Plzeň – 20. ledna
Plzeň se letošní zimní přestávce stala dějištěm dvou plochodrážních akcí. Obě proběhly na košuteckém ledě. A hokejový tým Richarda Wolffa pokaždé porazil Snílky Josefa France. Fanoušky obě akce příliš nelákaly. Bory jsou ale jinou kapitolou, tady se již návštěvníci objevili. Jenže takoví, o něž pořadatelé zrovna dvakrát nestojí.
Bory jak první už zažily plochodrážní návštěvníky | foto Jaroslav Frýza
Poprvé paradoxně v den, kdy se Wolfíci chystali na listopadové klání proti týmu Josefa France. Vypáčili mříž a v klubové hospůdce se zrovna nechovali jako příkladní hosté, byť interiér naštěstí nerozmlátili. Co ale našli, si vzali, na platbu z vrozené skromnosti nemysleli. Klubový notebook jim také rychle začal říkat pane.
Policie začala pátrat. Zajistila otisky a pachové stopy. Návštěvníci se ale vrátili, aby svou nekalou práci dokončili. Všechny zamčené dveře vypáčili, jejich pozornosti neunikl ani trezor v kanceláři Jaroslava Lucáka. Urvali jej ze zdi, naštěstí nic cenného v něm nebylo. Jen vysílačky.
Okolo dvaadvacáté přijeli stateční policisté po hodině a čtvrt od oznámení vedení klubu. Řvali, ať všichni opustí prostor. Nasazení jejich životů bylo marné, jelikož v areálu stejně už nikdo nebyl. Po třech dnech nic nevypátrali. Miroslav Melč ovšem zjistil, kde je ukradený notebook.
Muži zákona zjistili, že na tom místě žije spořádaná rodina, kterou by nahrávat nebylo zřejmě etické. Natož pak zvát k podání vysvětlení. Borský stadión je nyní zabezpečenější ještě více a předseda klubu Jiří Štrobl řeší podávání dotací.
Letošní plzeňská sezóna odstartuje v květnu prvním ze sedmi prvoligových mítinků. Koncem pátého měsíce letošního roku zde areál opět poskytne zázemí pro Rally Plzeň, aby areál posléze sloužil dalším plochodrážním mítinkům. Vzejdou z něho finalisté evropských devatenáctek a také juniorský mistr České republiky.
Rally Plzeň opět najde zázemí také na borském stadiónu | foto Antonín Škach
Praha – 18. února
Na ledy už si tuto zimu evidentně musíme nechat zajít chuť. Maximálně si v sobotu skočit za hranici do Niesky a doufat, že by Zdeněk Simota mohl ještě uspořádat jednu jihočeskou show. Ale stejně na klepe hlavní sezóna. Startuje poslední březnovou sobotu renesancí Prague Open, jenž ovšem o sedmnáctce pro velkou cenu nerozhodne. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel klubu, připomíná další podniky, jež na Markétě v rychlém sledu spatříme.
Při zimních plohcodrážních hokejích se Pavel Ondrašík potkal v týmu i se slavným silničářem Michalem Bursou | foto Antonín Škach
„Chtěl bych, aby Prague Open byl trochu mezinárodní,“ dozvídáme se. „Nevím, jestli pro juniory nebo čtyřiadvacítky, to se ještě domluvíme. Chtěl bych pozvat jezdce z jiných silných federací jako Maďarsko, Slovinsko, či Německo a udělat tak prostor pro reciproční utkání. Původně jsme uvažovali o čtyřutkáních, záleží na soupeřích, ale ještě uvidíme, jestli nakonec nebudou jednotlivci.“
O sedmnáctku by tedy byla finálová jízda čtyř nejlepších? „Sedmého dubna máme nominační závody,“ kácí Pavel Ondrašík podobné hypotézy. „Podle toho spíš uděláme nominaci. Je to lepší, i kdyby se na Prague Open nepovedlo počasí, nic se neděje. Počasí je letos zatím hodně nevyzpytatelné.“
Jan Kvěch by se měl v nominačním závodě objevit | foto Karel Herman
Startovní listina bude pořádně nabitá. „Honza Kvěch nominační závod jet nemusí, ale když půjde o divokou kartu na velkou cenu, tím spíš pojede,“ láká pražský sportovní šéf. „Na Markétě bude hezké jaro. Termíny jsou krásně rozložené až do července. Máme extraligu, svět, juniory…“
Ale mistrovský flat track prozatím o Praze jasno nemá nebo snad zopakuje loňský březnový termín s Praguje Open? „Mistrovství světa končí v Argentině,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Podle toho určíme termín, ale z devadesáti devíti procent bude na konci sezóny před odjezdem našich reprezentantů na poslední závody mistrovství světa.“
Pražské plochodrážní jaro:
sobota 28. března
Prague Open
úterý 7. dubna
kvalifikační závod od MS a ME
úterý 28. dubna
extraliga
Jaro bude na Markétě opravdu pestré | foto Antonín Škach
Přelouč – 17. února
Titul mistra republiky letos dozajista neobhájí. O to se postarala obleva, která rozpustila dlouho slibně tloustnoucí led. Zlato z mistrovství Evropy je ale ve hře. Lukáš Hutla coby úřadující mistr se pro něho musí vypravit daleko. Před sedmero hor, přes sedmery řeky, napsal by pohádkář. Realista ví, že do finského Varkausu. Naštěstí velkou část ze stovek kilometrů překoná lodí, což mu paradoxně vezme možnost tréninku.
