Bedřichov (Liberec) – 19. března
Bráno z plochodrážního hlediska patřil ke Mšenu téměř stejně neodmyslitelně jako hrad Kokořín. S osudem středočeského klubu spojil svůj druhý návrat na plochodrážní ovály v roce 2000. Postupem doby plnil spíše úlohu jezdícího kouče, přičemž vrcholem jeho úsilí se stal loňský urputný boj o extraligový bronz. Nicméně rozhodnutí mšenské valné hromady nezvolit ho do svého výboru jej donutilo řadu věcí přehodnotit. Také o tom hovoří zkušený František Liebezeit v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z. Řeč však přijde rovněž na loňskou sezónu včetně nešastné baráže, motivy jeho dvou návratů k závodění nebo plánech na letošní rok. Na své si opět přijdou samozřejmě i čtenáři, kteří vložili své dotazy.


speedwayA-Z: „S plochou dráhou jsi začínal v polovině osmdesátých let. Co tě k ní vlastně přivedlo?“
František Liebezeit: „První závod jsem jel v šestaosmdesátém. Byl jsem fotbalista, hrával jsem krajskej přebor v žákách a byl i v reprezentaci kraje a Čech. Pak jsem však šel na střední školu do Prahy. Přestoupil jsem do Poldi a ty mě vyjednali tréninky na Spartě. Tam to bylo dvoufázový. Já neznal Prahu a bylo to takový, že mě to otrávilo. Prostě mladej kluk v pubertě. Táta byl fanda do závodění. Jednoho dne se stalo, že mi v mejch dvanácti letech přivezl plochodrážního půllitra, údajně po Zdeňku Kudrnovi. Začal jsem na něm lítat po poli a fotbalovým hřišti. Taky jsem jezdil motokáry, ale to byla vize táty. Když pak přišly úspěchy ve fotbale, motorky utichly. Ale tréninky na Spartě mě otrávily a já začal chodit na Markétu. Bylo nás tam dvacet a do střediska jich šlo šest. A já byl ten šestej. Rozhodovalo se na kvalifikaci na Markétě. A někdo mi třeba i před jízdou povolil svíčku a ta mi za jízdy vystřelila. Ve středisku to šlo nahoru. Byli tam kluci jako Zdeněk Schneiderwind nebo Péa Vandírek. Třeba Zdeněk mě vůbec neznal, ale přišel za mnou a řekl, když budu mít problém, můžu za ním kdykoliv přijít. To mi zní dodnes v uších. Ale tehdy jsem tomu nedával sto procent. Jel jsem třeba na mistrovství světa s motorem, co dělal táta v dílně. Jiný možnosti nebyly. A lidi, co jsem v Poháru míru a přátelství porážel, mi pak dávali půl kola. Nikdy jsem se nepřehoupnul mezi nejlepší. Byl jsem dobrej, ale mezi ty nejlepší jsem se nedostal. Sem tam jsem se ale blýsknul. Z Prahy jsem pak trošičku ve zlém odešel do Slaného. A pak jsem z ekonomických a rodinných důvodů skončil. Navíc se tenkrát zabil Jirka Hurych a to sehrálo taky svoje.“

