Praha – 28. srpna
Šli by označit jako tři králové, kdyby ovšem nešlo o česká plochodrážní esa. Václav Milík, Eduard Krčmář a Jan Kvěch se včera za mantinelem pražské Markéty neobjevili jen, aby s nostalgií vzpomínali, jak tady sami před jedenácti, deseti či ještě třemi lety sami závodili.
„To někdy neuvidíš ani při pětistovkách,“ kvitoval Václav Milík souboje, kteří nejmladší čeští plochodrážníci při včerejším poháru předváděli. Spolu s Eduardem Krčmářem a Janem Kvěchem se s nimi vyfotili u stupňů vítězů. A pak vyrazili do klubových prostor, aby jim přednášeli o plochodrážním umění.
Eduard Krčmář a Václav Milík večer odletěli do Ruska, zatímco Jana Kvěcha čeká zítra odjezd do ukrajinského Rovna na finále juniorského mistrovství Evropy. Kolibříci zůstávají v Praze. V rámci soustředění je dnes čeká technická příprava a odpolední trénink. A zítra se na pražské Markétě uskuteční další podnik seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup.
Jan Kvěch, Eduard Krčmář a Václav Milík sledovali včerejší pohár
Zielona Gora – 28. srpna
Filip Šitera musí jako reprezentační kouč na finále evropských dvojic do Balakova, proto jej na závěrečný dvojzávod semifinále polského šampionátu juniorských družstev zastoupil Lubomír Vozár. Pardubický kouč je prozatím spokojený, ačkoliv se původní sestava týmu ACCR skončila poslední.
České depo v Zielonej Goře
Daniel Klíma sice již trénoval v Divišově, ovšem nakonec se do závodů vrátí zřejmě až při nedělním poháru přátelství ve slovenské Žarnovici. Do Zielonej Gory se nakonec vydal jeho jmenovec Šilhán.
„Bojovali, dalo se na to dívat,“ bilancuje Lubomír Vozár. „Dan měl jednou pád, ale dobrý, nic se mu nestalo. Rapidně se zlepšil. Honza jednou vyhrál, Patrik se nechal jednou předjet, ale bojovali všichni. Jsem spokojený.“
Praha – 27. srpna
Vojtěch Šachl se od kempu na Baltu vrátil evidentně ve skvělé formě, když po sobotním Srandamači v Kostěnicích neprohrál ani jedinou jízdu při dnešním dvanáctém díle stopětadvacítkřářského seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. Adam Nejezchleba mu sice v rozjížďce s číslem čtyři ukázal výfuk, stejně jako Jaroslav Vaníček o osm jízd později. Divišovský borec se však pokaždé promyšlenými manévry dostal do čela. Ve finále A vystrkoval Adam Bednář růžky jako zvědavá ponorka periskop. Nejprve se však kvůli zaseknutému plynu v první zatáčce přetočil a upadl. Při repete mu na stejném místě vynechal motor zrovna, když se Vojtěch Šachl okolo něho dral do čela. Závodník pražské Markéty ale uhlídal druhé místo před Matoušem Kameníkem, jemuž pobyt na stupních vítězů přestává být cizí. Favoritům se nevyhýbala smůla. Jaroslav Vaníček se v horkém odpoledni cítil jako žíznivý na poušti, Jan Jeníček kvůli vytrženému vypínači zapalování těsně před cílem dvakrát přišel o vítězství a Matěj Frýza upadl ve finále B.
Matouš Kameník, Vojtěch Šachl a Adam Bednář na stupních vítězů
Suverén vypadl z vítězné fazóny
Tréninkový pád Karla Průši
Horké, tropické odpoledne přivítalo návrat špičkových kolibříků do pohárové série. Z elity dnes chyběl pouze Bruno Belan. Slánský závodník totiž šetří motor na světový pohár ve Vechtě a od příští sezóny by rád preferoval dvěstěpadesátky.
Dvě tréninkové jednotky se obešly bez problémů, pomineme-li lehký pád Karla Průši. A pak se šlo konečně na ostrou věc. Jan Jeníček nastrojil obrovské překvapení, když v prvním výjezdu podjel Jaroslava Vaníčka, aby mu posléze až do cíle nedal ani náznak šance.
Trojku vzápětí přivezl také Adam Bednář a po něm rovněž Matěj Frýza, zatímco Karel Průša byl na startovním roštu třetí jízdy přece jen poněkud nervóznější a vjel do pásky. Při pohárových závodech se ale takový přestupek nebere příliš vážně. A tak si mohl dojet pro dva body za plzeňským suverénem.
Jan Jeníček vede před Jaroslavem Vaníčkem
V rozjížďce s číslem čtyři se rodilo další z velkých překvapení. Po vylétnutí pásky se totiž Adam Nejezchleba usadil před Vojtěchem Šachlem, jehož v prvním výjezdu vyhnal. Divišovský závodník ale útočil celá dvě kola, dokud se mu v úvodním výjezdu třetího okruhu nepovedlo chabařovického vlasáče podjet.
Seznam úvodních vítězů uzavřel Matouš Kameník, který v páté jízdě odvedl Petra Marka. Seznam neporažených prosila již rozjížďka s číslem šest. Vojtěch Šachl marně honil Jana Jeníčka až do poslední zatáčky. Josef Černý oběma rozjetým borcům uhýbal, za což pykal předjetím o kolo. Jenže těsně před cílovou metou si Jan Jeníček vytrhnul vypínač zapalování, zpomalil a tři body přistály na kontě Vojtěcha Šachla.
Adam Nejezchleba (uvnitř) odráží Vojtěcha Šachla
Svou vítěznou sérii prodloužili rovněž Matouš Kameník a Adam Bednář. Divišovský závodník ovládl rozjížďku s číslem osm, v níž Josef Novotný navzdory svému špatnému startu ve druhém kole uštval Štěpánku Nyklovou, debutující ve svém prvním ostrém závodě. Adam Bednář posléze v deváté jízdě musel svést urputnou bitvu s Matějem Frýzou.
Plzeňský závodník lépe odstartoval. Adam Bednář jej v první zatáčce nestíhal, ale když se Matěj Frýza v úvodním oblouku nechal příliš vynést, okamžitě jej ztrestal podjetím. Ještě předtím se v sedmé jízdě svého prvního dnešního vítězství dočkal Jaroslav Vaníček. Vyhrál stylem start – cíl před Karlem Průšou a Dominikem Hrbkem.
