Plzeň – 11. června
Trénink neměl ani šanci pořádně začít. Jan Jeníček odstartoval v první skupině. Ve druhé zatáčce si škobrtnul. A zmizel pod nafukovacími mantinely tak hluboko, že z jeho motocyklu čouhala ven pouze řidítka. Zdravotníci naštěstí žádnou práci neměli. A on se dostal až do finále A. Na výběru mu zbyla třetí nebo čtvrtá dráha. On sáhnul po žluté. Nelitoval. Z jediné použitelné koleje odstartoval jako superman. Čtyři kola se řítil v čele. Jaroslav Frýza jej nakonec odmávnul v cíli jako vítěze Memoriálu Romana Mádyho v kubatuře pětistovek. Matouš Kameník, jehož otec David v roli mechanika si dnes popsal deníček strašidelnými poznámkami, skončil druhý. Eber Ampunani, Argentinec, jemuž těsně před klíčovou jízdou vypadla hadička z karburátoru a Patricia Erhart musela pádit pro novou konec s metylem, připravil o pódium Matěje Frýzu. Mistrovským stopětadvacítkám kraloval opět Slovák Marek Ziman.
Pády bez následků
Znáte Medarda? První červnovou neděli měl svátek. U nás jich je nějakých sedmnáct stovek. Pravděpodobnost, že vás pozval na oslavu jmenin, je docela nízká. Lidová pranostika je ale profláklá dostatečně. Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Letos jej ale překonala Iveta v sobotu, kdy záplavy deště zkomplikovaly Rally Plzeň.
Medard si o čtyřiadvacet hodin později rovněž škrtnul. I na západě Čech. Jeho pověstná kápě ale zůstala suchá ve středu, na níž byl přeložen plzeňský přebor. Město prožívalo krásný a slunečný den. Co čert nechtěl, praskla hadice u kropičky, jíž pořadatelé chtěli svlažovat svůj ovál. O nepřekonatelný problém ale nešlo.
Závada se odstranila. Naštěstí, protože kropit bylo potřeba. A to hodně. Desítku kolibříků čekalo jedenáct rozjížděk. Velké hochy celých šestnáct. Jejich startovní listina doznala jedné změny. Za zdravotních důvodů se omluvil Mario Häusl.
Čtyři rozjížďky se proto konaly jen ve třech. Avšak vlastní závod již žádné další ztráty nezaznamenal. Přitom pády se mu nevyhnuly. O tréninku upadl Jan Jeníček ve druhé zatáčce. Zaplul pod nafukovačku úplně celý. Z motocyklu koukala jen řidítka. Pardubického závodníka nakonec vytáhli ven bez zranění.
Jan Jeníček na téma svého pádu v tréninku:
„Dráha je tahavější, ale od startu jsem věděl, že ten převod bude na první jízdu rychlej. Zakop‘ jsem levou nohou, narovnal se a složil to na zem jsem pod nafukovačkama.“
Při poslední tréninkové sekci letěl v první zatáčce Zoltan Lovas přes hák. Maďar spadl ještě ve čtvrté jízdě. A v jejím opakování rovněž Patricia Erhart. Vedla, jenže v první zatáčce skočila přemet. Sanitka v tomto případě vyjela na trať zbytečně.
Dvakrát svítila červená světla rovněž v rozjížďce s číslem jedna. V jejím druhém kole lehnul Argentinec Eleno Diego. Jeho krajan Eber Ampugnani se do vedení probil i po restartu. Nicméně muselo se zastavit, jelikož se jakýsi fotograf promenoval v bezpečnostní zóně.
Vyrovnaný hrot aktuální klasifikace
Závod se jel již skoro hodinu. A zatím měl dokončené jen dvě rozjížďky stopětadvacítek. Záhy věci nabraly rychlý spád. Jan Jeníček jezdil ve dvou pokusech o první jízdu za Eberem Ampugnanim. Nyní se ale role obrátily. Pardubičan byl po třetím startu vpředu.
