Archiv pro rubriku: Extraliga

Křestní jméno zůstává, příjmení se mění

Praha – 15. září
Půl dne před začátkem večerního semifinálového duelu české extraligy mezi pražským Olympem a pardubickou Zlatou přilbou využívají domácí jedné povolené změny ve své sestavě. Grzegorz Walasek upadl v neděli při prvoligovém klání v polském Grudziadzi. Sice zamířil do Švédska, ale včera se cestou zpátky objevily problémy.

„Bolelo ho rameno už v neděli,“ vysvětluje situaci Vladimír Vopat. „Byli jsme domluvení, že když odjede včera Švédsku ligu, pojede i dnes za nás.“ Jenže polský závodník se kvůli bolestem musel zastavit v nemocnici, kde mu zjistili prasklou kost.

Noční telefonát zajistil Pražanům na startovní číslo čtrnáct Grzegorze Zengotu. „Bude to opravdu o českých klucích,“ vrací se Vladimír Vopat ke svým včerejším prohlášením pro magazín speedwayA-Z. „Mají větší motivaci dotáhnout to do konce. Na našich cílech se rozhodně nic nemění.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraligová cesta vede dál jen přes dnešní vítězství

Praha – 14. září
Zatímco v základní části jedna prohra nemusí tolik mrzet, v dnešním semifinále mezi Prahou a Pardubicemi nejde o nic jiného než o vítězství. I proto by v případě nerozhodného stavu po patnácti rozjížďkách přišel ke slovu rozjezd. Jak Vladimír Vopat, tak Lubomír Vozár věří, že se za čtrnáct dnů utkají ve Mšeně o titul právě oni, by by ruku do ohně za tvrzení, že je favoritem právě jejich tým, rozhodně nedali.

Pokora pomáhá
„Vyhraje asi ten šastnější,“ uvědomuje si Vladimír Vopat. „A šastnější bude, kdo vyhraje. Je to vyrovnané a záleží na moc okolnostech. Podle toho, z které strany se to vezme. Ten šastnější bude spokojenější.“ Štěstí je v extralize potřeba a to především v závodě, který nedává žádnou šanci na reparát. O tom se oba dnešní soupeři přesvědčili přesně před rokem, kdy ve svítkovském semifinále urval Olymp postup až v úplně poslední jízdě.

„Jedeme s Pardubicemi už pošesté,“ připomíná pražský kouč velkou frekvenci utkání mezi jeho Olympem a Zlatou přilbou. „Byl bych rád, kdyby to vyznělo v náš prospěch, ale to se může otočit. U nás není domácí prostředí výhodou, i když je fakt, že jsme doma prohrávali loni a letos vyhráváme. Nebránili bychom se prodloužení série.“

Protože je hodně v sázce, je pražská sestava nabitá. Na prvních třech číslech dominují česká seniorská esa Matěj Kůs, Zdeněk Simota a Josef Franc. „Zkusili jsme to postavit na české euforii,“ komentuje pražský kouč složení svého družstva. „Všichni tři jedou slušně, přesvědčili o tom v Březolupech i při Tomíčkově memoriálu. Z pozice náhradníka by to měla být jen jistota. Češi to rozjedou, a pokud se nic nestane, pojedeme závod v sestavě, jak je to napsané. Náhradník musí být nastartovaný, ale radši bych to odjel v českých sestavách.“

Náhradníkem je přitom Grzegorz Walasek, který by mohl hrát úlohu silné rezervy s jízdou navíc, s čímž poprvé přišlo v létě Mšeno. Na druhou stranu, po pražském výjezdu do Mšena, z něhož polský závodník předčasně odstoupil, má postoj Vladimíra Vopata velký díl logiky. Vedle Renata Gafurova by ovšem nepřekvapil Nicki Pedersen. „Co se týká Renata, je to téměř naše ikona,“ tvrdí. „Grzegorze jsme vsadili na nutnější fázi. S Nicki jsme se ne úplně shodli na finančních podmínkách pro semifinále. O finále jsme se ještě nebavili, nechceme to zakřiknout.“

