Svitavy – 17. října
Na svitavskou Hálkovu ulici v neděli nad ránem odbočovala celá řada automobilů. Sákryš, ta svitavská plochodrážní rozlučka táhne. Jan Kvěch a zlatá přilba prostě dělá své. Fousáč u vjezdu do Cihelny dirigoval všechna vozidla na trávník, protože za bránu nesmí se spalovacím motorem proniknout ani myš. Jenže dost lidí se vrací za své volanty. Dnes žádná burza nebude. To je pravda, nebude, ale plochá dráha ano. Kdo zůstal rozhodně nelitoval.
Září zlatá přilba
Ráno bylo šedivé až běda. Depo v Cihelně zívalo prázdnotou. Jediné motocykly se schovávaly pod stanovým přístřeškem. Milan Moravec sem vzal svoje stroje, aby předvedl, nakolik rozmanitá plochá dráha může být.
Během pár minut ale areál ožil. Červená dodávka zastavila v depu s kopřivnickými kolibříky. Kromě nich na své palubě přivezla Jana Kvěcha. I s jeho zlatou přilbou. Český šampión strávil sobotu v Kopřivnici, bavil se na soutěži,kdo uvaří nejlepší guláš.
Než odjel domů do Prkošína slavit své pětadvacetiny, zastavil se ve Svitavách. K jubileu mu popřáli nejen představitelé místního klubu, ale s dárkem a gratulací dorazil i starosta David Šimek. Zájem o Jana Kvěcha byl obrovský. Pravda, fronta na výstavu českých korunovačních klenot by byla delší.
Ale i tato stála za to. Většina přítomných se ke zlaté trofeji z dílny klenotnického mistra Pavla Lejhance takhle blízko dostala maximálně u svých obrazovek. K Janu Kvěchovi jakbysmet. Brzy poznala, že mladý muž s vizáží nezbedného čertíka z televizní pohádky je sympatický týpek.
Neodmítl jedinou prosbu o společnou fotku, jedinou žádost o kartičku s podpisem. Na spíkrův mikrofon do detailu popsal, jak se mu podařilo vyhrát ve Zlaté přilbě, ačkoliv v jejím velkém finále začínal třikrát úplně zezadu.
Září sluníčko
Bohužel Jan Kvěch nemohl ve Svitavách strávit celou prosluněnou neděli. Mamka s taťkou si svého synka odvezli domů. Závodní část programu obstarali kolibříci. Třetí závod v historii místního malého oválu vyhrál Jakub Hejkal. Slánský borec se po chvíli objevil na nejvyšším stupínku pódia ještě jednou.
Slavil na něm celkový triumf v obnovené sérii PRO-TEC Speedway Mini Cup. Pořad ve svitavské Cihelně ale nekončil. Malé závodníky lákal plochodrážní pitbike, který Shupa oficiálně představila. Dospělé zase občerstvení, které klub pro návštěvníky připravil.
A také nabídka vyzkoušet si plochodrážní speciál na vlastní kůži. Bylo potřeba podepsat souhlas. A to nejen pro sebe, ale i své děti, jimž se rozšiřovaly zorničky nad takovou nabídkou. Neplatily žádné výjimky, bezpečnost byla na prvním místě.
O tom se přesvědčil i Jan Hlačina starší. Jeho mladší syn Matěj přišel oblečený v kombinéze jako profík. Ale bez licence a osmnáctky v občance musel jít za svým tatínkem, aby mu vjezd na ovál posvětil svým podpisem. Stejně tak Radek Chmelík. Hobík, nehobík, musel odpovědnost za případné následky přenést vyplněním reversu sám na sebe.
Srandamač se nekonal. Své umění divákům předvedli David Hofman a Jan Hlačina s půllitry. V sólo jízdách, i spolu ve dvojici. Na ovál vyjel také Vojtěch Stachník s dvěstěpadesátkou. Dočkal se rovněž Ladislav Dopita. A Josef Dvořák, jenž se ale prezentoval za řidítky flat trackerského stroje.
Září Svitavy
Konečně už řada přišla na ostatní. Pardubičtí junioři vozili děti, Josef Franc vyučoval na malém ovále s pitbikem. Dočkali se také dospělí odvážlivci při sólových jízdách. Dobrá nálada jen tryskala, všichni se vraceli domů nadšení a zdraví.
I ona paní, která při otočení plynové rukojeti nepáčkovala a sedla si na ovál rovnou na zadeček. Pár nocí spánku na břiše nebylo dozajista krvavou daní za úchvatný zážitek s plochodrážním speciálem. A konec konců, Cihelna se loučila pouze se sezónou 2026. Zima skončí a bude se opět závodit.
