Archiv autora: Antonín Škach

Odhodlaný Matic Ivačič vyzrál na českou přesilu

Žarnovica – 25. srpna
Sluníčko jakoby se zastydělo, že se při loňské napůl jubilejní Zlaté přilbě SNP schovávalo za dešťovými mraky. A tak dnes vykukovalo již od rána, aby ve svých paprscích koupalo nejen putovní trofej, ale i její neméně blyštivou repliku, která vítězi připadne natrvalo. Ze startu Martina Smolinskeho po jeho pádech při večerním challenge v Goričanu sešlo. Startovní číslo sedm nakonec neobsadil ani Václav Milík, ani žádný Dán, nýbrž Michal Škurla. Byť startovní listina postrádala hvězdy první velikosti, vyrovnanost jí rozhodně upřít nešlo. V boxech se Matic Ivačič nechal slyšet, že buď vyhraje, nebo zůstane ležet na ovále. Zprvu to znělo jako prázdné žvanění, vždyť v rozjížďce s číslem tři podlehl Janu Kvěchovi. V sedmé jízdě mu to vrátil, nicméně pražský junior mu to svými chybami usnadnil. Ovšem ve finále Matic Ivačič nezaváhal a po triumfu ve stylu start – cíl se stal vůbec prvním slovinským vítězem legendárního závodu. Na pódium spolu s ním vystoupili Jan Kvěch a Ondřej Smetana.

Jan Kvěch, Matic Ivačič a Ondřej Smetana na stupních vítězů

Vyrovnaná podívaná v tropickém žáru

Tradiční mažoretky na nástupu

Sluníčko pálilo až přespříliš a zdravotníci měli plné ruce práce, než vlastní závod začal. Hrála dechová kapela a zelený trávník patřil mažoretkám. Konečně přišla chvíle pro slavnostní nástup. Protože nebyl k dispozici žádný náhradník, v depu se chystalo devatenáct závodníků. Dorazil sem i slovenský premiér. Zatímco se k zemi snášeli parašutisté, účastnící se po jednom spouštěli dolů na ovál, aby se představili divákům.

Nebylo vyprodáno, ale obě tribuny byly vcelku plné. Po okázalé prezentaci vytvořili závodníci skupinku pro fotografy, zatímco stroje do boxů tlačili jejich mechanici. Ovál svlažovala hasičská osmsetpatnáctka. V tropickém žáru bylo takové osvěžení potřeba. A pak se konečně začalo závodit!

Prvním dnešním vítězem se stal Zdeněk Simota (modrá), který na snímku jde do vedení před Alessandra Milanese (žlutá), Jána Mihálika (zelená) a Martina Gavendu (červená)

Prvním vítězem šestapadesátého ročníku nejstaršího slovenského motoristického podniku se stal Zdeněk Simota, který vyhrál rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl před Martinem Gavendou. Oči domácích fanoušků však sledovaly snahy Jána Mihálika. Žarnovický junior se při svém návratu na ovál po červnové fraktuře jedné kůstky v kotníku pustil do Alessandra Milaneseho, jenž je tradičně nejstarším závodníkem Zlaté přilby SNP.

Pořád vlál okolo Itala, až jej na cílové rovince za velkého jásotu tribun překonal. „Ani jsem neslyšel, že mi tleskají, ale mávali, tak jsem mával také já,“ nechal se Ján Mihálik slyšet v depu. To už však v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem dvě Marcel Kajzer objel Zdeňka Holuba. Pražan se snažil kontrovat ve druhém nájezdu, jenže Polák tahal za delší konec provazu. Ondřej Smetana si svůj start rozhodně nedal za zlatý rámeček, ale záhy uštval Davida Pacalaje.

Zdeněk Holub (červená) se brání útoku Ondřeje Smetany (modrá)

Do režisérského křesílka třetí jízdy usedl Matic Ivačič. Ještě v úvodním nájezdu jel před Janem Kvěchem, jenž bleskově reagoval na let pásky k prosluněnému žarnovickému nebi. Ve druhém okruhu byl však Jan Kvěch zpátky na čele. Slovince objel v úvodní zatáčce. Jenže Matic Ivačič ztrácel nejen bod, ale především vzduch ze své zadní pneumatiky.

Byť uhájil druhou příčku, ve svém boxu popustil uzdu svému temperamentu. Jenže to již zde byla čtvrtá jízda. Od prvopočátku ji opanoval Norbert Magosi. Duel o druhé místo se Stanislawem Burzou vyzněl nakonec ve prospěch Jakuba Valkoviče. A to se už obě tribuny mohly nadšením přímo zbláznit!

Jan Kvěch (bílá) zatím v rozjížďce s číslem sedm jezdí před Maticem Ivačičem (zelená)

Pakliže letošní Zlaté přilbě SNP chyběla esa světových kolbišť ve startovní listině, vyrovnanost nikoliv. Vždyť již po druhé sérii se nikdo z devatenácti závodníků nemohl chlubit, že by neztratil jediný bod. Ostře sledovaná byla především rozjížďka s číslem sedm, v níž rozpis podruhé svedl na startovní rošt Jana Kvěcha a Matice Ivačiče.

Jan Kvěch komentuje výsledek sedmé jízdy:

„Strašně jsem se s tím pral, málem jsem skončil v nafukovačkách!“

Norbert Magosi (bílá) a Nicolas Vicentin (zelená) marně honí Zdeňka Holuba (modrá)

Start vynesl do vedení Jana Kvěcha. Matic Ivačič nejprve ve druhé zatáčce musel objet Norberta Magosiho, aby rovnou udeřil na juniora pražské Markéty. Ten posléze nepykal pádem za krizový moment, nicméně Slovince za sebou v poslední zatáčce neudržel. Jak Jan Kvěch, tak Matic Ivačič měli po sedmi bodech, ale o vedení se dělili s Marcelem Kajzerem a Zdeňkem Holubem. Pražan totiž prve v šesté jízdě triumfoval stylem start – cíl právě před Polákem, jehož jsme svého času u nás vídali nejen v juniorských družstvech, ale i v mistrovství republiky dvojic. Ještě předtím tribuny znovu jásaly během rozjížďky s číslem pět.

