Liberec – 9. srpna
Potkali se. Ne u Kolína. Ale v Liberci před předposledním dílem českého přeboru. V depu to k sobě měli blízko. Přes úzkou uličku a mírně šikmo. Adam Nejezchleba. A Jaroslav Vaníček. Los je svedl na startovní rošt rozjížďky s číslem dvě. Divišovský borec dominoval. Pražan po slabším startu v úvodním oblouku předčil všechny. Až na prvního závodníka. Mítink byl dramatický. Po dvou sériích měl na čele šest mužů v rozmezí jediného bodu. Ale oni dva jeli o vítězství. Pak se mezi ně zamíchal Hynek Štichauer. Jel první závod od říjnové extraligy v Žarnovici. V rozjížďce s číslem jedenáct jej Jaroslav Vaníček udržel. O tři jízdy později navíc nedal šanci ani Jaroslavu Petrákovi, který se výkony na ovále postavil čelem k drzým poznámkám spíkra o plochodrážním dědečkovi. Adam Nejezchleba se také nežinýroval v hromadění trojek. Přišla osmnáctá jízda. Hynek Štichauer dokonale využil červenou dráhu. Rychle se dostal na vnitřní čáru. Adam Nejezchleba jej už nepředčil. Pardubičan ve svitavské vestě měl jistý třetí post. Bruno Belan totiž rychle dospěl k poznání, že riskovat před plzeňskou juniorkou nemá cenu. Čtrnáct bodů Jaroslav Vaníček. Adam Nejezchleba jakbysmet. Rozjezd o vítězství. Úchvatný závod si nemohl přát lepší vrchol. Start. První zatáčka. Adam Nejezchleba si pak pamatuje jen nafukovací mantinely. Jeho pád v první zatáčce naštěstí vypadal hůře, než byly jeho skutečné následky. Jaroslav Vaníček slavil triumf. Pravda, trošku litoval, že svého soka nemohl v dodatkové jízdě přesvědčit, že je minimálně stejně rychlý jako on. Ne-li rychlejší. Doprovodné stopětadvacítky se staly kořistí Matěje Tůmy. Nový šampión Jakub Hejkal se ve finále prokousal na druhé místo. Po pádu Víta Kubala se Štěpánka Nyklová rozloučila s kolibříky třetí příčkou.

Pětibodoví se bortí, Adam Nejezchleba dál úřaduje

Devět měsíců nejel plochodrážní závod. Nyní se rozcvičoval u správní budovy společnosti GRS. Hynek Štichauer měl sehrát jednu z hlavních rolí předposledního přeboru v Liberci. Pořadatelé ovšem zatím opravovali mantinel na cílové rovince, v němž skončil tréninkový pád Petra Kvěcha. Divišovský závodník došel k sanitce a nedoznal žádné zdravotní újmy. Nechyběl tudíž vzápětí na nástupu. Při vší úctě k patnácti velkým hochům a devíti kolibříkům, jeho esem se stal Roman Doleček loučící se s kariérou startmaršála.

Při dvojzávodech je typické, že kolibříci dostávají na úvod přednost dvojící svých jízd. Hned po nich se ke slovu dostaly pětistovky. Jan Jeníček na úvod odvedl svého jezdícího trenéra Jaroslava Petráka. Hned na to z rychlého startu profitoval Adam Nejezchleba. Jaroslav Vaníček v první zatáčce totiž objel všechny kromě něho.

Když letěla páska nahoru potřetí, nejrychlejším se ukázal Matěj Frýza. Za svými zády uhlídal dotírajícího Hynka Štichauera. V rozjížďce s číslem čtyři si šel za svým Bruno Belan. Zprvu jezdil první Jan Hlačina, jenže Slaňákovi nešlo odolat.

Přestávka, úprava a dvě jízdy stopětadvacítek. V rozjížďce s číslem pět triumfoval Hynek Štichauer. Jeho pět bodů vzápětí vyrovnal Jan Hlačina. Jaroslav Petrák za jeho zády měl spoustu starostí s Petrem Kvěchem. Zatímco bojovnost prve poslala Luboše Hromádku v posledním nájezdu před Mariána Jirouta, divišovský závodník ve třetí okruhu upadl.

Adam Nejechleba zůstal neporažený i v sedmé jízdě, v níž odstartoval na Matěje Frýzu. Plzeňan se opíral o pět bodů. Na ně v rozjížďce s číslem osm dosáhli i Jaroslav Vaníček a Bruno Belan. Pražan kraloval, Slaňák si vydřel druhé místo na Janu Jeníčkovi, jemuž vůbec nevyšel start.

