve startovní listině objevil až jako náhrada za zraněného borce. „Asi si v Pardubicích mysleli, že mi je už jednadvacet.“ A nakonec jeho záskok skončil druhým místem. „Mám dva motory,“ vysvětloval pražský junior. „Jeden je schovanej na Tomíčkův memoriál, protože je lepší na menší dráhy a odjede od startu. Tenhle od startu neodjede.“ Ve finálové jízdě ovšem odjel všem kromě Christiana Hefenbrocka. „Po druhým místě v základní části a prvním v semifinále by mě šestý místo ve finále mrzelo,“ vysvětlil Luboš Tomíček. „Hefenbrock mě zavřel na lajnu a přetočil jsem se. Ale motor mi jel a v Pardubicích je to víceméně o motoru. Stahoval jsem Hefenbrocka, ale během prvního kola mi hodně ujel. Kdyby se finále jelo na šest kol, přiblížil bych se mu.“ Luboš Tomíček dojel ke svému nejlepšímu výsledku v předzávodě Zlaté přilby. „Jsem spokojenej,“ netajil se. „Ne úplně, vždycky může bejt líp. Mý výsledky v Pardubicích nikdy nebyly nic speciálního. Vždy jsem se trápil. Teď už to šlo.“

„Spokojenost,“ vystihl Matěj Kůs své pocity jedním slovem, aby vzápětí ovšem odhalil svou výzvu do budoucna. „Ale ještě je tam ta první příčka. Chybělo mi štěstí a odvaha dohromady. Výkon nebyl maximem. Mám propíchlou nohu a ještě výron, takže nemůžu jet na sto procent. Děkuji Bohoušovi Brhelovi, hodně mi pomohl. Mám od něj motor.“ A jak pražský junior prožíval finálovou jízdu? „Neodstartoval jsem,“ vzpomínal. „Kalda mi poradil, a to dám pod ně. Dal jsem to tam a ono to vyšlo.“

„Jsem rád aspoň za tu bramboru,“ řekl Hynek Štichauer magazínu speedwayA-Z. „Poslední dvě kola mě bolely ruce. Škoda, že si na tu jedničku stoupnul Luboš. Ale jsou to závody. Dráha byla připravená dobře. Ale dneska je to obráceně, než jsem se to tady učil.“

„Nevyšlo to,“ klopil Martin Vaculík hlavu po finálové jízdě. „Nevím proč. Startovní pozice byla dobrá. Nevyšlo to.“ Být pátý při premiéře v prestižním juniorském závodě však není špatný výsledek. „Poslední místo ve finále je hrozné,“ nesouhlasil Martin Vaculík. „Totálně jsem to pokazil.“

„Na hovno,“ cedil zklamaný Filip Šitera slova ze svých úst, když projel cílem semifinálové jízdy na poslední příčce a boj o vavříny pro něho skončil. „Vybíral jsem si dráhu jako předposlední. Zbejvala už jen čtyřka a pětka. A všichni mě vyvezli až já nevím kam.“ Pro vítěze všech juniorských šampionátů české republiky je desátá příčka ze Zlaté stuhy dozajista zklamáním. „Chtěl jsem na bednu,“ připustil Filip Šitera. „A pak to zkurvím v semifinále. Poslední dobou se mi nedaří vůbec.“

„Co se dá dělat,“ pokrčil Antonín Galliani nad výsledkem posledního závodu své juniorské kariéry, v němž nepostoupil do nadstavbové části jen díky horšímu počtu lepších výsledků. „Je jedno, že to byl můj poslední juniorskej závod. Ale příští rok to bude těžší.“ Při rovnosti bodů s Martinem Vaculíkem de facto o Slovákově postupu rozhodlo jeho vítězství. „Ani jeden start mi nevyšel,“ zněl komentář z úst Antonína Gallianiho. „Na týhle dráze se těžko předjíždí. Je to tady o startu a o motoru. A to když někomu vyjde, je to dobrý. Já měl problémy s technikou, příčiny zatím nikdo neví.“

„Tož takové…,“ nemohl Martin Gavenda najít ta správná slova, kterými by vystihl svůj debut ve Zlaté stuze. „Dalo se to. Byly problémy se spojkou. Jináč pěkný závody.“

„Zazávodil jsem si,“ říkal Pavel Fuksa po rozjížďkách základního rozpisu, v nichž byl vyřazen. „Možná by to bylo lepší, kdybych měl lepší startovní pozice. Pořád čtyřky, pětky. To nebylo dobrý. Jsem spokojenej, ale mohlo to bejt lepší. Ale jsem spokojenej.“

