Pardubice – 3. června
Pouze sto padesát diváků mohlo dnes o poznání přísněji střeženým vstupem vejít do ochozů svítkovského stadiónu, aby se stali svědky prvního dějství přeboru o poháru AČR. Ani jednou neprohrál Eduard Krčmář, který však své patnáctibodové maximum neměl zadarmo. Nejprve musel udatně bojovat s Petrem Chlupáčem a v rozjížďce s číslem sedmnáct jej setsakramentsky potrápil Josef Franc. Vyrovnaný boj ve slunečném podvečeru zuřil také o další místa pódia, které však vzhledem ke stále platným restrikcím ministerstva zdravotnictví bylo pouze virtuální. Navíc nikdo z účinkujících v tomto dramatu neměl své svědomí čisté, co se zaváhání týká. Ondřej Smetana v urputném souboji rozjížďky s číslem jedna podlehl Zdeňku Holubovi. Tomu však záhy po startu páté jízdy vynechal motor, což skončilo pádem, cestou sanitkou k vratům depa a jadrnými slovy cestou do boxu. Martin Málek si na úvod vyšlápl na Josefa France, ale poté příliš dlouho setrval u původního nastavení. S ním nebyl maximálně spokojený ani Petr Chlupáč, Hynek Štichauer zase postrádal rychlost především v devatenácté jízdě. Nakonec musel rozhodovat rozjezd, v němž Josef Franc vyzrál na Ondřeje Smetanu. Doprovodné mistrovské klání dvěstěpadesátek se stalo kořistí Jaroslava Vaníčka. Adama Bednáře připravil o tři body prasklý sekundární řetěz, Vojtěch Šachl zase spadl těsně před cílem. Přivodil tak horké chvilky Janu Jeníčkovi, jenž mítink nedokončil, nicméně větší zdravotní újmy neměl dojít.
Po sedmi měsících konečně závodění
S prvním oficiálním závodem koronavirové sezóny to nebylo vůbec jednoduché. Pořadatelé museli dodržovat spoustu vládních nařízení, jejichž logika se v řadě ohledů dala vykládat všelijak. Jejich porušení by ovšem mohla zažehnout průšvih nevídaných rozměrů, na jehož důsledky bylo radno spíše nemyslet.
Zájem o plochou dráhu ve slunečnou středu byl náramný. Kdo ovšem neměl na svém zápěstí šedivou pásku, byl bez šance projít vstupní bránou na hlavní tribunu. Nemohlo na ní usednout více než sto padesát duší. A tak bylo ve Svítkově možná poprvé v celé historii absolutně vyprodáno.
Milan Dobiáš vysvětluje své odstoupení ze závodu:
„V Plzni, jak byla rozlučka s Romanem Mádym, jsem upadl. Špatně jsem si hnul s nohou, asi mám natržený vazy.“
Již trénink určil podobu vlastního závodu, když se v péči primáře Tomáše Brože ocitnul Milan Dobiáš. V sobotu na plzeňských Borech skončil pod nafukovací bariérou a dnes během pár koleček bohužel poznal, že závodit nemůže. Trojice pražských mladíků, kteří se připravovali na kvalifikaci, si tím pádem mohla rozebrat tři volná místa v hlavní šestnáctce rovnou.
Nástup padl na vrub vládních opatření a po dvou jízdách mistrovství čtvrtlitrů odstartoval také přebor o pohár AČR. Zimní přestávka, jejích délku Petr Moravec na stránkách oficiálního programu spočítal na neuvěřitelně dlouhých 227 dnů, skončila dramatickou rozjížďkou s číslem jedna. Nejlepší start v ní vystřihnul Zdeněk Holub.
Jenže Ondřej Smetana se vnějškem první zatáčky rozjel jako blesk. Na začátku protilehlé rovinky převzal vedení. Zdeněk Holub však držel vnitřek a ve druhém výjezdu byl opět na čele. Vyhráno ovšem neměl, jeho klubový kolega mu nedopřál vteřinku klidu. Nakonec se prvním vítězem stal Zdeněk Holub.
Tři body posléze inkasoval Eduard Krčmář, který se ovšem musel razantně vypořádat s Petrem Chlupáčem. Dravý Pražan, který má za sebou intenzivní přípravu, dnes nedokonči trénink. A tak litoval, že nastavení motocyklu nemohl vychytat optimální nastavení.