---

Jan Jeníček vysvětluje třetí místo v osmé jízdě:

„Blbě jsem odjel a pak si to špatně pohlídal. Už to nešlo dohnat.“

---

Pětice pětibodových na druhém místě se sesypala ve třetí sérii. Ale leader zůstal stejný i nadále. Adam Nejezchleba. Na seznam jím poražených závodníků se v rozjížďce s číslem dvanáct navzdory své snaze zapsal Jan Jeníček.

O druhé místo se jednobodovým odstupem dělili dva borci. Bruno Belan. Vyhrál devátou jízdu, v níž se Matěj Frýza kočkoval s Petrem Kvěchem a druhé místo mu říkalo pane až od nájezdu do druhého okruhu. A Jaroslav Vaníček. Hynek Štichauer na něho v rozjížďce s číslem jedenáct dotíral stejně vytrvale jako marně.

Rozjezd končí předčasně

Třináctka u čísla jízdy nebyla příliš šťastná pro Mariána Jirouta. Na jejím startu se převrátil v nepříjemné svíci. Posadil se na křesla pro startmaršála a jeho pomocníky. Byť se pořádně praštil a ze závodu odstoupil, vážná zranění naštěstí neutrpěl.

S diskvalifikací tak či onak počítat musel. V repete si Adam Nejezchleba připsal své čtvrté vítězství. Ve čtrnácté jízdě si Jaroslav Vaníček udržel jednobodový odstup od leadera. Celá čtyři kola odvracel Jaroslava Petráka, jemuž se také zachtělo trojky.

Patnáctou jízdu opanoval Bruno Belan, ačkoliv jej Štěpán Melč atakoval hned zpočátku. Když se slánský závodník po svém sokovi otočil doleva, neviděl ho. Plzeňský borec totiž útočil po vnější straně. Bruno Belan ovšem zůstal pánem situace. V rozjížďce s číslem šestnáct Hynek Štichauer přivedl do cíle Jana Jeníčka.

Rýsoval se dramatický závěr. Adam Nejezchleba dvanáct bodů. Jaroslav Vaníček jedenáct. Bruno Belan jakbysmet. A Hynek Štichauer deset. Hop nebo trop. Vabank. Jaroslav Vaníček šel svému štěstí naproti. V sedmnácté jízdě se mu postavil jen Filip Kasan. Marián Jirout byl ze hry a startovní číslo patnáct nikdo dnes neobsadil.

Takže tři body pro Pražana. A čtrnáct v konečném součtu. Určitě již nečekal, že dneska dostane soupeře. A přece. Hynek Štichauer v osmnácté jízdě odstartoval jako plochodrážní pánbůh. Adam Nejezchleba se stal rázem oním druhým vzadu.

---

Hynek Štichauer komentuje svůj triumf v osmnácté jízdě:

„Odstartoval jsem jakžtakž. Bylo klíčový, že jsem měl jedničku. Využil jsem ji, zkrátil jsem si to na lajnu.“

---

Byť se snažil, pardubický závodník na čele se ukázal jako nepřemožitelný. Bruno Belan chyboval, nakonec skončil poslední za Jaroslavem Petrákem. Definitivně přišel o vidinu pódia, kdežto Hynek Štichauer se mohl těšit na pohár s trojkou. A publikum na rozjezd o vítězství mezi Adamem Nejezchlebou a Jaroslavem Vaníčkem.

V posledních dvou jízdách si někdo vylepšil bilanci. Rozjížďka s číslem devatenáct se stala kořistí Davida Hofmana. Ačkoliv dobyl druhou dvojku, skončil až devátý. Petr Kvěch na něho tlačil. Ve druhé zatáčce předvedl kousek, který se jen tak nevídá. V ukázkových hodinách se otočil kolem dokola. Nejenže nespadl, ale pokračoval v jízdě. Samozřejmě jako poslední.

V závěrečné zatáčce rozjížďky s číslem dvacet upadl Štěpán Melč. Ztratil bod, zatímco před ním Jan Jeníček celá čtyři kola vodil Matěje Frýzu. Ani jeden z nich nebyl s dneškem spokojený. Skončili za sebou na pátém, resp. šestém místě.

