Mladá Boleslav – 28. října
Svůj první letošní závod si naplánoval až do momentu, kdy česká plochodrážní sezóna ještě ani netušila, že již vlastně skončila. Jako amatér s tím ostatně žádný problém neměl. A na svou pozdní premiéru vyrazil na polskou amatérskou sérii do Gniezna. Přestože stál na pódiu, má v otázce svého závodění hlavu rozpůlenou vejpůl.
Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů
„Já to tak mívám, buď se svezu zjara, nebo až na podzim,“ směje se Martin Švestka nad připomínkou říjnového začátku své sezóny, aby bez ztráty tempa reagoval na otázku, jak se v polské sérii vlastně objevil. „Byl jsem se svýzt v Liberci a Blažej Skrzeszewski mě oslovil, jestli nechci jet v Gniezně. V Polsku jsem se rád svez‘, byl jsem tam jen jako mladej.“
Nicméně deště celou akci o pár dnů odložily. „O čtrnáct dnů se to prodloužilo,“ říká bývalý závodník pražské Markéty a Mšena. „To mi bodlo. Byl to měsíc příprav a teď jsem moh‘ mít o dva tréninky víc. Jednou Liberec, dvakrát Plzeň, jednou Markéta. Není snadný se tady svýzt. Když makáš, zabere to dost času, když makáš.“
Martin Švestka si polskou neděli užil náramně
Nakonec to však stálo zato. „Dobrá zkušenost,“ souhlasí Martin Švestka. „A hnedka bedna. Závody super. Ondra Smetana se nabíd‘, že by se mnou jel. Přidal se i jeho táta Radek. Posunulo se to na neděli, jelo se finále polský extraligy, skloubili jsme to a jeli se na něj podívat. Krásná neděle v zemi krále Miroslava, šli jsme si zazpívat (smích).“
Především si však užil plochou dráhu v době, kdy ji u nás vládní opatření nedovolovala. „Ten Maciej Fajfer, co vyhrál, má třicet dva let,“ hodnotí své třetí místo. „Ještě před pěti lety jezdil ligu. Sjoerd Rozenberg taky jezdí a má motorku od ladiče. Příští rok do toho musím jít.“
Kompletní tým v Gnizně: Ondřej Smetana, Radek Smetana a Martin Švestka
A tak Martina Švestku uvidíme v akci také na našich oválech? „Jeden den mám takovej, že jo, druhej‘ zase, že ne,“ povzdechne si. „Jeden den chci, ale druhej‘ vstanu a říkám si ‚ty debile, kam se cpeš?‘. Plochá dráha stojí spoustu času, manželka za mě musí jezdit nakladačem. Půlka hlavy by chtěla, druhá ne a připomíná mi, že mám dva zaměstnance.“
Všechno je tím pádem otevřené. „Škoda Kostěnic,“ lituje Martin Švestka zrušené Rozlučky na oválku u prvního železničního koridoru. „Tam bych se rád jel podívat. Ale ta celá sezóna byla na hovno, když to tam vezmeš.“
Pardubice – 27. října
Zima v Čechách byla mírná. Ostatně jako vždycky. Ledaři skřípali zuby a loňské Holice zůstaly jediným závodem u nás za poslední tři sezóny. Jenže březen se vytasil s protivníkem mnohem silnějšího kalibru. Díky koronaviru a nouzovému stavu se zmrazil začátek sezóny. Na podzim se epidemická situace zhoršila. Pořadatelé vcelku logicky nechtěli jezdit své mítinky bez diváků, což ostatně nyní už není ani možné. Sportovní komisi nezbylo nic jiného, než letošní závodění oficiálně ukončit, což jednomyslným verdiktem svých členů učinila včera. Sezóna se smrskla na všeho všudy čtyři měsíce. Svitavy a Březolupy nepořádaly vůbec nic, Chabařovice pouze závody stopětadvacítek. Přesto se za letošním rokem lze ohlížet s uspokojením.
Eduard Krčmář získal první titul individuálního mistra republiky
„Sportovní komise děkuje všem organizátorům a jezdcům, že přes všechny problémy bylo uspořádáno třicet osm mistrovských a přeborových podniků,“ říká Petr Moravec. „Navíc v České republice bylo uspořádáno pět závodů mistrovství světa a tři závody mistrovství Evropy. Naši pořadatelé byli po Polsku druhým nejčastější pořadatel závodů mistrovství světa e Evropy a navíc uspořádali čtyři volné závody, jeden zapsaný v kalendáři FIM a všechny v kalendáři FIM Europe.“
Za čtyři měsíce se však všechny plány nestihly uskutečnit. Přitom chybělo jen čtrnáct říjnových dnů, aby účet sezóny s kombinací dvojek a nul v letopočtu byl uzavřen jako kompletní. Kromě ledařských titulů se tím pádem musíme obejít i bez mistrů republiky dvojic. Jeho odvolání však jde za deštěm, který na svátek všech Václavů zasadil slánskému oválu poslední ránu.