 

Slováci smolně pod postupovou čarou

David Pacalaj (bílá) se pere o vedení s Norbertem Magosim (zelená) a Maticem Ivačičem (červená)

Michal Tomka se vrátil k závodění od pádu při květnové extralize v Kopřivnici, když na úvod dojel třetí za Maticem Ivačičem s píchlou pneumatikou. V rozjížďce s číslem pět však vystřelil do vedení, jakoby se nechumelilo. Za jeho zády se na druhé místo propracoval Ondřej Smetana, ale čtyři body mu byly evidentně málo.

Michal Tomka lituje těsné prohry s Ondřejem Smetanou v páté jízdě:

„Pěkný comeback, ale škoda těch pár centimetrů, uvidíme, jak to bude dál, doufám, že to bude dobré.“

Zdeněk Holub si v devatenácté jízdě vysloužil žlutou kartu

Všechno vsadil na poslední zatáčku. Prohnal se jí a po pravém boku Michala Tomky projel cílem. V nájezdu do depa ukazoval, že byl první. Jenže ta samá gesta předváděl i slovenský junior. Verdikt ležel na bedrech Pavla Váni, který ze svého místa dobře viděl na cílovou čáru a připsal pět bodů na Pražanovo konto.

Shodou okolností právě tento bod Michalu Tomkovi chyběl, aby se dostal do horní desítky a pokračoval v závodě v jeho nadstavbovém levelu. David Pacalaj a Jakub Valkovič byli vyřazeni ještě těsněji. Byť i oni předvedli sympatické vystoupení, chyběla jim ve skóre čtyřka. A tou se na rozdíl od nich mohli pyšnit dva další osmibodoví, Marcel Kajzer a Nicolas Vicentin.

Stanislaw Burza jezdí před Michalem Tomkou

Všechno totiž zamotala závěrečná šestnáctá jízda, jíž se základní část uzavřela. Právě v ní se totiž Nicolas Vicentin zmocnil oné klíčové čtyřky. Vypálil do vedení již s letem pásky vzhůru. Za sebou měl Michala Škurlu, jenž se sám sápal po vedení. Po slabším úvodu totiž potřeboval body jako sůl. Jenže vedoucí Ital jej ve druhém oblouku razantně vyřešil.

Pražský závodník se rychle dostal do hledáčku Marcela Kajzera. Jemu by třetí příčka na postup mezi lepší desítku stačila. Možná si nedal dvě a dvě dohromady, možná poslechl závodnické srdce. Ať tak či onak jeho atak po vnějšku výjezdu z poslední zatáčky skončil pádem pod nafukovací mantinely.

Jan Kvěch (3) vede za sebou Ondřeje Smetanu (6), Jakuba Valkoviče (20) a Daniele Tessariho (14)

Nastala paradoxní situace. Polák měl osm bodů, přičemž úvodní vítězství mu dalo onu čtyřku navíc při bodové rovnosti s oběma Slováky. V duchu reglementů závodu oba domácí byli vyřazeni, zatímco Marcel Kajzer putoval do semifinále, ačkoliv po svém pádu ze závodu odstoupil!

Základní část nepřinesla vyřazení žádného stěžejního favorita, samozřejmě pomineme-li žarnovické závodníky, kteří se pochopitelně mezi pretendenty postupu chtěli plným právem řadit. Možná Patrik Mikel, jenž se však letos točí v kruhu, přičemž má všech pět pohromadě, aby z něho vystřelil vzhůru. A Martin Gavenda.

Krátce před svým pádem jezdí Marcel Kajzer (červená) před Patrikem Mikelem (žlutá) a Jánem Mihálikem (bílá)

Ten přitom dnešní mítink rozehrál druhým místem za Zdeňkem Simotou. V duchu první věty nápisu na své kombinéze byl ještě Šohaj, nicméně na konci souvětí už nikoliv. K úvodní trojce přidal jen jedničku, navíc v poslední jízdě jej oslepila cejcha a on zůstal stát. Finále, v němž vedl před Martinem Vaculíkem tak zůstává v jedenáct let starých vzpomínkách.

 

Slovinec nikoliv na zemi, ale se zlatou přilbou na hlavě

Michal Škurla (žlutá) a Stanislaw Burza (bílá) sledují, kterak se Jan Kvěch připravuje na semifinálový restart

I konec základní části nevybočil ze standardu vyrovnaného závodu. Proč byl Marcel Kajzer tolik nervózní ohledně bodů na svém kontě, vysvětlí rozjížďka s číslem jedenáct. Celá čtyři kola v ní na čele jezdil Jan Kvěch, zatímco Davida Pacalaje v poslední zatáčce Zdeněk Simota připravil nejen o druhé místo, nýbrž také o postup do semifinále.

Ovšem Polák v ní trčel beznadějně na páté příčce. Zato Jan Kvěch, Matic Ivačič a Zdeněk Holub, s nimiž se v půli základní části dělil o průběžné vedení, již neztratila ani bod. A o jejich pořadí musel rozhodovat los. Vítězství jim vesměs nedala žádnou práci. Pokud dobře neodstartovali, do čela pronikli již v prvním oblouku.

Nicolas Vicentin (vpředu) se v opravné jízdě zachránil, Zdeněk Simota (za ním) nikoliv

Pravda Zdeněk Holub si ve čtrnácté jízdě vykoledoval žlutou kartu za ulitý start, ale jak to již u něho chodí, při repete byl opět rychle vpředu. Nejvíc se na svou čtyřku nadřel Matic Ivačič v rozjížďce s číslem třináct. V ní se vedení ujal David Pacalaj. Avšak Norbert Magosi ve druhé zatáčce nabral po venku raketovou rychlost a vystřídal na čele domácího borce. Vítězství však v kapse neměl ani zdaleka, jelikož Matic Ivačič zkraje druhého kola předčil slovenského juniora, aby ve třetím okruhu na prakticky stejném místě objel i vedoucího Maďara.