A pak už tu byl rozjezd. Jaroslav Vaníček měl lepší start. Adam Nejezchleba se na něho obořil vnějškem první zatáčky. Jenže kolej jej navedla do mantinelu. Adam Jaksch jej za dramatický kousek vyloučil. Jaroslav Vaníček nedostal šanci svému jedinému dnešnímu přemožiteli ukázat svou rychlost. Repete by postrádalo smysl. Klíčovým momentem se stalo, že záchranáři spěchající k divišovskému jezdci zase tolik práce neměli.

Matěj Tůma má vítězství, Jakub Hejkal titul

Klasický šampionát stopětadvacítek se v Liberci uzavřel svým sedmým dílem. Z našich nechyběl nikdo, byť vidina změny pořadí na medailových postech byla mizivá. Jakub Hejkal vedl o šest bodů před Matějem Tůmou. Štěpánka Nyklová o deset na úkor Jaroslava Barteka. Samozřejmě s přihlédnutím ke škrtu jednoho nejhoršího výsledku.

Tři z top čtyřky se sešli na startovním roštu hned v rozjížďce s číslem jedna. Matěj Tůma se rychle dostal do vedení, zatímco Jakub Hejkal předčil Jaroslava Barteka. Ve druhé zatáčce upadl Ondrej Trník. Mladý slovenský talent neměl svůj den. Na zemi se ocitnul ještě jednou. Na startu osmé jízdy se převrátil a posléze ze závodu raději odstoupil.

Při repete hrála sólo Štěpánka Nyklová. Pro její stopětadvacítku si přijeli Gračnerovi ze Slovinska a ona se s ní chtěla rozloučit co nejlépe. Další trojka jí přistála na kontě hned po úvodní sérii pětistovek. Jakub Hejkal u pásky trošičku spinkal. Stihnul jen Dominika Suchánka, zatímco blondýnka se stále delšími vlasy úřadovala ve vedení před Vítem Kubalem.

Její šestibodové skóre hned nato vyrovnal Matěj Tůma. Štěpánku Nyklovou chybička ve druhém kole šesté jízdy stála vítězství, po němž se natáhl Vít Kubal. Plzeňan posléze porazil Jaroslava Barteka, jehož v páté jízdě překonal i Matěj Tůma. Při opakování zmiňované rozjížďky s číslem osm hrál sólo Matěj Tůma.

Jakub Hejkal překonal Denese Tarcsafalyiho a finálová čtyřka se rýsovala. Štěpánka Nyklová v rozjížďce s číslem devět svou účast potvrdila. A protože Jaroslav Bartek v úvodní zatáčce podjel pouze maďarského zástupce, zůstal Pražanovi v rukou černý Petr. Jakub Hejkal směřoval do klíčové jízdy coby šampión republiky. Na závěr základní části Matěj Tůma odvážně ve druhé zatáčce podjel Víta Kubala.

Ani jeden z nich ovšem ve finále nechyběl. Štěpánka Nyklová se rychlým startem vydala za triumfem. Dopředu ale pádili kluci. Matěj Tůma, Vít Kubal, Jakub Hejkal a ona se propadla na chvost. Vít Kubal ovšem upadl v poslední zatáčce, takže při svém loučení se stopětadvacítkami na pódiu nechyběla.

Hlasy z depa

„Dneska jsem si to konečně užil, i když první porážka v první jízdě mi úplně nesedla,“ rozhovořil se Jaroslav Vaníček. „Tak si myslím, že to nakonec dobře všechno dopadlo. Bohužel jsem neukázal, že bych to Adamovi v rozjezdu vrátil. Věděl jsem, že v tý první rozjížďce jsem nebyl pomalejší než on. V rozjezdu bohužel přišel pád, za kterej jsem nemoh‘. A skončilo to předčasně.“

„Dobrý závody, ale závěr se nepovedl,“ líčil Adam Nejezchleba. „Vyvezla mě kolej a Hynek to dal pode mě. A tak jsem musel jet rozjezd. S Járou jsme odstartovali stejně, byl pode mnou. Natáhla nás kolej. A pak si pamatuju už jen manťák.“

„V pohodě,“ usmíval se Hynek Štichauer. „Na začátku byla nejistota na startu, nemoh‘ jsem se do toho trefit. Ale stačím jim pořád, jsem rád, že i po devíti měsících jsem konkurenceschopný, i když kluci to maj‘ v ruce.“