Nebýt chyby, Jan Jeníček by Vojtěcha Šachla porazil
Jenže suverén aktuální klasifikace neměl v tropickém horku ani zdaleka svůj den. Do rozjížďky s číslem jedenáct sice nejlépe odstartoval. Vojtěchu Šachlovi se nepovedlo, aby jej v úvodním oblouku podjel, avšak nepolevil ve svých útocích.
Ve druhém kole se spodní stranou úvodního oblouku dostal do čela, jenže v další zatáčce vyjel moc ven. Jaroslav Vaníček se okamžitě vrátil na první pozici, ale všeho do času. První oblouk třetího okruhu rozhodl, že Vojtěch Šachl udržel punc své neporazitelnosti.
Závěr slyne dramatičností
Adam Bednář (4) pronásleduje Matěje Frýzu
Zato Jaroslav Vaníček začínal mít po ztrátě druhého bodu kvalifikační starosti. Jan Jeníček v úvodním nájezdu předchozí jedenácté jízdy rychle minul Adama Nejezchlebu a měl o bod více než Pražan. Vojtěch Šachl držel čistý štít stejně jako Adam Bednář. Ten ve čtrnácté jízdě odvedl Matouše Kameníka, jenž se svými osmi body na tom byl také lépe než sedmibodový Jaroslav Vaníček. Osmi body disponoval rovněž Matěj Frýza triumfující v rozjížďce s číslem patnáct ve stylu start – cíl.
Nevídané drama o finále A musela rozhodnout až závěrečná série základní části. Adam Bednář opanoval sedmnáctou jízdu sotva se páska pohnula k nebi. S dvanácti body měl dokonalou jistotu, že mu áčko neunikne. První poražený Matěj Frýza zase věděl, že deset bodů bude málo. Dvanáctibodové maximum vzápětí zkompletoval i Vojtěch Šachl v rozjížďce s číslem osmnáct. Hned nato exceloval Jaroslav Vaníček, ovšem s deseti body už musel doufat v zázrak. Ten se však nestal.
Jan Jeníček jde do vedení před Adama Nejezchlebu a Petra Marka
Ve dvacáté jízdě mířil k triumfu spojeným s postupem mezi nejlepší trojici Jan Jeníček. Jenže co čert nechtěl, v posledním kole si opět vytáhnul vypínač zapalování! Matouš Kameník již kalkuloval s béčkem, jenže nyní se mihnul před pardubickým závodníkem a byl rázem ve finále A!
K němu bylo zatím ještě daleko. Nejprve ve finále E Josef Černý odvedl Štěpánku Nyklovou. Vzápětí kraloval Dominik Hrbek déčku, v němž Štěpán Ševčík po pádu ve třetím kole vyklidil druhé místo pro Josefa Novotného. V céčku řádil Karel Průša jako černá ruka.
Skvěle odstartoval, a sotva odrazil nájezd Adama Nejezchleba v první zatáčce, usadil se v čele. Nicméně vyhráno neměl ještě ani zdaleka, protože vlasáč s písmenem CH na vestě mu nedopřál klidu. Nicméně jeho chybičku v poslední zatáčce ztrestat nedokázal a na metě o kousíček zaostal.
Karel Průša vede před Adamem Nejezchlebou
Desetibodová trojice si o místa na startovním roštu finále B losovala. Jaroslav Vaníček přitom byl druhý. Jan Jeníček si zabral vnitřek, takže Pražan příliš neváhal nad středem. Přesto se odsud rychle dostal do čela. Jan Jeníček na něho udeřil, avšak ve druhém oblouku ztratil a sám se stal lovnou zvěří Matěje Frýzy.
Plzeňanova ofenzíva však skončila pádem ve druhé zatáčce třetího okruhu. S podporou lékaře a svého otce dokulhal do depa. Žádné zdravotní újmy nedoznal, nicméně musel se obejít bez dalšího zápisu na své bodové konto. K repete nedošlo, jelikož Tomáš Topinka se uchýlil k řešení technických bodů.
Vojtěch Šachl měl při losování o právo prvního výběru pro rošt finále A šťastnou ruku. Zvolil papír, jímž přikryl kámen Adama Bednáře, a tak si pochopitelně stoupnul na vnitřek. Odsud nejlépe odstartoval. Adam Bednář po něm vytrapoval, jenže se mu zaseknul plyn, takže se přetočil a upadl.
Drama finále A: Adam Bednář padá za zády Matouše Kameníka
Tomáš Topinka pozval k repete celou trojici. Vypadnutou fajfku Adama Bednáře nasadil závodníkův otec Petr přímo na startovním roštu. Konečně se mohlo startovat znovu. Bylo to jako přes kopírák. Vojtěch Šachl vystřelil dopředu, Adam Bednář za ním. V prvním oblouku se sunul do čela, jenže vychladlý motor mu vynechal. Divišovský borec se vrátil na první příčku, zatímco pražský Jihočech stačil uhlídat Matouše Kameníka.
Drama finále A: Adam Bednář jede před Vojtěchem Šachlem a Matoušem Kameníkem
E
D
C
B
A
TOT
1. Vojtěch Šachl, Divišov
3 3 3 3
3
15
2. Adam Bednář, Praha
3 3 3 3
2
14
3. Matouš Kameník, Divišov
3 3 2 3
1
12
4. Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 2 3
3
13
5. Jan Jeníček, Pardubice
3 2 3 2
2
12
6. Matěj Frýza, Plzeň
3 2 3 2
X
10
7. Karel Průša, Slaný
2 2 3 2
3
12
8. Adam Nejezchleba, Ch.
2 3 2 1
2
10
9. Petr Marek, Chabařovice
2 1 1 3
1
8
10. Dominik Hrbek, Pardubice
1 1 2 1
3
8
11. Josef Novotný, Pardubice
1 2 X 2
2
7
12. Štěpán Ševčík, Plzeň
2 2 1 2
F
7
13. Josef Černý, Plzeň
1 ex 1 1
3
6
14. Štěpánka Nyklová
1 1 1 1
2
6
Poznámka: Josef Černý v rozjížďce s číslem šest předjet o kolo
Matěj Frýza v ošemetné situaci
Průběžné pořadí seriálu:
PHA
CHA
SLA
MaL
SLA
CHA
MaL
DIV
PHA
PHA
PHA
PHA
TOT
26.3.
13.4.
14.4.
24.4.
4.5.