O překvapení se v rozjížďce s číslem tři postaral Martin Málek. V úvodním nájezdu se jen mihnul okolo Josefa France. Nepustil jej před sebe ani na okamžik ani, když Pražan vsadil vše na vabank posledního výjezdu. Udeřil s vytrčenou nohou, ale na metě přesto zaostal. Seznam úvodních vítězů uzavřel Daniel Klíma, který si ve čtvrté jízdě poradil s Hynkem Štichauerem.
Eduard Krčmář neprohrává
Právě Hynek Štichauer byl zaskočen, že po první úpravě jely dvěstěpadesátky jen jednu jízdu místo dvou jako na úvod mítinku. Nicméně dvouminutový limit stihnul. Než stačil pořádně udeřit na Zdeňka Holuba, jenž se opět blýsknul raketovým startem, Pražan v prvním výjezdu zpomalil a upadl.
Zdeněk Holub vysvětluje své patálie v rozjížďce s číslem pět:
„Zastavil se mi motor. Zakouslo se mi zadní kolo, myslel jsem, že to byl řetěz. Jsem celej‘, mám nějaký bebíčka, ale ty jsou zanedbatelný. Jen jsem nasranej‘!“
Sanitka Zdeňka Holub odvezla za bránu do depa. Se spoustou nadávek odkulhal nahoru k boxům, odkud se po chvilce spustil Hynek Štichauer. Čekalo jej hladké vítězství ve stylu start – cíl před Martinem Málkem. V šesté jízdě přišel o punc neporazitelnosti rovněž Daniel Klíma. Po vylétnutí pásky mírně zaostal a mohl jen sledovat, kterak se Petr Chlupáč snaží dostat před Josefa France. Zkušený rutinér měl však věci naprosto pod kontrolou.
Skvělou show uspořádal Ondřej Smetana v rozjížďce s číslem sedm. Start by si za zlatý rámeček nedal, ale v úvodním oblouku za sebe poslal Filipa Hájka. V té chvíli vedl Martin Gavenda. A pokud se jeho náskok zdál dostatečný, Ondřej Smetana jej přesvědčil o opaku. Ve druhém kole se v zatáčce u depa přehnal okolo Moravana.
V aktuální klasifikaci se Ondřej Smetana posunul na hranici pěti bodů. Nebyl rozhodně sám. Stejným skórem na konci druhé série disponovali ještě Martin Málek, Josef Franc a Hynek Štichauer. Víc měl pouze Eduard Krčmář, který bez větších problémů opanoval osmou jízdu stylem start – cíl. Dopředu se drali i ti, jejichž ambice nesnížila ani smůla.
V první řadě Zdeněk Holub, který Petra Chlupáče nenechal v deváté vyhrát ani při třetím výjezdu na ovál. Zato Eduard Krčmář triumfoval také v rozjížďce s číslem jedenáct. Upevnil své vedení, ale zároveň modeloval pořadí za sebou. Vystřelil rychle do vedení. A když se po něm sápal Daniel Klíma, vyvezl jen na mantinel úvodního výjezdu.
Z mely těžil rovněž Ondřej Smetana, který se ve druhé zatáčce posunul na druhou příčku. V ten moment jej ale od vedoucího Slaňáka dělila téměř celá rovinka. Pražan jistě litoval, že jeho lepší motor ztratil v předchozí sérii kompresi. A to tím spíše, pakliže náhradní agregát se příliš nehodil na dlouhé ovály.
Nástup Eduarda Krčmáře zachytil Josef Franc, jenž tvrdě v úvodním výjezdu rozjížďky s číslem zbavil vedení Hynka Štichauera. V aktuální klasifikaci ztrácel na slánského leadera jediný bod. Stejná hodnota jeho samotného dělila od dvojice Ondřej Smetana – Hynek Štichauer.
Dvacet jízd nestačí
Ve třinácté jízdě vstoupil do boje o přední místa také Filip Hájek. „Po úpravě to odstartovalo a jelo to,“ komentoval pražský závodník svůj hladký triumf ve stylu start – cíl. Zprvu se po něm sápal Daniel Klíma, jenže po problémech s karburátorem zůstal ve druhém kole stát. Jeho druhou příčku zdědil Zdeněk Holub, avšak přes svého vedoucího klubového kolegu se dostat nedokázal.