Nicméně nadstavbová část přineslo start nového závodu pro nejlepší desítku, resp. devítku protože Marcel Kajzer již nepokračoval, takže skončil celkově desátý. Sotva se Ondřej Smetana ujal vedení v prvním semifinále, svítila červená světla na znamení letmého startu. Pražan byl vpředu i při repete, dokud jej v úvodním oblouku neobjel Jan Kvěch. Do finále však postoupili oba dva.

Jan Kvěch hledá optimální dráhu na finálovém startovním roštu

Přerušeno bylo také semifinále s číslem dvě. V jeho druhé zatáčce totiž při souboji o vedení poslal Norbert Magosi k zemi Zdeňka Holuba. Maďar zůstal diskvalifikovaný, Čech skončil v sanitce. Z ní ovšem vyběhl jako čertík na pérku z krabičky a hned pádil do depa připravit se na opakovaný start. Odhodlaně si nasadil přilbu a vyrazil k roštu.

Neměl to však vůbec snadné. „Buď první, nebo na zemi,“ nechal se slyšet Matic Ivačič. A vskutku to byl on, kdo se probil do čela před Zdeňka Holuba, který jistil druhou pozici a současně s ní také postup do finále. Zato šestice závodníků měla o starost navíc, jak proklouznout skrze opravnou jízdu.

Rébus vyřešil ideálně Stanislaw Burza, když vyhrál stylem start – cíl. Spodem druhé zatáčky pod něho na druhou příčku proklouznul Nicolas Vicentin. Vyřadil tak Norberta Magosiho, zatímco Zdeněk Simota, jemuž v druhém semifinále spadl sekundární řetěz, a Michal Škurla mohli začít balit. Plzeňský závodník však posloužil jako mentor Janu Kvěchovi, který si do jeho boxu přišel před finálovou jízdou pro rady.

Zdeněk Simota odhaluje, co ve svém depu říkal Janu Kvěchovi:

„Honzovi jsem poradil, ať odstartuje a vyhraje!“

Jan Kvěch (žlutá) drží ve finále v šachu Ondřeje Smetanu (modrá)

Informace o aktuálním stavu dráhy byly pochopitelně nesmírně cenné. Jan Kvěch si vybíral postavení na finálovém roštu jako první a sáhnul o žluté. Matic Ivačič nezaváhal nad bílou. Po něm si Ondřej Smetana vzal bílou a Zdeněk Holub zelenou. Nejdéle přemýšlel starý lišák Stanislaw Burza. Nakonec sáhnul po červené, čímž Nicolase Vicentina poslal až k mantinelu.

Na Žarnovicu se valila bouřková mračna, ale nemělo z nich ani kápnout. Konečně se páska zvedla a odstartovala boj nejlepší šestice. Stanislaw Burza reagoval skvěle, avšak v první zatáčce byl až čtvrtý. Vedl Matic Ivačič, který v první zatáčce odrazil Jana Kvěcha. Ondřej Smetana jel třetí, zatímco pohár Zdeňka Holuba se pomalu, ale jistě plnil hořkostí.

Matic Ivačič se raduje z triumfu

Na protilehlou rovinku vyjel jako poslední. „Strhnul jsem si všechny strhávačky najednou,“ vysvětloval, proč se po ovále pohyboval do předposledního kola, v němž coby beznadějně poslední zůstal stát. To bylo vlastně poslední klíčovou událostí dnešního šestapadesátého ročníku Zlaté přilby SNP. Matic Ivačič jen kontroloval svůj náskok před pražským duem a pak si už jen vychutnával báječné chvilky s blyštivou trofejí na své hlavě.

 

Hlasy z depa

„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší.“ neskrýval Jan Kvěch své choutky na blyštivou trofej. „Prohrával jsem jen s ním (Maticem Ivačičem – pozn. redakce). Ve finále odstartoval, nedokázal jsem ho předjet. Jen jsem se mu přiblížil. Zkusím to zase za rok, když mě sem pozvou.“

Ondřej Smetana zaznamenal při Zlaté přilbě SNP svůj nejlepší výsledek

„Začátek závodu nic moc,“ popisoval Ondřej Smetana. „Hledal jsem se a rval se s motorkou, pak se to zlomilo. Ve finále třetí místo není špatný, ale výhra to není. Zlatá přilba by byla lepší. Odstartoval jsem ve finále a pak nevím. Byl jsem třetí a málem předjel Honzu.“

„Jsem blbec,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Je škoda, jak jsem to posral. Jsem ocas. Dostal jsem cejchu a strhnul si všechny odhazovačky a neviděl. Moje chyba, příště to bude lepší.“

„Po třech tejdnech jsem na tom poprvý,“ povzdechl si Zdeněk Simota. „V semifinále mi prasknul velkej‘ řetěz. Slyšel jsem, jak to jede po kole, pak se to zamotalo…“

„V první zatáčce jsem se motal,“ připomínal Michal Škurla nevydařenou opravnou jízdu. „Nevyjel jsem a pak už je nedohnal. Je to škoda. Docela hezký závody, kousek chyběl. Super závod, za to málo, co mám najeto, jsem spokojenej‘.“

David Pacalaj mířil výše ostatně jako ostatní Slováci

„Bylo to lepší než evropskej‘ pohár,“ vracel se David Pacalaj při svém hodnocení o čtrnáct dnů nazpět. „Dělal jsem ale chyby a to mě stálo semifinále. Posral jsem to, ale nevadí, jedeme dál.“

„Až na tu moji druhou jízdu, kdy jsem byl předposlední,“ odmítal Jakub Valkovič názory, že se mu dnešní mítink povedl. „Zazdil jsem bod, co mě chyběl na semifinále. Škoda té druhé jízdy, jak říkám.“