Jistota je patrná i z obsazení juniorské dvojice, kterou tvoří Ondřej Veverka a Pavol Pučko. „I tady jsme vsadili na ostřílenost,“ netají se Vladimír Vopat. „Michal i Zdenda Holub by si to zasloužili, rostou v solidní závodníky, doufám, že jim to vydrží. A Ondra se mi líbil při poslední extralize i Tomíčkově memoriálu.“ Pražský manažer je tedy evidentně optimistou, „To vždycky,“ odtuší. „Nicméně velká pokora a respekt tady zůstávají. Když jsme do toho šli s pokorou, vyplatilo se to. Musíme být pokorní, ale musíme také věřit ve vlastní síly,“

Touha po odvetě
Zatímco Vladimír Vopat hodně otevřel stavidla své výřečnosti, Lubomír Vozár zůstává tradičně u střídmějšího používání slov. „Uvidíme,“ nechce se pouštět do detailnějších rozborů možných scénářů, které by dnešní semifinále mohlo nabídnout. Své samozřejmě sehrálo, že ho magazín speedwayA-Z zastihl uprostřed příprav na pardubický super víkend zakončený legendární Zlatou přilbou.

„Vidím pražskou sestavu asi pět minut,“ vysvětluje. „Bude to vyrovnané. Záleží, jak zajedou cizinci.“ Tím myslí své skandinávské duo Jesper B. Monberg – Magnus Zetterström, o němž měl Lubomír Vozár jasno už minulý týden. „Nemáme koho,“ vysvětluje motivy své nominace. „Ostatní mají závody, Kenneth Bjerre i Anglán (Ben Barker – pozn. redakce). Jinak bychom měli někoho z nich.“

Uvážíme-li, že Pardubice nastoupí během dvou let systému dvojutkání proti Praze dnes už pošesté, může být pardubický manažer na svého protivníka už velkým specialistou. „Máme jim, co vracet,“ netají se vzpomínkami především na červnovou porážku a především na loňské září, kdy mu Olymp překřížil dráhu do finále ve výsostném pardubickém území ve Svítkově.

Pardubický kouč nasadil svou nejsilnější artilerii do základní části. Vedle zmiňovaných Seveřanů v ní jsou Tomáš Suchánek a Aleš Dryml. Václav Milík má dvanáctku, zatímco po nemoci se vracející Daniel Hádek třináctku. Svůj tradiční post náhradníka zaujme Jaroslav Petrák. „Počítali jsme s Grzegorzem Walaskem na sedmičce,“ říká Lubomír Vozár a připomíná své dvě esa na marodce. „My nemáme cizího jezdce, co by stoprocentně dělal body a mohli bychom ho dát na čtrnáctku. Kdyby byl Lukáš a nebo Štichi, bylo by to jiné. Bojovali by, mají, co odčiňovat.“

S nepřízní osudu se ovšem nedá nic dělat. Lubomír Vozár rozhodně nepatří mezi ty, kteří by předem podléhali defétistickým náladám. Výsledek utkání ovšem předjímat nechce. „Tipovat se nedá,“ tvrdí jednoznačně. „Je to hop anebo trop.“

Historické okénko:
Pardubice, 4. září 1995: play-off nastražilo diváckou past

Když se Radomír Semela vrátil z povinné vojenské služby, kterou jako absolvent vysoké školy strávil v pardubickém Racku, dělil svůj pracovní život do dvou rovin. Kromě práce v České televizi, kde působil jako redaktor na teletextu, působil jako sekretář u plochodrážní komise České motocyklové federace, předchůdce Autoklubu ČR v roli sportovní autority. Ve čtyřiadevadesátém závodil posledním rokem jako aktivní závodník a přitom pomáhal zpracovávat privatizační záměr pro divišovskou Jawu.

Radomír Semela se nikdy netajil svou náklonností k play-off. A pro sezónu 1995 se mu podařilo prosadit svou myšlenku, aby extraliga neproběhla jen jako série utkání zúčastněných doma a venku. Pokračovat se mělo v nadstavbové části, kdy se nejprve střetl první tým se čtvrtým a druhý se třetím v semifinále. Vše mělo vyvrcholit duely o třetí místo a o mistra, přičemž ve všech případech se mělo bojovat na oválech obou rivalů.

