Praha – 12. dubna
Přeložení dvojice slánských juniorských závodů na pozdější termíny posunulo začátek ostré závodní sezóny mnoha mladým závodníkům. Jedním z nich je i Adam Vandírek. Ten se magazínu speedwayA-Z minulý týden pár hodin před pražskou extraligou svěřil, že mu termínová změna zase tolik nevadí. Kromě toho však prozradil i spoustu dalších věcí, které jsme si nenechali jen pro sebe.
„Když jsem měl čas, chodil jsem cvičit s panem Schneiderwindem,“ líčí Adam Vandírek, jak strávil letošní zimu. „Líbilo se mi to, ale taky studuju střední průmyslovou školu. Jsem už ve třeáku a je pro mě teď přednější, abych měl maturitu. A chtěl bych pak zkusit i vejšku…“
Zvládat školní povinnosti a plochodrážní kolotoč je ovšem dozajista náročné. „Tréninky s panem Schneiderwindem byly dobře zorganizovaný,“ začíná pražský junior se svou odpovědí zeširoka. „Hodinu posilovna, pak jsme chodili běhat a nakonec na hodinu na vodoléčbu. Ale na tu jsem už neměl čas.“
Zimní část přípravy zahrnovala také soustředění na šumavském Zadově. „Běžky byly super,“ pochvaluje si Adam Vandírek. „Stál jsem na tom poprvý v životě. Předtím jsem lyžoval jen na sjezdovkách.“
Vzhledem k přeložení dvojice slánských závodů se Adam Vandírek letos prozatím svezl jen na trénincích na pražské Markétě a v italském Lonigu. „Ne, že bych měl respekt z dráhy, ale radši bych začal sezónu někde jinde,“ netají se závodník při vzpomínce na předloňský rok. Tehdy mu kombinace tréninku v Itálii a prvních závodů ve Slaném přinesla stop až do konce sezóny.
A tak pojďme raději k příjemnějším tématům. Zatímco loni oblékal v šampionátu juniorských družstev vestu Mšena, letos pojede s Matějem Kůsem a obhájcem loňského zlata Antonínem Gallianim pod hlavičkou pražské Markéty.
„Táta mi loni 4. prosince dojednal závody ve Stralsundu,“ popisuje Adam Vandírek genezi vzniku ambiciózního jezdeckého spojení. „Byly to dvojice a on se mě zeptal, jestli nemám ještě někoho. A já se domluvil s Matějem. Jsme kámoši. A tam nám to sedlo, takže jsem se dal dohromady s ním a ještě s Tondou i na juniorák.“
Sestava třech dobrých závodníků však může přinést problémy, protože na každou rozjížďku mohou nastoupit jen dva z nich. „Na začátek jsme se domluvili, že každej pojede čtyři jízdy,“ vysvětluje Adam Vandírek. „A pokud to někomu nepůjde, nepojede. Chceme totiž jet na co nejlepší výsledek. A skončit tak okolo třetího, čtvrtýho místa.“
Vzhledem ke zranění z dubna 2004 a celoroční pauze musel Adam Vandírek de facto začínat loni od píky. „Chtěl jsem jezdit už předloni ke konci sezóny,“ komentuje toto téma samotný závodník. „Ale máma s tátou a doktoři řekli, a radši ještě počkám. Poprvý jsem pak jel v Míšni. Trému jsem ani neměl, ale ta přestávka byla dlouhá. A loni byl začátek sezóny byl takovej, že jsem ještě sbíral zkušenosti. Ale ta druhá půlka se mi povedla. S ní jsem hodně 
spokojenej.“
Dal o sobě především vědět při plzeňském šampionátu do devatenácti let. Tři své úvodní jízdy vyhrál a o stupně vítězů přišel až v rozjezdu s Věroslavem Kollertem. „Že se budu rozjíždět o třetí místo, jsem nečekal,“ netají se Adam Vandírek ještě dnes. „Škoda, že to s Věroušem nevyšlo. Byl lepší.“
Zbytek jeho loňského programu vyplnily juniorské šampionáty a první liga. „Dvojice se Zdendou Šuranským za Mšeno byly super,“ hodnotí Adam Vandírek, by ke stupňům vítězů jim chyběl tu menší, onde zase větší kousek. „V junioráku jsem měl defekty. Ve Slaným jsem kvůli poruše z prvního místa ani nepostoupil z kvalifikace, v Pardubicích přišel o pět bodů. Ale to je vlastně pořád ta první půlka sezóny (smích).“
V souvislosti se smolnou úvodní částí juniorského mistrovství musel až do konce šampionátu začínat každý závod v kvalifikaci. Je to otrava nebo to může jezdci přinést také něco pozitivního? „Když jedeš kvalifikaci, jezdíš dřív,“ pouští se Adam Vandírek do vysvětlování. „Výhodou je, že si osaháš dráhu, ale ta se stejně změní. Když postoupíš, je už jiná. V kvalifikaci jedeš tři rozjížďky, pak přijde pauza a zase závod. Jseš z toho unavenej. A 
teď v tom Slaným mělo bejt na kvalifikaci osmnáct lidí! Lituju ty, co postoupí, jsou to pro ně vlastně dva závody a budou unavený. Jsem šastnej, že už kvalifikaci nejedu.“
V loňském roce se mimo jiné společně se svým otcem Petrem postaral o zápis do historických análů. Při Poháru města Liberce se totiž po mnoha letech absolvoval plochodrážní závod v Čechách nějaký závodník se svým potomkem.
„Byl tam trošku respekt,“ popisuje Adam Vandírek generační střet ze svého úhlu pohledu. „Je vidět, že se mám, co učit. Na něho nemám. Ani bych ho nechtěl porazit. Mohl by si myslet, že jsem lepší než on. Jenže on je lepší než já. A bude lepší než já!“
A právě otec je prvním na seznamu lidí, jimž Adam Vandírek chce poslat své díky. „Chtěl bych poděkovat tátovi, že vydrží ty moje hnusný nálady při závodech,“ začíná pražský junior. „A taky celý svý rodině, že mi pomáhá. Potom jedinýmu sponzorovi a mechanikovi Martinu Šastnému. A všem okolo mě.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