Hned nato Eduard Krčmář prodloužil svou vítěznou šňůru na úkor Hynka Štichauera. Jenže Josef Franc, jeho nejbližší soused v průběžné klasifikaci, v patnácté jízdě zaváhal. Po startu nestihnul Ondřeje Smetanu, nicméně obořil se na něho již ve druhé zatáčce.
Leč její spodní stranou cesta dopředu nevedla. Josef Franc si svého rivala i nadále oťukával, po venku nabíral rychlost. V předposledním oblouku byl hodně rychlý a hodně blízko předjetí, avšak Ondřej Smetana mu dokázal ještě poodjet. Před závěrečnou sérií stáli oba v průběžné klasifikaci o dva body za slánským leaderem.
Nebylo zase až tolik těžké odhadnout, že právě oni dva by šli s Eduardem Krčmářem na stupně vítězů, kdyby je ovšem vládní restrikce nezakázaly. Navíc když Martina Málka nula z jedenácté jízdy konečně donutila udělat změny v set upu motocyklu a on v rozjížďce s číslem šestnáct změřil Petra Chlupáče.
Josef Franc přemítá nad duelem s Eduardem Krčmářem v sedmnácté jízdě:
„Nejspíš moje chybička. Od startu jsem na to neměl, ale za půl kola jsem byl první. Snažil jsem se, ale pak zase nic. To je život. Člověk se musí naučit prohrávat.“
Eduard Krčmář se v žádném případě nechtěl vydat na cestu kompromisů. V sedmnácté jízdě odstartoval jako z partesu. Josef Franc však na něho v první zatáčce udeřil zprava. I když jej slánské eso zavřelo na mantinel, na protilehlé rovince vedl Pražan. Avšak všeho dočasu!
Borci projeli do druhého okruhu, v jehož první zatáčce přiletěl Eduard Krčmář z pravé strany. Dostal se dopředu, a když jej šachovnicová vlajka v rukou Jaroslava Kocka přivítala v cíli jako prvního, byl z něho vítěz závodu. A Josef Franc musel čekat, jak se věci vyvinou dál.
V rozjížďce s číslem osmnáct se Martin Málek musel znovu proklínat za svou liknavost v otázce nastavení. Cpal se před Václava Kvěcha a Filipa Hájka tak vehementně, že plzeňský závodník musel hledat spásu před hrozící kolizí, až vyjel na trávník.
„Jak jsem musel klapnout, uhnul jsem a už jsem to nevyvrkal,“ vyprávěl o chvilku později v depu. Na dráze se už Petr Chlupáč postaral o prodloužení dnešního mítinku. Vnějškem první zatáčky se přenesl do vedení, které sebral Ondřeji Smetanovi. Zatímco on se konečně dočkal prvního vítězství, jeho kolega musel do rozjezdu proti Josefu Francovi.
„Smetáka už člověk taky nemůže podceňovat,“ glosoval později Josef Franc průběh dodatkové jízdy. Právě proto zároveň s letem pásky k pardubickému nebi vyrazil nekompromisně na první příčku a nedal Ondřejovi Smetanovi jedinou příležitost k útoku.
Ambice přenesené ze stopětadvacítek
Ještě než sezóna začala, Vojtěch Šachl a Jan Jeníček se už museli potýkat se zadřenými motory. Ovšem dnešním problémem se měly stát sekundární řetězy. Jako první prasknul Janu Hlačinovi, jenž musel zastavit ve druhém kole rozjížďky s číslem jedna.
Její drama ovšem začalo o něco dříve. Vojtěch Šachl, který si do dvěstěpadesátek přinesl velké ambice z kolibří kubatury, skončil polapený v pásce. Putoval na trestnou čáru, ale rychle překonal svůj handicap. Ještě v prvním nájezdu podjel čtvrtlitrového debutanta Josefa Novotného. Stihnul ještě předčit Jana Hlačinu, než jej vyřadila zmiňovaná porucha.
