Přelouč – 22. ledna
Všechno zlé je pro něco dobré. Když před dvěma týdny při švédském superpoháru začalo zlobit odpružení na jeho motocykl, přivezl si jej domů, byť jej hodlal nechat zaparkovaný na přívěsném vozíku v Gävle. Nyní se mu hodí na sobotní pouťák na super rychlém ovále v rakouském St. Johannu. Ještě předtím se Lukáš Hutla ještě krátce mihne v Jistebnici.
Nadává se jen intimně sobě do přilby
O uplynulém víkendu si letadlem odskočil zase na tři závody do Švédska. V pátek večer se v Avestě konal volný závod dvojic, v obou následujících volných odpolednech vrcholil v Gävle a v Böllnasu superpohár.
„Dobrý to bylo,“ ohlíží se Lukáš Hutla nazpět. „V Avestě jsme jeli poprvé a na správnej styl jsem přišel až poslední jízdu. Bylo to kolem dokola. Najížděl jsi od venku dovnitř, pořád složenou motorku. Táhlý zatáčky, rovinky prakticky žádný. Lidem se to líbilo, přišlo jich dva tisíce sedm set. Předjíždělo se. Bylo teplo přes den plusový teploty, večer kolem nuly.“
Český závodník byl tahounem svého týmu, jemuž nakonec patřila pátá pozice. V sobotu a v neděli se pokaždé probil do rozjížďky poslední šance, z níž do finále postupoval pouze vítěz. V Gävle to byl Niclas Svensson, v Böllnasu JImmy Olsen.
„Bylo teplo,“ odtuší Lukáš Hutla. „A mně se líbí víc jezdit na přemrzlým a rozsekaným ledu. Na měkkým to není těžký, všichni to umí a mají výhodu. Chtěl jsem hlavně dostat motorku do ruky a rozjezdit se. Ztratil jsem pár bodíčků, nadával jsem si sám sobě do helmy. Chtěl jsem bednu, ale nejel jsem na krev. Musím napravit chyby, až bude Evropa a svět, bude to panna orel.“
Zdravé ambice neškodí
Lukáš Hutla byl ve finálové jízdě superpoháru dvakrát. Body navíc ale bral pouze, když zvítězil ve Strömsundu. Konkurence byla vyrovnaná a v otázce exkluzivního skóre neměl svědomí čisté žádný ledař. Martin Haarahiltunen vyhrál celkově jen o devět bodů před trojicí Lukáš Hutla, Heikki Huusko a Max Koivula.
„Jimmy mě podjel, trefil se na lajnu, říkali, že ji nepřejel,“ vrací se Lukáš Hutla se smíchem k poslední šanci v Böllnasu. „Pro diváky to muselo být zajímavé, jeli jsme rozjezd ve třech. Já si celou sérii držel konzistentně okolo dvanácti bodů. Chyběly mi body, když jsem v prvních dvou závodech na začátku dělal ty nuly.“
Třetí místo celkově, jež si vybojoval v dodatkové jízdě s dvojicí Finů, je před pokračováním ledařské kampaně sympatickým příslibem. „Chtěl jsem udělat výsledek,“ připouští. „Ale je začátek sezóny, nechtěl jsem si udělat kličku nebo se jinak zranit.“
Příští sobotu v Örnsköldsviku půjde o všechno. Nejlepší osmička postoupí do finálové série světového šampionátu a k nejlepší pětici z loňského roku a nebude muset spoléhat na přízeň plochodrážní komise CCP s přidělením divokých karet.
„Začátek sezóny mám dobrej,“ přemítá Lukáš Hutla. „Po Haarahiltunenovi půjdeme letos všichni. A myslím, že ho sesadíme z trůnu…“
Práce, cesty, závody
Volný čas je pro přeloučského plochodrážníka vzácná komodita, kterou by vyvážil ryzím zlatem. „Skládám tady motorku,“ přibližuje program svého středečního večera. „V Erviku mi odešel zadní tlumič, tak jsem ji vzal s sebou domů. Mám novou přední vidlici, zadní tlumič a od Tondy Klatovskýho jsem si přivez‘ novej motor. Zrovna ho dávám do rámu.“
Ve čtvrtek si rozhodně v práci neplánuje šichtu přesčas. „Přijede Radim Lamberský a natočíme motorku,“ plánuje Lukáš Hutla. „Doděláme zbytek, kapoty a vykrademe dědovi dílnu, protože budeme potřebovat nářadí (smích).“
V sobotu se jede pouťák v rakouském St. Johann im Pongau. „Ve čtvrtek pojedeme k Tondovi,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Chci si v Jistebnici odjet pár koleček. Přespíme a jedeme do Johannu. Je to rychlá dráha, půjčil jsem si 57 a 58 rozetu. Zkrátím řetěz. Jednou jsem tam byl třetí, ale to už osm let. Ta dráha je fakt fofr. Doufám, že to nedopadne jako teď v Saransku a nepřijde obleva.“
A pak zase na sever, tentokrát na svět… „Musím zapojit hlavu a nezrakvit se,“ zůstává český reprezentant ještě pod rakouskými Alpami. „Do Švédska jedeme ve čtvrtek. Přespíme v Gävle, připojíme vlek s druhou motorkou a vyrazíme do Erviku.“
