Křižanov – 26. února
V naší zemi je plochodrážní sport mnohdy rodinnou záležitostí, která se dědí z otce na syna. Případy, kdy často stejnojmenný potomek dokonce dosáhne kvalit svého rodiče, nejsou nikterak výjimečné. Česká plochodrážní historie už také zaznamenala tři generace plochodrážních závodníků. Ovšem situace, kdy jména otce a syna figurovala ve startovní listině stejného závodu, jsou skutečně vzácné. Minulou sobotu se o primát v tomto směru postarali Vladislavové Kuncové z jihočeského Křižanova.
Vladislav Kunc starší (1952) se nakazil motocyklovým bacilem už v útlém věku. Současně se ziskem řidičského průkazu se vrhnul na silniční okruhy. Jeho hvězda rychle stoupala a už ve svých dvaceti letech se dostal až do mistrovství Československa.
V elitním federálním šampionátu absolvoval neuvěřitelných sedmnáct sezón, když v něm skončil až roku 1988. Jeho doménou byly dvěstěpadesátky, které mu přinesly životní devátou (1981) a dvě desáté (1972 a 1980) příčky v závěrečné klasifikaci. V dvaasedmdesátém sedlal ČZ, v obou dalších případech Yamahu.
Naproti tomu v třistapadesátkách, jenž byly při absenci půllitrů domácím vrcholem, odjezdil pouhé dvě sezóny. V této kubatuře skončil nejlépe třináctý s Yamahou v roce 1976.
Ve druhé polovině sedmdesátých let přišel společně s dalším silničárem Jaroslavem Francem na pražskou Rudou hvězdu a začali zkoušet ledy. Zpočátku měl vrch Jaroslav Franc, ovšem stihnul pouze jedinou sezónu. V roce 1979 se totiž zabil na Těrlickém okruhu u Karviné.
Vladislav Kunc se začal ledové dráze věnovat naplno po ukončení své silničářské kariéry. Záhy se dostavily i vavříny z mistrovství republiky. V letech 1991 a 1993 v něm získal třetí místo. Přišla také pozvánka do reprezentace, v níž to dotáhl až do semifinále mistrovství světa v Assenu v roce 1996. Tehdy však publikum zaujal rovněž spektakulárním pádem, když mu v plné rychlosti na rovince vypadla přední vidlice.
O rok později vypadl už ve čtvrtfinále v běloruském Minsku. Ztratil chu do závodění a po dvoudenním domácím mistrovství na Větřkovické přehradě u Kopřivnice pověsil svou typickou černočervenou kombinézu na hřebík. Své v jeho rozhodnutí sehrál dozajista také pořadatelský půst, protože v letech 1997 až 2004 se u nás nenašel jediný ledařský pořadatel. Diváci jej však měli příltežitost spatřit v akci během exhibičních akcí Klabo Teamu v Milevsku, Táboře a Českém Krumlově.
O to větší překvapení však čekalo na všechny, kteří si jeho jméno přečetli v nominační listině pro letošní mistrovství republiky. „Mladej by chtěl zkusit ledy,“ ukazoval na svého syna se stejným křestním jménem. „A tak jsme postavili motorku.“
Vladislav Kunc mladší (1985) sice vzhledem k rodinnému prostředí jezdil na motocyklech už od dětství, avšak hrál hokej a na dvou kolech nikdy nezávodil. Letos si zatrénoval na rybníku a rozhodl se zkusit štěstí ve vloženém závodě Golden Spiku. Už ve své druhé jízdě však upadl a odkázal do role diváka nejen sebe, ale i svého otce.
Ten mezitím v sedle vypůjčeného stroje od Klabo Teamu skončil jedenáctý. K šesti bodům pak přidal dalších pět v Českých Budějovicích, takže mu patří celková šestá příčka. S patřičnou dávkou štěstí se však dostal do finálové jízdy. Jeho syn inkasoval dva body a je celkově sedmnáctý.
Ve stejné sestavě by se otec a syn Kuncovi měli předvést na ledových oválech také v příštím roce. Soupeři a diváci se mají vskutku na co těšit.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
