AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Chemnitz – 7. března
Eissportzentrum v saském Chemnitz nabízí takřka 7400 čtverečních metrů ledové plochy k bruslení a to nejen na rychlobruslařském ovále, ale i uvnitř kryté haly. Pod její vzletně pojatou střechou po skončení hokejové sezóny místních Crashers dnes našli azyl také plochodrážníci. V posledním podniku letošní šroubkařské série Speedway-on-Ice Richard Geyer svým dalším vítězstvím potvrdil triumf i v celé sérii. Hynek Štichauer jen díky horší bilanci umístění nepostoupil do velkého finále, ale v to malém dojel do cíle za Marcelem Kajzerem a před Romanem Čejkou. Michal Dudek zabodoval jen jednou, ale zato pořádně, když porazil Hynka Štichauera a také Ronnyho Weise.

Slunečný den končí přesunem pod střechu haly
Po sobotním obědě se do areálu chemnitzkého zimního sportoviště trousily davy lidí. Dělily se na dvě části. Jedna si půjčovala brusle a mířila na vnější rychlobruslařskou dráhu. Druhá, prakticky stejně početná, vyčkávala až dunění mantinelů při hokejovém zápase uvnitř haly vystřídá zvuk plochodrážních motocyklů.

Češi dorazili poměrně brzy, takže zbývalo dost času na zábavu s míčem. Kromě Ronnyho Weise, který školil Alaina Tripkeho praktickými zkušenostmi o jízdě na ledě, nebral trénink nikdo moc vážně. Michal Dudek na něj dle svého zvyku nevyjel vůbec. „Led jako led,“ nechal se slyšet.

Zato pro Marcela Kajzera, který loni po boku Krzyzstofa Nowackeho sympaticky kalil vodu v šampionátu českých dvojic, byly saské šroubky novinkou. Debutoval místo Christiana Hefenbrocka, jehož lákala příprava na letní část sezóny. Stejný důvod ve své omluvě Ronnymu Weisovi uvedl i Zdeněk Holub, který vyrazil trénovat do Wroclawi.

Úvodní polovina základní části žádná velká překvapení na úkor favoritů nepřinesla. Ronny Weis a Richard Geyer těžili z do detailu dotaženého nastavení svých motocyklů. A v rozjížďkách s čísly jedna a dvě přijeli do cíle s náskokem kraoučké rovinky dráhy vybudované na hokejovém stadiónu.

Hynek Štichauer už po tréninku upozorňoval na rychlost Mathiase Bartze, který si při neúčasti Zdeňka Holuba brousil zuby na konečné třetí místo. Sám měl obrovskou rozetu se čtyřiasedmdesáti zuby. „Jedu prakticky po řetěze,“ žertoval. Jedním dechem však upozorňoval na nevýhodu silného motoru, který se svou charakteristikou hodí spíše do Svítkova.

Rozjížďka s číslem tři se musela opakovat vinou pádu Alaina Tripkeho v první zatáčce. Na start repete se vrátili všichni tři. Pardubičan se měl záhy přesvědčit, že Mathias Bartz je dnes vskutku proklatě rychlý. Ke všemu ještě na sklonku druhého okruhu dostal ránu zezadu od Alaina Tripkeho.

Jako otloukaná p횝alička si ale měl připadat až v následující jízdě, které znovu dominoval Richard Geyer. I když startoval až od mantinelu, letěl bez váhání do čela. Hynek Štichauer střežil druhé místo. Marcel Kajzer, kterého poznal jako mladého začátečníka při svém působení v Rawiczi, však prahnul po jeho bodu.

V poslední zatáčce nasměroval svůj motocykl pod Hynka Štichauera. Místa v ní rozhodně nebylo nazbyt. Pardubičana podsekl a vmžiku oba leželi na zemi. Marcel Kajzer se zvedl a nechal se odmávnout v cíli. Hynek Štichauer stál u mantinelu v pravém rohu hřiště a bezmocně rozhazoval rukama.