Dle originálního plánu se vlastně odjelo jen mistrovství republiky juniorských družstev, které na konci srpna ovládlo fenomenální pražské trio Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Z hlediska kvót i šampionát na dlouhé dráze s pátým primátem Josefa France, jenž se však posunul o dva měsíce oproti původním záměrům.
Josef Franc se raduje z primátu na dlouhé dráze
Mistrovství republiky jednotlivců nemělo dvě, nýbrž jediné finále. Eduard Krčmář jej sehrál s rutinou zkušeného hráče pokeru. Neztratil jediný bod a své první zlato vybojoval s plnou parádou. Slánské eso zvítězilo i v přeboru, který komise operativně přeplánovala, aby se stal hlavní náplní plochodrážního června.
Zní to kontroverzně, ale nezvratné odvolání březolupského závěru přineslo spravedlivý výsledek. Eduard Krčmář by totiž na jihu Moravy nemohl startovat kvůli svým závazkům v Krosně a přišel by o zlato, ačkoliv si v šesti závodech vypracoval olbřímí náskok. Čtyřikrát vyhrál s maximálním skóre a jen dvakrát jej z nejvyššího stupínku dokázal sundat Josef Franc.
V juniorce Petr Chlupáč neprohrál jedinou rozjížďku, avšak v Žarnovici chytil kšiltem přilby za zvedající se pásku shodou okolností v jízdě se svým největším rivalem Danielem Klímou. Ten potvrdil, že štěstí přeje připraveným, nicméně zlato je potvrzením jeho stoupající výkonnosti. Avšak škoda zrušených podniků v Praze a v Kopřivnici. Souboje obou Pražanů okořeněné přítomností Jana Kvěcha, jenž první podnik v Plzni musel vynechat, a dalších by určitě nenechaly obecenstvo v klidu.
Celý program nestihly ani obě ligové soutěže. První liga se smrskla na půlku s ohledem na úsporu nákladů, ale především termínů. Praha v ní již třetím rokem neprohrála ani jeden závod. Podzimní vývoj potvrdil správnost idey plochodrážní exekutivy na expresní pojetí extraligy ve dvou zářijových týdnech.
Daniel Klíma nemohl mít v Žarnovici žádné tušení, že je již šampiónem do jednadvaceti i devatenácti let
Leč pražský klub žil přípravami na dvě velké ceny, jediných, které se letos nekonaly v Polsku. Náhradní říjnový termín už padl na vrub vládních opatření. Praha se tím pádem může chlubit zajímavým statistickým zápisem. Vyhrála titul, aniž by absolvovala mítink na domácí trati. Něco takového se stávalo pouze v letech 1987 – 1990, kdy o titulu rozhodovalo finále mistrovství republiky družstev konané zásadně na neutrálním stadiónu. A pak ještě v ligovém pravěku, než pražská Markéta v jednašedesátém prvně otevřela své brány.
Kraťoučká sezóna paradoxně přispěla dvěstěpadesátkám. Původně měly mít je jediný mistrovský závod se silnou mezinárodní účastní v září ve Slaném. Nakonec byl zamýšlený pohár povýšen na šampionát republiky, který se stalo kořistí Jaroslava Vaníčka. Termíny škrtali i kolibříci. Adam Bednář triumfoval na krátkých oválech. Klasický šampionát přišel o březolupský závěr, avšak v té chvíli již nemohl Vojtěcha Šachla na hrotu klasifikace nikdo přestihnout.
Všechno už tady jednou bylo:
Ani extraliga nebyla dokončena, takže Pražané vyhráli titul už v Pardubicích
Premiérové plochodrážní závody v Československu se datují již do půle dvacátých let a na motocyklech se na oválech doleva v pražských Bubnech závodilo ještě za císařpána. Turbulentní století se proto nemohlo neprojevit ani ve sportu levých zatáček.
První státní zákaz přišel v září 1938. Sudetští Němci, na mnoha místech otevřeně podporováni ozbrojenou mocí Říše, se zbraní v ruce povstali proti Československu. Mnohé požáry musela hasit naše armáda, dokonce za použití tanků, a světový konflikt byl na spadnutí. Na sport nemohlo být logicky ani pomyšlení. První plochodrážní mistrovství naší země se proto v Plzni nekonalo.