			SMF1	SMF2	FIN
1. Christian Hefenbrock, D	4 4 4 4	16		1.	1.
2. Luboš Tomíček, CZ	3 4 4 3	14	1.		2.
3. Matěj Kůs, CZ	2 3 2 3	10		2.	3.
4. Hynek Štichauer, CZ	3 4 3 3	13		3.	4.
5. Jurica Pavlic, CRO	4 4 4 E	12	3.		5.
6. Martin Vaculík, SK	4 0 1 2	7	2.		6.
7. Grzegorz Zengota, PL	3 3 4 4	14	4.
8. Max Dilger, D	3 3 3 4	13		4.
9. Kenneth Krusse Hansen, DK	2 3 3 4	12	5.
10. Filip Šitera, CZ	4 2 3 2	11		5.
11. Antonín Galliani, CZ	2 1 1 3	7
12. Martin Gavenda, CZ	1 2 1 1	5
13. Pavel Fuksa, CZ	0 2 0 2	4
14. Wojciech Druchniak, PL	2 2 0 0	4
15. Frank Facher, D	1 0 1 2	4
16. Kevin Wölbert, D	0 1 2 1	4
17. Guglielmo Franchetti, I	1 1 2 E	4
18. Christoph Demmel, D	E 0 2 E	2
19. Maks Gregorič, SLO	1 0 0 1	2
20. Manuel Nowotny, A	0 1 E 0	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Olching – 8. října
Při oslavách Roberta Bartha v německém Olchingu si dali dostaveníčko také zástupci všech pořadatelských zemí ledařského seriálu Golden Spike 2007, aby dojednali veškeré podrobnosti těchto prestižních závodů pro nadcházející sezonu. Své zastoupení zde samozřejmě měli i divišovští pořadatelé v čele se svým šéfem Milanem Hajným. A to přesto, že není jasné, jestli se letos Golden Spike vůbec uskuteční na českém území.

Promotéři letošního ročníku připravili několik podstatných změn, jak v systému závodu, tak se startovní listinou. Zvýšené finanční náklady na jednotlivé podniky a zvýšené odměny pro jednotlivé jezdce dávají záruku účasti kvalitního pole oproti minulému ročníku. Jezdci jsou smluvně vázáni . Novinkou je také systém, při kterém každý závod bude začínat kvalifikací, které se zúčastní osm jezdců a čtyři nejúspěšnější si vybojují právo účasti v hlavním závodě, který se bude skládat z dvaceti jízd.

Divišovská Jawa nabídla pro celkového vítěze nový motor, ale ostatní promotéři po dlouhé debatě toto gesto od českých pořadatelů nepřijali. Motor tedy zůstane jako cena pro vítěze divišovského podniku. Divišovští pořadatelé byli zároveň požádáni o výrobu hlavní ceny pro prvního muže celého seriálu závodu. Jedná se o 50 cm vysoký hřebík na podstavci.

Nejvíce emocí a problémů nadělala spojitost dvou závodů ve švýcarském Flimsu a bohužel našeho Divišova v krátkém časovém rozpětí jdoucím po sobě. V sobotu 20. ledna večer se má jet ve Švýcarsku a v neděli po poledni v Divišově. Tyto dvě míst jsou vzdálena od sebe zhruba 800 km.

Jak řekl Milan Hajný: „V tom je zakopaný pes. Hledali jsme jiná řešení, ale Flims si tvrdě stojí za svým termínem z důvodů pronajmutí stadionu. Byl nám nabídnut jiný termín, a to 29. prosince. Takoví blázni zase nejsme, nikdo nám nezaručí počasí a ještě k tomu je to mezi svátky. Jednoznačně si stojíme za lednovým termínem, který už se nám dvakrát osvědčil. Jediný náhradní termín pro nás možný je 4. února, ovšem se musíme ještě důkladně poradit na zasedání našeho pořadatelského týmu, který se koná příští pátek v Divišově. Na rozhodnutí máme do 5. prosince, kdy je termínová uzávěrka.“

Kalendář závodů:

6.1.	St. Johan (Rakousko)
7.1.	Steingaden (Německo)
20. 1.	Flims (Švýcarsko)
21. 1.	Divišov (Česká republika)
9. 3.	Assen (Holandsko) – není jisté, zda se pojede
25. 3.	Erfurt (Německo)

Startovní listina:

1 Antonín Klatovský, CZ

2 Markus Skabraut, A

3 Sebastian Gegenbauer, D

4 Jan Klatovský, CZ

5 Johnny Tuinstra, NL

6 Německo (Gunther Bauer, Stefan Pletschacher)

7 Holandsko (René Stellingwerf)

8 Rakousko (Franz Zorn)

9 Švýcarsko (Simon Gartmann)

10 Švédsko (Per-Olof Serenius, Stefan Svensson)

11 Finsko (Anti Akko, Jouni Seppänen)

12 volná karta pořadatele

13 vítěz kvalifikace

14 druhý z kvalifikace

15 třetí z kvalifikace

16 čtvrtý z kvalifikace

17 rezerva – pátý z kvalifikace

18 rezerva – šestý z kvalifikace

Kvalifikace:

1 Rakousko

1 Švýcarsko

1 Německo

1 Holandsko

1 Česká republika

3 volná místa pořadatele

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)