Josef, po našem Pepa Kalous pocházel z Hrušovan, jeden kilometr od Polep, kde se v šedesátých a sedmdesátých letech jezdila slavná plochá dráha. Slavná proto, že zde startovali naši nejlepší plochodrážní jezdci. A také závodili o titul mistra Československa jednotlivců.
Více o Josefu Kalousovi v historické rubrice magazínu speedwayA-Z

Pepa Kalous to tedy měl kousíček do Polep, kde stejně tak jako mnoho ostatních včetně mě přičichl a nasál tu vůni metylu a ricinového oleje. Začal závodit za celek Ústí nad Labem, který měl nějakou dobu domov právě v Polepech. Trenérem týmu byl tehdy Jaroslav Volf starší.
Můj otec Jaroslav byl v Polepech tajemník a hlasatel. Dal Pepovi přezdívku Barry Briggs. Ta mu zůstala na celý život. Ve stejné době závodil za Ústí nad Labem také Polepský Jiří Moravec. Bylo to krásné období. Za Ústí startovaly v tu dobu veliké hvězdy třeba první světový finalista z Československa, Jaroslav Volf mladší, Pavel Mareš, nebo Karel Průša.
Do Polep tehdy chodila spousta diváků. Jezdily se zde i mezinárodní závody například proti Polákům, v nichž se objevili i mistři světa Antoni Woryna a Andrzej Wyglenda. V Ústí prožil Pepa určitě krásné období. Později Pepa Kalous přesídlil do Liberce, za který závodil.

Znali jsme se od mých asi dvanácti let. Na dráze jsme se utkávali já za Chabařovice a on za Liberec. Pepa byl dobrý jezdec, kterého jsme dokázali porazit. Jeden rok dostal zbrusu novou motorku a jel jako o život. Byl těžko k poražení. To, co jsme společně prožili, by dalo na knihu.
Snad nejznámější vzpomínka, která vešla do dějin, je z Polep. Ústečáci přijeli na trénink, který byl od šestnácti hodin. Všichni připraveni, chyběl jen Pepa. Trenér Volf začal nadávat, kde je zase Kalous.

Asi za tři minuty před šestnáctou hodinou se směrem od Hrušovan ozval známý zvuk závodní motorky. Za dvě minuty čtyři přijel Pepa na dráhu na start a začal nám vytýkat: „,Hoši není od čtyřech hodin náhodou trénink?“
No, my byli z něj na mrtvici. Ale takový byl Pepa Kalous. Potkávali jsme se v Liberci, kde Pepa žil, na závodech. Vždy jsme mohutně vzpomínali na doby prožité při ploché dráze a bylo to pokaždé velmi příjemné. Pepo, měli jsme Tě všichni rádi, děkujeme za to hezké. Budeš nám moc chybět. Nikdy nezapomeneme.