Pohár s dvojkou z Rakouska
Lukáš Hutla splnil plán světového postupu | foto FIM – GoodShoot/David Reygondeau
Lukáš Hutla se na sever vypraví ověnčen druhý místem z mezinárodního pouťáku, který se jel na ovále ve St. Johann im Pongau předminulou sobotu večer. „Trošku měkký,“ komentuje vrstvu ledu na klasickém plochodrážním stadiónu. „Pak to ale strhli bagrama a bylo to dobrý. Přišlo hodně lidí, pěkný závody.“
Kvůli úvodní poruše se Lukáš Hutla dostal do finále A přes vítězství v rozjížďce poslední šance. „Ve finále jsem neodstartoval,“ líčí rozhodující momenty. „Byl jsem tam ale stejně jako Franky, jenže mě Hans Weber přibil na prkna. A Franky ujel.“
Souboj s Hansem Weberem a Jasperem Iwemou ale vyzněl ve prospěch českého závodníka. „S prvním místem jsem se už moh‘ rozloučit,“ vrací se na úvod áčka. „Ale pro lidi to mohlo bej zajímavý, jak jsem ty dva podjel. A dostal se na druhý místo.“
Pozdní informace
Bojovnost je příslibem pro sobotní Varkaus. „Dneska hodím prcka do školky,“ plánuje. „Celej den budu v dílně, pak se staví Radim Lamberský. Ve středu odpoledne vyrazíme pro Moduse. Do Finska je to dálka, ale pojedeme hodně lodí, po vodě je to lepší než řídit.“
Úspěšný tým ze St. Johannu im Pongau – Martin Běhal, Lukáš Hutla a Radim Lamberský | foto laskavostí Martina Běhala
Ve Finsku Lukáš Hutla ještě nikdy nezávodil. „Dva devatenáct jsem tu měl je kvalifikaci, ale urval jsem si rameno a jel místo mě Modus,“ líčí, přičemž se pouští do vysvětlování nevýhody, kterou by v sobotu mohl oproti svým mít. „Minulou středu mi napsali, že je padesát kiáků od Varkausu možný od pondělí do pátku trénovat. Jenže já měl loď zamluvenou už měsíc dopředu.“
Všechno zlé je ale pro něco dobré. „Stejně ši šetřím ten krk,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Chodím do posilky, ale cejtím ho.“
Lukáš Hutla cestuje do Finska | foto FIM – GoodShott/David Reygondeau
Svratouch – 16. února
Antonín Klatovský starší neprohrál jedinou rozjížďku. Na druhém místě se umístil Stanislav Dyk, když Rakušan Harald Simon v rozjezdu s ním upadl. Před třiceti lety, více než třiceti lety, protože se jelo šestého ledna, se uzavřela historie ledové ploché dráhy ve Svratouchu. Prozatím. Kdyby nepřišla ta zpropadená únorová obleva….
AMK Svratouch, který od raných sedmdesátých let kooperoval s pardubickou Zlatou přilbou na pořádání ledové ploché dráhy, dnes organizuje především motokrosy na trati v Benátkách poblíž Litomyšle. Letos v zimě začal sondovat možnost vrátit se do ledařské sféry.
