Bydhoš – 26. dubna
Včerejší SGP Evropy na stadiónu v polské Bydhošti se stala kořistí Krzysztofa Kasprzaka, který tady dosáhl svého premiérového vítězství v seriálu. Poté co v poslední zatáčce finálové jízdy prohnal pod Darcy Wardem rozjásal domácí fandy. Před pokračováním ve finském Tampere se hřeje na čele průběžné klasifikace s náskokem jedenácti bodů. Jeho vítězství je o to víc ohromující, že před rokem v Bydhošti nedokázal inkasovat by jen jediný bod.

Šastný vítěz pěl obvyklou chválu na adresu svých motocyklů a členů svého týmu, avšak připustil, že zařazení pomoci psychologa konečně pomohlo vyřešit jeho válku s nervy v sérii SGP. „Moje psycholožka udělala moji hlavu relaxovanou,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Necítil jsem na sobě příliš mnoho tlaku. Když jsem totiž byl předtím ve stresu, moje tělo se napnulo a já nemohl pořádně závodit.“

Bez Tomasze Golloba, který ve velké ceně v Bydhošti chyběl vůbec poprvé, se pozornost červenobílých fanoušků upřela na ostatní Poláky. „Každý mě posílal zprávy a psal mi na facebooku, že tento víkend vyhraju. Ale tohle se mi nelíbí, protože když něco takového lidé říkají, mám většinou špatný závod. Ale nyní si říkám, že to je jen ligový mítink, a funguje to dobře. Mám nejlepší psycholožku na světě, ale nemůžu říct její jméno, protože je tak dobrá.“

Soudě dle jeho aktuální pozice jedničky celého seriálu, může mít pravdu, srovnáme-li ho se sezónou 2013. „Loni jsem byl úplně jiný jezdec,“ souhlasí Krzysztof Kasprzak. „Mám odlišné motory, odlišný tým, všechno je odlišné. Přes zimu jsem si sedl a říkal si, že mi je třicet let, mám dobrý styl, jsem velmi dobrý ve startech, takže proč nevyhrávám závody v SGP? Povídali jsme si o tom a udělali změny, které fungují.“

Krzystof Kasprzak připouští, že v jeho úspěchu sehrály klíčovou roli motory. „Můj ladič Peter Johns mi moc pomohl,“ uznává. „Motor je dnes na ploché dráze tak důležitý a já doufám, že to takhle půjde dál až do konce sezóny. Dráha se stala hladčí a to pro mě nebylo dobré, měl jsem silný motor. Ale když jsem předjel v semifinále Andrease Jonssona, věděl jsem, že jsem rychlý. I když začalo pršet, můj bratr Robert říkal, že vyhraju, protože mám nejrychlejší motor. A já jsem vyhrál.“

Nicki Pedersen neprožil zrovna šastný večer, během něhož na své konto nasbíral pouhých pět bodů. Krzysztof Kasprzak je před ním o jedenáct bodů, ale má hodně daleko k myšlenkám na titul.

„Nepřemýšlím o tom,“ řekl na tiskové konferenci. „Budeme pracovat ještě deset dalších závodů a to je všechno, co můžu dělat. Nechci mluvit o umístění a kde skončím. Jen chci být v seriálu SGP i příští rok.“

Spokojen s druhým místem byl i Darcy Ward, jehož trápení s kolenními vazy poškozenými v Aucklandu pokračují. Páteční trénink doslova přetrpěl, avšak včera odjížděl s šestnácti body. „Myslím, že jsem měl štěstí, že jsem v Bydhošti vůbec dokázal dát svou nohu dolů,“ svěřoval se. „Moje kolena je na tom nyní pěkně blbě, ale tady můžete jen zvednout nohu a držet rovnováhu na motorce. Musím ještě závodit, Krzysztof je sice ve vedení po dvou kolech, ale jsme tady i my ostatní, zkusíme ho ještě dohnat.“

Průběžné pořadí seriálu:
1. Krzysztof Kasprzak 35, 2. Nicki Pedersen 24, 3. Jaroslaw Hampel 22, 4. Greg Hancock 22, 5. Chris Holder 22, 6. Martin Smolinski 22, 7. Darcy Ward 21, 8. Fredrik Lindgren 18, 9. Andreas Jonsson 17, 10. Niels-Kristian Iversen 16, 11. Kenneth Bjerre 15, 12. Tai Woffinden 12, 13. Matej Žagar 12, 14. Troy Batchelor 8, 15. Adrian Miedzinski, 16. Chris Harris, 17. Jason Bunyan.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 7. dubna
Obvyklá předsezónní tisková konference AK Markéta Praha byla včera po obědě spojena s prezentací divišovské Jawy u příležitosti uzavření smlouvy továrního jezdce s Emilem Sajfutdinovem. Ruský závodník dorazil do klubu Lávka osobně se svým manažerem a kontrakt podepsal rovnou před zraky shromážděných novinářů. Pražský klub zveřejnil svou extraligovou soupisku rozšířenou o jména Troye Batchelora, Krzysztofa Buczkowskeho, Petera Kildemanda, Adama Skornickeho a Nicki Pedersena, který za čtrnáct dnů posílí pražské řady v úvodním duelu s Pardubicemi.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