„Pokazil jsem to, s Mikelem jsem si to posral,“ komentoval Michal Tomka své vyřazení po základní části. „Ten start! Teď jsem předjel Staszka Burzu, ale udělal jsem chybu a on mi to vrátil. Pár chyb a tím jsem si posral postup do semifinále. Byl to ale můj první závod po zranění, dráha byla rozbitá, měl jsem obavy, jestli ruka vydrží. A tak to nebylo nejhorší.“

Martin Gavenda vypadl po základní části

„Nic moc, nedařilo se,“ odtušil Martin Gavenda. „V poslední jízdě jsem dostal cejchu a nebylo, o co bojovat.“

„Trénink super, ale závody na hovno,“ dlel Patrik Mikel v rozpacích. „Vždycky jsem jezdil jako čtvrtý po úpravě. Jel jsem na tom nejsušším, nešlo to dopasovat. V Žarnovici mi to prostě nejde…“

„Čekal jsem, že to bude lepší,“ uznával Ján Mihálik. „Ale co ti mám říct?! Byl jsem trénovat v Lublině, ale tréninky a závody jsou přece jen něco jiného. Dráha byla závodivá, super! První jízdy jsme hledali nastavení, pak jsme ho našli. Nebylo to super, ale dalo se to.“

Nástup při Zlaté přilbě SNP je tradičně velmi okázalý
TOT SF1 SF2 OPR FIN
1. Matic Ivačič, SLO 3 4 4 4 15 1. 1.
2. Jan Kvěch, CZ 4 3 4 4 15 1. 2.
3. Ondřej Smetana, CZ 2 4 3 3 12 2. 3.
4. Stanislaw Burza, PL 2 4 4 2 12 3. 1. 4.
5. Nicolas Vicentin, I 0 1 3 4 8 5. 2. 5.
6. Zdeněk Holub, CZ 3 4 4 4 15 2. R
7. Norbert Magosi, H 4 2 2 3 11 U 3.
8. Zdeněk Simota, CZ 4 2 3 3 12 E 4.
9. Michal Škurla, CZ 1 2 3 3 9 4. 5.
10. Marcel Kajzer, PL 4 3 1 F 8
11. David Pacalaj, SK 1 3 2 2 8 (los)
12. Jakub Valkovič, SK 3 1 2 2 8 (los)
13. Michal Tomka, SK 2 3 1 1 7
14. Martin Gavenda, CZ 3 1 0 R 4
15. Patrik Mikel, CZ 0 0 2 2 4
16. Ján Mihálik, SK 2 0 1 1 4
17. Andrej Kobrin, UA 1 2 E 1 4
18. Daniele Tessari, I 0 1 1 1 3
19. Alessandro Milanese, I 1 0 0 0 1

Poznámka: žlutá karta za startovní přestupek Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem čtrnáct

Matic Ivačič (bílá) se hned po startu finálové jízdy dostal před Jana Kvěcha (žlutá)

Foto: Karel Herman

Matič Ivačič je prvním slovinským vítězem Zlaté přilby SNP

Rozhodovaly poslední metry, ba milimetry

Kostěnice – 24. srpna
Aleš Duben si po minulém Srandamači pádem z kola přivodil frakturu nohy, a protože žádný jiný flat tracker dnes do Kostěnic nedorazil, odbýval se poslední letošní místní podnik pouze v plochodrážních kategoriích. Obě se rozhodly až na samý závěr finálové jízdy. V juniorech vedl Josef Novotný a Adam Nejezchleba ukořistil triumf teprve po Pardubičanových problémech s řazením v posledním kole. Duel ve finále kategorie Speedway poté rozhodly doslova milimetry, když Vojtěch Šachl překonal Jana Hlačinu až na cílové čáře.

Speedway: Jan Hlačina, Vojtěch Šachl, Dan Macl a Radek Červenka

Dva kolibří suveréni

Dominik Hrbek a Vojtěch Šachl dorazili ze soustředění ve Slaném

Sklizená pšenice dávala neklamné signály, že se sezóna blíží ke svému konci také na oválcích v Kostěnicích. Lépe řečeno, na větším oválku, protože novější a menší kolečko se přece jen už nějakou dobu k závodům nevyužívá. Z flat trackerů byl dnes přítomen pouze Aleš Duben, ovšem s nohou, kterou si zlomil pádem z kola po minulém Srandamači, v sádře.

Ze soustředění SCM ve Slaném však pospíchali plochodrážníci. Sešlo se jich deset, po pěti v každé kategorii. A Dan Macl vskutku dostál svému slovu, že nebude pospíchat, a že poslední letošní Srandamač vskutku začne až úderem šestnácté hodiny. Milan Moravec získal alespoň drobátko času navíc, aby si doladil svůj tarokující motocykl.

Adam Nejezchleba vodí Mariána Jirouta

Oproti předchozímu mítinku koncem července nechyběl Michal Krejčí, po svém ošklivém předloňském pádu již jen v roli ředitele závodu. Přerušil dokonce svůj rekreační pobyt v Potštejně, ale ze svých zásad archanděla bezpečnosti neslevil. Sice se nechal na chvíli zviklat argumenty, že rozjížďky po dvou nejsou moc atraktivní. Hlasování samotných závodníků na rozpravě mu však dalo zapravdu.

Obě kategorie čekal naprosto shodný rozpis na deset jízd se závěrečným malým a velkým finále. V Juniorech Adam Nejezchleba odvedl Mariána Jirouta. Vzápětí Dominik Hrbek a Josef Novotný odstartovali v zásadě nastejno. Dominik Hrbek však byl v úvodním nájezdu rychlejší, ale jeho soupeř zaútočil ve druhé zatáčce.

Dominik Hrbek (vlveo) v souboji s Josefem Novotným

Po kolizi však skončil v poli, zaplaťpánbůh bez úhony, protože největší škodu představovala zlomená řidítka. Dominik Hrbek se mu prozíravě vyhnul do bývalého pšeničného lánu, ale diskvalifikace jej stejně neminula. Josef Novotný inkasoval dva technické body a mohl jít asistovat své sestře Veronice při jejím závodním debutu.