Slibná myšlenka se ovšem nemohla narodit do horší doby. Oproti sezóně 1994 se počet extraligových týmů zmenšil z pěti na šest. Chabařovice sestoupily do první ligy a z opačného směru je nikdo nenahradil. Mšenská Oliba, která ve čtyřiadevadesátém nižší soutěž vyhrála za pomoci hostujících pražských juniorů, už jako soutěžící nepokračovala, a o extraligu neprojevily zájem ani další celky v pořadí Racek Pardubice, Markéta Praha a Kopřivnice.

Ke všemu se do svízelné situace dostal Slaný. Kvůli nedostatku finančních prostředků v extralize 1995 nezval žádné cizince a nestavěl ani své hlavní opory Zdeňka Tesaře a Romana Matouška, kteří se živili za kanálem La Manche. Až do června na pozvánky nereflektoval ani Robert Král, zklamaný, že ho Slaný neuvolnil za lukrativnější nabídkou do Březolup. Nebylo divu, že se Slaný stal snadnou kořistí. A protože Praha, Pardubice, Plzeň a Březolupy měly za daných okolností postup do play-off v kapse, příliš se neexponovaly ani ve svých vzájemných duelech. V play-off se totiž mělo začít znovu od nuly.

A pak to přišlo. Pardubická dvojčata Zlatá stuha a Zlatá přilba se konaly už druhý a třetí den měsíce září. Referáty se rozplývaly především nad skvělým soubojem Tomáše Topinky s Tony Rickardssonem a Hansem Nielsenem ve finálové jízdě, z něhož tehdy dvacetiletý český závodník vyšel na druhém místě. Pozornější čtenáři našli i malé zmínky o zasedání plochodrážní komise, jež v Pardubicích proběhlo. S ohledem na prázdné klubové kasy se rozhodla zrušit extraligové play-off bez náhrady.

Past sklapla dokonale. Po fádní základní části se diváci nedočkali toužebně očekávaného vyvrcholení. Navíc časově náročný program play-off obsadil v kalendáři prakticky celý podzim. Od 4. září 1995, kdy se na Markétě konal tradiční Tomíčkův memoriál, diváky do konce čekalo již jen finále jednotlivců, finále dvojic a tréninkový závod ve Slaném.

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

PSK Olymp Praha:
1 Matěj Kůs
  2 Zdeněk Simota
  3 Josef Franc
  4 Renat Gafurov, RUS
  5 Ondřej Veverka
  6 Pavol Pučko
  7 Grzegorz Walasek, PL
 
ZP Pardubice: 8 Jesper B. Monberg, DK
  9 Tomáš Suchánek
  10 Aleš Dryml
  11 Magnus Zetterström, S
  12 Václav Milík
  13 Daniel Hádek
  14 Jaroslav Petrák

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Semifinálové kostky jsou vrženy

Praha – 14. září 13:00
Známý Césarův výrok pronesený před překročením řeky Rubikon,mohl před malou chvílí parafrázovat Petr Moravec, když oficiálně zveřejnil sestavy zítřejšího extraligového semifinále. Z pražské Markéty povede cesta do mšenského finále jen pro jeden tým. A jak Praha, tak Pardubice nastoupí v nejsilnějších sestavách.

Sestavy zítřejšího klání:

PSK Olymp Praha: 1 Matěj Kůs, 2 Zdeněk Simota, 3 Josef Franc, 4 Renat Gafurov (RUS), 5 Ondřej Veverka, 6 Pavol Pučko, 7 Grzegorz Walasek (PL).
 
ZP Pardubice: 8 Jesper B. Monberg (DK), 9 Tomáš Suchánek, 10 Aleš Dryml, 11 Magnus Zetterström (S), 12 Václav Milík, 13 Daniel Hádek, 14 Jaroslav Petrák.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšenu i Slanému v letošní extralize zůstalo, co jejich jest

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. září
Poslední utkání základní části letošní extraligy nemohlo už na pořadí v konečné tabulce nic změnit. Slaný sice bojoval, na počátku se dostal do vedení. Když ho ztratil, vyšel mu naplno žolíkový útok. Nicméně domácí fungovali jako skvěle namazaný stroj. Z ideálu vybočil prakticky jen jednou Jan Jaroš a pak naposledy Martin Vaculík, když přišel o jistý triumf v rozjížďce s číslem patnáct kvůli suché nádrži.

