AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Wiener Neustadt – 19. ledna
Dolnorakouský Wiener Neustadt je plochodrážním centrem své země. Letos se agilní členové klubu rozhodli vyplnit zimní závodní přestávku uspořádáním mezinárodního halového mítinku, který se uskutečnil tuto sobotu. Dějištěm byla známá hala Arena Nova, kde změřila svoje síly šestnáctka jezdců z osmi zemí včetně našeho kvarteta Hynek Štichauer, Matěj Kůs, Vladimír Višváder a Tomáš Suchánek. Ti – stejně jako většina ostatních – využili k seznámení s dráhou už pátečního tréninku. 136 metrů dlouhá asfaltová dráha vyžadovala velký cit pro stroj a jízdu se stejnoměrně přidaným plynem po celé čtyři okruhy. Navíc byla velmi úzká, na rovinkách pouhých šest metrů, takže nebyla nouze o dramatické okamžiky. Jedinci, kteří počítali pády, se sice ve svých výsledcích drobně lišili, ale všichni se pohybovali mezi čísly 35 – 40. Celý závod tak včetně vložených atrakcí trval téměř pět hodin.

Jezdilo se klasickým rozpisem na dvacet jízd. Po něm se ještě osmička nejlepších utkala ve dvou semifinálových a jedné finálové jízdě o pohár rakouského automotoklubu, dotovaný zajímavou odměnou tisíc euro. O vítězi klání rozhodovala dodatková jízda třech jedenáctibodových závodníků. K naší velké radosti v ní triumfoval Tomáš Suchánek, který jezdil s velkým přehledem a bez zaváhání odvedl Theo Pijpera a Christiana Hülshorsta. Přitom pro něho první polovina mítinku nebyla zcela ideální.

Ve druhé sérii se mu stroj při pokusu o předjetí Matěje Kůse zvedl a oba skončili v ochranných pytlích ze skelné vaty, které chránily jezdce před nárazem do mantinelu. Následovalo vyloučení, ale v dalších třech sériích ztratil už jen jediný bod díky nevydařenému startu a po dodatkové jízdě se právem ocitl nad hlavami některých svých soupeřů a členů týmu, kteří pro něho nachystali vítězného hobla.

Blizoučko účasti v dodatkové jízdě o první místo byl i Vladimír Višváder. Zkušený halový matador měl smůlu, když v jeho poslední sérii spadl Matěj Kůs a v opakované jízdě dojel z nevýhodné startovní pozice od prken až třetí. Dojem, který ve Wiener Neustadtu zanechal, byl ale velmi dobrý. Dokázal zúročit zkušenosti mnohých halových podniků a spolu s Tomášem Suchánkem a mladičkým Angličanem Adamem Roynonem působili na zrádném povrchu nejlepším dojmem.

I Matěj Kůs s Hynkem Štichauerem o sobě dávali vědět a dokazovali, že jsou technickými jezdci. O lepší umístění je vesměs připravily pády pády pramenící nejen z nezvyklé dráhy, ale i nulových zkušeností s halovými podniky. Hynek Štichauer byl navíc jedním z těch, kteří doplatili na poněkud necitlivé zásahy místní rozhodčí. Ta okamžitě zastavila jízdu, jakmile některý z jezdců spadl. Několikrát se ale stalo, že postižený závodník okamžitě naskočil a pokračoval bez sebemenšího ohrožení soupeřů, kteří byli daleko od něho. Zastavilo ho ale červené světlo…

Rakouská rozhodčí nás nepotěšila ani ve vloženém závodě o pohár ÖAMTC. V prvním semifinále vyloučila Tomáše Suchánka po pádu se Sönkem Petersenem. Zatímco po závodech náš jezdec sám přiznal, že Němce lehounce přistrčil, vskutku podivné rozhodnutí pak předvedla ve druhém semifinále. Tam hned po startu narazil Adam Roynon do Vladimíra Višvádera. Zatímco náš borec ránu ustál, Angličan skončil na zemi.

Rozhodčí mu ukázala černý prapor znamenající vyloučení, ale po jeho divokých protestech vzala výrok zpět a Adam Roynon se znovu postavil na startovní čáru. V opakované jízdě spadl náš jezdec, ale ačkoliv se rovněž jednalo o první zatáčku a on lehl hlavně proto, aby v úzkém nájezdu nesestřelil ostatní, sudí ho nemilosrdně poslala do depa. A Angličan si pak ve finále dojel pro finančně zajímavou odměnu.