Shodou okolností místní terén zkoumal již během léta také Milan Moravec. Spolupráce AMK Svratouch a AK Svitavy byla upečena. Jenže problém nastal vzhledem k poloze obce v chráněné krajinné oblasti. Proto nejprve padla možnost jet na rybníku v Milovech.
Svratouch samotný by byl padesát na padesát. Zato Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky byl bez problémů. Lukáš Hutla již rozhodil sítě mezi zahraničními borci pro závod osmadvacátého února, který by s ohledem na kasu s největší pravděpodobností nenesl status mistrovství republiky.
Podmiňovací způsob je bohužel na místě. Dostáváme se k oné oblevě, která ambiciózní plán posunula na příští rok.
Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky by se dostal na plochodrážní mapu vůbec poprvé | foto Milan Moravec
České Budějovice – 15. února
Přijede i Franky Zorn! Zpráva o ledařské show Antonína Klatovského a jeho synů v Táboře na apríla roku 2000 se rychle šíří. Mají přijet ledaři. A také plochodrážníci na motocyklech, co mají v kolech devítimilimetrové samořezné šroubky. Mezi nimi i Zdeněk Simota. Kdo před více než čtvrtstoletím četl české ligové soupisky, mohl se snadno splést. Nejde o plzeňského mechanika a příbuzného Jana Holuba, jenž si v chladném jarním dni sedmadevadesátého zkusil úskalí ploché dráhy v pražském čtvrtfinále domácího šampionátu. Širší veřejnosti se prvně představil jeho syn, jak jinak než Zdeněk. Šroubkařskou show jeho bohatá kariéra začala a dalo by se říct, že předminulou sobotu v Hluboké nad Vltavou ještě neskončila. Co ještě takhle Vimperk?!
Výhody šroubků
Zdeněk Simota se v Táboře před šestadvaceti lety prvně představil publiku | foto Pavel Fišer
„Pozval nás Tonda Klatovský,“ vypráví Zdeněk Simota, kterak se ještě před svým vstupem do světa speedway proháněl s půllitrem po ledové ploše táborského zimáku. Klasické ledy si u nás vinou mírných zim dopřávaly pauzu. A legendární borec se chtěl pochlubit svými potomky také ve svých jižních Čechách. V brzkém jaru rok co rok organizoval show na hokejových stadiónech, jejichž majitelům se náramně hodilo, že na rozbíjení ledu dorazí i diváci. A dokonce zaplatí vstupné.
„Objížděl jsem to s Klatováky,“ líčí jihočeský závodník. „Byl jsem v Milevsku, jeden rok v Českém Krumlově. Teď to bude dvacet let od posledních ledů v Českých Budějovicích. Tam jsem jezdil o přestávce na šroubkách. Závody se povedly. Sice nervy s oblevou, taky nám mladý kluci jezdili auty po ovále a rozházeli balíky, trať museli hlídat policajti.“
Zdeněk Simota bavil se šroubky publikum rovněž při ledech v Čechách Budějovicích v únoru 2006 | foto Pavel Fišer
Šroubky poskytovaly báječnou přípravu na klasickou sezónu. „Co šlo, tak jsem trénoval,“ vzpomíná. „Byl jsem na ledě pořád, zimy byly pořádný, dva, tři měsíce šlo na šroubkách trénovat. V létě mi to pomohlo. Není to úplně jako na škváře. Když si ale šroubky šikovně rozházeš, je to dost podobný. Jezdíš smykem. Přes zimu do posilovny chodit musíš, ale ty šroubky ti dají nejvíc.“
Dvakrát v Hluboké nad Vltavou
V závodním režimu se u nás šroubkařské závody konaly zkraje devadesátých let v Pardubicích, Benešově u Prahy, Hradci Králové či Karlových Varech. O dvě dekády později při velkých ledech v Růžené. K dokonalosti je ale přivedl Ronny Weis v rámci své saské série Drift-On-Ice.