19.5.
26.5.
9.6.
25.6.
9.7.
13.8.
27.8.
1. Jaroslav Vaníček
13
13
14
15
15
15
15
13
15
15
15
13
171
2. Vojtěch Šachl
15
15
12
13
12
11
14
15
11
NS
NS
15
133
3. Adam Bednář
12
12
12
11
12
10
13
7
13
13
NS
14
129
4. Matouš Kameník
7
11
9
11
12
8
8
6
9
12
13
12
118
5. Adam Nejezchleba
9
10
6
10
12
8
7
11
13
9
13
10
118
6. Jan Jeníček
11
10
13
NS
13
13
13
12
12
NS
NS
12
109
7. Bruno Belan
12
12
12
12
14
13
13
13
NS
NS
NS
NS
101
8. Matěj Frýza
11
13
10
NS
6
11
11
NS
NS
9
14
10
95
9. Dominik Hrbek
8
5
6
8
4
8
10
8
11
8
10
8
94
10. Jakub Exler
10
10
12
8
8
9
9
NS
10
9
9
NS
94
11. Karel Průša
NS
9
6
NS
7
7
12
8
7
11
12
12
91
12. Luboš Krejča
1
NS
10
11
10
11
11
9
11
12
NS
NS
86
13. Petr Marek
NS
9
9
8
8
10
7
7
6
5
6
8
83
14. Tony Katra
NS
8
8
NS
9
6
8
7
6
NS
6
NS
58
15. Štěpán Ševčík
3
7
6
NS
6
5
8
NS
8
6
NS
7
56
16. Josef Novotný
NS
NS
NS
NS
solo
5
NS
NS
NS
7
5
7
24
17. Josef Černý
NS
5
NS
NS
6
NS
7
NS
NS
NS
NS
6
24
18. Mateusz Lopuski
NS
NS
NS
NS
NS
13
NS
NS
NS
NS
NS
NS
13
19. Antoni Kawczynski
NS
NS
NS
NS
NS
11
NS
NS
NS
NS
NS
NS
11
20. Bruno Thomas
NS
NS
NS
NS
11
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
11
21. Frieda Thomas
NS
NS
NS
NS
9
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
9
22. Maxmilian Gammel
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
7
NS
7
23. Štěpánka Nyklová
NS
NS
NS
NS
NS
solo
NS
solo
solo
NS
NS
6
6
Štěpánka Nyklová vede motocykl Micro Shupa po Tony Katrovi vstříc svému ostrému závodnímu debutu
Foto: Karel Herman
Jan Kvěch, Eduard Krčmář a Václav Milík pózují na tradičním snímku se všemi kolibříky
V devatenáctém roce to mladá československá republika nemá nikterak jednoduché. Velká válka sice konečně skončila, ale část legionářů stále trčí na Sibiři. Zbraně řinčí i doma. Je třeba zpacifikovat německé sny o provinciích Deutscheböhmen a Sudetenland. Podplukovník Josef Šnejdárek musí v sedmidenní válce podniknout výpad do Polska, aby Těšínsko zůstalo v Československu. Ani Maďaři dosud nepochopili, že Slovensko nebude pod jejich, navíc komunistickou vládou. Život se však nezastaví, ba právě naopak. Ve středu přesně před sto lety je v bílinské chaloupce Stanislava Svobody důvod k radosti, jelikož zde novorozený chlapeček zrovna dává najevo svůj příchod na svět náš vezdejší.
Pryč z Plzně před strategickými bombardéry
Stanislav Svoboda by dnes oslavil rovnou stovku
Malé miminko dostává jméno Stanislav po tatínkovi. Ten dozajista slaví se svými kolegy, skláři z nedalekého Duchcova, zatímco maminka Marie po porodu svého prvního děťátka potřebuje přece jen trochu klidu.
Kluk roste jako z vody, později se mu narodí sestřička Věra. Na vlastní kůži poznává hospodářskou krizi, která střídá konjunkturu dvacátých let. Stává se bezděčným svědkem Mostecké stávky, kdy se při střetech stávkujících a četníků střílí. Republice není dopřáno prožít padesát klidných let, jak si přál TGM.
Přichází povstání v Sudetech, mnichovská krize. Špička generality ctí přání prezidenta Edvarda Beneše a opustí myšlenky na vojenský převrat s úmyslem čelit Adolfovi s knírkem se zbraní v ruce. Poté demokratické principy příliš nectí ani druhá republika, o dalších režimech raději ani nemluvě.
Standa Svoboda dospěje v mladého muže. Je nasazen v plzeňské Škodovce, ale raději jde na operaci slepého střeva, ať nemusí pracovat pro okupanty. Navíc západočeský strojírenský gigant se postupem spojeneckých vojsk stává poslední zbrojovkou říše.
Není divu, že se továrna dostává do hledáčku anglického a amerického letectva. Liberatory a létající pevnosti jsou úžasné stroje, ale ve svých pumovnicích vozí po čertech nebezpečný náklad. Tady jde o život a válka je zkrátka a dobře vůl.
Závodní touhy plní Svazarm
Stanislav Svoboda na jedné z terénních soutěží
Celosvětový válečný konflikt končí a Stanislavu Svobodovi bude záhy šestadvacet. Dobrodružná povaha jej táhne k závodním motocyklům. Neváhá se sázet, že v Ústí nad Labem přejede řeku po oblouku nad mostem na kole. Výsledek se nám bohužel nezachoval, sociální sítě a selfíčka ještě neexistují, nicméně víme, že později na Znělcovou horu u Bíliny vytáhnul svoji stopadesátku čízu i s rukou v sádře.
V pětačtyřicátém však panuje nedostatek čehokoliv, o závodních motocyklech ani nemluvě, ačkoliv se první plošina po osvobození jede na Strahově již v září před zraky bratru šedesáti tisícovek diváků. A tak Stanislavovy touhy odnese tátův motocykl. Fušuje na něm ve snaze vytunit jej v opravdového závoďáka.
Za jeho řidítky absolvuje pár akcí, ale peněz není nazbyt. Je paradoxní, že komunisté části obyvatel přinesli po svém puči neskutečné utrpení, ale dalším umožnili seberealizaci. Stanislav Svoboda nemá škraloup nesprávného třídního původu a využívá všechny výhody Svazarmu. Jezdí terénní soutěže, motokrosy a zejména silniční okruhy.