AKTUALIZOVÁNO

Auckland – 5. dubna
Zimní prohlášení Martina Smolinskeho, že by svou stálou účast v seriálu SGP chtěl využít k povznesení německé speedway zpátky na výsluní, byla brána přece jenom s jistou mírou rezervy. Jenže dnes se německý závodník při ouvertuře letošních velkých cen postaral o pořádnou senzaci. Nejenže se dostal do finálové jízdy, avšak po dvou okruzích vzadu za sebou nechal Fredrika Lindgrena, Kryzstofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. Stínem Němcova počínání byla kolize s Darcy Wardem v rozjížďce s číslem čtrnáct. Australan, který už byl předtím na zemi dvakrát, skončil v nemocnici. Potvrzení na zranění hlavy se nepotvrdila, ovšem větší pozornost musí být dle britských zdrojů upřena k jeho kolenu. Nejvíce důvodů k úsměvu na dlouhé zpáteční cestě přes půl zeměkoule však bude mít Nicki Pedersen, který se za tři týdny představí v Bydhošti jako leader průběžné klasifikace.

Němečtí žurnalisté srovnávají dnešní triumf Martina Smolinskeho k titulu mistra světa, který jeho krajan Egon Müller dobyl v Nordenu před bezmála jednatřiceti lety. Nicméně do konce seriálu zbývá přece jenom celá sezóna a navíc vítěz novozélandské velké ceny má v průběžné klasifikace před sebou Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. A tak či onak, Martin Smolinski urazil na cestě vzhůru pořádný kus cesty, vzpomeneme-li na jeho debut ve světě SGP. V říjnu 2008 v Bydhošti, která na poslední chvíli zalepila polským leskem černou díru gelsenkirchenské blamáže, neskóroval ani jedním bodem.

„Nedokážu to vyjádřit slovy,“ komentoval Martin Smolinski svůj triumf na tiskové konferenci. „V tuto chvíli opravdu nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Hlavní důvod, proč tu s vámi teď sedím, a proč jsem vyhrál, je tvrdá práce, kterou jsem já a můj tým udělal během zimy. Přitom mi nikdo nevěřil, protože prý nezávodím v Polsku, nezávodím ve Švédsku a nezávodím v Británii. Rád bych poděkoval všem lidem v mém týmu, svému ladiči, své přítelkyni a všem, co ve mně věřili.“

Mezi nimi rozhodně byli občané bavorského Olchingu, kteří si na počínání devětadvacetiletého borce, jenž na místním ovále před lety začínal, neváhali přivstat. „Vstávali už v šest ráno,“ ocenil je Martin Smolinski na druhé straně zeměkoule. „Udělali si party a dívali se na mě v televizi a vsadím se, že se těch 250 lidí muselo pořádně radovat. Tohle je velký výsledek nejen pro moje fanoušky, ale i pro celou německou plochou dráhu. Doufejme, že můžeme udělat velký krok a dostat tento sport zpátky, kde byl s Egonem Müllerem v sedmdesátých a osmdesátých letech.“

Martin Smolinski si na ovál ve Western Springs přivezl svůj vlastní unikátní styl vyznačující se udivující rychlostí okolo bílé čáry. Ve svých rozjížďkách nahromadil deset bodů, aby posléze ve druhém semifinále dojel za Krzysztofem Kasprzakem. Poté co ve finále dostal Fredrika Lindgrena, prokázal úžasnou trpělivost, dokud nepodjel Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena a nenatáhl se pro prozatím největší vítězství své kariéry.