speedwayA-Z: „Krátce po sametové revoluci jsi se závoděním přestal, ale brzy jsi se opět do sedla plochodrážního motocyklu vrátil. Jaké jsi měl důvody k návratu a jaké k dalšímu konci?“
František Liebezeit: „Hlavně psychika. A předtím jsem to dělal dlouho a navíc já jsem impulsivní. Oženil jsem se a to je svoboda v háji a učíš se žít jinak. Chybělo mi vybouření se a adrenalin. A tak mi žena řekla, a jdu znovu závodit. A to nám oběma pomohlo. Podepsalo se na mě to, že jsem skončil. Navíc to bylo po rebelsku, že jsem řekl, že jim na to seru. Mrzí mě, že jsem přitom ublížil i lidem jako je pan Rosůlek. Mám ho rád, dokáže stmelit nestmelitelné. Choval jsem se, jak jsem neměl. První závod byl Divišov (čtvrtfinále mistrovství republiky jednotlivců v květnu 1993, v němž František Liebezeit skončil třetí za Janem Schináglem a Vladimírem Višváderem – pozn. redakce). Jel jsem tam, že to vezmu jako trénink. Předtím jsem měl za sebou jen jeden trénink ve Slaném. Objel jem jen čtyři kola a zadřel. Proto mě ten Divišov překvapil. A překvapilo to hlavně lidi ve Slaným. Nepočítali se mnou, ale já se tak dostal do extraligy. Jako nezapomeneš jezdit na kole, nezapomeneš ani plochou dráhu. Je to hlavně o psychice a jak ten sport máš rád. Druhej konec přišel v devadesátým čtvrtým. Měl jsem před dokončením barák a dceru na cestě. V Pardubicích se jelo čtvrtfinále mistrovství republiky. Řekl jsem si, že ten závod ukáže, jestli pojedu i dál. Když postoupím, budu pokračovat. Jel jsem rozjezd a nepovedlo se. Hned jsem všechno prodal, aby mě to nelákalo. Věnoval jsem se rodině a práci. A to trvalo pět a půl dlouhých let.“

speedwayA-Z: „Svůj druhý comeback jsi spojil se Mšenem přelomu tisíciletí. To jsi bez ploché dráhy nemohl být?“
František Liebezeit: „Změnil se rodinnej život. Rozešli jsme se a já byl psychicky na dně. Přišel jsem taky o práci a začal podnikat. A já nejsem typ, co se chodí vyplakat do hospody. Koupil jsem si silniční motorku, ale to mě neuspokojovalo. Začal jsem se jezdit dívat na závody. Sám jsem se hecoval, že tomuhle nebo tamtomu bych dal. A tak jsem oslovil Láďu Dvořáka. Hrozně mi pomohl. Také Milan Špinka, když jsem za ním přišel, jestli bych nemohl na Markétě trénovat. Poslal mě do Mšena, že tam obnovují tradici plochodrážních závodů. Nechtěl jsem to dělat na půl. Na ležáku jsem se nemohl srovnat. Ale třeba na prvním tréninku jsem dal Tomáši Suchánkovi půl rovinky. Nástup do závodů byl pozvolnější. Měl jsem štěstí, že v první lize nebyli tak dobrý jezdci. Bodoval jsem tam a dělal třeba deset, jedenáct bodů. pak se ale první liga začala vyrovnávat. Všichni se zlepšovali a přišli také noví a draví. Dnes jsem na tom jezdecky líp než v letech 2000 nebo 2001, ale mám přitom horší výsledky. Můj výkonností růst už není takovej. A teď přijde éra třeba Matěje Kůse nebo Adama Vandírka. To jsou další, co zas budou přede mnou. Začal jsem dělat i manažerskou práci, což mě bavilo a bylo zajímavější, než když jedeš.“

speedwayA-Z: „Mšenu jsi věnoval opravdu hodně. Přesto jsi počátkem měsíce nedostal od jeho valné hromady důvěru k práci ve výboru. Mohl bys to nějak komentovat?“
František Liebezeit: „Řeknu to upřímně. Do výboru se nehrnu a ani mi to nechybí. To, že ty lidi rozhodli, že v něm nebudu, beru jako jejich ocenění mý práce. Už ale to, že ve výboru je
zástupce jezdců, může být přínos. Ale jak říkám, beru to jako ocenění mý práce ve Mšeně. Na valný hromadě by se ve mně krve nedořezal, když mě lidi nechtěli. V tu chvíli jsem se rozhodl, že budu jen řadovej jezdec. A zkusím zvýšit svou výkonnost jako předtím, než jsem se začal věnovat mladším. Už jim nebudu dávat přednost, chci jim být konkurentem a vědět, zda jsou lepší nebo ne. Ve Mšeně mi nikdo neřekl ani popel. Třeba se fakt nehodím do výboru svým přístupem nebo náplní práce nebo jsem jim nepříjemnej. Vím, že jak sednu na motorku, celej výbor mě bude u prdele, ale teď jsem z toho smutnej. Ale museli mít důvod a já dospěl k tomu, že jsem asi něco dělal špatně. A taky k některým lidem měním svůj přístup. Budu to ale brát s nadhledem z pozice závodníka.“