Plochodrážní motocykly se do Hluboké nad Vltavou vrátily po dvanácti letech | foto Antonín Škach
„Tu jsem jel jednou v Drážďanech,“ reaguje. „Dál jsme se nedomluvili. Show to byla pěkná, ale já se moc nesvez‘. Trápil jsem se od startu, nikdo mně neporadil převodem. Bylo to takový nijaký.“
Hluboká nad Vltavou byla jiná. „Chodil jsem s holkou z Hluboký,“ líčí Zdeněk Simota, kterak se plochodrážníci dostali . „Její brácha hrál hokej, vzal si na starosti moderování. Jezdili jsme ve dvojici s Holubínem, přijel Andrej Diviš a Klatováci. Taky to byla celodenní akce jako letos.“
První rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou se konalo roku 2013 a dočkalo se reprízy napřesrok. „Poprvé jsme netušili, co vydrží led,“ připouští Zdeněk Simota. „Podruhý už jsme věděli, že hodinu, proto jsme dali i reklamu do rádia. Jenže já se potom z Hluboký odstěhoval. Chodil jsem tam i dál hrát hokej, vídal jsem se s těma lidma, ale plochodrážní show jsme už nedomluvili.“
Že by Vimperk?
Zdeněk Simota v akci na Hluboké nad Vltavou | foto Antonín Škach
Jihočeský kraj už dávno není plochodrážní mekkou. Závod na ledové dráze se v Českých Budějovicích konal naposledy před dvaceti lety, klasický ovál na Dlouhé louce zavřel brány před půlstoletím a jiná trať zde nevznikla. Přesto je zdejší kraj zemí zaslíbenou pro šroubky. Minulou sobotu se vrátily do Hluboké nad Vltavou a nabídly podívanou, která léta u nás nikde jinde nebyla k mání.
Stará KUKI aréna ale jde k zemi. „Ptal jsem se, jestli nás pozvou, až budou otevírat novej stadión,“ vytuší Zdeněk Simota otázku. „Ale nějak se na takovou nabídku netvářili. Možná šroubky, ale leďák by se moh‘ dostat až do chlazení. A všechno bude nové, kdyby někdo vrazil do mantinelu…“
Ve Vimperku již ledařská exhibice proběhla | foto archív Zdeňka Simoty
Do hry by se ovšem mohl dostat Vimperk. „Ledařskou exhibici tu kdysi pořádal táta,“ přibližuje Zdeněk Simota. „Byl jsem maličkej, bylo mi deset, dvanáct, hrával jsem tam za mladší žáky. Teď tam hraju hokej každou neděli.“
Akce je zatím v samotném počátku. „Led tu mívají do konce března, v půlce dubna už ne,“ rozvíjí její myšlenku. „Záleží, jak postoupí hokejisti, zkusím jim exhibici nadhodit.“
Praha – 14. února
Ačkoliv je Pražák, Slaný se pro něho zdá docela osudové město. Má odsud přítelkyni a loni v dubnu tady vyhrál svůj vůbec první závod české juniorky. Smál se na bedně, děla si selfíčka s Matoušem Kameníkem a Matějem Frýzou, kdežto Adam Bubba Bednář bručel u své dodávky. Ujal se vedení v juniorce. Svět se zdál nádherný, slunce pod Slánskou horou svítilo jen pro Jaroslava Vaníčka. Ale život šel dál a sezóna 2025 jakbysmet.
Slánský žár od sluníčka i plamenů
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Bylo to skvělý, závod se povedl, jak nejvíc mohl a byl jsem spokojený,“ vrací se Jaroslav Vaníček k prvnímu mítinku juniorského šampionátu. Jenže za měsíc hostil Slaný další plochodrážní závod. A rovnou ten nejdůležitější z celého roku. Mistrovství republiky jednotlivců. Jaroslav Vaníček přijel obhajovat předloňský bronz.
Jenže ono se to podělalo a dnes víme, že je lepší závodník než hasič. „Jelo se mi dobře,“ zamyslí se. „Všechno bylo nastavený tak, jak mělo, ale bohužel se mi dostal nějakým způsobem metyl do filtru. Nějak to špatně střelilo a bohužel začlo hořet.“
Blaf, ale plameny naštěstí rychle uhasil hasičák od metylárny. „Stalo se mi to poprvý,“ přemítá. „Takže jsem ani nevěděl, co mám dělat. A druhá motorka se taky pokazila, takže mně nezbývalo nic jinýho než odstoupit ze závodu, což mě mrzí doteď.“
Rozjezdová třešnička na dortu
Matouš Kameník, Jaroslav Vaníček a Matěj Frýza, nejlepší trojice loňské slánské juniorky | foto Pavel Fišer
Nicméně kariéra plochodrážníka není zdobena jen samými růžemi a sezóna šla dál svým tempem. Když skončila, Jaroslav Vaníček uhájil třetí místo v domácím juniorském šampionátu. Musel ovšem v rozjezdu porazit Bruna Belana.