Plochá dráha nese novou výzvu
V plném tempu na okruhu
Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Silničáři to nemají snadné ani v období budování komunismu, obzvlášť nejsou-li členy továrních týmů. Kvalitních motocyklů je nedostatek, a pokus obchodovat přes železnou oponu vládnoucí soudruzi dle svého trestního zákoníku klasifikují jako narušování devizového hospodářství státu s patřičnými flastry.
Stanislav Svoboda pracuje v chemičce v Záluží u Mostu, kde kontroluje oktanová čísla benzínů. Potkává se zde s nějakým Lubošem Tomíčkem. Dnes se dá jen spekulovat, kdo koho inspiroval. Každopádně pro oba se stává osudem sport levých zatáček. V Chomutově již stojí svazarmovská svépomocná dílna. K velké radosti paní Svobodové, jejíž manžel tím pádem uvolnil kuchyni bílinského domku, kterou dočasně používal pro přípravu svých závodních strojů.
Obstarožní motocykl na silnici střídá v chomutovské garáži vcelku nové ESO, jenž Stanislavu Svobodovi zapůjčil KAMK Ústí nad Labem. Přeprava na závody je jednoduchá. Prvorepubliková reklama vždy líčila automobily Aero jako malé vozy na velké cesty. Pravda, plochodrážka se sem nevejde. Její přední kolo se ale dá sundat, vidlice opřít do maličkého kufru na zádi. Zadní kolo přece může jet za autem po silnici a šup na závody.
V pokročilém plochodrážním věku do absolutní špičky
Plochá dráha přinesla Stanislavu Svobodovi možnost pokračovat v závodní kariéře
Malý Stáňa se již chystá do školy v Bílině, jeho mladší bratříček Jiřík se staví na nohy, když se jejich tatínek začíná objevovat ve startovních listinách plochodrážních závodů. Že ve svých sedmatřiceti letech bude na závodech jenom do počtu? Ale kdeže!
Jeho první plochodrážní závod stále čeká, až někdo setře prach z archivních šanonů a definuje jej na sto procent. Jistojistě však nechybí při premiéře stadiónu Družba v Chomutově v říjnu 1957, kdy se Ústí nad Labem vypořádá v utkání nižší ligové divize s Českými Budějovicemi 60:47. A pak kariéra Stanislava Svobody nabere pořádný švunk.
V osmapadesátém na něj ještě nezbývá místo mezi plochodrážníky druhé výkonnostní třídy pro semifinále šampionátu republiky. Napřesrok je ovšem již šestý ve finále a jeho Ústí nad Labem postupuje do první ligy 1960, aby v ní prohrálo titul s pražskou Rudou hvězdou jen na pomocná kritéria.
Stanislavu Svobodovi táhne na čtvrtý křížek, když debutuje v mistrovství světa. V prvním kole v Ostrowě je pátý, ve druhém ve Slaném mává divákům z nejnižšího stupínku pódia a jeho kvalifikační pouť končí až v kontinentálním finále v Mnichově. Sezóna 1960 překonává dosavadní rekordy. V mistrovství republiky končí šestý, když je v prvním finále v Pardubicích druhý za Antonínem Kasperem, který mu jako jediný dokáže sebrat bod. Ve světovém šampionátu je jeho příběh ještě oslnivější.
Neuvěřitelný kousek čerstvého čtyřicátníka
Stanislav Svoboda v akci
Do mistrovství světa jednotlivců v šedesátém vstupuje jednačtyřicetiletý Stanislav Svoboda prvním kolem v Liberci. Je třetí, aby posléze ve druhém kole ve Slaném zvítězil. V kontinentálním finále ve vídeňském Prátru má namále. Zachrání jej až rozjezd, v němž poráží svého bývalého kolegu z mostecké chemičky Luboše Tomíčka, který se mezitím v Rudé hvězdě začal sportem levých zatáček živit.
Evropské finále ve Wroclawi v půlce srpna láme chleba pro bájné Wembley. Stanislav Svoboda bohužel trhá pásku ve čtrnácté jízdě. Musí tudíž do rozjezdu o náhradníka, kde však upadne a ve světovém finále se bude osmnáctkou na vestě pyšnit Mieczyslaw Polukard.
Od šestapadesátého, kdy českoslovenští borci prvně zasáhli do plochodrážního mistrovství světa, se nikdo tak blízko světovému finále nedostal. Podobný kousek se podaří až o tři roky později Antonínu Kasperovi, jenž před cestou do Wembley však upřednostní Zlatou přilbu v Pardubicích. Prvním naším finalistou se tak stane Jaroslav Volf roku 1964. Napřesrok jej napodobí Luboš Tomíček. Poté se mezi nejlepší šestnáctku světa probije až legendární Jiří Štancl v jednasedmdesátém. Ten se však narodil až třicet let po Stanislavu Svobodovi.
Ukradený bronz z mistrovství světa
Kolegové z mostecké chemičky – Stanislav Svoboda (vlevo) a Luboš Tomíček
Poláci si dokážou své výsledky pojistit na všech frontách. Po evropském finále ve Wroclawi se jede pouťák v Gdaňsku. Jeden Polák předstírá poruchu a vzápětí úmyslně kříží dráhu rozjetému Stanislavu Svobodovi. Účel možná světí prostředky, ale prasárna vždy zůstane prasárnou. Kolize je nevyhnutelná, navíc lékaři pro všechny případy drží Čecha v nemocnici, aby proboha snad nevystřídal ve Wembley jejich reprezentanta.
A tak Stanislav Svoboda nestartuje ani ve světovém finále družstev v Göteborgu, kam pomáhal náš nároďák dostat z kvalifikace na zbrusu novém stadiónu na plzeňských Borech. Jako na potvoru se Čechoslováci ze Švédska vrací s bronzovými medailemi. Napřesrok chybí v nominaci na mistrovství světa jednotlivců, ale do nároďáku se dostane.
Světové finále hostí Wroclaw. Dlouho se čeká na přílet profesionálů z britské ligy. Setmí se a o umělé osvětlení se postarají majitelé osobních automobilů, kteří svými světlomety svítí zevnitř oválu. Jenže krásné pohádce chybí happy end, naši končí poslední, čtvrtí. Medaile, dokonce stříbrná, přijde až za dva roky ve Vídni.
Všechno nejlepší ke stovce, pane závodníku!