Veronika Novotná během uplynulých dnů pilně trénovala, ale Adam Nejezchleba ji pochopitelně změřil již od startu. Rozjížďka s číslem čtyři se opakovala, protože start Mariána Jirouta byl vyhodnocen za letmý. Jenže nejmladší výhonek slavného plochodrážního rodu při repete znovu odstartoval jako blesk.

Marián Jirout (v pozadí) bojuje s Dominikem Hrbkem

I když na jeho jízdě bylo znát zlepšení, Dominik Hrbek mu vedení sebral ještě v úvodním nájezdu.  V rozjížďce s číslem pět Josef Novotný svou mladší sestřičku Veroniku odvedl, sotva se gumička prohnala okolo nich. Prakticky stejně hned vzápětí naložil s Dominikem Hrbkem.

Dvojice finalistů se začala rýsovat. Své ambice potvrdil Josef Novotný, když v sedmé jízdě vystřihnul ještě rychlejší start než Marián Jirout. Ten se hnal dopředu spodní stranou první zatáčky, nicméně musel zůstat vzadu. Hned na to ujel Veronice Novotné, které však zhasnul na startovním roštu motocykl.

Veronika Novotná prošla svým závodním debutem

Všichni však velkoryse souhlasili z repete, jenže dívčinu postihlo to samé. V Kostěnicích se však všechny plochodrážní hříchy neberou smrtelně vážně a tak inkasovala bod, byť byla za zády Mariána Jirouta roztlačena. Podobné martýrium Veronika Novotná prožila i v desáté jízdě. Dominik Hrbek v ní pádil za triumfem ve stylu start – cíl, ale před cílem férově zpomalil, aby ji nepředjel o kolo.

Ještě předtím se v rozjížďce s číslem devět utkali oba neporažení. Adam Nejezchleba exceloval již od pásky. Josef Novotný se rozjížděl pomaleji, během třech kol však vedoucího závodníka dotahoval, ale nepředjel. Nicméně finále dávalo šanci na odvetu.

 

Mladé dvěstěpadesátky vs. hobíci s půllitry

Tahle parta se baví organizováním plochodrážních závodů na pronajatém kusu pole u Kostěnic

Milan Moravec překonal tréninkové potíže technického charakteru. A vůbec poprvé se letos v akci objevil Radek Červenka. Rozříznuté chodidlo z dovolené na Krétě se mu již zahojilo a také jeho půllitr byl konečně v kondici. Dan Macl v Kostěnicích pochopitelně nemohl scházet. Startovní pole kategorie Speedway doplnili Jan Hlačina a Vojtěch Šachl se svými dvěstěpadesátkami.

Právě oni dva se utkali v rozjížďce s číslem jedna. „Seděl jsem vepředu a začalo to hrabat,“ vysvětloval Jan Hlačina, proč mu Vojtěch Šachl nedal od startu šanci. Velké sólo hned vzápětí hrál Dan Macl, o čemž by mohl dlouho vyprávět Radek Červenka. Jan Hlačina si spravil chuť ve třetí jízdě, kdy stíhajícímu Milanu Moravcovi posílal cejchy prachu. A na konci druhé série Vojtěch Šachl odvedl Dana Macla.

Vojtěch Šachl ujíždí Janu Hlačinovi

Milan Moravec se dočkal triumfu v páté jízdě, když za sebou nechal Radka Červenku. Hned poté Jan Hlačina kraloval Danu Maclovi. V rozjížďce s číslem sedm se rychlým startem blýsknul Radek Červenka, ale Vojtěch Šachl se již po vnější straně první zatáčky stál pánem situace. Divišovský borec šel do další akce prakticky z chodu. A tentokrát se na dva body nadřel ještě víc.

Rozjížďka s číslem osm totiž viděla excelentní start Milana Moravce. V první zatáčce jej Vojtěch Šachl nedokázal podjet. V té druhé ovšem ano, navíc svého pronásledovatele oslepil mračnem prachu. Do finále postoupil bez ztráty bodů. V deváté jízdě jej doprovodil Jan Hlačina, jenž rychle ujel Radku Červenkovi.

Jan Hlačina (vpředu) odstartoval na Dana Macla

Na samotný závěr vystřihnul Milan Moravec opět vynikající start. Dan Macl byl ve střehu, jenže jeho klubový kolega jej v úvodním oblouku před sebe nepustil. Dan Macl i nadál útočil spodem. Musel však zaknihovat další prohru, ačkoliv se Milan Moravec před ním na úvod druhého kola přetočil. Stejně jako u kolibříků však poslední jízda základní části slibovala finálový revanš, byť v tomto případě jen o třetí místo.

Finálový pořád zahájila kategorie Junior. V jízdě o třetí místo měl již tradičně nejlepší start. Tentokrát vedl celé kolo, než jej Dominik Hrbek předčil v úvodním nájezdu toho druhého. Samotné velké finále servírovalo další překvapení. Josef Novotný odstartoval na Adama Nejezchlebu, jenž do první zatáčce poněkud ztratil.

Oslepený Milan Moravec se dostal mimo trať

Josef Novotný jel, jel a jel, až do třetího kola, kdy v úvodním výjezdu zpomalil. „Vyskočil kvalt, musel jsem tam čtyřku hodit znova!“ vysvětloval, co se stalo. Adam Nejezcheleba pochopitelně neváhal a pospíchal si pro vítězství, které mu garantovalo celkové prvenství v celém seriálu.

Očekávaná bitva lhoteckých hobíků se nestačila pořádně rozvinout. Milan Moravec sice perfektně odstartoval, ale Dan Macl jej podjel v úvodní zatáčce. Honičku ukončila rána, která se ve třetím kole ozvala od pronásledovatelova motoru.

Vojtěch Šachl (uvnitř) sází ve finále všechno na jednu kartu

Finále byla skvělou tečkou za dnešním odpolednem. Jan Hlačina se po svém skvělém startu ohlédnul v prvním výjezdu. Na otázku, kde vězí Vojtěch Šachl, zjistil jasnou odpověď. Hned za ním! V té chvíli věděl, že za jakoukoliv svou chybu zaplatí ztrátou prvního místa. Nicméně Vojtěch Šachl se neoddával pasivnímu vyčkávání. Už v nájezdu do třetího okruhu se zdálo, že se spodní stranou dostane dopředu.

Jenže musela přijít poslední zatáčka! „Jel jsem zprostředka na lajnu,“ popisoval Vojtěch Šachl svůj rozhodující manévr. Divišovští borci se v sedle svých dvěstěpadesátek prohnali přes cílovou čáru takřka současně. Oba se radovali z triumfu, ale chlapi u startu potvrdili, že Vojtěch Šachl byl na metě dříve. A tak si dnes Jan Hlačina odvezl vítězství jen za celkové vítězství v seriálu Srandamačů 2019.

Vojtěch Šachl (vlevo) sebral vítězství Janu Hlačinovi až na cílové metě

Speedway:

TOT MF FIN
1. Vojtěch Šachl, Divišov (250 ccm) 2 2 2 2 8 1.
2. Jan Hlačina, Divišov (250 ccm) 1 2 2 2 7 2.
3. Dan Macl, Úhřetická Lhota 2 1 1 1 5 1.
4. Milan Moravec, Úhřetická Lhota 1 2 1 2 6 2.
5. Radek Červenka, Úhřetická Lhota 1 1 1 1 4
Speedway Junior: Josef Novotný, Adam Nejezchleba, Dominik Hrbek, Marián Jirout a Veronika Novotná

Speedway Junioři:

TOT MF FIN
1. Adam Nejezchleba, Chabařovice 2 2 2 2 8 1.
2. Josef Novotný, Pardubice 2 2 2 1 7 2.
3. Dominik Hrbek, Pardubice X 2 1 2 5 1.
4. Marián Jirout 1 1 1 2 5 2.
5. Veronika Novotná 1 1 1 1 4
Adam Nejezchleba (1) v souboji s Josefem Novotným

Foto: Karel Herman

Dan Macl útočí na Milana Moravce

Luboš Krejča se vrací již při pražském tréninkovém kempu

Praha – 24. srpna
Je zajímavé, že přes třicet let starý pražský projekt oddílu talentované mládeže nese ploché dráze své ovoce i v současnosti. Na oválech se totiž objevují potomci tehdejších mladíků, jež se tehdy proháněli simsony a později i plochodrážní jawy na ploše dnešního baseballového areálu. Stačí zmínit Ondřeje Smetanu či Petra Chlupáče. A v neposlední řadě také Luboše Krejču, který se po svém nepříjemném pádu na plzeňských Borech zkraje měsíce chce vrátit za řidítky příští týden.

 

První motocykl byl závodní

Luboš Krejča si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Nabíd mě to taťka,“ vysvětluje pražský závodník, kterak se dostal ke sportu levých zatáček. „Šli jsme se podívat na Tomíčkův memoriál. Táta jezdil plochou dráhu, vzal mě na Markétu. Brali závodníky a já to chtěl zkusit.“

Rok 2016 se blížil ke svému konci a do plochodrážní rodiny přibyl nový člen. „Přišli jsme v zimě a tak jsme začali zimní přestávkou,“ usmívá se Luboš Krejča. „Líbilo se mi to hned od začátku. Předtím jsem nikdy neseděl na motorce, jen na kole.“

Jeho prvním motocyklem se stala malá Shupa, kterou závodníkův otec Ladislav koupil od Pavla Kuchaře. Později přišla další od Daniela Šilhána. A nyní Luboš Krejča prohání stroj, jehož milíkovské barvy prozrazují svůj původ u Michala Bašteckého.

Veřejnosti se prvně představil při sólových jízdách během závodů kolibříků. „Jenom jsem kroužil,“ vzpomíná na úvod sezóny se sedmnáctkou na konci letopočtu. „I za to jsem byl rád. Smyk jsem se naučil až koncem sezóny na akademii ve Slaným.“

 

Zlomené zápěstí přibrzďuje rozlet

Začátky nebyly jednoduché…

Zkušenosti přibývaly a tak se Luboš Krejča ještě v říjnu 2017 postavil na start svých prvních závodů. Desátý říjnový den na malé Markétě při Speedway Mini Cupu vyhrál finále D, kde jel ovšem sám. A výsledkovou listinu uzavíral také o jedenáct dnů později, kdy pohárový seriál v Praze vyvrcholil.

„Bylo to zajímavý,“ vybaví si Luboš Krejča své pocity z ostrého debutu. „Užil jsem si to. Vyhrál jsem finále D. Jel jsem tam sám, ale tři body se počítaly. A já jsem věděl, že jezdit plochou dráhu je správná volba.“

Loni by jej ovšem pouhá déčka neuspokojila. „To už bylo lepší,“ nezastírá. „Ale byla zlomená ruka. Při tréninku na velký dráze na Markétě do překropili. Jel jsem první a blbě jsem spadnul. Bylo to stejný zápěstí jako teďka v Plzni…“

Ve Štětí před Adamem Bednářem

Byť kvůli zranění musel vynechat několik závodů, Luboš Krejča skončil osmý v mistrovství republiky na malých oválech a devátý ve Speedway Mini Cupu. V září v Liberci debutoval rovněž v klasickém šampionátu stopětadvacítek. Stihnul ještě jeho dva další podniky a celkově mu patřila třináctá příčka.