„Jo, tak v tom závodě jsem jel dobře,“ vybaví si okamžitě. „Já mám dráhu v Praze moc rád, takže tam nebylo moc co řešit. Ten rozjezd na konci závodů byla taková ta třešnička na dortu. Povedlo se to, myslím si, že to byla skvělá jízda. Oba dva jsme předvedli super výkon.“
Jaroslav Vaníček v akci | foto Eva Palánová
Bronz v juniorce se počítá. Stejně jako obhajoba titulu v juniorských družstvech. Markéta s ním, Adamem Bubbou Bednářem a Adamem Nejezchlebem byla horkým favoritem. Závod se ovšem nesmírně zdramatizoval. Hlavně v poslední rozjížďce.
„Juniorský družstva byly taky celkem napínavý,“ souhlasí Jaroslav Vaníček. „Ale všechno se povedlo. Titul s rukama máme, což je hlavní a závody jsem si užil.“
V ohnisku pozornosti jsou Bory
Rezignovaný Jaroslav Vaníček, když mu v Plni prasknul řetěz a Třebusice nevystoupily na pódium | foto Pavel Fišer
Poslední rozjížďka v Praze přihrála Markétě zlato v juniorských družstvech, kdežto na Slaném a Pardubicících zůstalo rozjezdové zápolení o pozici vicemistra. Ve velkých dvojících na plzeňských Borech se ale Jaroslav Vaníček dodatkové jízdě nevyhnul. Startoval za KF PD Třebusice a jeho rivalem v duelu o bronz byl pardubický Matouš Kameník.
„No, i to se může stát, bohužel mně praskl řetěz,“ rozhodí rukama. „Pokud se nepletu na poslední rovince před cílem. I to se může stát, vedl jsem, ale bohužel tady to úplně ovlivnit si myslím nejde, technika je technika. A stalo se to, co se stalo, ale tím sezóna si určitě neskončila.“
Bronzoví z Plzně při ME U19 dvojic: zleva Jan Jeníček, Jaroslav Vaníček, Zdeněk Schneiderwind a Adam Bubba Bednář | foto Pavel Fišer
Ano, na kalendáři vládl červen. Pódium v Plzni ovšem Jaroslava Vaníčka neminulo zkraje září. Česká republika skončila třetí v evropských dvojicích do devatenácti let. Ale bylo to drama.
„Mistrovství Evropy…“ zamyslí se pražský závodník. „Tam to bylo hodně těžký. Jak konkurence, tak si myslím, že i dráha. Všichni to měli stejný, já jsem se snažil, jak jsem nejvíc mohl. Myslím si, že celej tým se snažil a naštěstí to vyšlo. Pomohl nám stoprocentně Bubba. Bez něho bychom to nezvládli a každý bod se počítá.“
Sezóna šestadvacátého roku klepe na dveře
A co české ligové soutěže v loňském roce? V extralize šel titul těsně kolem Markéty. Tak těsně, jakoby si Žarnovica postavila dočasný ovál v oboře Hvězda. V první lize, v níž Jaroslav Vaníček byl oporou sestavy Autoklubu U24 spolu s Brunem Belanem, hrály prim Kopřivnice a Divišov.
Extraligoví Pražané ve Slaném: zleva Adam Bubba Bednář, Daniel Klíma, Jaroslav Vaníček, Jan Kvěch, Adam Nejezchleba a Tomáš Topinka | foto Pavel Fišer
„V extralize jsem se snažil,“ dozvídáme se veřejné tajemství. „Taky nějakej bod jsem tam přidal. Ale hlavní zásluhy má úplně někdo jinej. První liga. Tam jsem taky s rukama dělali, co jsme mohli. Extraligoví Každý přidal bod. A bronz si myslím, že taky vůbec není špatnej.“
Historie se neptá, historici ovšem ano, nicméně příští měsíc startuje úplně nová plochodrážní sezóna. „Připravuju se jako každý rok,“ reaguje Jaroslav Vaníček. „Nic nového asi není. Připravuju motorky, to je hlavní.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„Za minulou sezónu bych chtěl poděkovat všem, co mě podpořili. Trenérům, Markétě, Olympu. A hlavně rodině, bez který bych to nezvládl.“
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