Jiří Štancl (vlevo) Stanislava Svobodu (uprostřed) svým postupem do světového finále překonal
Čas se nedá zastavit. Na ovály vtrhává nová generace. Stanislav Svoboda se závoděním končí někdy v půli šedesátých let. Ve Slaném se dostane do křížku s Františkem Moulisem a svou oktávku s vlekem dovede domů do Bíliny s fáčem místo článků na prstech u ruky, které si ubrousil o místní asfalt.
Poté v Polepech začíná s plochou dráhou jeho starší syn, Stanislav, jak také jinak pojmenovat prvorozeného potomka?! Později se ve sportu levých zatáček najde i mladší Jiřík. Konec éry asfaltových oválů znamená konec Polep, nicméně ústečtí závodníci promění mokřad u Chabařovic v nádherné sportoviště.
Stanislav Svoboda pomáhá jako trenér, ale nebojí se vzít do rukou lopatu a přiložit své ruce k dílu nejen obrazně, ale i doslova. V plochodrážním prostředí má stále respekt. Když svého mladšího syna v pětasedmdesátém doporučí na vojnu do Rudé hvězdy, mocný Josef Mičán na něho dá, byť by mohl navršit milión protiargumentů.
Sedmadvacet let není Stanislav Svoboda mezi námi. Nicméně jeho příběh je stejně fascinující, jako býval před půl stoletím. A tak připijme na stovku jedné z velké postav československé ploché dráhy! Jsme stále na Vás hrdí, pane závodníku!
Oficiální český národní kalendář určil na letní prázdniny pouze přebory ve Svitavách a v Plzni, nicméně závodních akcí je během volných dnů požehnaně. V sobotu jsme viděli poslední z letošních Srandamačů v Kostěnicích a hned nazítří kromobyčejně vydařenou Zlatou přilbu SNP. V challenge o SPG 2020 nejel žádný z Čechů, na dlouhé dráze se v závodě stejné úrovně ve finále udržel Josef Franc. A jak se vedlo ostatním našim závodníkům v dalších závodech za hranicemi, se podíváme právě nyní.
Pád během sobotního semifinále evropského poháru dvěstěpadesátek v Pardubicích nebyl pro Michala Bašteckého tak fatální, jak první zprávy hovořily, takže se spolu s Milanem Dobiášem mohl vydat na dva čtvrtlitrové mítinky do Polska.
Michal Baštecký a Milan Dobiáš odjeli dva závody v Polsku
V úterý v Ostrowě vyhrál tandem Oskar Paluch – Damian Ratajczak. Michal Baštecký (0 0 0 0) a Milan Dobiáš (1 1 1 2) skončili ve své skupině poslední a v závodě, jenž se konal stylem britských dvojic, se dělili o deváté a desáté místo.
Na druhý den se čtvrtlitrová společnost přesunula do Gniezna. Oba Češi opět bojovali, snažili se, užili si závody, nicméně spíše než body zase sbírali zkušenosti. Skončili opět desátí, přičemž Milan Dobiáš inkasoval pět (1 1 1 2) a Michal Baštecký jeden bod (0 0 0 1).
Minulý týden nemohl Eduard Krčmář najít v Opole správné nastavení, avšak v odvetě semifinále druhé polské ligy opět řádil jako obvykle. S dvanácti body a dvěma bonusy (3 2 2 3 2) byl nejlepším mužem dne. Poznaň zničila Opole 51:39, překonala svou ztrátu a celkovým skóre 92:88 postoupila do finále. V něm během dvou nedělí narazí na Bydhošť, která vyřadila Krosno.
Základní část polské extraligy skončila včera. Wroclaw nastoupila opět bez Václava Milíka a doma prohrála sLezsnem 35:55. Dramatický duel Toruň vs. Zielona Gora skončilo za stavu 46:44, přičemž Martin Vaculík přivezl hostům dvanáct bodů (3 3 2 2 2). Leszno v semifinále pojede s Czestochowou, Wroclaw se Zielonou Gorou.
Zlatá přilba se včera konala nejen v Žarnovici, ale také v belgickém Heusden-Zolderu. Vyhrál Jevgenij Kostigov, který ve startovní listině nahradil Renata Gafurova. Na pódiu stáli ještě Ben Barker a Mathias Nielsen. Petr Chlupáč skončil čtvrtý, o umístění Jana Macka a Michala Dudka zatím nedorazily žádné zprávy.
Doplněno:
Petr Chlupáč šel při belgické Zlaté přilbě od vítězství k vítězství. Vyhrál základní část (3 3 3 2 3), když mu jediný bod sebral Mathias Nielsen. Jasnou výhrou se kvalifikoval do finále, v jehož cíli však byl čtvrtý. Podobný osud prožil i Michal Dudek. Slánský borec, který už dva roky nezávodí tak často jako dříve, vypadl již v semifinále, kdy dojel poslední. Dvanáct bodů ze základní části (3 3 3 2 1) mu však garantovalo sedmé místo. Jan Macek skončil se čtyřmi body dvanáctý (1 2 0 0 1).
Žarnovica – 25. srpna
Sluníčko jakoby se zastydělo, že se při loňské napůl jubilejní Zlaté přilbě SNP schovávalo za dešťovými mraky. A tak dnes vykukovalo již od rána, aby ve svých paprscích koupalo nejen putovní trofej, ale i její neméně blyštivou repliku, která vítězi připadne natrvalo. Ze startu Martina Smolinskeho po jeho pádech při večerním challenge v Goričanu sešlo. Startovní číslo sedm nakonec neobsadil ani Václav Milík, ani žádný Dán, nýbrž Michal Škurla. Byť startovní listina postrádala hvězdy první velikosti, vyrovnanost jí rozhodně upřít nešlo. V boxech se Matic Ivačič nechal slyšet, že buď vyhraje, nebo zůstane ležet na ovále. Zprvu to znělo jako prázdné žvanění, vždyť v rozjížďce s číslem tři podlehl Janu Kvěchovi. V sedmé jízdě mu to vrátil, nicméně pražský junior mu to svými chybami usnadnil. Ovšem ve finále Matic Ivačič nezaváhal a po triumfu ve stylu start – cíl se stal vůbec prvním slovinským vítězem legendárního závodu. Na pódium spolu s ním vystoupili Jan Kvěch a Ondřej Smetana.