Mšeno nechce prohrát za žádnou cenu
Na jedné straně boxů Mšeno. Poslední závod základní části byl pro něho ve své podstatě formalitou, jelikož finále před domácím publikem jim nikdo sebrat nemůže. A ve druhé půli modrých plechových boxů Slaný. Po včerejšku už bez sebemenší šance dosáhnout play-off a v pozici, kdy by vítězství mohlo notně vylepšit jeho kredit.

„Čísla jsou jiný, lidi stejný, jedeme o čest, strategie nemá cenu,“ říkal včera Milan Mach, když ještě netušil, že bude muset dnes oželet i Martina Málka. Ten se mu omluvil ze zdravotních důvodů způsobených pádem během sobotní první ligy ve Svitavách. Narážka na možné vítězství na domácí dráze šampióna předchozích dvou sezón však slánskému kouči udělala radost. A výsledek rozjížďky s číslem jedna neméně.

Jan Jaroš se hnal dopředu, avšak polský tandem Adrian Miedzinski – Robert Kosciecha ho záhy minul. Mšeňák se ovšem nenechal zaskočit tvrdým manévrem Roberta Kosciechy a ve druhém kole se v první zatáčce dostal na druhou příčku zpátky jako blesk. K němu šlo směle přirovnat i Eduarda Krčmáře, který udržel Slaný ve vedení i po juniorské jízdě. Starty umí perfektně a na konci druhého kola měl už na favorizovanou domácí dvojici Jan Holub – Michael Hádek náskok v rozmezí patnácti až dvaceti metrů.

Třetí jízda patřila k nemnoha za poslední dva dny, kterou si Robert Kosciecha rozhodně dal za rámeček. Rychle se po vylétnutí pásky usadil na čele před Janem Jarošem a Sebastianem Ulamkem. Neztratil ani renomé tvrďáka. Když na něho Jan Jaroš zaútočil v předposlední zatáčce, nekompromisně ho zavřel.

Slaňákům se z průběžného vedení nikterak nechtělo, avšak po čtyřech jízdách se museli přece jenom stěhovat. Martin Vaculík a Jan Holub vůbec nepustili Adriana Miedzinskeho a Michala Dudka ke slovu. Událostmi nabitá rozjížďka s číslem pět posléze vedení domácích ještě prohloubila.

Nejprve se Jan Holub ocitnul polapený v pásce. Posunul se na handicapovou čáru a startovalo se znovu. Luboš Tomíček letěl dopředu. Tam se tlačil rovněž Eduard Krčmář. Při své cestě na druhou příčku se zaháknul s Michaelem Hádek jako dávné plachetnice. Jenže domácí borec upadl.

„Zahákli jsme se v půlce zátočiny,“ vyprávěl Michael Hádek. „Eda jel, jel, jel, tak jsem z toho vyskočil.“ Slánský závodník vnímal incident prakticky totožně. „Jak jsme se v půlce zatáčky zahákli, jeli jsme až do výjezdu a on musel seskočit,“ svěřoval se. Nakonec to byl on, koho Lenka Felixová diskvalifikovala.

Jan Holub neměl z handicapu prakticky žádnou šanci, takže při druhém restartu inkasoval poslední možný bod. „Nic moc,“ odtušil. „Třicet metrů je daleko.“ Stejně jako prve, na čele se usadil Luboš Tomíček. Michael Hádek mu však nepřestával komplikovat život. Útočil až do cíle, kterým projeli oba prakticky současně, ale vítězství bylo přiznáno domácímu jezdci.