speedwayA-Z: „Loni jsi v šampionátu jednotlivců nastoupil do semifinále v Divišově. Co stálo za tvým třináctým místem? A láká tě prestižní šampionát i letos, když má finále opět ve Mšeně?“
František Liebezeit: „Jediná věc. Nevyježděnost. Nevím, kolikátej to loni byl můj závod, ale psychicky to nebylo tam, co mělo. Bylo to jen v tomhle. To je to, že jsem se dělil na manažera, aby kluci jezdili a mělo to smysl, a na jezdce. A takhle to pak dopadlo. Už když jsem do Divišova jel, nedával jsem si moc velký šance dostat se do osmičky. Letos to bude už jenom na mně. Budu muset něco ukázat a ty kluky porážet. V každým případě se chystám na jednotlivce i dvojice. Nevím, jestli se však do semifinále dostanu. Nominace se dělá dle výsledků a už loni jsem se tam dostal jen tak tak. Letos to asi nevyjde. Ale i kdybych byl jen jako náhradník, určitě tam pojedu. Víš, jak to v semifinále vždycky vypadá. Jezdit budu, ale kde, to ještě nevím.“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky dvojic jsi nastoupil s Jakubem Hejralem. Jaký to byl závod?“
František Liebezeit: „Kuba mě ohromně překvapil. Dravej, bojovnej. A navíc tu dvojici táhnul. Mně se povedla jediná jízda s Bogasem. Jinak jsem nestačil. Je chyba, že se Kuba tehdy v tom Divišově zranil. Trošku ho to přibrzdilo. Je to dříč. Myslel jsem, že to bude druhej Venca Milík. Taky začal pozdě. Kuba dokázal najít na závodění i peníze a loni během půl sezóny šel ohromně nahoru. Neskutečnej dříč. Je škoda, že zatím není vůbec ani na soupisce. Letos jsem zatím přihlášenej sám jako Mšeno 2. Mšeno 1 je zatím jen Áďa. Snad bude i Stojanowski. Uvidíme, kdo bude dál. Jestli Tonda Šváb nebo výkonnostně Karel Průša nebo Věrouš Kollert. Mšenský dvojice se budou uzavírat až podle toho, jak dopadne nominace do páru A. A pokud bude moje výkonnost slabší, neřeknu ani slovo, když v béčku pojede někdo jinej. Nebudu se někam cpát za každou cenu. Radši si dobře zatrénuju než špatně zazávodím.“

speedwayA-Z: „Loni prožilo Mšeno svou nejlepší sezónu v extralize vůbec. Přesto paradoxně skončilo až čtvrté, by jste dlouho okupovali bronzovou příčku. Stál za tím pech nebo něco jiného?“
František Liebezeit: „Už jsme neplatili nováčkovskou daň. Byli jsme otrkanější, i když jsme neměli papírově tak vyrovnanej mančaft jako Pardubice, Praha a někdy i Slaný. Spíš jestli oni nešli dolů. Byla tam i dost smůla ze strany Prahy. Tonda Šváb se zbořil a Bohouš Brhel, na kterým stavěli, měl výpadky. Je ale fakt, že jsme dokázali závodit se Slaným a ten podává stabilní výkony. Možná je to i tím novým systémem. Díky taktický rezervě jsme eliminovali to jedno slabý místo. A to je možná ten důvod, proč Mšeno šlo nahoru. Já se ve Mšeně snažil prosazovat sportovní věci a do jinejch jsem nekecal. A loňská extraliga je pro mě ohromnej úspěch. Nikdo nečekal, že bychom byli dlouhodobě vážným konkurentem Olympu. Proto je to jasnej úspěch.“