Argentinec útočil. Dopředu se nedostal, obzvlášť po chybičce v první zatáčce. Vzápětí se vítězně za obhajobou slánského vítězství vydal Matěj Frýza. Vyhrál stylem start – cíl, zatímco Matouš Kameník jel ve stoje, protože mu upadlo sedátko.
Jako třetí v pořadí se z triumfu radoval Adam Nejezchleba. V první zatáčce objel Zoltána Lováse. Štěpán Melč při svém ostrém comebacku po roce ustrážil Jaroslava Petráka. Rozpis pro třináct jízd není proporční, ale při neobsazené třináctce ve startovní listině se dlouhé čekání nevyhnulo jen Štěpánu Melčovi a Matěji Frýzovi.
Nikdo po dvou výjezdech na ovál ovšem neudržel čistý štít neposkvrněný jedinou prohrou. Eber Ampugnani byl zaskočený, že jde na dráhu už v páté jízdě. Jeho krajan Diego Eleno mu pomohl. Start měl lepší Jan Jeníček. Jenže Argentinec byl po vnějšku první zatáčky rychlejší.
Potřetí se oba utkali v rozjížďce s číslem sedm. Pardubičan jezdil na čele od startu až do cíle před Eberem Ampugnanim. Po třech startech byl s osmi body v čele. Matěj Frýza zaostal po vylétnutí pásky. Ve druhém výjezdu ale podjel Adama Nejezchlebu.
Divišovský závodník přitom prozatím ztratil bod jen s Matoušem Kameníkem, který na něho odstartoval v šesté jízdě. Borec v pardubické vestě opět měl mechanický problém. Vylomil se mu šroub vodítka u řetězu, který se mu plandal.
Matouš Kameník nemá problém s handicapem v šesté jízdě:
„První jízdu jsem v tom celou dobu stál, teď jsem ale o vodítku vůbec nevěděl.“
V osmé jízdě Matouš Kameník triumfoval před Zoltanem Lovasem, který jej nepřestával atakovat. A v cíli zaostal jen o pár centimetrů. Pardubičan disponoval sedmi body. Stejně jako Eber Ampugnani. Slušný základ pro finále A. Jistota prozatím nikoliv.
Jediná kolej rozhoduje
Eber Ampugnani k němu vykročil bez kompromisů. Usadil se suverénně na čele desáté jízdy. Patricia Erhart předčila Štěpána Melče, ale on měl na čele poměrně klid. Matěj Frýza vyhrál vabank jedenácté jízdy. V jejím úvodním oblouku zvenčí předčil Jaroslava Petráka. Na rozdíl od Argentince se zatím nemohl chystat na boj o pódium.
Jan Jeníček také, byť si trošku odřel uši. Dvanácté jízdě vévodil Zoltan Lovas,jehož ambice ale seškrtal předchozí pád. Také Adam Nejezchleba neměl bodů nazbyt. Vzdoroval Pardubičanovým útokům až do cíle. Nájezd spodem v poslední zatáčce vypadal slibně, ale divišovský závodník druhé místo udržel.
Rozjížďka s číslem třináct uzavřela čtveřici účastníků nejprestižnějšího finále. Matouš Kameník ve druhém kole spodní stranou prvního nájezdu připravil o vedení Matěje Frýzu. před svého klubového kolegu se nakonec posunul i Štěpán Melč. V áčku byl nejen vítěz, ale i ten třetí v pořadí. Sluníčko se naklánělo na obzor. Jeho paprsky svítily závodníkům do očí, když se měl závod rozhodnout.
Jan Jeníček líčí finále A:
„Nečekal jsem z toho venku takovej start. Jediná normální kolej tam byla. Říkal jsem si, buď to vyjde nebo ne. Naštěstí to vyšlo.“
Vrcholná fáze začala céčkem. Patricia Erhart vypálila jako střela. Dostala se do vedení před trojicí svých pronásledovatelů. Radek Bambuch uhájil druhou pozici před dvěstěpadesátkou v rukou Karla Průši. Diego Eleno uzavřel řadu.