„Řek‘ bych, že to byly dobrý umístění,“ přemítá. „S dlouhou dráhou jsem začal až v Liberci, neměli jsme ještě dodávku. Víc se mi líbí dlouhá, je to lepší než krátká, mám rád tu rychlost.“

 

Březnový pád byl jen nevinnou epizodkou

Loni už Luboš Krejča dávno věděl, že se vydal po správné cestě

Rychlosti si musel do sytosti užít při volném klání, jež ve Štětí uspořádal neúnavný plochodrážní propagátor Miloslav Čmejla. „Tam to bylo dobrý, hlavně ten hup v zatáčce,“ rozzáří se Luboš Krejča při vzpomínce na odvodnění, na němž i stopětadvacítky skákaly. „Chyběl mi bod na třetí místo, ale Štětí bylo nejlepší.“

Pak však již zima dala všem příležitost poskytnout závodníkům pádné odpovědi, až se jich letošní jaro zeptá, co dělali během závodní pauzy. „Měl jsem tréninky od boxera,“ přibližuje pražský závodník. „Trénovali jsme stabilitu a sílu. Letos to mám domluvený zase. Chodil jsem k němu v pondělí, ve středu a někdy i v neděli. Úterky a čtvrtky byla Markéta. Zimu jsem využil.“

Luboš Krejča na prahu letošní sezóny

První pohárový mítink viděla malá Markéta ještě na sklonku března. „Sezóna začala pádem,“ povzdechne si Luboš Krejča při vzpomínce, že z osmé jízdy putoval rovnou na vyšetření do Motola. „Naštěstí byl dobrej’ konec. Byl jsem jen potlučenej‘ a jel hned další závody.“

Výsledky byly lepší a lepší. „Pak se dařilo,“ souhlasí. „Pod deset bodů jsem nešel. Až na ten Divišov… Píchli jsme kolo a dvakrát mi spadnul řetěz. Poslední jízdu jsme už ani nejeli a vykašlali se na to.“

 

Sezóna se přerušuje v Plzni

Finále B již nebyla pro Luboše Krejču nedosažitelnou metou. V červenci měl dokonce velkou šanci umístit se vůbec poprvé na stupních vítězů. Jenže spolu s Adamem Bednářem, Karlem Průšou a Matoušem Kameníkem měli jedenáct bodů. Sudí desátého klání Speedway Mini Cupu v Praze Tomáš Topinka se ale přece jen obával rozjezdu ve čtyřech a nechal čtveřici závodníků o dvě místa na startovním roštu finále A stříhat kámen, nůžky, papír.

Pád v Plzni jej zabrzdil pouze na část srpna

„Byla smůla,“ komentuje Luboš Krejča fakt, že mu v účasti v jízdě třech nejlepších zabránil vlastně jen nesprávný symbol jeho pravačky. „Myslím, že jsme měli s Adamem postoupit. Já jsem porazil Karla, Adam zase Matouše…“

A pak se letní prázdniny přelomily vejpůl a kolibříci cestovali na plzeňské Bory. „Nedal jsem si říct,“ líčí pražský plochodrážník svůj pád. „Pořád jsem to chtěl vzít vnitřkem. Bojoval jsem o druhý místo, blbě jsem vzal díru a udělal hodiny.“

Incident však bohužel neměl končit. „Spad‘ jsem,“ pokračuje Luboš Krejča. „A než jsem se zvednul, přejel mě celýho Štěpán.“

 

Přilba zabránila větším zraněním

Již v úterý bude Luboš Krejča opět závodit

Mohlo by se zdát, že si Smůla a Štěstěna na Luboše Krejču zasedly. Nevyšel mu los v Praze a na pouťáku v Hauenstettenu, kde debutoval za hranicemi, mu zrušili finálovou jízdu. Místo boje o pódium si domů na Petřiny vezl pohár se čtyřkou. Jenže srpnový mítink v Plzni ukázal, že pravý opak je vlastně pravdou.

„Jenom to zápěstí,“ nemusí Luboš Krejča vypočítávat své zdravotní újmy po děsivé kolizi příliš dlouho. „V nemocnici mi udělali kompletní prohlídku. Vzali mě na čekárnu, kde všichni leželi na nosítkách. A já si říkal, jak dlouho tu budu. Ale vzali mě hnedka.“

Přitom na jeho kombinéze byl jasný otisk soupeřovy pneumatiky táhnoucí se přes ramena a chrániče a na jeho krku se rýsoval velký šlinec. „Helma mi zachránila život,“ nešetří Luboš Krejča vděkem. „S tátou jsme ji prohlíželi a na místě spánkový kosti byl jen uštíplý kus laku. A další kus plastu byl uštíplej‘ z náhubku na bradě. A tak jsme pořídili novou přilbu, zase českou Cassidu.“

 

Pětistovky představují budoucnost

Zlomené zápěstí pochopitelně Luboše Krejču vyřadilo ze závodní činnosti, jenže jeho nečinnost by neměla být dlouhá. „Pauza je jen do soustředění,“ upřesňuje, že by se již v úterý rád vrátil do sedla svého červenožlutého motocyklu. „Tam budu kroužit, rehabilitovat ruku a zajíždět motor, co bude nově udělanej‘.“

Stopětadvacítka bude pro Luboše Krejču napřesrok již minulostí

Než mávnete rukou nad nízkými ambicemi, podívejte se na kalendář. Na krku máme září, které tradičně ohlašuje konec plochodrážní sezóny. Říjen korunuje poslední šampióny, ale pak se až do jara bude po českých oválech prohánět maximálně listí.