„Ve finále se mnou byli tři závodníci, kteří mezi účastníky série dokážou ovládat nejlépe své motocykly,“ komentoval Martin Smolinski klíčovou jízdu. „Fungují na velmi vysoké úrovni. Na dráze jsme byli velmi tvrdí, ale bylo to férové a nechávali jsme si navzájem prostor k závodění. Přes zimu jsem se svým mentálním a kondičním trenérem hodně trénoval a věnovali jsme se také boxu. A tohle je také o bojování. Musíte také být na správné pozici ve správný moment. A možná udělat i krok zpátky a přemýšlet, co se děje. V extrémních situacích si musíte zachovat klidnou hlavu.“

Po bitvě bývá každý generál, nicméně Martin Smolinski tuto bitvu dnes dopoledne středoevropského letního času skutečně vyhrál. „Bojovali spolu vpředu,“ uvedl na adresu svých finálových soupeřů. „Čekal jsem jedno kolo, dvě kola, tři kola. Přečetl jsem si je. Každé kolo je jiné stejně, jako v každé knížce je každá stránka jiná. A v ploché dráze je to přesně to samé. Dráha byla dobrá a všechno šlo dobře. Správný moment přišel. A bum, byl jsem tam a vedl jsem.“

By Martin Smolinski dokázal vyhrát, stojí oběma nohama na zemi. „Můj cíl je stále skončit v první desítce,“ konstatuje. „Do prvního challenge o Grand Prix jsem se kvalifikoval v roce 2005 a to bylo před devíti lety. Ale všechno přichází ve správný čas. Vzal jsem to krok za krokem. Nebudu proto říkat, že chci být světovým šampiónem hned teď. Ale chci být konzistentní a držet se na dobré úrovni. A pak teprve možná budu moct udělat znovu ještě jeden krok. Nikdo ale nemůže překročit pět schodů najednou. Musíte jít krok za krokem, to je způsob, kterým to funguje. Nikdy nevíte, co se stane, ale já věřím v sebe a svůj tým.“

Poklonu Martinu Smolinskemu složili rovněž jeho společníci ze stupňů vítězů. „Myslím, že bych se musel vrátit zpátky o mnoho let, abych si připomněl finále podobné tomuto,“ konstatoval Nicki Pedersen. „Ale nepamatuji si, že bych viděl borce, který by vyhrál Grand Prix, když byl ve finále pár kol vzadu. Já sám jsem spokojený s druhým místem, jel jsem pěkně celý večer a dostal jsem místo o jedno lepší, než jsem udělal v předchozích dvou letech, takže si nemohu stěžovat.“

„Gratuluji Martinovi, bylo to pro něho dobrý debut v SGP,“ přispěl svou troškou do mlýna Krzysztof Kasprzak. „Já sám jsem velmi šastný, byl to pro mě dobrý večer. Doufám, že příští kolo bude stejně dobré jako v Aucklandu.“

Průběžné pořadí seriálu:
1. Nicki Pedersen 19, 2. Krzysztof Kasprzak 17, 3. Martin Smolinski 15, 4. Fredrik Lindgren 13, 5. Chris Holder 11, 6. Kenneth Bjerre 11, 7. Jaroslaw Hampel 8, 8. Tai Woffinden 7, 9. Andreas Jonsson 7, 10. Niels-Kristian Iversen 6, 11. Greg Hancock 6, 12. Matej Žagar 6, 13. Darcy Ward 5, 14. Troy Batchelor 4, 15. Jason Bunyan 2, 16. Chris Harris 0.

Foto: IMG Worldwide

Londýn – 2. dubna
Loni musel bojovat nejen s nepříznivými kurzy sázkových kanceláří, jež jeho vyhlídky na titul světového šampióna viděli 500 ku jedné, ale i dvěma zlomeninami klíční kosti. Přesto se Tai Woffinden nakonec radoval ze zlaté medaile. Nyní pár hodin před startem letošního seriálu velkých cen v novozélandském Aucklandu se historie roku 2013 opakuje.

Jeho Wolverhampton si sice v sobotu odvážel výhru z Leicesteru v duelu britské Elite League, nicméně Tai Woffinden skončil v nemocnici s poraněným vazy na noze po dvou pádech. Propustil se sám, aby zamířil na letiště Heathrow, aby se svými kolegy usedl na palubu letadla mířícího přes Singapur do Aucklandu.

„Nečekal jsem, až mě propustí doktoři a odešel jsem sám, abych nezmeškal let,“ svěřil se Tai Woffinden. „Beru prášky na bolest, protože mám problémy hýbat s levou nohou. Je to vážně bolestivé, ale pokud se týká kostí, je všechno dobré, nic není zlomeného. Chodím o berlích a problém je, že musím používat hlavně pravou nohu, kde mám poškozené vazy z toho prvního pádu. Nejprve jsem si myslel, že je noha zlomená, ale naštěstí nebyla.“

Tím pádem nic nestálo v cestě dlouhému letu k protinožcům. „Doktoři nebyli příliš nadšení, když jsem jim řekl, že odcházím z nemocnice, protože musím chytit letadlo na Nový Zéland,“ připouští úřadující světový šampión. „Ale to byla jediná cesta a musela se udělat. V Aucklandu chci relaxovat. Budu muset vynechat první trénink, a i když to není nejlepší příprava na první letošní Grand Prix, chci udělat všechny věci správně.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)