Liberec – 10. prosince
Tuto sobotu pořádali v Polsku vyhodnocení amatérského seriálu Kaczmarek Electric Speedway Cup. Krom vyhlášení jednotlivých závodníků se také vyhlašoval nejlepší pořadatel soutěže. A pak se to stalo! Při vyhlašování nejlepšího pořadatele byl na prvním místě vyhlášen… Liberec!
Pohár pro nejlepšího pořadatele polského amatérského seriálu skončil v Liberci
Když jsem se tuto informaci dověděl, úplně se mi podlomila kolena. Překrásný pohár se právě přemísťuje do Liberce a určitě bude mít svoje čestné místo v klubovně. Ten, kdo chodí nebo sleduje alespoň trochu polskou plochou dráhu, ví, jaké tam mají stadióny.
Liberec se na sklonku května stal jedním z pořadatelů jejich soutěže. Také z ní poprvé byl uskutečněn přímý přenos přes rozhlas do Polska, něco podobného v našich končinách takřka nemožné. Po závodech pokračovala akce až do ranních hodin.
Na příští sezonu se plánují starty polských závodníků na našem stadionu a zároveň se jedná o dalších možnostech na dalších stadiónech.
Po sobotním zasedání hlav klubu se rozhodlo, že jelikož peníze do motoristického sportu nepřichází, došlo k rozhodnutí, jak ve Starých Pavlovicích připravovat dráhu na zimu. Jelikož zima už není tak tvrdá, přes zimu ji osázíme.
Jako vhodná odrůda se vybrala REICHENBERGKARTOFEL. Tato odrůda brambor je historicky odzkoušena a plánovaný výnos by měl pokrýt chybějící prostředky do sportu. Umíme to i sklízet balené.
Pokud vás tato myšlenka zaujala, rádi budeme spolupracovat.
To, co by člověk ještě před několika lety považoval za šílenost, se opravdu děje. Český plochodrážní amatérský kalendář má na tuto sobotu rovnou tři akce. Kostěnice, Liberec Staré Pavlovice a Plzeň Bory. To ukazuje, že bavit se na stadionech může přilákat i ty, co nejsou aktivními sportovci.
Plzeň láká Němce, Liberec Poláky, Koštěnice farmáře. Do jednoho termínu!? To jen ukazuje, že se chceme bavit. Když jsem sledoval, jak naši borci v Divišově vykoupali soupeře a následně druhý den v Chabařovicích repete, klobouk dolů. I takový nevěřícný Tomáš, jako jsem byl já, musí smeknout.
Sice to trvalo strašně dlouho, ale těm co se nevzdali děkuji. To, že můžeme pořádat zase vice plochodrážních akcí najednou, sice bez tabulek a výsledků, je paráda. Už jen to, že k nám lidi-jezdci-hračičkové do Čech chtějí jezdit a bavit se, snad to probudí ty naše spící hvězdy.
Když jsem u nás viděl jak si tatíci v letech hrají na Dudky, Holdery a další esa, byla to krása. Čekám na ty naše prďoly, kdy si začnou taky hrát třeba jen sami na sebe. Anebo jestli se ukáže nějaký borec. U nás v Liberci jednoho máme, i když chodil na stadion jako dítě, jezdit začal až na stará kolena.
Sice nezávodí, ale má motorku a chodí se vozit. Tak teda, v sobotu a hodně srandy.
Liberec – 4. srpna
Příprava závodu šampionátu republiky dvojic byla velká výzva pro náš klub. Po červnovém mistrovství světa to byl start do druhé poloviny závodní sezóny. Chtěli jsme Liberečákům, co nám chodí fandit, za což jim patří díky, přivézt jak atraktivní závod. To, že přijela kompletní česká závodní špička, jen potvrdilo zájem o tyto závody.
Publikum nemohlo odcházet zklamáno
Jak to udělat?
V Liberci se bylo, na co dívat
Před závody se zrodil nápad, nasimulovat si závody při tréninku. Ve čtvrtek před závody se tak sešla parta jezdců, která si mohla vyzkoušet dráhu, ale hlavní cíl tréninku pro nás pořadatele bylo správné načasování.
Bavím se o kropení trati, úpravách a případné opravy mantinelu. Trénovat se začalo ve stejném čase jako byl závod a o počasí letos mluvit už mluvit je marné. Přímo strašné vedro, ale paradoxně bylo to co jsme potřebovali.
Začalo se počítat
Josef Franc (žlutá) v souboji s Hynkem Štichauerem
Bylo to jak v centru logistických příprav na start raketoplánu.
Jezdci dostali za úkol jezdit, na tom ba nebylo zase tak něco zvláštního.
ALE, pro všechny ostatní bylo úkolem sledovat pohyb závodní tratě, docela mě to i bavilo. Během trénování se nasbírala data a začala se zpracovávat.
Pátek – den před závodem
Startmaršál Roman Doleček diriguje Jana Kvěcha
Poháry, věnce a odměny pro jezdce jsou připraveny, pohoštění pro hosty se dodělává a vše se zdá být, jako by se nic zvláštního nedělo. Okolo osmnácté hodiny se však dává vše do pohybu.
Nejprve traktor připravuje podklad pro kropičku a následuje v přesně nastavený časech čarování s dráhou.
Úderem půlnoci končí první kolo a jde se na chvilku spát. Ono v tom vedru je snad lepší, ale zůstat venku.
Sobota – den závodu
Ondřej Smetana nechce věřit, že se se Zdeňkem Simotou na pódium dnes nevejde
Ranní vstávání, rychlá kontrola techniky a vše začíná nanovo. Traktor, kropička, košťata a narůstající teplota.
Postupně se schází i ostatní, aby doladili poslední věci a připravili se na příjezd závodníků. To bývá většinou první zátěžová zkouška. Vše vyložit na své místo, ukázat jim, kam zaparkovat a to tak, aby se u nás v Liberci cítili jako doma.
Václav Milík vyhrál české dvojice již popáté
Mezitím vrcholí alchymie okolo závodní trati. Liberecká dráha je hodně specifická svým rozměrem a tak se řeší opravdu každý metr. Po kontrole trati rozhodčím je plán závodu posunut ke startu.
Pozor, a teď to začíná a hlavně to mohlo i rychle skončit. Zapracovalo počasí a přehřátá elektrika začala dělat vrásky na čele našim technikům. Kouzlo našich kluků okolo pavlovické ploché dráhy je, že prostě umí. O to jsme se už několikrát přesvědčili, jen pár zasvěcených ví, co se stalo a drží pozice tak aby vše klaplo.
Závod
Václav Milík a Eduard Krčmář prožívali svůj duel v rozjezdu ještě v depu
Při tak vysokých teplotách, jaké panují, není vůbec sranda závodit a upravovat závodní trať. I přes počáteční nejistotu se podařilo nastavit rytmus úpravy trati a umožnit podání plného výkonu závodníkům.
To, co bylo k vidění v sobotu ve Starých Pavlovicích, byla ukázka vrcholné ploché dráhy. A diváci viděli špičkovou podívanou, kde se bojovalo až do posledních centimetrů. Děkuji tímto všem, co se podíleli na přípravě závodu a ukázali svou profesionální práci.
Liberec – 3. srpna
Pro případ, že by to v sobotu nevyšlo s titulem mistra republiky, kluci začali testovat novou živnost. I tak by se dal nazvat tento snímek. Jenže ono to tak úplně není. Kdo chtěl ještě před zítřkem testovat nastavení svých motocyklů, měl včera poslední možnost. Stejný čas patnáct hodin a stejná teplota plus šestatřicet hodně napověděly, jak to bude ve Starých Pavlovicích vypadat. Závodníci pod vedením Tomáše Topinky brali všechno nesmírně vážně. Zítřek bude maso a ten, kdo si odveze titul mistra republiky dvojic, určitě bude muset sáhnout až na dno sil. Startujeme úderem patnácté hodiny a vy zatím můžete tipovat, kdo si stoupne na bednu.
Liberec – 20. července
I když nebude postavena domácí dvojice při českém šampionátu dvojic na libereckém stadiónu, uděláme to tak, aby se všichni cítili u nás jako doma. Přespříští sobota rovněž připomene jednu z výrazných osobností ploché dráhy a to nejen na Liberecku. Stačí jen vyslovit jméno Alexander Kopecký nebo prostě jen Saša a všechno je jasné.
Saša začínal jako vesnickej kluk, kterého bavilo něco tvořit. Po úrazu na Pionýru bylo jasné, že závodit nebude, ale jeho schopnosti a hlavně člověčí povaha brzo zafungovala. To, že opravoval všechno, co jsme postupně ničili, byl jenom začátek jeho působení. Se Sašou jsem se potkal na stadionu ve Starých Pavlovicích a od začátku bylo jasné, že to může mezi námi fungovat.
Saša a já jsme nakonec oba ve stejném znamení, Beran. To nebyla vždy výhoda, ale alespoň jsem nezapomínal na jeho narozeniny. Se Sašou jsem absolvoval nekonečné množství závodů a to klubovým autobusem, tak i v jeho Škodě 1000 MB, kterou nám i půjčoval.
Saša dokázal to co nám dnes, a to nejen u ploché dráhy schází, a sice položit se do práce pro druhé. Postupně se vypracoval v kouzelníka, co se týká v opravy plochodrážní techniky a Český Dub, kde bydlel, byl tím mezi sportovní veřejností najednou ve středu pozornosti.
Saša udělal Český Dub slavný a to i přesto, že tam nemají ani koleje pro vlak. Tím jsem ho v legraci provokoval, ale nemohl jsem tuto větu používat často, většinou jsem něco potřeboval a podobné legrácky mě mohly stát… Život. Čas ale běžel.
Saša nám oznámil svou diagnózu a nikomu okolo něj nebylo vůbec dobře. Držel se, a to tak, že dokázal sedět v dílně u stolu s rouškou přes obličej a makal a makal. Chtěl do poslední chvilky klukům pomoc, aby to co opraví, mohli zase rozbíjet.
Saša tak zůstává u nás pořád. Škoda, že jeho některé výroky, co vešly nám okolo něho do podvědomí, se nedají publikovat. V sobotu 4. srpna se tedy bude jak závodit o mistrovský titul, tak i vzpomínat na našeho Sašu. Jako na fotografii, kdy jsme ještě jezdili společně a mohli se radovat ze života.
Loading ...