Slaný se však nevzdával. Start šesté jízdy katapultoval do čela. Adriana Miedzinskeho s Robertem Kosciechou. Sebastian Ulamek spodní stranou první zatáčky proklouzl mezi ně, avšak Jan Jaroš se odporně tlusté nuly už nezbavil. „Mrzí mě to,“ litoval po závodech. „Prostě jsem neodstartoval.“

Vítězstvím však Slaný řekl už své předposlední slovo, jelikož od sedmé jízdy nevyhráli domácí jen dvakrát. Jejich cestu k rozhodujícímu trháku začali dláždit Martin Vaculík s Janem Holubem. Luboš Tomíček se v první zatáčce druhého kola probil na druhou pozici. Jan Holub však protáhl nájezd do další zatáčky a byl zpátky. A stav utkání poskočil na 24:18.

Slaný neměl nůžky na přestřižení vítězné mšenské šňůry
Další maximum 5:1 na mšenskou stranu boxů v osmé jízdě přivezli Sebastian Ulamek a Michael Hádek. Polák zaznamenal triumf stylem start – cíl, zatímco Michael Hádek se jen mihnul okolo Adriana Miedzinskeho v úvodním oblouku. Stejně neotřesitelně si vzápětí počínal Martin Vaculík. Robert Kosciecha uhlídal Jana Jaroše, ale Roman Čejka po skvělém včerejšku dnes inkasoval už druhou nulu v řadě.

Milan Mach nemohl nic ztratit, když vsadil na žolíkový útok v rozjížďce s číslem deset. Ta vešla do historie jako jízda, ve které nestartoval z programových závodníků vůbec nikdo. Petr Vandírek totiž nahradil mladíky Stanislava Pouznara a Ondřeje Smetanu Janem Holubem a Sebastianem Ulamek. Na slánské straně nahradil Adrian Miedzinski nepřítomného Martina Málka a Luboš Tomíček uvolnil své místo Robertu Kosciecovi, jemuž Milan Mach svěřil žolíka.

Řada lidí nad jeho rozhodnutím kroutila hlavou a argumentovala lepší bodovým ziskem Adriana Miedzinskeho z obou utkání, avšak slánský kouč měl jasno. Události na ovále mu vzápětí daly za pravdu. Robert Kosciecha se dostal do čela, zatímco Adrian Miedzinski mu spolehlivě kryl záda. Společně zmařili nájezd Sebastiana Ulamka a inkasovali jedním tahem osm bodů.

Bratr Sebastiana Ulamka vyčítal slánskému kouči, že jeho esa mají na každou rozjížďku novou hranu. „Máme šest závodníků,“ bránil se Milan Mach. Na skóre stály číslice 34 a 29 a on dobře věděl, že k otočení vývoje závodu by potřeboval minimálně ještě jednoho žolíka.

Ani v rozjížďce s číslem jedenáct nepoznal Martin Vaculík hořkost prohry. Michael Hádek se v první zatáčce probil přes slánskou hráz zosobněnou Romanem Čejkou a Eduardem Krčmářem. Na konci druhého kola však zůstal stát. Když přišel do boxu, neměl vůbec náladu na mluvení. Zklamaně hodil sprej do boxu, který se od plechové stěny a střechy odrážel jako placák na hladině rybníka. Jeho otec Bořivoj záhy dotlačil motocykl a prázdná zadní pneumatika podala pádnější vysvětlení než stovky slov.

Bráno klubovými měřítky, nestalo se vůbec nic, jen pokladník ušetřil. Do rozjížďky s číslem dvanáct nejrychleji odstartoval Robert Kosciecha. První zatáčka všechno změnila. Martin Vaculík šel dopředu vnějškem, Michael Hádek vnitřkem. Do druhé zatáčky se ovšem dostal Robert Kosciecha dříve než domácí junior.

Sebastian Ulamek vyhrál třináctou jízdu a Jan Jaroš pojistil druhou příčkou maximum. Musel ovšem pacifikovat Michala Dudka, který si na něho vyšlápl v první zatáčce a dostal se na druhou příčku. Mšeňák ve druhé zatáčce nesmlouvavě navedl svůj motocykl pod slánského juniora. Už šlo jen o tolik skloňovanou čest, jelikož Mšeno mělo svůj jedenáctý triumf na domácí dráze v kapse.