speedwayA-Z: „Kromě smůly však loňská sezóna přinesla Mšenu také vyřazení z extraligové čtyřky. Jak se dnes díváš na rozhodnutí vycouvat z baráže?“
František Liebezeit: „Byl jsem z těch, co se přikláněli k tomu nejet to. Převládala ekonomická stránka, ale ve skrytu duše jsem kalkuloval s tím, že se letos stejně pojede v pěti. Proto mi přišlo nerozumný vyhazovat peníze – jak naše, tak plzeňský. Je mi líto, že pak nepřevládnul rozum a vyhrál šprajc, když Mšeno nechtělo baráž, a nejede extraligu. A že se při rozhodování o podobě extraligy na to nedívali z našeho úhlu pohledu. Měli jsme finanční problémy a všichni to věděli. Mohli se zamyslet, že peníze chybí a že Mšeno je menší klub než Praha, Pardubice a Slaný a přesto jsme měli farmu, dvě juniorský družstva a zajeli zatím nejlíp v extralize. A že taky tohle způsobilo naše problémy. Stalo se to, že se dost lidí namíchlo, že naším odstoupením z baráže utrpěla sportovní stránka. To přiznávám. Věřím tomu, že už v příští sezóně se extraliga pojede v pěti. A já budu všema deseti pro. Jet nejvyšší ligu by mělo bejt umožněný každýmu klubu. A pak bude jedině plusem každýho celku, aby postavil farmu. Závodů je málo a extraligoví jezdci se ještě rádi svezou v první lize. Tam nejde o peníze, ale o to si dobře zazávodit. Tak by to mělo bejt stavěný. Když degraduješ tým, bude mít problémy se sponzorama a kluci budou naštvaný, že nepojedou extraligu. A pak ten klub třeba úplně skončí. Kdybych se o baráži rozhodoval dnes, řek‘ bych, že pojedem. A byl bych první, co na tom stadiónu v Plzni bude stepovat. Odstoupení beru jako svou chybu na konci sezóny. Ale chtěl bych, aby všichni pochopili náš úhel pohledu. My jsme prostě těch osmdesát tisíc neměli. Nebylo to o tom ušetřit a pak chtít extraligu v pěti.“

speedwayA-Z: „Na rozdíl od extraligy to Mšenu v první lize stejně jako předloni moc nešlo. Na stupních vítězů jste stáli pouze jednou, přičemž sestava nebyla vůbec špatná. Co za tím vězí?“
František Liebezeit: „Je to tím, že první liga šla ohromně nahoru. Stabilně jezdili extraligoví jezdci jako Robin Král, Radek Smolík, Ríša Wolff nebo Tomáš Suchánek. Ti klidně dokážou v extralize udělat až deset bodů. Já neměl špatnej mančaft, ale byl juniorskej. Kluci závodili. Nedá se říct, že by jako předloni dojížděli půl roviny za ostatníma. Přesto to na bednu nestačilo. I díky Plzni se první liga vyrovnala. Výkonnostně jsme dolů nešli. U nás ve Mšeně dost lidí zpočátku nebylo nakloněnejch tomu, abychom první ligu jeli. Já si to ale prosadil. Chtěl jsem, aby se naši kluci mohli vyrovnávat. To byl případ Filipa Šitery. A díky první lize vyrostl třeba i Zdeněk Simota. První liga urychlila nástup dalších novejch jezdců.“

speedwayA-Z: „A co 1. liga 2005? Objevují se i hlasy, že hostování Antonína Švába a Adriana Rymela ve Mšeně není příliš fair…“
František Liebezeit: „Filip Šitera ve Svitavách je ale přece to samý. Tohle hostování je vytvoření dalších závodů pro jezdce, co to chtějí. A právě, protože to ti kluci chtějí, je to až moc sportovní. I Tonda Šváb vidí, že první liga je pro jeho sebevědomí a pro rozjetí výborná. Z tohohle pohledu to sportovní je. Pokud se týká klubismu, a se na to podívá každej sám. Robin Král a Vlado Višváder jsou Březolupáci a jezdí ve Slaným a v Plzni. Z pohledu jezdce a soutěže to sportovní je. A jestliže někdo tvrdí, že ne, cejtím v tom averzi vůči Mšenu. S tím hostováním to navíc nebude tak horký. Při vyrovnanosti první ligy Mšeno ani nemusí v první půlce tabulky skončit. To bude záviset, kolik závodů posily pojedou a jak se chytnou naši mladý.“