„Letos je to moje poslední sezóna na stopětadvacítce,“ má Luboš Krejča absolutně jasno o dalším směřování své plochodrážní kariéry. „Na konci sezóny zkusíme ještě sehnat nějaký závody se stopětadvacítkou v Německu. Ale hlavně už chceme zkusit pětistovku. Na ní budu příští rok trénovat, protože nemá cenu zkoušet skákat z pětistovky na stopětadvacítku.“

 


Luboš Krejča děkuje:

Luboš Krejča a jeho otec Ladislav si povídají s Jakubem Exlerem

„Panu Rosůlkovi a Zdeňku Schneiderwindovi, že mě naučili padesát procent toho, co umím. Také AK Markéta Praha. Janu Kvěchovi a Michalu Pospíšilovi za velkou pomoc s motorkou. A klubům ve Slaným a v Plzni, že nám vždycky umožnily trénink.“


Luboš Krejča v akci

Foto: Karel Herman, Antonín Škach, Eva Palánová a Martin Kořínek

Jan Klauz už zase skáče přes lavice

Divišov – 18. srpna
Nedělní finále evropského poháru dvěstěpadesátek vidělo také vcelku slušný počet českých ledařů. David Lizák, Robert Růžička a Jiří Wildt se zapojili coby pořadatelé. Jan Klauz dorazil za řidítky motocykly s vnukem na tandemu. Oběma bylo velké vedro, takže odjeli, aniž by si stačili poslechnout dánskou hymnu na počest Jespera Knudsena. Nicméně ledařský dědeček se ještě předtím stačil magazínu speedwayA-Z svěřit, že se ve svém věku učí skákat přes lavice.

 

Jan Klauz již přemítá o blížící se sezóně na ledech

Uplynulý týden totiž se svým vnukem strávil v Jiníně, aby se na sobotu přesunuli na další motokrosovou trať do Třebíze. „V šedesáti se učím skákat přes lavice,“ komentoval Jan Klauz svůj tréninkový program v terénu.

Motor jeho ledařského speciálu je u ladiče, o převodovku se postará Antonín Klatovský, ale jak se jinak chystá na zimu, v níž by se konečně mohl zapsat na seznam českých mistrů ledové dráhy? „Ruský kempy jsou už plný,“ svěřoval se. „A hlavně je to tam drahý. Švédsko se uvidí, ale jestli Franky bude trénovat jen v Rusku jako loni, bude to těžký domlouvat. Možná by se ale dalo dohodnout s Fiňáky…“

Foto: Karel Herman

Slovenská trofej se nemůže dočkat, až pozná hlavu nového závodníka

Žarnovica – 22. srpna
Jiří Štancl, Antonín Kasper a Martin Vaculík. To je trojice plochodrážních es, která si z Žarnovice natrvalo odvezli zlatou přilbu SNP. Současná trofej, která je v pořadí již čtvrtá, se prozatím nemůže chlubit dlouhým seznamem závodníků, na jejichž hlavě se vystavovala na odiv tribunám Městského stadiónu. Předloni ji vyhrál Martin Vaculík a loni se kvůli dešti slavný závod vůbec nekonal. Startovní listina pro nedělní šestapadesátý ročník Zlaté přilby SNP se nerodila nikterak snadno, ale jisté, že krásnou cenu získá někdo poprvé.


Tipujte:

Označte šest závodníků, kteří v neděli nastoupí k finále ZP SNP:

View Results

Loading ... Loading ...

JIří Štancl a Martin Vaculík vyhráli dohromady jedenáct Zlatých přileb SNP, ale tu současnou měl na své hlavě pouze slovenský šampión

Termín Zlaté přilby SNP je tradičně stanoven na poslední srpnovou neděli, kdy se na Slovensku slaví výroční vypuknutí povstání. Letos se však ve stejném datu jede polská extraliga, takže domácí publikum nemůže vidět Martina Vaculíka.

Vzhledem k dalším závodům byla startovní listina zveřejněna až dnes. Je v ní devatenáct jmen. Pokud se týká volné sedmičky, spekuluje se o Václavu Milkovi či jistém Dánovi. Ať tak či onak v minulosti dokázal ze všech letošních startujících Zlatou přilbu vyhrát jen Norbert Magosi.

Maďar se však mohl radovat z třetí přilby v pořadí, jíž se už pyšní Martin Vaculík. Ten, kdo se prožene jako první cílem finálové rozjížďky, bude mít současnou cenu na své hlavě vůbec poprvé.

Startovní listina nedělní 56. ZP SNP v Žarnovici:

1 Martin Gavenda, CZ
2 Zdeněk Holub, CZ
3 Jan Kvěch, CZ
4 Patrik Mikel, CZ
5 Zdeněk Simota, CZ
6 Ondřej Smetana, CZ
7 neobsazeno
8 Norbert Magosi, H
9 Martin Smolinski, D
10 Marcel Kajzer, PL
11 Matic Ivačič, SLO
12 Denis Štojs, SLO
13 Alessandro Milanese, I
14 Daniele Tessari. I
15 Nicolas Vicentin, I
16 Andrej Kobrin, UA
17 Ján Mihálik, SK
18 David Pacalaj, SK
19 Michal Tomka, SK
20 Jakub Valkovič, SK

Foto: Karel Herman

V Kostěnicích se nebude spěchat

Kostěnice – 22. srpna
První kostěnické Srandamače začínaly po obědě, aby se v posledních letech ustálil koncept dopoledních začátků. Tropická vedra je letos posunula dokonce před desátou hodinu. Tuto sobotu však letošní čtvrtý Srandamač odstartuje až odpoledne, přičemž pořadatelská parta má pádný důvod nikam příliš nepospíchat.

 

Důvodem se soustředění SCM ve Slaném, které má končit až někdy okolo třinácté. Pakliže by se v Kostěnicích jelo již ráno, konkurence by byla hodně nízká. A to nejen ve stopětadvacítkách, ale i v hlavních závodě, protože není vyloučeno, že do něho se svou dvěstěpadesátkou zasáhne také Vojtěch Šachl.

Proto je prezentace načasována až na patnáctou hodinu, po ní rozprava a trénink. Závod by měl nakonec začínat až v šestnáct. Dle Dana Macla by se tentokrát neměla opakovat situace, že se na základě přání účastníků začne závodit dříve než v ohlášený čas, naopak se prý bude čekat na dojezd opozdilců. Nicméně pravidlo včasného příjezdu na závody platí tak či onak.

Poslední z letošních Srandamačů startuje v sobotu až odpoledne

Foto: Eva Palánová