Adolf Hitler se nespokojil s výsledky Mnichovské dohody. V Evropě se závodilo, automobilová Velká cena se v Bělehradě konala ve chvíli, kdy Němci útočili na Polsko, avšak v Protektorátu Čechy a Morava nikoliv. S vypuknutím druhé světové války byl však se závodním motorismem utrum.
Již zkraje září 1945 se na Strahově konala plochá dráha jako vůbec první motoristický podnik v osvobozené zemi vůbec. Ovšem poválečné Československo si o demokratické první republice mohlo jen zdát. Navíc přišel komunistický puč. Sám o sobě by s přimhouřením oka šel klasifikovat jako převzetí moc ústavními prostředky, nicméně již blízké měsíce přinesly neuvěřitelný teror.
Petr Chlupáč, Jan Kvěch a Daniel Klíma podtrhli zlatý pražský rok triumfem v mistrovství republiky juniorských družstev
Pokud se motorismu týká, srpen osmačtyřicátého přinesl nekompromisní zákaz pořádání veškerých závodů. Na prahu padesátých let čelila plochá dráha i stopce pořádání na atletických stadiónech a ještě další restrikci v dvaapadesátém, jež nejspíše pramenila z technického stavu dosluhujících motocyklů. Stát sport levých zatáček omezil až letos zjara a poté na podzim.
Ačkoliv část mistrovských seriálů zůstala nedokončena, členové komise se nepřiklonili k jejich dokončení zjara příštího roku. Taková řešení známe nejen od protinožců, nýbrž kupříkladu ze série Drift-On-Ice pořádané Ronnym Weisem. Ostatně čas od času se i v termínovém kalendáři domácích ledů objeví prosincový mítink.
Ještě nikdy se však nekonal, přesto se v naší historii jedna soutěž rozložila do dvou let. Na podzim 1974 hodně pršelo. Kvalifikace o extraligu 1975 proto stihla v říjnu pouze polovinu, druhá se dojela až v březnu. V dubnu dvaasedmdesátého zase déšť dovolil v Březolupech uskutečnit jen osm rozjížděk prvoligového klání. Druhá polovina se odjela až nazítří.
Déšť ostatně komplikuje situaci pořadatelům i dnes, což ostatně na vlastní kůži zažil i nepravidelný návštěvník plochodrážních závod. Postaral se také o kuriózní rekord Michaela Hádka, který je díky němu jediným závodníkem planety, který absolvoval dva podniky ranku mistrovství světa. V červnu 2009 po odloženém semifinále juniorských družstev v Pardubicích rychle pospíchal do Divišova na kvalifikaci o Speedway Grand Prix.
Pardubice – 26. října
Zjara vládní restrikce odložila začátek plochodrážní sezóny až na práh června. Podzimní opatření ji pak nemilosrdně utnula po Zlaté přilbě. Epidemická situace se nelepší, takže není naděje na blízké rozvolnění a s ním závodění v listopadu. Dnes v sedmnáct hodin se proto sportovní komise rozhodla letošní sezónu ukončit. Alternativa, že by se nedokončené šampionáty dojely na jaře, padla. Mezi muži v čele disciplíny je shoda vyhlásit výsledky na základě uskutečněných mítinků.
Hronské Klačany – 25. října
Slovenský debut ve finále mistrovství Evropy dvojic skončil posledním, sedmým místem. Ve své podstatě bylo rozhodnuto již v rozjížďce s číslem dvě. Po ní zůstal ve hře pouze David Pacalaj. Jakub Valkovič totiž skončil v lékařské péči.
Jakub Valkovič si z Terenzana přivezl zlomený prst
„V první zatáčce se Trofimov přetočil,“ popisuje slovenský junior osudný okamžik. „Vyletěla mu motorka. Rovnou přede mě. A trefil jsem ji.“
„Zase jsem si zlomil prst,“ připomíná Jakub Valkovič, že podobné zranění již na oválech utrpěl. „Ale teď to bylo trochu horší jako minule. Měl jsem ho vykroucený, ale naštěstí se nic horšího nestalo. Doktor mi ho srovnal už na dráze a v nemocnici ho dali do kupy.“
Na konci října nezbývá Jakubu Valkovičovi nic jiného, než čekat na další sezónu. „Musím mít dlahu,“ říká. „Ale mám zase čas dát se dohromady.“
Štipoklasy – 24. října
Koronavirus a slejváky, to jsou dva fenomény, které se letos krutě podepsaly na plochodrážní sezóně. Český nároďák neměl na své cestě do Terenzana žádné problémy s covidovými opatřeními a dráhu dali pořadatelé jakžtakž dohromady. S výjimkou Lotyšů obrali o body každého ze soupeřů. A právě to se stalo klíčovým momentem finále mistrovství Evropy dvojic, o němž si magazín speedwayA-Z povídal se Zdeňkem Schneiderwindem.