speedwayA-Z: „Ty osobně jsi se v ligách loni objevoval spíše v roli kouče. V případě potřeby jsi však nastoupil. Jak to pojmeš letos?“
František Liebezeit: „Když jsem nastoupil do jízdy, chtěl jsem, aby kluci viděli, že jedou na hovno. Ale třeba taky, aby si mohli odpočinout. Neříkám, že to bylo u všech, ale taky to hrálo roli. Letos to koučovat nebudu. Pan Kasper chce, aby to zůstalo jako loni, ale já se rozhodl, že ne. Špatně se totiž hraje za tým, kde cejtíš, že na tebe koukají tak, že o tvou práci nestojí. Jak jsem řekl, z tý schůze ve Mšeně mám špatnej pocit a chci bejt jeden z jezdců, co čekají, jestli je kouč nasadí. Samozřejmě, že na závodech budu a pomůžu. V případě spornýho nasazení tomu nechám volnej průběh. Jak trenér tu sestavu postaví, taková bude. A klidně může někdo z těch výborů přijet na závody a zkusit si tu sportovní stránku taky. Vůbec se mi nelíbí, že nechtěj mezi sebou závodníka. To může bejt pro ty jejich žabomyší války nebo, aby kontrolovali jeden druhýho. Pro mě to trošku smysl ztratilo.

speedwayA-Z: „V Super Prix Mšeno jsi byl předloni na stupních vítězů se Slawomirem Drabikem. Loni jsi na nich stál téměř znovu s Vladimírem Višváderem. Jak se ti s ním závodilo?“
František Liebezeit: „O hodně víc si vážím Super Prix 2004. Předloni tu bednu udělal Slawek. Říkám na rovinu, že to byla špatně postavená dvojice. S Vladem se mi jelo líp, mohli jsme se hecovat. I když jsme skončili o stupínek níž, vážím si toho víc. Spolupráce s Vladem byla udělaná narychlo. Saša Kopecký připravuje motory jak pro mě, tak pro něho. A tak mě oslovil. Mně se to líbilo, s Vladem jsme kamarádi. Kdykoliv bude nabídka, určitě to zopakuju. Hezky jsem si zazávodil. A vždycky je lepší, když ta dvojice je vyrovnaná.“

speedwayA-Z: „Jsi Liberečák a právě v Liberci vzniká pod křídly Věroslava Kollerta staršího projekt nového plochodrážní stadiónu. Nezapojíš se do něho také?“
František Liebezeit: „V těch prvopočátcích jsem v tom byl zapojenej. Věroušovy myšlenky procházely i mou hlavou a opačně. Pak ale nastal soukromej zlom. Nepohodli jsme se. Teď je to však lepší. Pokud teď bude mít zájem, rád přijmu jeho nabídku. Cejtím, že má plochou dráhu hrozně rád a dělá pro to moc. A to já taky. Za tu krátkou dobu, co tu bydlím, to tady mám moc rád. A tak bych chtěl, aby tady plochá dráha byla. Liberecký dráze hrozně držím palce. Když bude zájem, rád pomůžu. Je to kraj lyžařů, fotbalistů a hokejistů, proč by tady nemohli bejt taky motorkáři?!“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jiří Benda: „Vývoj ploché dráhy ve Mšeně jsem v minulých letech sledoval z pozice fandy – diváka s potěšením, loni ale jakoby se tam něco divného v zákulisí stalo. Stejně tak nerozumím tomu, jak výbor mohl nedat důvěru vám, který jste, myslím, tomu uplynulému pozitivnímu vývoji dal hodně osobních sil a času. Doufám, že vás to příliš neotrávilo! Jak to vypadá ve Mšeně s plochodrážními nováčky? Máte nějaké nové borce na 125 ccm?“
František Liebezeit: „V první řadě děkuju za zájem, a že z pozice fandy sledujete dění. A za vaši podporu. Co se děje ve Mšeně, nevím. To souvisí s tím, že jsem nedostal důvěru. Pokud se týká adeptů na 125 ccm, práce s náborem ustala. Vize byly jiný než realita. Teď je na novým
výboru, aby zajistil nábor a výchovu těhle nadějí. Kromě Martina Wasyliwa tam není už nikdo. Z Liberce tam na chalupu jezdí vnuk pana Luňáka. Zkoušel to také, ale nevím, jestli tam ještě je, v závěru sezóny jsem ho už neviděl.“