Navzdory vší snaze Romana Čejky, který se srdnatě pral o druhé místo s Janem Jarošem i Janem Holubem, Mšeno triumfovalo rovněž v rozjížďce s číslem čtrnáct. Na stejný scénář to vypadalo i v závěrečné jízdě. A to tím spíše, nenastoupil-li do ní stejně jako včera Adrian Miedzinski a argumentem, že je všechno stejně ztraceno.

Pár Martin Vaculík – Sebastian Ulamek hravě na začátku druhého kola vyřešil Roberta Kosciechu, který jel mezi nimi. Šestý triumf slovenského závodníka však nepřišel. V poslední zatáčce musel zvolnit a projet cílem jako třetí bez užití sil motoru. „Šli jsme přehazovat Honzovi Jarošovi gumu, nejeli jsme dotankovat, nenapadlo nás to,“ uvědomil si rázem závodníkův otec Zdeno.

Hlasy z depa
„Super,“ zářil Martin Vaculík. „Mám velkou radost. Jsme ve finále, to je hlavní. Mechanik zapomněl dolít metyl. Je to jen člověk, ale příště se to nesmí tolerovat. V nájezdech byly trochu jámy, ale jinak byla dráha v pohodě. Finále je relativně daleko, nevím, jestli pojedu, je tu kvantum dobrých jezdců.“

„Poslední dvě jízdy byly lehčí než předešlý,“ bilancoval Jan Jaroš. „Mrzí mě ta nula, prostě jsem neodstartoval a kluci nejsou ořezávátka. Podívej se na mě, jak vypadám, jak mě ocejchovali. Ještě musím makat a připravit se na finále. Máme doma skvělou bilanci, jedenáct závodů po sobě jsme neprohráli. Musíme to vzít zodpovědně, i když ještě nevíme, proti komu pojedeme, bude to boj.“

„Mohlo bejt‘ líp,“ říkal Jan Holub. „Ale dobrý, že jsme vyhráli, to je hlavní. Doufám, že vyhrajeme i finále.“

„Všechno špatně,“ smutnil Michael Hádek. „Na dráze, defekty, takhle se to nemůže jezdit. Takhle si nepostavím novou garáž a nekoupím novou motorku. Vyhráli jsme, asi nám to tady jde.“

„Dráha se změnila,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Nejelo to. Nešlo to sladit. Pak mě vyloučili. Já ho nesundal. Zahákli jsme se v půlce zatáčky, jeli jsme až do výjezdu a on musel seskočit.“

„Dneska jsme se nemohli trefit do převodů a do předstihu,“ svěřoval se Roman Čejka. „Vůbec. Nešlo to, snad to bude teď v Rusku lepší.“

1. Grepl PDK Mšeno     55
Jan Jaroš 2 2 0 1 3 3 11
Stanislav Pouznar – – – – –   DNR
Ondřej Smetana 0 – – – –   0
Martin Vaculík, SK (PZM) 3 3 3 3 3 1 16
Michael Hádek 1 3 2 E 1   7(2)
Jan Holub 2 2 1 2 0 2 9(3)
Sebastian Ulamek, PL 1 2 3 1 2 3 12(2)
 
2. AK Slaný     38
Robert Kosciecha, PL 1 3 1 2 6* 2 2 17
Luboš Tomíček 0 2 1 – 0   3
(Martin Málek)      
Michal Dudek 0 0 – – 1   1
Eduard Krčmář 3 U 0 1 0 0 4(1)
Roman Čejka 0 0 2 1 3
Adrian Miedzinski, PL 3 1 3 1 2 10(1)

Poznámka: nahlášený Martin Málek nepřijel ze zdravotních důvodů.


Závěrečná extraligová tabulka:

  závody skóre body
1. Mšeno 6 306:246 12
2. Praha 6 279:254 6
3. Pardubice 6 286:269 6
4. Slaný 6 236:318 0



Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)


V sázce je už jen čest

Mšeno – 31. srpna
Když Milan Mach a Petr Vandírek dnes dopoledne nahlašovali své sestavy pro svůj zítřejší duel, který v červenci spláchnul d隝, nikdo nemohl tušit, jak se vyvine dnešní střetnutí Slaného s Olympem. Nyní je již jasné, že o podobě play-off je rozhodnuto. Nicméně oba týmy přijedou na Kokořínsko s úmyslem postarat se o důstojnou podívanou, by na jejich diametrálně odlišném postavení v tabulce se už nedá nic změnit.