Rozhodčí však k němu přispěchal a Hynek Štichauer prošel pod šachovnicovou vlajkou. „Ukazoval mi, a jedu do cíle,“ vysvětloval pardubický závodník, že bod má on a nikoliv Marcel Kajzer.
Když Ronny Weis vzápětí ovládl rozjížďku s číslem pět, zdálo se, že Sasy čeká suverénní, leč přece jen nudná triumfální rutina. Jenže hned vzápětí zaváhal Mathias Bartz.

Češi udělali závod
V rozjížďce s číslem šest neujel Michal Dudek ani dva metry. „Odstartoval jsem, přidal a motorka se udusila,“ popisoval. Neměl vůbec ani pomyšlení sledovat melu v první zatáčce, kde Roman Čejka nechal za sebou Mathiase Bartze.

Pravá měla však přišla v rozjížďce s číslem devět, v níž Michal Dudek triumfoval stylem start – cíl. „Odjel jako svině,“ ocenil jeho výkon Hynek Štichauer, který se usadil za ním. Rozhodně však neměl snadný život, jelikož měl za sebou Ronnyho Weise. Míšeňský plochodrážník, který šroubkům vymyslel jméno a díky svému seriál udělal ze Saska pupek malého šroubkařského světa, se musel smiřovat s nulou.

Jenže porážka lokalmatadora ambicích obou Čechů příliš nepomohla. Do velkého finále se dral Mathias Bartz, když v osmé jízdě porazil Richarda Geyera. Po tom malém prahnul i Marcel Kajzer, který v epickém duelu v rozjížďce s číslem sedm pokořil svého krajana Wojciecha Lisieckeho.

V desáté jízdě si Marcel Kajzer vyšlápnul na Mathiase Bartze, ale upadl. Při opakování již byl hodnější. Bod mu však na malé finále stačil. Vítězný Němec se už mohl chystat na klíčovou jízdu o pódium. Michal Dudek, navzdory svému předchozímu triumfu, mohl balit.

Hynek Štichauer vyhrál jedenáctou jízdu. Roman Čejka si druhým místem pojistil malé finále, ovšem Pardubičan musel vyčkávat, jak skončí rodinný duel v poslední jízdě základní části. Richard Geyer jej vyhrál stylem start – cíl a Ronny Weis vyrovnal zisk Hynka Štichauera.

Přestože se mohl chlubit jeho skalpem, měl jen jednu dvojku ve srovnání se dvěma míšeňského závodníka. Na losování pozic malého finále mířil již s nasazeným červeným povlakem. Neváhal a deštník sebral naváděčce u vnitřního okraje. Start mu posléze vyšel ukázkově, avšak z výjezdu na protilehlou rovinku jej podjel Marcel Kajzer.

Losovací ceremonie velkého finále byla mnohem teatrálnější. Mathias Bartz pobíhal po roštu, kroutil hlavou, pečlivě vybíral a nakonec si stejně vzal vnitřek. Ani Richard Geyer nebyl zrovna přímočarý, by nakonec dle předpokladů sáhl po modrém deštníku.

Sotva se okolo jeho hledí mihla startovací gumička, Richard Geyer vypálil dopředu. Jenže Mathias Bartz přepísknul svou snahu a v prvním oblouku se poroučel k zemi. Bojovností však oplýval i při repete, po jehož startu mu Richard Geyer znovu ukázal výfuk. V nájezdu do posledního kola svého krajana před sebou dokonce naremploval, nicméně incident se obešel bez pádu. A nadto Mathias Bartz musel čelit Ronnymu Weisovi, jenž doposud číhal v závětří.

Hlasy z depa
„V klídečku,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Dneska se do mě docela trefovali. Bylo pěkný svezení, škoda, že se nepovedlo velký finále. Malý bylo o hovně, těšil jsem se na velký, ale bylo to, jak to mělo bejt‘. Dneska mě to přišlo jako nejlepší závod, předjíždělo se a Němci nebyli tak suverénní. Bojovalo se, pěkný závody, já si to užil v klídečku.“

„Jsem docela překvapenej‘,“ neskrýval Roman Čejka. „Dostat se do malýho finále, není zas tak častým zvykem. Hezky jsem si zase zajezdil, o to šlo.“