Kladem závodu byla vedle atraktivní podívané i velmi dobrá organizace, solidní divácká návštěva a citlivý a fundovaný přístup výborného komentátora Markuse Scherze. Doufejme, že se pořadatelům povede splnit svá předsevzetí a na úspěšný první ročník naváže řada následujících.

Hlasy z depa.
Tomáš Suchánek: „Bylo to dobré. Zajímavé hlavně pro lidi, ne už tak pro motorky, každý tady má něco zohýbáno. Jsem samozřejmě rád, že jsem prvně vyhrál halu. Vždycky to bylo vzadu, teď konečně se mi to splnilo. Před semifinále byly problémy, zahltilo se mi to, musel jsem víc přidat, trochu to promydlilo. Sönke byl pomalejší, viděl jsem místečko, tak jsem to tam chtěl dát, nebo ho jen lehce pošoupnout a vlastně jsem ho poslal.“

Vladimír Višváder: „To je prostě hala. Mockrát se to tady mění a zastavuje. Mně dvakrát stopli jízdu z prvního a druhého místa a pak jsem vždycky získal jen po bodu. Ale podobně to měli všichni. Je to i trochu o štěstí. Rozhodčí byla asi zvyklá na škváru, ale tady je potřeba víc citu pro věc. Před semifinále nestihl Hülshorst limit, jeli jsme jen ve třech a po najetí Roynona do mne ho vylučovala. Vlastně už jsem byl ve finále, ale po nepochopitelné změně verdiktu jsem to z nevýhodné třetí pozice na pásce dal pod ně, zabralo mi to a musel jsem do bariéry, abych je nesundal. Sklopil jsem ale uši a šel do depa, nechtěl jsem fňukat jako ten Angličan, aby změnila verdikt.“

Matěj Kůs: „Show pěkná, hezké závody, nešlo vlastně o nic, celou dobu jsem si říkal hlavně se nezmáknout. Smůla začala, když jsem jel s Tomášem, kterému se to čaplo a pak se to táhlo. Byla to moje poslední hala, nejsem na to připraven, byl to spíš výlet. Připravuji se na sezonu, to je důležitější než tohle.“

Hynek Štichauer: „Zkurvil jsem to na psychice. Rozhodila mne hned první jízda a zbytečné vyloučení, pak hned další nula a utrpěnej bod. Byla to moje první hala, nezvládl jsem to. Musím si z toho vzít ponaučení. Ale nejsem tak bohatej, abych jezdil halu a všechno, tady technika hrozně trpí. Nechci nic svádět na nikoho jiného, někdo holt musí být poslední. Že byl za mnou ještě Schatzer? Jo, ale tomu je o třicet let víc.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Berwick – 19. ledna
Promotér britského Berwicku Peter Waite včera ohlásil zprávu, která nikoho nepřekvapila. Jeho tým podepsal kontrakt na letošní Premier League s Michalem Makovským. Jednatřicetiletý borec, kterého z bikrosu nasměrovala k ploché dráze její nižší náročnost ve srovnání s vysněným motokrosem, je na nejlepší cestě stát se živoucí legendou anglicko – skotského pomezí.

Michal Makovský totiž bude vestu Berwicku vozit nepřetržitě už osmou sezonu v řadě. Tím se stává nejdéle sloužícím Banditou v novodobé historii klubu. V celé své kariéře nahromadil 2350 bodů pro Berwick, což ho staví na čtvrtou příčku statistických tabulek. Letos se očekává další posun. Třetí Graham Jones, jenž býval Banditou deset sezon na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, si udržuje jen padesátibodový náskok. A druhý v pořadí, Rob Grant, za svých patnáct sezon v týmu měl o tři sta bodů navíc.

V posledních třech letech se Michal Makovský stal klubovou jedničkou a získal si mnohé příznivce. Spokojen je také Peter Waite, který věří v sílu jeho spojení s krajanem a rovněž dlouholetým Banditou Adrianem Rymelem. Ten se do sestavy vrací po roce a půl a sám připouští, že horké hlavy vychladly.

Pro Berwick startuje sezona dvojícící přátelských klání proti Newcastle druhý březnový víkend.