Hrdinou finále B se bez sebemenších pochyb stal Adam Nejezchleba. Po velkolepém startovním manévru se ve vedení udržel i po průjezdu prvním obloukem. Hrdinou se stal Zoltan Lovas. V tlačenici první zatáčky neměl moc místa. Rychle však za svá záda poslal Jaroslava Petráka. Na Štěpána Melče tlačil tak dlouho, dokud mu v závěrečném okruhu nesebral druhé místo.
Finále A si ale s úrovní dramatu nedalo zadat s žádnou jinou jízdou dnešního plzeňského odpoledne. Eber Ampugnani už stál před závorou depa. Začal mávat rukama. Praskla mu hadička od metylu. Spolu se svým krajanem jí vyměnil. Mezitím Patricia Erhart přiběhla od metylárny s konví plnou paliva.
Startovní rošt proto neosiřel ani o jediné místečko. Nejlepší start měl Matouš Kameník. Na Jana Jeníčka zbyl venek. A na něm jediná slušná kolej. Vystřelila Pardubičana dopředu způsobem, že se s dalšími soupeři potkal až za metou.
Velký boj o finále i ve finále
Stopětadvacítkami dnešní program začal. Kolibříci se prolínali s velkými hochy poměrně symbolicky, protože Memoriál Romana Mádyho byl letos vypsán v obou kubaturách. První jízda nebyla šťastná pro Matyáš Lišku, který si neotevřel přívod paliva.
Odtlačil motocykl stranou. Triumf slavil Marek Ziman. Roman Štola, jenž kvůli školním písemkám přijel s dědou až na závěr tréninku, bral dva body. Kdo ví, co dostal ve škole, ale na borském ovále mu štěstí nepřálo. Po pádu ve čtvrté jízdě už nebodoval.
Marek Ziman přidal v rychlém sledu tři další triumfy. Ve všech případech vyhrál ve stylu start – cíl. O jeho postupu do finále nemohlo být ani pochyb. Když na to přijde, bodovou podmínku splnil již ve třetí sérii.
Vysoko mířil také Jakub Hejkal, který prohrál jen v rozjížďce s číslem čtyři s fenomenálním Slovákem. Vít Kubal v úvodním výjezdu šesté jízdy objel Matěje Tůmu. Jeho ambice však zchladil divoký pád na startu osmé jízdy. Matěj Tůma se o jízdu dříve skláněl před Jakubem Hejkalem, jehož dva okruhy suverénně vedl.
Zdeněk Schneiderwind radí Matěji Tůmovi po rozjížďce s číslem osm:
„Nikdy, nikdy se neotáčej.“
V rozjížďce s číslem deset na Matěje Tůmu čekal Marek Ziman. I přes třetí prohru se pražský závodník do finálové jízdy probil. O překvapení se postaral Ondrej Trník. Mladý slovenský borec při svém ostrém závodním debutu v rozjížďce s číslem dvě překonal Štěpánku Nyklovou.
Obořil se na vedoucího Jakuba Hejkala, ale v posledním okruhu upadl. Ve čtvrté jízdě vedl, než jej nakonec překonal Jakub Hejkal. Pak jej odvedl Marek Ziman, ale v cíli rozjížďky s číslem devět byl nejdříve on. A tím pádem také ve finále.
Závěrečné rozjížďka stopětadvacítek se vklínila mezi béčko a áčko velkých hochů. Na čele se usadil Marek Ziman. Za ním Jakub Hejkal, kdežto Matěj Tůma se musel probíjet přes Ondreje Trníka. Slibný nájezd druhou zatáčkou neklapnul. Na začátku posledního okruhu ovšem slovenský závodník upadl.