Sluníčko startuje závody
Češi v Terenzanu: zleva Zdeněk Holub, Daniel Klíma, Zdeněk Schneiderwind, Josef Franc a Jiří Georgiev
„Už je to pomalu klasika každý závody,“ povzdechne si Zdeněk Schneiderwind, který se ujal otěží kouče, protože Filip Šitera musel na Speedway of Nations do Lublinu. „Přijedeš tam a dráha je absolutně špatný. Tři dny pršelo, trénink se posunul o hodinu a spousta závodníků netrénovala. A ti, co trénovali, měli nakonec nevýhodu, nikdo se s tím nesrovnal. Plyn přidal jedinej Jamrog, jinak katastrofa.“
Pořadatelé však byli odhodláni pustit se do díla. „Nastala hurá akce, že se něco musí udělat,“ pokračuje český kouč. „Ale to jde těžko, když nemáš techniku. Skončil trénink a Lebeděvs a další, co tvrdili, že půjdou na jury si to vyříkat, tak se převlíkli a odjeli na oběd.“
Konečné slovo řekla obloha. „Svítilo sluníčko,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „Měli dva traktory a dodávku, kam dali dva kontejnery s vodou. Dělali na dráze hodinu, pak zase další, ale byly to spíš kosmetický úpravy. Dráha ale uschla a dalo se na ní závodit. Českej tým byl bezvadnej, mrzí mě, že jsme tu medaili neměli.“
Brambory bez pečínky z galského kohouta
Pódium s Lotyši, Poláky a Francouzy
S Francouzi jsme jeli 4:2 v rozjížďce s číslem jedna, v páté jízdě remizovali s Italy. Daniel Klíma se poté vklínil mezi Jakuba Jamroga a Viktora Trofimova, ale Josef Franc zůstal vzadu. Na duel s Lotyši jej vystřídal Zdeněk Holub, ale vše skončilo jedinou českou porážkou, navíc v maximálním poměru 5:1. Byť jsme v poslední třetině ha hlavu porazili Maďary i osamělého Davida Pacalaje, k bronzu chyběl jediný bod.
„Zdeněk si věřil, že odlítne,“ vrací se Zdeněk Schneiderwind k nešťastnému utkání s Lotyši v rozjížďce s číslem jedenáct. „Moc se nepředjíždělo, dostal šanci. Jenže zrovna odstartoval blbě, Dan se ho asi lek‘ a tak zůstali vzadu.“
Nicméně Zdeněk Schneiderwind neměl vůbec důvod k láteření. „V první jízdě nám Bellego pomoh‘, ťuknul do pásky,“ bilancuje. „Nemůžu klukům nic vytknout. Akorát výsledek s medailí se nedostavil. Jsem spokojenej‘, ale ta medaile mě mrzí.“
Je tu jeden moment, proč pražský trenér skousává terenzanské brambory obtížněji. „Francouzi nám uskočili,“ konstatuje. „Ale já osobně si myslím, že s nimi bychom měli jet a nevyklízet pozice. Závodit s nimi dalo. Pepe předjel Bergého, Dan také, ale pak mu to Berge vrátil. Kluci si medaili zasloužili, ale nemáme ji. A to mě hodně štve.“
Foto: Zdeněk Holub st. a tiskový servis FIM Europe
Praha – 23. října
Jeden, jediný den chyběl, abychom se první říjnové pondělí dozvěděli jméno vítěze dvaapadesátého ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka. Bez diváků si pořadatelé svůj tradiční podnik neuměli představit a zpřísněná vládní opatření vůči sportovním akcím se postavila proti přesunu na náhradní termín 28. října. Nyní padla i poslední naděje na další posun na listopad a včera se výbor Auto klubu Markéta rozhodl podnik definitivně zrušit.
„Všechno, co se kolem nás děje,“ shrnul důvody rozhodnutí klubu jeho sportovní ředitel Pavel Ondrašík. „Předpoklady vývoje situace ukazují, že hlavní problém nastane v první půlce listopadu. Nastanou problémy se zdravotním zajištěném jednotlivých akcí a je otázkou, zda vůbec budou sportovní akce povoleny. A pokud ano, určitě budou bez diváků. A organizovat závod jen pro nás a jezdce?! To nechceme. Není jasno, kdo ze zahraničních jezdců se bude moc či bude mít zájem se zúčastnit a naši jezdci budou minimálně měsíc bez závodů. Ale to hlavní, jde nám o zdraví nás všech.“