Poté zkracoval vzdálenost od vedoucího Adama Bednáře, k němuž mu na metě chybělo bratru pět metrů. V depu se nestačil ani ohřát a musel opět na dráhu k druhé jízdě. Vlády se v ní ujal Jaroslav Vaníček, který se od Vojtěcha Šachla v první zatáčce nenechal podjet. Nicméně nová chabařovická akvizice zamířila v úvodním oblouku na vnější stranu a přece jen se dostala do vedení.
Jaroslav Vaníček dokázal ještě kontrovat a na chvíli se na první místo vrátit. Ovšem Vojtěch Šachl znovu vedl ještě před druhou zatáčkou. Podobnou bitvu o prvenství si Jaroslav Vaníček zopakoval v rozjížďce s číslem tři. Po startu měl za sebou Adama Bednáře, jehož útoku v první zatáčce druhého kola podlehl.
Po vnitřní čáře se však znovu dostal na první pozici již v následujícím oblouku. Byť Adam Bednář neztratil nic ze své bojovnosti, dopředu se už nedostal. Inu, rivalita ze stoětadvacítek přešla i o kubaturu výše. Trojice hlavních favoritů se navíc v půlce závodu dělila o vedení s pěti body. Jenže co se nestalo…
Petr Šachl vyprovází svého syna Vojtěcha do páté jízdy:
„Teď trojku, pak ještě jednu a vítězství máme doma!“
Adam Bednář jezdil ve čtvrté jízdě za vedoucím Jaroslavem Vaníčkem, když mu prasknul sekundární řetěz. V rozjížďce s číslem pět se Vojtěch Šachl dostal před Jaroslava Vaníčka na začátku třetího kola, ale v posledním oblouku upadl. Do jeho ležícího motocyklu ke všemu vrazil Jan Janíček.
Pardubičan musel ze závodu odstoupit, zatímco Vojtěch Šachl tlačil motocykl pro bod. Samozřejmě, že marně, protože Tomáš Topinka by musel být rozhodcovský analfabet, kdyby jej nevyloučil. První v cíli byl Jaroslav Vaníček, který se stal vítězem celého závodu. Vojtěch Šachl zachránil druhé místo, když v první zatáčce rozjížďky s číslem šest předčil Adama Bednáře i Jana Hlačinu.
Hlasy z depa
„První závod byla taková zkouška, jak se cejtím na novou sezónu,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „S Pepem to byla pěkná jízda, fair play, hlavně, že jsme dojeli zdraví do depa. Když nic jinýho není, jezdím tyhle přeboru. V Plzni nevím, víš přece, že nikdy neříkám nic dopředu (smích).“
„První závod v sezóně byl vždycky na Markéta Open,“ připomínal Josef Franc zvláštnosti letošního plochodrážního roku. „Letos to je jinak, ale nakonec dobrý. Přijel jsem nezkurvit si jméno. To se jakžtakž povedlo. Je to dobrý, když to tak půjde dál, nemusím se stydět. Je mi líto dvou bodů, není to ale špatný. Spokojenost, děkuju Bulharovi, závod se poved‘.“
„Trošku trápení zezačátku,“ připouštěl Ondřej Smetana. „První dvě jízdy to nejelo, byl to nejlepší motor a ztratil kompresi. Pak jsem musel jet na druhým motoru, co je na krátký dráhy. Škoda první jízdy se Zdendou, moh‘ jsem bejt‘ druhej‘. Byla to pěkná jízda. Jeli jsme čistě, já to protáh‘, ale on mi tam místo nenechal. Dneska mě to moc bavilo.“
„Tož dobré,“ usmíval se Martin Málek. „Začátek super, nečekal jsem, že spráskám Pepu. Seděl jsem na tom dneska potřetí. Jednou jsem měl trénink v Březolupech, jednou v Praze, jinak to nestíhám. Jsem spokojený. Problém byl, že jsem v prvních třech jízdách nechal stejné nastavení. A chtělo s tím už něco dělat. Ale začátek dobrý, konec dobrý. Jen po té zimě jsem v červnu nějaký ztuhlý (smích).“