„Když jsem přijel, viděl jsem to tak, že vyhraju, a nedopadlo to,“ usmíval se Michal Dudek. „Ve druhý jízdě jsem odstartoval, přidal a motorka se udusila. Škoda, věřil jsem si, ale pak jsem chytnul druhej‘ dech.“

		TOT	malé	velké
			finále	finále
1. Richard Geyer, D	2 2 1 2	7		1.
2. Mathias Bartz, D	2 1 2 2	7		2.
3. Ronny Weis, D	2 2 0 1	5		3.
4. Marcel Kajzer, PL	1 F 2 1	4	1.
5. Hynek Štichauer, CZ	1 1 1 2	5	2.
6. Roman Čejka, CZ	0 2 0 1	3	3.
7. Wojciech Lisiecki, PL	1 1 1 0	3
8. Michal Dudek, CZ	0 0 2 0	2
9. Alain Tripke, D	0 0 0 0	0

Konečné pořadí seriálu:
1. Richard Geyer 59, 2. Ronny Weis 54, 3. Mathias Bartz 42, 4. Zdeněk Holub 35, 5. Wojciech Lisiecki 27, 6. Christian Hefenborck 27, 7. Roman Čejka 20, 8. Hynek Štichauer 19, 9. Michal Dudek 18, 10. Alain Tripke 8, 11. Piotr Dziatkowiak 7, 12. Marcel Kajzer 7, 13. Vitalij Lysak 2.

Foto: Mirek Horáček

Ústí nad Labem – 6. března
V dosavadních pěti uskutečněných kolech šroubkařské jako jediný dokázal šlapat na paty excelentně připravenému a odhodlanému tandemu Richard Geyer – Ronny Weis. Před čtrnácti dny jim v Drážďanech vyfoukl vítězství, avšak na konec on pykal za pád Richarda Geyera ve finálové jízdě. Zítra se však v saském Chemnitz, kde seriál Speedway-On-Ice vrcholí, na start nepostaví.

Zdeněk Holub totiž včera vyjel v rámci prvního tréninku pražské Markéty na ovál se škvárovým motocyklem. Od přítomných polských závodníků dostal pozvánku k dvoudennímu tréninku ve Wroclawi, která leží blízko Rawiczi, s nímž podepsal kontrakt.

Pražský junior sice zvažoval možnost trénovat v Polsku pouze v neděli a zítra se postavit na start v Chemnitz. Nakonec zvítězila možnost přípravy na klíčovou letní část sezóny, takže se Ronny Weisovi omluvil.

Foto: Mirek Horáček

Úhřetická Lhota – 4. března
Sloganem v nadpisu lákají předseda Motoklubu Úhřetická Lhota Josef Novák starší se svým jednatelem Danem Maclem na brigádu v Kostěnicích. Tady vznikají dva ovály, menší o délce 150 metrů, větší dvojnásobného rozměru. Brigáda proběhne tuto neděli mezi devátou a dvanáctou hodinou.

Foto: Antonín Škach

Per-Olof Serenius zvaný Posa se loučil. Je to bezesporu největší událost ledové plochodrážní sezóny. Stalo se tak minulý čtvrtek v první den letošního berlínského plochodrážního festivalu. Stal se legendou ledových oválu dlouho před natočeným slavného dokumentu Icy Riders z roku 2008. Čtete-li tento text, je víc než pravděpodobně, že o ledové ploché draze toho víte daleko víc než já a bude lepší neopakovat úspěchy v kariéře slavného jezdce. Asi stačí uvést, že ve dvaapadesáti letech se stal podruhé mistrem světa a od roku 2002 žádný jiný závodník, který by nepocházel z Ruska, tento výkon nedosáhl. Za řeč určitě stoji připomenout, že tehdy navíc neplatilo omezení jen čtyř jezdců z jedné národní federace.
Koncert ledového virtuóza
Švédská ledová generalita nezařadila Posu do národního týmu, který prochází omlazováním. Posa se dokonce dal slyšet, že své opomenutí považuje za urážku. Každopádně jel jen ve čtvrtek otevřené mistrovství Německa bez nároku na titul, který mohli získat jen němečtí účastníci. Mezinárodní karieru začínal v roce 1977 právě v Berlině a tamtéž se s ní rozloučil. A rozloučil se nebývalém způsobem a ve velkém stylu.