Michal Brouzdal: „Ahoj Fando, chtěl bych se tě zeptat, jestli jsi konečně našel tu pravou ženu. Ptám se proto, že tě pokaždé vídám s nějakou mladou slečnou.“
František Liebezeit: „Jo, našel. A věřím, že je to ta pravá. A díky za tvůj zájem o můj soukromý život.“

Petr Horáček: „Pan Benda mi vzal otázku. Skutečně je divné, že manažer, který téměř vyhrál bronz v extralize, nedostal důvěru. Mšeno je fakt divné, na stránkách nemají vůbec nic. Úplně na nás diváky kašlou. Pan nový šéf Grepl se asi stydí nebo je za tím nějaká prasárna? Stejně nikdo nekomentoval odchod Filipa Šitery nebo situaci Matyáše Hlaváčka.“
František Liebezeit: „Sám nevím, jaká koncepce se plánuje. Čekám, jak se to vyvine. Moje angažovanost už nebude taková. Chci si plnit povinnosti jako řadový jezdec. Pana Grepla se však chci zastat. Ani v náznaku si nemyslím, že by šlo o prasárnu. Naopak může to bejt člověk na svým místě a může to ve Mšeně posunout dál. Co se děje ve Mšeně bych nenazval prasárnama, ale pravděpodobně zákulisním bojem. Odchod Filipa Šitery souvisí s tou situací v klubu, jaká je.“

Ilona Nádvorníková: „Zdravím vás a chtěla bych se vás zeptat, jak vám chutnala ta posvícenská husa, kterou jste vyhrál v Divišově. A vyhrál jste někdy nějaké další neobvyklé ceny?“
František Liebezeit: „Nenazval bych to výhrou, ale cenou útěchy. Poprvé za svou kariéru jsem si ochutnal být poslední. A to mi ta husa okořenila. Mimo jiné mi z ní stejně moc nezbylo, protože dravců na mastnou pochoutku bylo více. Ale chci sklízet taky ceny z předních pozic. Neobvyklé trofeje asi ani nebyly. Nejlepší ceny jsem vždy dostal v Divišově. To, co přívítá každej závodník, věci na motorku.“

Karel Horňák: „Vážení přátelé, jmenuji se Karel Horňák. Na mšenském stadionu většinou slyšíte můj hlas, nebo s kolegou Mílou Čmejlou komentuji všechny závody. Byl jsem členem starého a nyní jsem členem nového výboru PDK Mšeno, a tak snad mohu srovnávat.
Především bych rád uvedl na pravou míru informaci, že Franta Liebezeit nedostal důvěru výboru našeho klubu. V sobotu 5. 3. 2005 proběhla valná hromada PDK Mšeno. Na kandidátce do nového výboru figurovalo 13 lidí včetně F. Liebezeita. Poté proběhly demokratické volby (29 hlasujících členů klubu), které určily devítku členů nového výboru. František byl mezi čtveřicí těch, kteří nedostali důvěru – ale ne od výboru, nýbrž od přítomných členů klubu, což je myslím podstatný rozdíl. To, že Fanda nesedí přímo ve výboru, přece neznamená, že nestojíme o spolupráci s ním. Ba právě naopak. Musíme však respektovat demokratické rozhodnutí členské základny.“
František Liebezeit: „Akorát mě mrzí, že mi ta členská základna nedala důvěru. Necítím se uraženej, ale nebudu vykonávat práci, o kterou nikdo nestojí. Demokratický volby samozřejmě respektuju.“

František Liebezeit děkuje:
„Chci poděkovat těm klukům, co nedostávají příležitosti a zůstávají, protože mají plochou dráhu rádi. Chci jim popřát, aby vydrželi a nenechali se rozházet. A panu Greplovi, že drží Mšeno. A za odvahu, že se pustil do vedení klubu. A přeju mu pevný nervy.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.