Přelouč – 26. března
Loni mu sezóna skončila, sotva začala. Poraněná ruka z pádu ve švédské lize jej dostala do role diváka. Letos střídal štěstí a pech. O postup do finále mistrovství světa přišel až v dodatkové jízdě a FIM tentokrát při udělování divokých karet spíše než sportovně přemýšlela politicky. Nicméně čtyři závody z pozice náhradníka odjel a v předčasně skončeném šampionátu mu patří šestnáctá příčka. Družstva v Berlíně nepřinesla splnění medailových snů, jenže s koronavirem přišla mnohem větší pohroma. Avšak na druhou stranu i velká výzva bojovat o evropský ledařský titul na začátku horkého srpna. Díky ní Lukáš Hutla zatím v dílně nepřikryje své ledařské speciály plachtou.

Ledy v létě

„Normálně,“ reaguje Lukáš Hutla na otázku, jak se cítí jako šestnáctý nejlepší ledař modré planety. „I kdybych byl mistr světa, druhej‘ den stejně musím do práce. Podral jsem to na kvalifikaci, ale ve dvou ze tří závodů jsem se v mistrovství světa svez‘.“

Možnost, zda by se pro něho přece jen nenašlo místečko ve startovních listinách v Inzellu a v Heerenveenu, vyloučil neviditelný koronavirus. Na základě vládních opatření boje s ním byly oba mítinky zrušeny. Evropský šampionát v Tomaszi Mazowieckem byl pouze odložen. A než by člověk stačil hloubat kam, pádnou odpověď dali sami polští pořadatelé s osmým srpnem.

„Sezóna byla v trapu,“ přemítá Lukáš Hutla. „Myslel jsem, že už motorky přikryju plachtou, ale v srpnu má bejt‘ Evropa. Psal mě o tom jeden Polák už v Berlíně na facebook, ale odpověděl jsem mu, že se asi upsal.“

Jenže ona je to přece jen pravda. „Bude to nebezpečný, když si na to sednem‘ po půl roce,“ uvědomuje si přeloučský ledař. „Bylo by lepší, kdyby tam byl předtím nějakej‘ trénink. Myslel jsem, že je to fake news. Uvidíme, co vymyslej‘. Každý svezení je dobrý, ale nevím, jestli je ideální na to takhle skočit.“

Žert přeměněný na realitu

Už jsme se letmo zmínili o německé metropoli… „Berlín?“ vytuší Lukáš Hutla další směr našeho vyprávění. „Těšili jsme se, ambice byly. Před první jízdou jsme si dělali z kluků srandu, že byli loni poslední, tak my budeme letos předposlední. Ani jsem nevěděl, že se to stane realitou.“

Loni byl zraněný nejen on, ale také Jan Klatovský. V Togliatti tedy jeho otec Radek v roli kouče vedl na nástup Jana Klauze, Lukáše Volejníka a Andreje Diviše. Posledně jmenovaný byl nyní náhradníkem, zatímco v hlavní sestavě figurovali oba navrátilci. Jan Klatovský a Lukáš Hutla.

„Bylo teplo a led měkkej‘,“ vzpomíná Lukáš Hutla. „V pátek při tréninku to byl ještě luxus. Ale sobotu a neděli pršelo a už to nebylo ono. Jenže pro každýho je to stejný. Ale co budu říkat, posrali jsme to. Když už se to vyjezdilo na to tvrdší, šlo to.“

Ledařova příprava na srpen

Přitom letošní ledařská kampaň začínala pro Lukáše Hutlu velkým otazníkem. „Ani jsem nevěděl, co s tím ramenem,“ připomíná svůj loňský pád ve švédském Böllnäsu. „Párkrát jsem se svez‘ na krosce a hned jsme jeli do Ruska.“

Ve fyzické přípravě byl hodně omezený. „Omezil jsem stravu, abych neměl břicho,“ líčí. „Začal jsem posilovat až v listopadu. Aspoň ty ruce, abych z motorky nespad‘. Necejtil jsem se na ní, ale bolelo to jen trochu. Teď jsem to otestoval, že jsem šel na držku (smích). Ale kam jsem ruku dal dřív, už ji nedám nikdy.“

Všechno zlé je obyčejně pro něco dobré a kdoví, zda staré české rčení nebude platit i při srpnovém mistrovství Evropy. „Budu se připravovat, rameno je sjízdný,“ má Lukáš Hutla jasno. „Teď jedině posilovna a motokros. A v Polsku to bude pro každýho stejný. Nikdo nemůže trénovat na ledě.“

Foto: Pavel Fišer, Karel Herman a Kiril Ianatchkov