Vítězné ambice jako na každý jiný závod
Mšeno jde letos od vítězství k vítězství a Petr Vandírek rozhodně neskrývá chu ověnčit svůj tým aureolou neporazitelnosti. „Chtěl bych všechno vyhrát,“ říká. „Ve Mšeně se neprohrálo už třetí rok. Zítra můžeme jet v klidu a bez nervů, ale chtěli bychom vyhrát.“

I kdyby nakrásně mšenská triumfální šňůra deseti vítězství na domácí půdě praskla, pořádání finále jim už nemůže uniknout. Přesto s ohledem na své fanoušky jdou úřadující extraligoví mistři do duelu se Mšenem naplno a s obvyklou sestavou, v níž nechybějí Sebastian Ulamek a Martin Vaculík. „Jsou tam, protože chceme vyhrát,“ konstatuje mšenský kouč. „Zveme hosty celou sezónu a teď se na to nemůžeme před domácím publikem vykašlat.“

V týmu ovšem bude chybět zítra Filip Šitera. „Na vlastní žádost zůstal v Anglii,“ vysvětluje Petr Vandírek. „Umožnili jsme mu to.“ Ke slovu se tak dostane Ondřej Smetana, jenž bude stejně jako Jan Jaroš, Stanislav Pouznar a Martin Vaculík v základní části. Juniorské duo tvoří opět Michael Hádek a Jan Holub, když Sebastian Ulamek nastoupí jako náhradník.

„Slaný nazbrojil na dnešek a k nám to vezme jedním vrzem,“ začíná Petr Vandírek hovořit o možné vývoji zítřejšího klání. „Pomohli jsme jim i tím termínem. Mají to při cestě, to je můj názor. Myslím si, že vyhrajeme, ale ty nervy budou klidnější než v Pardubicích nebo doma s Prahou. Ale jak začnou závody, myslím si, že to bude stejně jiné…“

Poslední šance vyhrát
Po dnešní prohře na domácím stadiónu s pražským Olympem nastoupí Slaný zítra letos v extralize naposledy. „Čísla jsou jiná, lidé stejní a ambice také,“ má Milan Mach jasno. „Jedeme odjet závod. Nechci říkat z povinnosti, ale i kdybychom vyhráli, není nám to už nic platné.“

Sestava na rozlučku se základní částí dokonale kopíruje nasazení z dneška a to i v otázce rozložení juniorů a Adriana Miedzinskeho na postu náhradníka. Jak se vyjádřil slánský kouč, není důvod ke změnám a navíc není ani, kdo by narychlo do slánské sestavy naskočil.

„Nejedeme s žádným bojovným nasazením,“ přiznává Milan Mach. „Jedeme o čest, jiná strategie nemá cenu.“

Historické okénko:
Chabařovice, 23. července 1991: remízou s Pardubicemi zadělaly Chabařovice na extraligový bronz

Remíza je poměrně raritní výsledek v systému dvojutkání. Od jeho předloňské renesance se obě družstva nerozešla smírně ještě ani jednou. Dnešní utkání je poslední příležitostí, aby oba manažeři mohli hovořit o klasické plichtě. Pakliže totiž v semifinále nebo finále budou obě družstva mít po patnácti rozjížďkách stejný počet bodů, musí ke slovu přijít rozjezd.

Remíz nebylo mnoho ani v předcházejících obdobích, kdy se liga jezdila stylem střetnutí dvou družstev. Jedno senzační viděly severočeské Chabařovice na sklonku července právě před dvaceti lety. Chabařovice tehdy jezdily v extralize druhým rokem a jezdecky profitovaly z příchodu Karla Průši, Pavla Kotena a Zdeňka Holuba.