Hlasy z depa
„Dráha zezačátku byla taková tahavější,“ rozhovořil se Jan Jeníček. „Mám sedřenej bok po tom pádu v tréninku. Štvalo mě, že jsem pod nafukovačkama tak dlouho zaseklej. Naštěstí na motorce jsem nic nepoznal, nebyla zohejbaná. Celý závody jsem byl v klidu. Po tréninku jsme změnili nastavení a cejtil jsem se dobře. Dneska spokojenost.“
„Mechanik makal jako vždycky,“ nechtěl Matouš Kameník svalovat vinu za své trable na otce Davida. „Začalo to špatně. Prasknul držáček na sedla, celou jízdu jsem v tom stál. O vodítku jsem ani nevěděl. Jsem spokojenej. Ve finále Jéňa odpálil ze čtyřky, pak mě trošku zavřel, udělal to moc dobře.
„Stálo to za hovno,“ nebyl Matěj Frýza vůbec spokojený. „Měl jsem problém se starty. Jen první jízda se povedla. Chyba byla ve mně. Nemoh‘ jsem si na starty zvyknout. Áčko byla náhoda. Odjel jsem, ale byl tam Jéňa. Dal mi celou motorku, musel jsem vymáčknout spojku. Až v posledním kole jsem zjistil, že nejsem rychlej. Nic moc, čekal jsem víc.“
„Jelo se mi krásně,“ nechal se slyšet Adam Nejezchleba. „Škoda jedný jízdy, ale finále bylo super, nečekal jsem to. Dařily se mi starty, dráha tady byla nad poměry dobrá. Ani jedna díra. Moc hezky se mi tady jelo, mrzí mě, že jsem nebyl ve finále A. ale s tím nic nenadělám.“
„Výborný, jsem spokojenej,“ zářil Štěpán Melč. „Po roce první závod a první místo, fakt jsem spokojenej. Ruce bolely, ale dobrý, jsem spokojenenej.“
5. Memoriál Romana Mádyho:
| TOT | C | B | A | ||
| 1. Jan Jeníček, Pardubice | 3 2 3 1 | 9 | 1. | ||
| 2. Matouš Kameník, Pardubice | 1 3 3 3 | 10 | 2. | ||
| 3. Eber Ampugnani, ARG | 2 3 2 3 | 10 | 3. | ||
| 4. Matěj Frýza, Plzeň | 3 1 3 1 | 8 | 4. | ||
| 5. Adam Nejezchleba, Divišov | 3 2 0 2 | 7 | 1. | ||
| 6. Zoltan Lovas, H | 2 X 2 3 | 7 | 2. | ||
| 7. Štěpán Melč, Plzeň | 1 1 1 2 | 5 | 3. | ||
| 8. Jaroslav Petrák, Pardubice | 0 1 3 2 | 6 | 4. | ||
| 9. Patricia Erhart, D | 2 X 0 2 | 4 | 1. | ||
| 10. Radek Bambuch, Kopřivnice | 0 0 1 1 | 3 | 2. | ||
| 11. Karel Průša, Slaný (250 ccm) | 0 0 2 0 | 2 | 3. | ||
| 12. Diego Eleno, ARG | X 3 1 0 | 4 | 4. |
Poznámka: z původně přihlášených se pro nemoc omluvil Mario Häusl
MR 125 ccm (5. Memoriál Romana Mádyho):
| TOT | FIN | ||
| 1. Marek Ziman, SK – Žarnovica | 3 3 3 3 | 12 | 1. |
| 2. Jakub Hejkal, Slaný | 3 2 3 3 | 11 | 2. |
| 3. Matěj Tůma, Praha | 3 2 2 2 | 9 | 3. |
| 4. Ondrej Trník, SK – Žarnovica | F 2 2 3 | 7 | F |
| 5. Vít Kubal, Plzeň | 1 3 X 2 | 6 | |
| 6. Štěpánka Nyklová, Slaný | 2 1 1 1 | 5 (los) | |
| 7. Jaroslav Bartek, Praha | 1 2 1 1 | 5 (los) | |
| 8. Roman Štola, Mariánské Lázně | 2 F 0 0 | 2 | |
| 9. Dominik Suchánek, Pardubice | 1 1 0 0 | 2 | |
| 10. Matyáš Liška, Pardubice | – 0 0 1 | 1 |