„Závody byly hezký,“ neskrýval Petr Chlupáč. „Na první závody fajn, že jsme dojeli živí a zdraví. Nedojel jsem trénink, špatná příprava mechanika, takže jsme to neměli doladěný. Kdybych to měl jak ve druhý jízdě, mohlo to s Edou dopadnout jinak. Ale dobrý. Pěknej‘ večer.“
„Pokazil jsem start v poslední jízdě, jinak bych je objel,“ vracel se Hynek Štichauer ve svém komentáři ještě k průběhu rozjížďky s číslem devatenáct. „Krásný závody, ale já si přijdu nějak pomalej‘. Buď jsem tlustej‘ nebo to nejede. O tom ten přebor je, abych si to vyzkoušel. Ale deset bodů z pěti jízd není podle mých představ.“
„Na hovno,“ vrčel Zdeněk Holub. „Stroje nevydržely, je to škoda. První závody a hned jsme si to vybrali. Ale to je speedway.“
„Blbě,“ reagoval Daniel Klíma na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak to dnes viděl. „Zezačátku dobře, ale ve druhý jízdě jsem to pokazil sám. Pak mi to nevycházelo. A když jsem dal větší trysku, zahlcovalo se to.“
„Na první závod se mi jelo pěkně,“ pochlubil se Filip Hájek. „První tři jízdy se laborovalo, ale pak se to chytlo. Se Zdendou to zrovna odstartovalo. Ještě po úpravě a jelo to.“
„První jízdu se utrh‘ šroub plynu, musel jsem měnit celej‘ heft,“ popisoval Jaroslav Petrák. „Jako dobrý, ale potřeboval bych bejt‘ trošku rychlejší. Začíná se od začátku, sice opožděně, ale kdyby to mazalo, člověk to tam dá. Musím se hlavně modlit, aby vydržel motor.“
„Jsem zadřel motor v poslední jízdě,“ mračil se Daniel Šilhán. „Nic moc, nemoh‘ jsem to doladit a pak se to drblo.“
kvalifikace:
| původní záměr měl Pavla Kuchaře (Praha), Michala Bašteckého (Praha) a Jakuba Exlera (Praha) přivést na startovní rošt jediné jízdy, která měla rozhodnout o dvou účastnících hlavního závodu a náhradníkovi. Po odstoupení Milana Dobiáše z hlavního závodu ovšem pozbyla smyslu a byla zrušena. |
hlavní závod:
| 1. Eduard Krčmář, Slaný | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Josef Franc, Praha | 2 3 3 2 2 | 12+3 |
| 3. Ondřej Smetana, Praha | 2 3 2 3 2 | 12+2 |
| 4. Martin Málek, Březolupy | 3 2 0 3 3 | 11 |
| 5. Petr Chlupáč, Praha | 2 2 2 2 3 | 11 |
| 6. Hynek Štichauer, Pardubice | 2 3 2 2 1 | 10 |
| 7. Zdeněk Holub, Praha | 3 X 3 2 1 | 9 |
| 8. Daniel Klíma, Praha | 3 1 1 E 3 | 8 |
| 9. Filip Hájek, Praha | 1 1 1 3 2 | 8 |
| 10. Václav Kvěch, Plzeň | 1 0 3 1 L | 5 |
| 11. Jaroslav Petrák, Pardubice | E 2 0 1 2 | 5 |
| 12. Daniel Šilhán, Pardubice | 1 1 2 1 E | 5 |
| 13. Pavel Kuchař, Praha | 0 1 1 1 1 | 4 |
| 14. Martin Gavenda, Březolupy | 1 2 0 0 0 | 3 |
| 15. Michal Baštecký, Praha | 0 0 1 0 0 | 1 |
| 16. Jakub Exler, Praha | 0 0 0 0 1 | 1 |
| 17. Milan Dobiáš, Slaný | – – – – – | DNR |
Poznámka: Milan Dobiáš ze závodu odstoupil, když si při tréninku obnovil zranění ze sobotního tréninku v Plzni
MR 250 ccm:
| 1. Jaroslav Vaníček, Praha | 2 3 3 3 | 11 |
| 2. Vojtěch Šachl, Chabařovice | 2 3 X 3 | 8 |
| 3. Adam Bednář, Praha | 3 2 E 1 | 6 |
| 4. Jan Hlačina, Pardubice | E 0 2 2 | 4 |
| 5. Jan Jeníček, Pardubice | 1 1 2 – | 4 |
| 6. Josef Novotný, Pardubice | 1 0 1 1 | 3 |
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Petr Makušev