Tým vedl Karel Voborník, který přišel s myšlenkou používat skvělého Karla Průšu na pozici náhradníka. Dvojutkání z let 1991 – 1995 sice znala taktickou rezervu, když byla mezi soupeři větší mezera než šest bodů, avšak tímto právem byli nadáni pouze závodníci s lichými čísly. Náhradník ovšem mohl počínaje rozjížďkou s číslem čtyři nastoupit pětkrát, přičemž ho omezovala pouze nemožnost, aby jeden závodník startoval ve třech jízdách po sobě jdoucích.

Taktika Karla Voborníka slavila triumf i v domácím duelu s Pardubicemi. Během dvou jízd si hosté vypracovali čtyřbodový náskok, ale pak se ke slovu dostal Karel Průša. Během celého utkání ho dokázal porazit jen Pavel Karnas a nakonec i Václav Milík, jehož neporazil nikdo. V polovině klání byl nerozhodný stav, ale vzápětí Pardubice ulétly o šest bodů.

To byl signál pro Karla Voborníka. Zdeněk Holub a Robert Ráliš, kmenový závodník prvoligového Liberce, jenž díky liberálním pravidlům o hostování v jednadevadesátém oblékl vesty všech extraligových celků kromě Prahy, vyjeli jako taktické rezervy. Po rozjížďce s číslem třináct přesto Chabařovice prohrávaly 37:41.

V předposlední jízdě byl ovšem Pavel Karnas diskvalifikován za najetí do pásky. A Karel Průša se Zdeňkem Holubem odvedli Gašpara Forgáče. Utkání bylo rázem vyrovnané. Vzápětí šel Karel Průša na start ještě jednou. Václav Milík mu nedal šanci, ale Robert Ráliš mu perfektně kryl záda a společně uhlídali Jana Schinágla.

Remíza s hvězdnými Pardubicemi byla senzačním výsledkem, který zastínila až porážka Olympu o dva roky později. Chabařovice doma zlobily i později. Kupříkladu v sezóně 1994 zaznamenala mistrovská Plzeň jednu ze svých dvou proher právě na ústeckém předměstí. Sezóna 1991 však byla pro Chabařovice nejúspěšnější, protože jim přinesla historickou extraligovou bronzovou medaili.

A ještě jedna skutečnost z extraligového duelu Chabařovice vs. Pardubice z jednadevadesátého stojí za připomenutí. Druhým náhradníkem hostů byl Jaroslav Petrák. Sice se ani jednou nedostal ke slovu, avšak jako jediný z celé startovní listiny je aktivním závodníkem ještě po dvaceti letech.

Sestavy nahlášené dnes k 16:00:

Grepl PDK Mšeno: 1 Jan Jaroš
  2 Stanislav Pouznar
  3 Ondřej Smetana
  4 Martin Vaculík, SK (SMF)
  5 Michael Hádek
  6 Jan Holub
  7 Sebastian Ulamek, PL
 
AK Slaný: 8 Robert Kosciecha, PL
  9 Luboš Tomíček
  10 Martin Málek
  11 Michal Dudek
  12 Eduard Krčmář
  13 Roman Čejka
  14 Adrian Miedzinski, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Lubomír Hrstka

Extraligové play-off dostalo jasné kontury

Slaný – 31. srpna
Když dnes Zdeněk Simota urval v duelu se slánskými Robertem Kosciechou a Adrianem Miedzinskim v rozjížďce s číslem čtrnáct dva body, bylo jasné, že je Slaný venku z play-off. Vzápětí Josef Franc a Renat Gafurov inkasovali pět bodů na úkor osamoceného Romana Čejky. Skáceli vidinu remízy, ale také garantovali Pražanům vítězství a definitivně určili podobu nadstavbové části soutěže.

Praha totiž díky dvěma tabulkovým bodům srovnala krok s Pardubicemi, ale vzhledem k lepší bilanci skóre ze vzájemných utkání, obsadila druhé místo v základní části. To jí přináší výhodu domácího prostředí pro semifinále, na které dorazí Pardubice.

Vítěz přijede do Mšena, aby se v něm utkal o titul s místními borci, zatímco pro Slaný končí letošní extraliga zítra končí.

Podoba play-off extraligy:

15.září – Praha semifinále: Praha vs. Pardubice
28.září – Mšeno finále: Mšeno vs. vítěz semifinále

Foto: Michal Kohout