Petříkovice – 3. března
V sobotní rozjížďce poslední šance si na cílové metě vydřel postup do finále. Pódium mu sebral pád. Nicméně v hlavě měl smíšené dojmy, které setrvaly také druhý den. Domů do jižních Čech se vracel coby sedmý nejlepší ledař starého kontinentu. Přesto by Sanok o minulém víkendu raději zapomněl.

Dvakrát na ráfku, vabank a finále

„Sanok bych nejradši vzal a zapomněl,“ povzdechne si. „Lítal jsem po houbě. Moje vina, dvakrát mi ušlo kolo. Nevím, co se dělo s dušemi. Ale první jízdu šel Polák sám do balíků. Opakovali ve třech. Pak jsem v prvním vinglu šel já kvůli kolu. A mě vyhodili! Rozhodčí se se mnou vůbec nebavil.“

I přes dva pády se Jan Klatovský kvalifikoval do rozjížďky poslední šance. „Dostal jsem se tam se štěstím,“ uvědomuje si. „Krásná jízda. Ostatní mají mistrovství světa, já tenhle jeden závod. Šel jsem vabank. Po tom druhým ušlým kole v poslední sérii jsem si myslel, že už je to v prdeli.“

Nebylo. „Dostal jsem se do finále,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Šli jsme po sobě s Jimmy Olsenem. Ve třetím vinglu jsem to dal na lajnu a šel jsem. Skončil jsem čtvrtej, ale nedávaly se velké body, takže v celkovém pořadí šestej.“

Do Berlína

Po závodech měl Jan Klatovský se svým týmem plné ruce práce. „Do noci jsme spravovali rozsekaný motorky,“ souhlasí.  „Neděle proběhla, jak proběhla. Šel jsem na hubu, pak Lukášovi začala blbnout motorka. Říkám mu, máš šanci, já už ne, půjčil jsem mu svou. Ale on letěl ve finále do balíků (smích).“

Závodní program českého exmistra pokračuje. „Skončil jsem v Sanoku ve tři odpoledne,“ líčí. „Valil jsem rovnou domů, v sobotu závodím v Berlíně. S tátou vezeme pár věcí, přijede už dnes. A pak Bauerova rozlučka v Inzellu, chce udělat pěknou podívanou pro lidi a pro sponzory.“

Přelouč – 28. února
Čtvrté místo v ledařské Evropě… Řada závodníků by takové umístění brala všemi deseti. Jenže když jde medaile těsně okolo již podruhé v řadě a ambice leží oprávněně mnohem výše, růžové brýle se z pouzdra ani nevyndávají. Loni chyběl k bronzu bod, letos dva. Na kdyby se plochá dráha nejezdí přesto, přichází na mysl. Některá z nich jsou vlastní jako třeba dojezd na metu sobotní rozjížďky poslední šance. Jiná jsou na vrub někoho jiného, protože za spěch před nedělní finálovou rozjížďkou kvůli televizním kamerám plochodrážník prostě nemůže. Jedno ponaučení však víkendový Sanok Lukáši Hutlovi přinesl každopádně. Při mistrovství světa v Inzellu přespříští víkend si svůj první motocykl na noc nechá v zamčené dodávce.

Těsná ztráta sobotní poslední šance

„Dobrý, podle očekávání, ale očekávání…“ filozofuje Lukáš Hutla nad svým víkendovým účinkováním v mistrovství Evropy na ledové dráze v polském Sanoku. Trénink dobrý, ale v sobotu se zbytečně ztratily body. V neděli potom chyběly.“

První závod pro přeloučského ledaře skončil v cíli poslední šance. Druhé místo mu v dojezdu připomínající cyklistický spurt těsně vyfouknul Jan Klatovský.

„Nevyšlo to na pásce,“ říká přeloučský ledař. „Asi jsem ze sebe nevymáčknul maximum. Ale aspoň jsem se namotivoval na neděli.“

Kdo otočil karburátor?

Jenže předevčírem se vynořil nečekaný problém. „Ani jedna motorka nejela,“ kroutí Lukáš Hutla nevěřícně hlavou. „Doma jsem to dal na hodinky a měl jsem v karburátoru přetočenou trysku na vzduch. Jestli to byl atentát, nechápu.“

Jak bych se však někdo ze soupeřů mohl k motocyklům českého reprezentanta dostat? „V sobotu jsem odcházel z depa jako první,“ dozvídáme se vysvětlení. „Je to asi blbost, že by s tím někdo pošteloval. Ale s tím karbecem někdo otočit musel, je hodně citlivý. Stačí jen pár otoček imbusem.“

Veškeré indicie podobnému scénáři nasvědčují. „Měnili jsme fajfku, cívku, svíčku, celý zapalování,“ popisuje Lukáš Hutla. „dali jsme i jinej metyl, ale karbec byl fakt otočenej. Nebudu brečet, ale budu si dávat větší bacha. Už něco podobného nechci absolvovat znova.“

Spěch, spěch, spěch

Ke hvězdám se spěje přes překážky již v latinském rčení. „Na dvacátou jízdu mi půjčil motorku Honza Klatovský,“ nešetří vděkem Lukáš Hutla. „Vítězství mi ale sebral Benedikt Monn a bod mi pak chyběl. Bylo hodně bouraček, pořadatelé spěchali kvůli televizi.“

Český závodník se tentokrát přes poslední šanci probil do finále. „Franky Zorn a Luca Bauer si odpočali. Před finále jsem potřeboval deset minut odpočinku, měl jsem tvrdý ruce, Ale oni ne, ne, ne, je tu televize. A poslali nás na jatka.“

Finálová jízda se opakovala dvakrát. V obou případech kvůli pádu postupujících z poslední šance. Nejprve Benedikta Monna, podruhé právě Lukáše Hutly. Český borec vyrazil na třetí příčku pódia druhého závodu, ovšem medaile v závěrečném pořadí jej minula stejně těsně jako loni.

Ledová sezóna ještě nekončí

„Zase o kousek jako před rokem,“ povzdechne si Lukáš Hutla nad ztrátou evropské medaile. „Psal jsem to Václavovi (Milíkovi – pozn. redakce), že to máme společný. Jemu také v challenge kolikrát Grand Prix utekla o bod.“

Nad rozlitým mlékem se ovšem plakat nebude. „Hlavu vzhůru,“ má český ledař jasno. „Pošteloval jsem si karbec. V sobotu pojedu Berlín.“

Sanok mu však přinesl ponaučení v jednom ohledu. „Budu si dávat bacha na motorku,“ říká rezolutně. „V Inzellu tu lepší motorku přes noc naložím do dodávky, jak to dělá Franky. Asi jsem už konkurenceschopnej, že se mě bojej (smích).“