Jan Kvěch, Matic Ivačič a Ondřej Smetana na stupních vítězů
Vyrovnaná podívaná v tropickém žáru
Tradiční mažoretky na nástupu
Sluníčko pálilo až přespříliš a zdravotníci měli plné ruce práce, než vlastní závod začal. Hrála dechová kapela a zelený trávník patřil mažoretkám. Konečně přišla chvíle pro slavnostní nástup. Protože nebyl k dispozici žádný náhradník, v depu se chystalo devatenáct závodníků. Dorazil sem i slovenský premiér. Zatímco se k zemi snášeli parašutisté, účastnící se po jednom spouštěli dolů na ovál, aby se představili divákům.
Nebylo vyprodáno, ale obě tribuny byly vcelku plné. Po okázalé prezentaci vytvořili závodníci skupinku pro fotografy, zatímco stroje do boxů tlačili jejich mechanici. Ovál svlažovala hasičská osmsetpatnáctka. V tropickém žáru bylo takové osvěžení potřeba. A pak se konečně začalo závodit!
Prvním dnešním vítězem se stal Zdeněk Simota (modrá), který na snímku jde do vedení před Alessandra Milanese (žlutá), Jána Mihálika (zelená) a Martina Gavendu (červená)
Prvním vítězem šestapadesátého ročníku nejstaršího slovenského motoristického podniku se stal Zdeněk Simota, který vyhrál rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl před Martinem Gavendou. Oči domácích fanoušků však sledovaly snahy Jána Mihálika. Žarnovický junior se při svém návratu na ovál po červnové fraktuře jedné kůstky v kotníku pustil do Alessandra Milaneseho, jenž je tradičně nejstarším závodníkem Zlaté přilby SNP.
Pořád vlál okolo Itala, až jej na cílové rovince za velkého jásotu tribun překonal. „Ani jsem neslyšel, že mi tleskají, ale mávali, tak jsem mával také já,“ nechal se Ján Mihálik slyšet v depu. To už však v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem dvě Marcel Kajzer objel Zdeňka Holuba. Pražan se snažil kontrovat ve druhém nájezdu, jenže Polák tahal za delší konec provazu. Ondřej Smetana si svůj start rozhodně nedal za zlatý rámeček, ale záhy uštval Davida Pacalaje.
Zdeněk Holub (červená) se brání útoku Ondřeje Smetany (modrá)
Do režisérského křesílka třetí jízdy usedl Matic Ivačič. Ještě v úvodním nájezdu jel před Janem Kvěchem, jenž bleskově reagoval na let pásky k prosluněnému žarnovickému nebi. Ve druhém okruhu byl však Jan Kvěch zpátky na čele. Slovince objel v úvodní zatáčce. Jenže Matic Ivačič ztrácel nejen bod, ale především vzduch ze své zadní pneumatiky.
Byť uhájil druhou příčku, ve svém boxu popustil uzdu svému temperamentu. Jenže to již zde byla čtvrtá jízda. Od prvopočátku ji opanoval Norbert Magosi. Duel o druhé místo se Stanislawem Burzou vyzněl nakonec ve prospěch Jakuba Valkoviče. A to se už obě tribuny mohly nadšením přímo zbláznit!
Jan Kvěch (bílá) zatím v rozjížďce s číslem sedm jezdí před Maticem Ivačičem (zelená)
Pakliže letošní Zlaté přilbě SNP chyběla esa světových kolbišť ve startovní listině, vyrovnanost nikoliv. Vždyť již po druhé sérii se nikdo z devatenácti závodníků nemohl chlubit, že by neztratil jediný bod. Ostře sledovaná byla především rozjížďka s číslem sedm, v níž rozpis podruhé svedl na startovní rošt Jana Kvěcha a Matice Ivačiče.
Jan Kvěch komentuje výsledek sedmé jízdy:
„Strašně jsem se s tím pral, málem jsem skončil v nafukovačkách!“
Norbert Magosi (bílá) a Nicolas Vicentin (zelená) marně honí Zdeňka Holuba (modrá)
Start vynesl do vedení Jana Kvěcha. Matic Ivačič nejprve ve druhé zatáčce musel objet Norberta Magosiho, aby rovnou udeřil na juniora pražské Markéty. Ten posléze nepykal pádem za krizový moment, nicméně Slovince za sebou v poslední zatáčce neudržel. Jak Jan Kvěch, tak Matic Ivačič měli po sedmi bodech, ale o vedení se dělili s Marcelem Kajzerem a Zdeňkem Holubem. Pražan totiž prve v šesté jízdě triumfoval stylem start – cíl právě před Polákem, jehož jsme svého času u nás vídali nejen v juniorských družstvech, ale i v mistrovství republiky dvojic. Ještě předtím tribuny znovu jásaly během rozjížďky s číslem pět.
Slováci smolně pod postupovou čarou
David Pacalaj (bílá) se pere o vedení s Norbertem Magosim (zelená) a Maticem Ivačičem (červená)
Michal Tomka se vrátil k závodění od pádu při květnové extralize v Kopřivnici, když na úvod dojel třetí za Maticem Ivačičem s píchlou pneumatikou. V rozjížďce s číslem pět však vystřelil do vedení, jakoby se nechumelilo. Za jeho zády se na druhé místo propracoval Ondřej Smetana, ale čtyři body mu byly evidentně málo.
Michal Tomka lituje těsné prohry s Ondřejem Smetanou v páté jízdě:
„Pěkný comeback, ale škoda těch pár centimetrů, uvidíme, jak to bude dál, doufám, že to bude dobré.“
Zdeněk Holub si v devatenácté jízdě vysloužil žlutou kartu
Všechno vsadil na poslední zatáčku. Prohnal se jí a po pravém boku Michala Tomky projel cílem. V nájezdu do depa ukazoval, že byl první. Jenže ta samá gesta předváděl i slovenský junior. Verdikt ležel na bedrech Pavla Váni, který ze svého místa dobře viděl na cílovou čáru a připsal pět bodů na Pražanovo konto.
Shodou okolností právě tento bod Michalu Tomkovi chyběl, aby se dostal do horní desítky a pokračoval v závodě v jeho nadstavbovém levelu. David Pacalaj a Jakub Valkovič byli vyřazeni ještě těsněji. Byť i oni předvedli sympatické vystoupení, chyběla jim ve skóre čtyřka. A tou se na rozdíl od nich mohli pyšnit dva další osmibodoví, Marcel Kajzer a Nicolas Vicentin.