„Dalo se, první závod bez táty,“ vyprávěl Bruno Belan. „Byl na motorkářským srazu ve Slaným na památku Romana Matouška. Musel jsem jet sám, ale děkuju moc Danu Halamkovi. Nechtěl jsem závod hrotit do extrémů. V poslední jízdě jsem už nejel pod plynem, jak mě to natáhlo, už jsem to nehrotil.“

„Dobrý,“ shrnul Jan Jeníček své dojmy. „Dobrý je za tři, takovej průměr, mohlo to bejt lepší. Ale ta druhá jízda to všechno rozhodla…“

„Moc se mi sem nechtělo,“ připouštěl Jan Hlačina. „Jak se mi nepovedly Pardubice, byl jsem takovej bez chuti. Dnes se to povedlo, zase se do závodění dostávám. Jelo se mi dobře, vítězství mi udělalo radost.“

„Ale jo, dobrý,“ říkal Jaroslav Petrák. „Líbilo se mi to, akorát ta závodní pauza, co jsem měl. Musíš se do toho zase dostat. Jsem naštvanej, že není žádná trojka. Ale líbilo se mi to.“

„Nebylo to jako v Pardubicích,“ porovnával David Hofman dnešní závod se středeční juniorkou. „Dráha dobrá, ale doladili jsme to až v poslední jízdě. Sice tam dvě trojky jsou, ale nebylo to ono.“

MR 125 ccm:

Konečné pořadí seriálu:

Poznámka: klasifikováni jsou držitelé licencí AČR startující na motocyklech se spalovacím motorem; bodový klíč za umístění v závodech 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 11 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 -4 – 3 – 2 – 1; jeden nejhorší výsledek se škrtá o = omluven ze závodu; Matěj Tůma od 1. května je závodníkem AK Markéta Praha

Liberec – 7. srpna
Nižší kubatury. A nejen polští amatéři. Takový byl prozatím plochodrážní program v Liberci. Pozítří přichází vrchol sezóny. Předposlední díl přeboru jednotlivců doplní závěrečné klání klasického českého šampionátu stopětadvacítek. Startovní listiny již spatřily světlo světa. Jak jedna, tak druhá stále nabízí místečko pro potenciálního zájemce.

Tipujte:

 Loading ...

Přeboru tentokrát udávají tón mladíci. Mezi ně nutno započítat i oba přihlášené seniory. Historie pamatuje rok bez léta. O zimách v posledních letech ani raději nemluvit. Ovšem sezónu bez Jaroslava Petráka zažili již jen velcí pamětníci. Svůj první letošní mítink pojede také Hynek Štichauer, jehož hlava plánuje rozhýbat tělo, ať je připravené na podzimní vrcholy dlouhodrážního světa.

Zbytek pole tvoří junioři. Z naší špičky přitom bude chybět pouze Adam Bubba Bednář. Včerejší emoce z Pardubic ožijí spolu s chutí ukázat, že jeden nepovedený závod nic neznamená. A zároveň, že vydařený mítink nemusí trčet osamělý jako Robinson, než lidožrouti dostali chuť zblajznout Pátka.

Jedno volné místečko nabízí také stopětadvacítky. Tady mezi přihlášenými nikdo z české elity nechybí. V sedmém podniku mistrovství republiky půjde o poslední příležitost upravit pořadí v závěrečné klasifikaci.

Uplatníme-li pravidlo o škrtání jednoho nejhoršího výsledku, s devadesáti body dorazí jako leader slánský Jakub Hejkal. O šest bodů za ním stojí Matěj Tůma, od prvního května závodník pražské Markéty. Vyhrál poslední dva závody, kdežto Jakub Hejkal letos na nejvyšším stupínku nestál.

Kromě Matěje Tůmy ho o něho připravili Slováci Marek Ziman a Ondrej Trník. První z nich již stopětadvacítku odložil. Ondrej Trník ale týden po pádu na žarnovickém ovále v Liberci chybět nebude. Cizinci se ale v celkové klasifikaci českého šampionátu objevit nemohou.

Zajímavý může být rovněž boj o bronz. Pořád škrtejme jeden nejhorší závod. Štěpánka Nyklová šedesát sedm, Vít Kubal šedesát jedna a Jaroslav Bartek padesát sedm. Velkých bodů, kterých je pro vítěze k mání rovnou dvacet. Dramatické odpoledne ve Starých Pavlovicích startuje tréninkem ve čtrnáct hodin, závodit se začne o šedesát minut později.

Startovní listiny sobotních závodů v Liberci: