Praha – 2. února
Zlatý volant je nejstarší motoristickou anketou u nás. O jeho držitelích poprvé hlasovali čtenáři měsíčníku Motor roku 1976 a stejná forma zůstala až do zániku časopisu na prahu jednadevadesátého. Později Zlatý volant obnovila agentura Sport Press, která jej loni dovedla k jubilejnímu čtyřicátému ročníku, a v roce 2006 zajistila debut obdobných cen pro motocyklové závodníky Zlatá řidítka. Letos se anket ujala agentura POZITIF a magazín speedwayA-Z byl opět nominován do odborné poroty.
Švec se má držet svého kopyta. Přestože členové odborné poroty mohou hlasovat ve všech kategoriích a závodní automobily mi jsou blízké už od dětství, moje žurnalistická činnost se týká z obrovské části pouze ploché dráhy.
Jakkoliv bylo lákavé zapojit se do Zlatého volantu, jehož jsem se v rámci čtenářské ankety Motoru účastnil již v dětství a dvakrát se dokonce dostal mezi pár šťastlivců odměněných knihou s podpisem šéfredaktora Miloše Kováříka, přece jen jsem se rozhodl své hlasovací právo uplatnit pouze v anketě Zlatá řidítka.
Tady objektivní hlasování nebylo nikdy snadné. Zatímco automobiloví závodníci mají ve Zlatém volantu oddělené klasifikace dle svých disciplín, jejich motocykloví kolegové jsou, jak se říká, strčeni do jednoho pytle. V minulosti hlasující novinář nominoval šestici borců, jimž dle někdejšího bodového klíče z formule jedna přidělil body od deseti do jednoho.
Letos se však počet volených závodníků snížil na tři v každé kategorii a již jen nominační listina dodaná pořadatelskou agenturou nabízela stovku jmen. Jak tedy spravedlivě vybrat pouhá tři jména?
V mém rozhodování pomohla i skutečnost, že ostatní motocyklové disciplíny přece jen neměly tak oslnivé výsledky jako v předchozích letech. Na rozdíl od ploché dráhy, kterou záplava mezinárodních úspěchů opět neminula.
Není třeba si dělat přehnaně vysoké iluze o úrovni současné domácí motoristické žurnalistiky. Přestože byste marně hledali kupříkladu strhující reportáže s detailními výsledky z motokrosu či šampionátu automobilů na okruzích ve většině tištěných médií, sport levých zatáček zůstává popelkou navzdory všem úspěchům. Paradoxně ve chvílích, kdy na vrcholné plochodrážní akce stojí zájemci o akreditaci ve trojstupu a ne všichni z nich pokládají novinářskou visačku za formu bezplatné vstupenky, aniž by se obtěžovali alespoň náznakem pokusu o nějaký článek.
Ale zpátky k mému hlasování. Václav Milík, absolutní jednička, která není zpochybnitelná ani v kontextu souboje se závodníky v jiných odvětvích. Nabízí se paralela se Zlatou přilbou. Tvrdilo se, že má-li někdo pardubický závod všech závodů vyhrát, jedině on. Pakliže může někdo z plochodrážníků získat Zlatá řidítka, není to nikdo jiný.
Josef Franc, dvojka mého výběru. Soupeři z jeho juniorských časů již dávno pověsili kombinézy na hřebík, ale on je stále v absolutní špičce. Jeho bronz z dlouhé dráhy je nejlepším výsledkem českého motocyklového závodníka v mistrovství světa, nepočítáme-li pochopitelně veteránského mistra světa Martina Žeravu, a freestyle. Třetí ve světovém juniorském superenduru byl i David Cyprián, trojka mého výběru.
Pravda, zápolil jsem s myšlenkou na trojku nominovat nějakého plochodrážního kolibříka, jak jsem činil v minulosti už jen kvůli zviditelnění jejich jmen v širším kontextu. I když jsem se rozhodl jinak, každopádně se mohu dívat komukoliv rovnou do očí i po svém středečním hlasování.
Nyní již nezbývá, než počkat na čtvrtek 22. února, kdy se v kongresovém sále PVA Expo v pražských Letňanech bude konat slavnostní vyhlášení. V duchu nového konceptu soutěže bude přístupné i veřejnosti. Vstupenky jsou již v prodeji a pořadatelé slibují účast Davida Coultharda, Micka Doohana či Hanse Joachima Stucka.