Vyhrál všech pět jízd, přitom se čtyřikrát musel do čela probojovávat. První sérii proměnil stylem start – cíl ve tři body. Další tři vždy musel předjíždět soupeře. Třetí vystoupení měl proti pozdějšímu mistru Německa, Güntheru Bauerovi, který vyhrál start a udělal si pěkný náskok. Ujížděl a nezdálo se, že by byl k dostižení.

Per-Olof Serenius zachoval ale jak ledový klid a postupně zrychloval svou Jawu. Pak se přiblížil na dosah Němcovi. Během pár metrů bleskově zaútočil a byl vepředu. Náskok pro změnu zvyšoval on. Vypadalo, že je sám na oválu. Nečekal jsem, že tento den uvidím od ostříleného veterána ještě něco lepšího. Omyl.

V třinácté jízdě série si poradil s výborným Hansem Weberem a Svenem Holsteinem a připsal si další trojku. Pak přišel vrchol závodu. Jimmy Olsen vystřelil ze startu a řeč těla mluvila o tom, že chce vyhrát za každou cenu. Jakoby říkal, už možná nikdy nebude příležitost porazit Sereniuse!

Posa si ale schoval to nejlepší nakonec. Důrazným útokem překonal svého možná posledního soupeře. A protože ten se ani náhodou nevzdával i z druhého místa zarputile útočil, Serenius předvedl bezchybnou obranu a precizní taktickou jízdu po skoro dvě kola proletěl kolem šachovnicového praporu jako první. Důstojná tečka za velkou sportovní kariérou!

Odchod na vrcholu, ovšem kupodivu bez fanfár
Nebuďte ale na omylu. Posa nebyl jedinou atrakce turnaje. Sice par slabších jezdců kroužilo sem tam s velkým odstupem za bodujícími kolegy, ale většinou jízd se tvrdě bojovalo. Kupříkladu v rozjížďce s číslem jedenáct si výtečný Hans Weber vyjel větší náskok. Přecenil své sily a havaroval.

Opakovalo se ve třech, čehož využil nejlépe mladý Luca Bauer. Před pádem Webera jel poslední, kdežto v opakovaném startu skončil na pěkném druhovém místě. I díky tomu zakončil závod se slušnými šesti body za třikrát druhé místo. Přitom jednou asistoval svému otci Güntherovi, který nevěděl, zda má větší radost z vítězství, anebo úspěchu svého syna.

V poslední dvacáté rozjížďce se na start postavili v přímém souboji o titul jedenáctibodoví Günther Bauer a Stefan Pletschacher, Max Niedermaier s deseti a v uvozovkách jen se sedmibodový Hans Weber, který jak se psalo výše, promarnil vlastním zaviněním možnost bojovat o titul. Vynahradil si to skvělým soubojem po celá čtyři kola s pozdějším mistrem Güntherem Bauerem, jemuž dva body nakonec stačily k celkovému vítězství.

O druhé místo se musela jet dodatková jízda. Stefan Pletschacher ale po nule v dvacáté jízdě jakoby byl vyměněn. A to ne že by jel špatně, ale v posledním kole jakoby ztratil zájem a ani na Maxe Niedermaiera nezaútočil. Na třetím místě podia posléze vyhlížel velice zklamaný.

Ještě zbývá poznamenat, že čerstvý mistr Německá uznal převahu Per – Olof Sereniuse a podotkl, že titul mu spad do klina jedině tím, že pravidla jej nepřiznala patnáctibodovému Švédovi.
Ten skromně zmizel do ústraní a k mému překvapení mu pořadatele nepřipravili ani tu nejmenší oslavu. Asi uznali, že výkon mistra nepotřeboval další komentáře.

Good bye, champion
S Per Olofem Sereniusem jsem se prvně potkal osobně teprve 27. ledna 2012 během tréninku před kvalifikací mistrovství světa v rakouském St. Johann. Řekl jsem mu, že dnes se v Evropě odchází do důchodu většinou kolem pětašedesáti, sedmašedesáti let. Ale bude-li podávat i nadále takové výkony, brzy se to prodlouží třeba o další desetiletí.

Nevím, nakolik se mu to zdálo vtipné, ale upřímně se usmál a ochotně se se mnou vyfotil. Později jsem měl to štěstí poklábosit si s ním u dalších plochodrážních akcí, naposledy pří loňském SGP ve finském Tampere.

Je to dokonaly gentleman a jsem rád, že se mi podařilo být přítomen, když projel naposledy po ledovém oválu. Bravo mistře!

Film Icy Riders je ke zhlédnutí zde.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Pardubice – 3. března
Zatímco světové finále na ledové dráze bude o víkendu pokračovat dvojzávodem v nizozemském Assenu, závodníci z klasických oválů vyhlížejí netrpělivě možnost tréninku, jelikož hlavní sezóna se kvapem blíží. Jakýmsi kompromisem jsou šroubky a jejich vrcholná série Speedway-on-Ice začne psát svou letošní poslední kapitolu v sobotu úderem sedmnácté hodiny v Chemnitz. Ve startovní listině nebude chybět ani Hynek Štichauer. Protože pojede teprve třetí mítink ze šesti, na celkové vavříny pomýšlet nemůže. Loni však dokázal jednou vyhrát a za pódiové umístění by se nezlobil ani tentokrát, kdy si přiveze obrovskou rozetu.

„Víš co, ta série pro mě není kompletní,“ přemítá Hynek Štichauer o svých sobotních ambicích. „Jednou jo, jednou ne, Ronny to má jako show. Tak k tomu přistupujeme, vyhrávat je hezký, jsme závodníci a nikoho nebaví prohrávat.“

Vodítko k úspěchu je letos vychytaný převod s velkou rozetou. Největší dostupný rozměr je 72, protože při výrobě většího panují obavy z ohýbání. Pardubický závodník v tomto směru rozhodně nezůstává pozadu.

„Mám větší než oni, sedmdesát čtyřku,“ kontruje a neváhá objasnit původ neobvyklé rozety. „Jednou mi ji dal pan Erban. Už jsem to měl v Drážďanech, člověk s ní může jet pod plným plynem. Udělali jsme taky řetěz ze dvou.“

Hynek Štichauer loni zaznamenal vítězství ve Schönheide, letos se prozatím na nejvyšším stupni pódia objevili jen Richard Geyer a Ronny Weis. Zdeněk Holub byl prozatím třikrát třetí, když mu triumf v Drážďanech sebrala diskutabilní diskvalifikace kvůli pádu vedoucího Richarda Geyera v poslední zatáčce.

„Víš, jak to je, když máš těžký jízdy a jdeš dvakrát zvenku,“ povzdechne si Hynek Štichauer nad údělem favoritů, kteří v saské sérii mohou vesměs v klíčových rozjížďkách očekávat pozici na vzdáleném konci startovního roštu. „Když bude bedna, budu rád, když ne, taky se nic nestane.“

Foto: Mirek Horáček

O víkendu dali o sobě čeští plochodrážníci vědět, když v sestavě Antonín Klatovský – Jan Klatovský a Lukáš Hutla s přehledem získali bronz v ledařském mistrovství světa. Ke slovu se však hlásí rovněž klasická dráha, zatím ovšem jen v tréninkovém rytmu. Wroclaw byla prvním klubem, kde se v Polsku trénovalo. Po sobotě a neděli tady Václav Milík trénoval i dneska. V Praze plánují trénink na čtvrtek, ovšem vše je odvislé od počasí, protože před víkendem dráha ještě sjízdná nebyla. A meteorologové na tento týden hlásí nejen d隝, ale i sníh. Nicméně v hlavním městě dostali nabídku od Diedenbergenu, aby vyrazili ke společnému víkendovému tréninku do Goričanu. Prozatím o něj projevili zájem Matěj Kůs, Michal Škurla a Zdeněk Holub. Vše by mělo být jasné ve středu, až se Tomáš Topinka vrátí ze své cesty do Anglie.

Ilustrační foto: Mirek Horáček