Stanislaw Burza jezdí před Michalem Tomkou
Všechno totiž zamotala závěrečná šestnáctá jízda, jíž se základní část uzavřela. Právě v ní se totiž Nicolas Vicentin zmocnil oné klíčové čtyřky. Vypálil do vedení již s letem pásky vzhůru. Za sebou měl Michala Škurlu, jenž se sám sápal po vedení. Po slabším úvodu totiž potřeboval body jako sůl. Jenže vedoucí Ital jej ve druhém oblouku razantně vyřešil.
Pražský závodník se rychle dostal do hledáčku Marcela Kajzera. Jemu by třetí příčka na postup mezi lepší desítku stačila. Možná si nedal dvě a dvě dohromady, možná poslechl závodnické srdce. Ať tak či onak jeho atak po vnějšku výjezdu z poslední zatáčky skončil pádem pod nafukovací mantinely.
Jan Kvěch (3) vede za sebou Ondřeje Smetanu (6), Jakuba Valkoviče (20) a Daniele Tessariho (14)
Nastala paradoxní situace. Polák měl osm bodů, přičemž úvodní vítězství mu dalo onu čtyřku navíc při bodové rovnosti s oběma Slováky. V duchu reglementů závodu oba domácí byli vyřazeni, zatímco Marcel Kajzer putoval do semifinále, ačkoliv po svém pádu ze závodu odstoupil!
Základní část nepřinesla vyřazení žádného stěžejního favorita, samozřejmě pomineme-li žarnovické závodníky, kteří se pochopitelně mezi pretendenty postupu chtěli plným právem řadit. Možná Patrik Mikel, jenž se však letos točí v kruhu, přičemž má všech pět pohromadě, aby z něho vystřelil vzhůru. A Martin Gavenda.
Krátce před svým pádem jezdí Marcel Kajzer (červená) před Patrikem Mikelem (žlutá) a Jánem Mihálikem (bílá)
Ten přitom dnešní mítink rozehrál druhým místem za Zdeňkem Simotou. V duchu první věty nápisu na své kombinéze byl ještě Šohaj, nicméně na konci souvětí už nikoliv. K úvodní trojce přidal jen jedničku, navíc v poslední jízdě jej oslepila cejcha a on zůstal stát. Finále, v němž vedl před Martinem Vaculíkem tak zůstává v jedenáct let starých vzpomínkách.
Slovinec nikoliv na zemi, ale se zlatou přilbou na hlavě
Michal Škurla (žlutá) a Stanislaw Burza (bílá) sledují, kterak se Jan Kvěch připravuje na semifinálový restart
I konec základní části nevybočil ze standardu vyrovnaného závodu. Proč byl Marcel Kajzer tolik nervózní ohledně bodů na svém kontě, vysvětlí rozjížďka s číslem jedenáct. Celá čtyři kola v ní na čele jezdil Jan Kvěch, zatímco Davida Pacalaje v poslední zatáčce Zdeněk Simota připravil nejen o druhé místo, nýbrž také o postup do semifinále.
Ovšem Polák v ní trčel beznadějně na páté příčce. Zato Jan Kvěch, Matic Ivačič a Zdeněk Holub, s nimiž se v půli základní části dělil o průběžné vedení, již neztratila ani bod. A o jejich pořadí musel rozhodovat los. Vítězství jim vesměs nedala žádnou práci. Pokud dobře neodstartovali, do čela pronikli již v prvním oblouku.
Nicolas Vicentin (vpředu) se v opravné jízdě zachránil, Zdeněk Simota (za ním) nikoliv
Pravda Zdeněk Holub si ve čtrnácté jízdě vykoledoval žlutou kartu za ulitý start, ale jak to již u něho chodí, při repete byl opět rychle vpředu. Nejvíc se na svou čtyřku nadřel Matic Ivačič v rozjížďce s číslem třináct. V ní se vedení ujal David Pacalaj. Avšak Norbert Magosi ve druhé zatáčce nabral po venku raketovou rychlost a vystřídal na čele domácího borce. Vítězství však v kapse neměl ani zdaleka, jelikož Matic Ivačič zkraje druhého kola předčil slovenského juniora, aby ve třetím okruhu na prakticky stejném místě objel i vedoucího Maďara.
Nicméně nadstavbová část přineslo start nového závodu pro nejlepší desítku, resp. devítku protože Marcel Kajzer již nepokračoval, takže skončil celkově desátý. Sotva se Ondřej Smetana ujal vedení v prvním semifinále, svítila červená světla na znamení letmého startu. Pražan byl vpředu i při repete, dokud jej v úvodním oblouku neobjel Jan Kvěch. Do finále však postoupili oba dva.
Jan Kvěch hledá optimální dráhu na finálovém startovním roštu
Přerušeno bylo také semifinále s číslem dvě. V jeho druhé zatáčce totiž při souboji o vedení poslal Norbert Magosi k zemi Zdeňka Holuba. Maďar zůstal diskvalifikovaný, Čech skončil v sanitce. Z ní ovšem vyběhl jako čertík na pérku z krabičky a hned pádil do depa připravit se na opakovaný start. Odhodlaně si nasadil přilbu a vyrazil k roštu.
Neměl to však vůbec snadné. „Buď první, nebo na zemi,“ nechal se slyšet Matic Ivačič. A vskutku to byl on, kdo se probil do čela před Zdeňka Holuba, který jistil druhou pozici a současně s ní také postup do finále. Zato šestice závodníků měla o starost navíc, jak proklouznout skrze opravnou jízdu.
Rébus vyřešil ideálně Stanislaw Burza, když vyhrál stylem start – cíl. Spodem druhé zatáčky pod něho na druhou příčku proklouznul Nicolas Vicentin. Vyřadil tak Norberta Magosiho, zatímco Zdeněk Simota, jemuž v druhém semifinále spadl sekundární řetěz, a Michal Škurla mohli začít balit. Plzeňský závodník však posloužil jako mentor Janu Kvěchovi, který si do jeho boxu přišel před finálovou jízdou pro rady.
Zdeněk Simota odhaluje, co ve svém depu říkal Janu Kvěchovi:
„Honzovi jsem poradil, ať odstartuje a vyhraje!“
Jan Kvěch (žlutá) drží ve finále v šachu Ondřeje Smetanu (modrá)
Informace o aktuálním stavu dráhy byly pochopitelně nesmírně cenné. Jan Kvěch si vybíral postavení na finálovém roštu jako první a sáhnul o žluté. Matic Ivačič nezaváhal nad bílou. Po něm si Ondřej Smetana vzal bílou a Zdeněk Holub zelenou. Nejdéle přemýšlel starý lišák Stanislaw Burza. Nakonec sáhnul po červené, čímž Nicolase Vicentina poslal až k mantinelu.