Foto: Karel Herman

Wiener Neustadt – 19. ledna
Premiérový závod v hale v Rakousku se stal včera večer kořistí Tomáše Suchánka. Na stupních vítězů mu dělali společnost Theo Pijper a Christian Hülhorst. Vladimír Višváder (10 bodů) skončil šestý, Matěj Kůs (5) třináctý a Hynek Štichauer (1) patnáctý. ÖAMTC Trophy se stala kořistí Adama Roynona, za nímž projeli cílem finálové jízdy Norbert Magosi, Izak Šantej a Theo Pijper.

Flims – 19. ledna
Ve švýcarském Flimsu včera odstartoval letošní ročník ledařského seriálu Golden Spike. První vítězství si odnesl Němec Andreas Roth. Rakušan Harald Simon, který se s ním po dvaceti rozjížďkách základního rozpisu dělil se čtrnácti body o první příčku, v rozjezdu upadl. Antonín Klatovský skončil třetí a jeho mladší bratr Jan hned za ním. Ve Flimsu se závodilo už v pátek večer, ale čeští závodníci se ke slovu nedostali. Pohár zdejší Alpenareny přinesl triumf místnímu Lukasi Röstimu, avšak nadstavbový šampionát Švýcarska vyhrál Simon Gartmann.

1. Andreas Roth – D (14+3), 2. Harald Simon – A (14+F), 3. Antonín Klatovský – CZ (13), 4. Jan Klatovský – CZ (12), Johnny Tuinstra – NL (10), 6. Rene Stellingwerf – NL (9), 7. Gregorz Knapp – PL (8), 8. Sven Holstein – NL (8), 9. Dmitrij Čaščin – D (8), 10. Johann Brückner – A (5), 11. Martin Posch – A (4), 12. Max Niedermaier – D (4), 13. Simon Gartmann – CH (3), 14. Stefan Pletschacher – D (3), 15. Josef Kreuzberger – A (2), 16. Lukas Rösti – CH (2), 17. Dennis van de Tank – NL (1).

Živanice – 18. ledna
V sedmnáctičlenné startovní listině zítřejšího vůbec prvního rakouského mítinku v hale, který se uskuteční ve Wiener Neustadtu, hrají početní prim čeští závodníci. V konkurenci borců z Rakouska, Německa, Velké Británie, Polska, Nizozemí, Slovinska a Maďarska se představí čtyři naši. Pořadatelům se splnilo přání mít na startu Matěje Kůse a Tomáše Suchánka, k nimž posléze přibyli ještě Hynek Štichauer a Vladimír Višváder. Posledně jmenovaný je ovšem trošku rozčarovaný z náhradnického černého Petra. A to tím spíše, protože se mu pod střechou už tradičně daří.

„Buď nenastoupím, nebo vyhraju,“ staví Vladimír Višváder své ambice do ostrého kontrapunktu. „Na halách dělám výsledky a oni ze mě udělají náhradníka! Ale beru to sportovně.“

Pořadatelé slibují udělat všechno, aby se nakonec dostal do hlavní šestnáctky. Až se však dnes o půl páté ráno bude Vladimír Višváder loučit v Živanicích se svou rodinou, nebude vědět, zda cesta do Rakouska nebude jen výletem s malým startovným pasivního rezervisty a noční návštěvou u rodičů a bratrů ve slovenském Zohoru.

„Jezdil jsem na šroubkách,“ vypráví o svém tréninkovém programu, by led vzal rychle za své. „Svez‘ jsem se asi čtyřikrát. A dokonce s Kubou Hejralem, Rendou Junou a Patrikem Linhartem. Fyzičku jsem ladil i na krosce. Měl jsem dokonce i silvestrovský závody v Záboří. Takovej sranda mač. Byl jsem osmej z deseti, takže v pohodě.“

Arena-Nova v dolnorakouském městě, za časů císaře pána proslulém svou vojenskou akademií, už nyní v sobě skrývá technické kolečko o délce 136 metrů. Na diváky čeká dnes od dvanácti hodin bezplatný trénink. Hlavní menu, mezinárodní klání na dvacet jízd a tři zvláštní rozjížďky ÖAMTC Trophy pro osm nejlepších večera, se ovšem začne servírovat až zítra v podvečer.

Halové účinkování Vladimíra Višvádera:

Foto: Zdeněk Flajšhanz