40 let za mikrofonem

V Polepech na Litoměřicku, kde jsem se v roce 1951 narodil, jsem100 metrů od baráku měl plochou dráhu. Můj otec, který byl učitel, byl v tehdejším svazarmu tajemníkem, a při závodech hlasatelem. Nutno říci, že byl v této roli vynikající. Já jsem začal chodit na stadión zhruba v pěti letech. Přičichl jsem, a bylo rozhodnuto. Moji životní láskou se stala plochá dráha.

 

Moje začátky v Chabařovicích 1983

Chodil jsem pomáhat, a v jedenácti letech jsem obdržel průkaz člen Svazarmu, který mám dodnes. V této době jsem zažil a viděl hvězdy tehdejší ploché dráhy na živo. Jména Tomíček, Kasper, Průša, Volfové, Mareš, Šváb, Ledecký, Holub a mnoho dalších, jezdila do Polep rádi. Jedno období, v roce 1968 až 1972 byly Polepy domovským přístavem pro celek Ústí nad Labem. Tehdy jsem se poprvé svezl na ESu.

Po návratu z vojny v roce 1972, jsem se stal členem a jezdcem celku Ústí, později po výstavbě stadionu členem Chabařovic, kde jsem zůstal po celou kariéru. Tu jsem ukončil v roce 1983. Už v tu dobu jsem koketoval s mikrofonem, hlavně akce pro děti, a tak jsem se stal od roku 1983 po vzoru svého otce plochodrážním hlasatelem v Chabařovicích. Tam v tu dobu nebyl žádný stálý spíkr.

S Ivanem Maugerem ve Mšeně 1997

Od začátku mě to hrozně bavilo. Měl jsem výhodu, že jsem plošinu jezdil, a tím pádem o ní něco věděl. Hned ten první rok, si mě všiml čakovický závodník a zároveň činovník a také kamarád Standa Klenovec, který mě nabídl, abych hlásil také v Čakovicích. Tam si mě všimli další a řetězec pokračoval. Dlužno říci, že hlasatelé určitě nestáli na každém rohu, a že jich mnoho nebylo.

Já jsem měl tři vzory. Legendu pana Pecháčka, další legendu pana Jenču, a mého otce. Já jsem si ale šel vlastní cestou. Líbilo se mi, když se lidi bavili. Velmi mě těší, že to, kam jsem se za 40 let dostal, bylo jen a jen mým přičiněním. Bez jakékoliv tlačenky a cizí pomoci. Za svoji kariéru, jsem vyhlásil odhadem 200 mistrů republiky, Evropy a mistrů světa. K tomu mnoho dalších vítězů různých závodů.

S Hancockem Mšeno

Před lety jsem měl na dosah rekord. Shodou okolností jsem vyhlásil v jednom roce osm mistrů z devíti. Ten devátý mi chyběl v juniorech na Markétě. No nevyšlo to. Měl jsem postupně u mikrofonu mnoho slavných jezdců a legend. G.RISS, R. BARTH, KYLMAKORPI, ADAMS, NIKI PEDERSSEN, MULER, LORAM, ZORN a mnoho dalších. Nejvíce si ale vážím, toho, že jsem měl u mikrofonu Grega HANCOCKA a Ivana MAUGERA.

V roce 1999, jsem spolu s německým spíkrem GUNTEREM KORNEM, hlásil světové finále na dlouhé dráze v MUHLDORFU. Čtyřikrát jsem hlásil závody v Žarnovici. Za tuto možnost zaslouží poděkování pánové REPISKÝ, BŮRI a můj veliký kamarád Jozef TREŠČÁK, který je na speedway veliký odborník.

S Kylmäkorpim v Mariánkách

V současné době jezdím moderovat již 10 let silniční závody do Holíče na Slovensku, kam mě zve legenda Peter BALÁŽ. Díky tomu jsem měl u mikrofonu 15tinásobného mistra světa AGOSTINIHO. V Holíči jsem také poznal člověka, který píše krásné knihy o motorismu a skvěle moderuje. Již asi pět let komentujeme závody v Holíči spolu. Je to pro mě vždy veliký zážitek. Jmenuje se Richard KARNOK a mám ho moc rád a vždy se velmi těším na setkání.

Za svoji karieru jsem hlásil na všech stadionech v české republice, a to mnohokrát. Měl jsem sen, že si někdy zahlásím alespoň jednou Zlatou přilbu v Pardubicích a Grand Prix v Praze. Jsou to jediné dva stadiony, kde jsem závodil, ale nikdy nemoderoval. Dlouho jsem se tím trápil. Říkal jsem si, vždyť by stačilo tak málo. No asi to už nevyjde.

Gerd Riss v Mariánských Lázních

Pak jsem si uvědomil, že světová legenda LENDL, taky nikdy nevyhrál Wimbledon, a přesto je legendou. No, ve svých vzpomínkách, chci poděkovat za spolupráci mnoha lidem. V Plzni Jardovi Lucákovi, klubům v Březolupech, Svitavách, Holicích, Kopřivnici, Liberci, Slaném, kde jsem hlásil 25 let, panu Václavu Harmáčkovi, který mě přijímal v roce 1994 do Mariánských Lázní, veliké poděkování patří klubu ve Mšeně,panu Jiřímu Opočenskému a panu Rudovi Greplovi. Byly to krásné doby.

Čas je neúprosný, ještě nedávno jsem hlásil mladé kluky na 125 ccm, a dnes jsou z některých reprezentanti. Krčmář, Kvěch, Milík, Chlupáč, a čerstvě Bednář jsou toho důkazem. Ve Slaném jsem vyhlásil mistrem české republiky sedmnáctiletého Martina Vaculíka, A podívejte, kde je dnes.

Ještě chci v tomto vzpomínání poděkovat všem sponzorům, a v neposlední řadě divákům, se kterými se po léta potkávám, a mám mezi nimi i spoustu fandů a přátel. Pokud zdraví dovolí, budu dál pořádat pro děti a veřejnost akce MOTOSHOW a pokud počasí dovolí, rád si zopakuji moji nejslavnější akci, to jest závody na ledě. Věřím, že spousta z Vás při čtení tohoto článku vzpomínala se mnou. Přeji všem milovníkům plošiny pevné zdraví, a těším se na setkání s Vámi.