Na Žarnovicu se valila bouřková mračna, ale nemělo z nich ani kápnout. Konečně se páska zvedla a odstartovala boj nejlepší šestice. Stanislaw Burza reagoval skvěle, avšak v první zatáčce byl až čtvrtý. Vedl Matic Ivačič, který v první zatáčce odrazil Jana Kvěcha. Ondřej Smetana jel třetí, zatímco pohár Zdeňka Holuba se pomalu, ale jistě plnil hořkostí.
Matic Ivačič se raduje z triumfu
Na protilehlou rovinku vyjel jako poslední. „Strhnul jsem si všechny strhávačky najednou,“ vysvětloval, proč se po ovále pohyboval do předposledního kola, v němž coby beznadějně poslední zůstal stát. To bylo vlastně poslední klíčovou událostí dnešního šestapadesátého ročníku Zlaté přilby SNP. Matic Ivačič jen kontroloval svůj náskok před pražským duem a pak si už jen vychutnával báječné chvilky s blyštivou trofejí na své hlavě.
Hlasy z depa
„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší.“ neskrýval Jan Kvěch své choutky na blyštivou trofej. „Prohrával jsem jen s ním (Maticem Ivačičem – pozn. redakce). Ve finále odstartoval, nedokázal jsem ho předjet. Jen jsem se mu přiblížil. Zkusím to zase za rok, když mě sem pozvou.“
Ondřej Smetana zaznamenal při Zlaté přilbě SNP svůj nejlepší výsledek
„Začátek závodu nic moc,“ popisoval Ondřej Smetana. „Hledal jsem se a rval se s motorkou, pak se to zlomilo. Ve finále třetí místo není špatný, ale výhra to není. Zlatá přilba by byla lepší. Odstartoval jsem ve finále a pak nevím. Byl jsem třetí a málem předjel Honzu.“
„Jsem blbec,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Je škoda, jak jsem to posral. Jsem ocas. Dostal jsem cejchu a strhnul si všechny odhazovačky a neviděl. Moje chyba, příště to bude lepší.“
„Po třech tejdnech jsem na tom poprvý,“ povzdechl si Zdeněk Simota. „V semifinále mi prasknul velkej‘ řetěz. Slyšel jsem, jak to jede po kole, pak se to zamotalo…“
„V první zatáčce jsem se motal,“ připomínal Michal Škurla nevydařenou opravnou jízdu. „Nevyjel jsem a pak už je nedohnal. Je to škoda. Docela hezký závody, kousek chyběl. Super závod, za to málo, co mám najeto, jsem spokojenej‘.“
David Pacalaj mířil výše ostatně jako ostatní Slováci
„Bylo to lepší než evropskej‘ pohár,“ vracel se David Pacalaj při svém hodnocení o čtrnáct dnů nazpět. „Dělal jsem ale chyby a to mě stálo semifinále. Posral jsem to, ale nevadí, jedeme dál.“
„Až na tu moji druhou jízdu, kdy jsem byl předposlední,“ odmítal Jakub Valkovič názory, že se mu dnešní mítink povedl. „Zazdil jsem bod, co mě chyběl na semifinále. Škoda té druhé jízdy, jak říkám.“
„Pokazil jsem to, s Mikelem jsem si to posral,“ komentoval Michal Tomka své vyřazení po základní části. „Ten start! Teď jsem předjel Staszka Burzu, ale udělal jsem chybu a on mi to vrátil. Pár chyb a tím jsem si posral postup do semifinále. Byl to ale můj první závod po zranění, dráha byla rozbitá, měl jsem obavy, jestli ruka vydrží. A tak to nebylo nejhorší.“
Martin Gavenda vypadl po základní části
„Nic moc, nedařilo se,“ odtušil Martin Gavenda. „V poslední jízdě jsem dostal cejchu a nebylo, o co bojovat.“
„Trénink super, ale závody na hovno,“ dlel Patrik Mikel v rozpacích. „Vždycky jsem jezdil jako čtvrtý po úpravě. Jel jsem na tom nejsušším, nešlo to dopasovat. V Žarnovici mi to prostě nejde…“
„Čekal jsem, že to bude lepší,“ uznával Ján Mihálik. „Ale co ti mám říct?! Byl jsem trénovat v Lublině, ale tréninky a závody jsou přece jen něco jiného. Dráha byla závodivá, super! První jízdy jsme hledali nastavení, pak jsme ho našli. Nebylo to super, ale dalo se to.“
Nástup při Zlaté přilbě SNP je tradičně velmi okázalý
TOT
SF1
SF2
OPR
FIN
1. Matic Ivačič, SLO
3 4 4 4
15
1.
1.
2. Jan Kvěch, CZ
4 3 4 4
15
1.
2.
3. Ondřej Smetana, CZ
2 4 3 3
12
2.
3.
4. Stanislaw Burza, PL
2 4 4 2
12
3.
1.
4.
5. Nicolas Vicentin, I
0 1 3 4
8
5.
2.
5.
6. Zdeněk Holub, CZ
3 4 4 4
15
2.
R
7. Norbert Magosi, H
4 2 2 3
11
U
3.
8. Zdeněk Simota, CZ
4 2 3 3
12
E
4.
9. Michal Škurla, CZ
1 2 3 3
9
4.
5.
10. Marcel Kajzer, PL
4 3 1 F
8
–
–
11. David Pacalaj, SK
1 3 2 2
8 (los)
12. Jakub Valkovič, SK
3 1 2 2
8 (los)
13. Michal Tomka, SK
2 3 1 1
7
14. Martin Gavenda, CZ
3 1 0 R
4
15. Patrik Mikel, CZ
0 0 2 2
4
16. Ján Mihálik, SK
2 0 1 1
4
17. Andrej Kobrin, UA
1 2 E 1
4
18. Daniele Tessari, I
0 1 1 1
3
19. Alessandro Milanese, I
1 0 0 0
1
Poznámka: žlutá karta za startovní přestupek Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem čtrnáct
Matic Ivačič (bílá) se hned po startu finálové jízdy dostal před Jana Kvěcha (žlutá)
Foto: Karel Herman
Matič Ivačič je prvním slovinským vítězem Zlaté přilby SNP
