Niesky – 21. února
Krajina se houfně zbavuje bílých tónů ve své šatníku. V módě je zelená. Paní Zima se ale nevzdává své vlády. Ani v plochodrážním kalendáři. Městečko Niesky nevyjímaje. Saská série Drift-On-Ice má mezi lidmi zvuk. Její hlavní organizátor Ronny Weis kraluje i na ledě, takže si včera připsal další triumf. Hynek Štichauer si jasně řekl o vítězství v rozjížďce poslední šance. Postoupil do finále, kde čtvrtá pozice na roštu nebyla nikterak výhodná. Po odstoupení Richarda Geyera se nakonec podíval na nejnižší stupínek pódia.
Sergej Malyšev, Ronny Weis a Hynek Štichauer na pódiu | foto Antonín Škach
Šroubkařský Mount Everest
Niesky. Hornolužickosrbsky Niska. Česky Nízké či Nízký. Ono je vlastně jedno, jak nejmladší město zhořeleckého okresu, jenž moravští bratříci založili před polovinou osmnáctého století, nazvete. V sobotu by mu slušel termín metropole plochodrážních šroubků. S přídavným jménem jediná. Podobnou podívanou, jakou Ronny Weis se svým týmem předvádí ve své sérii Drift-On-Ice totiž neuvidíte nikde jinde na celém světě.
Skromný stadión v Niesky hostil světový unikát | foto Antonín Škach
Saská šroubkařská série baví diváky již od roku 2010. Niesky viděly její letošní třetí podnik. V celé historii unikátního projektu již dohromady sedmdesátý podnik. Původní plán pracoval s verzí devíti závodníků ve startovní listině. Nakonec by jich bylo pouze sedm. Takové díry by neprospěly startovní listině, proto jsme dnes neviděli Petra Marka, který se postavil na pódium v listopadu ve Freitalu.
V časném předjaří na šroubky
Jaro visí ve vzduchu. Sníh taje, všude venku jsou louže, jimž se chodci snaží všemožně vyhnout. Kdo by si chtěl ostatně také nabrat ledovou vodu do bot? Hodinky se dostávají k páté odpolední. Oranžové sluníčko se snaží mezi sloupy zastřešení zimního stadiónu, cože se to na ledě děje.
Otřít zapocená plexiskla patří k začátku každého Drift-On-Ice | foto Antonín Škach
Zatím nic moc, ty naše milá hvězdo. Pořadatelé čistí zamlžená plexiskla nad mantinely. Přichází první diváci. Dávají si pití nebo něco malého na zub. A snaží se najít místa co nejvýše na betonových stupních ochozu. Rychle se plní, byť teoreticky do začátku zbývá dost času. Jenže zájemců jsou mraky. A sníst si párek v rohlíku a vypít si svařák se dá i nahoře, odkud vám neunikne jediný detail z dění na hokejové ploše.
České palačinky v improvizovaném depu
O půl šesté vidí jen světélka, která závodí na stropu haly. Které bude rychlejší než to druhé. Sluníčko je už o poznání dále na západ. Zbytky sněhu se marně snaží oddálit konec dne. Depo je v plochodrážní terminologii ve druhém výjezdu. Na hokejovém stadiónu v místě, odkud vyjíždí rolba.
I mistr šroubkař někdy uklouzne aneb Hynek Štichauer před svou první jízdou | foto Antonín Škach
Objeví se Hynek Štichauer. Jediný český zástupce ve startovním poli. Na své vousaté tváři má úsměv. Ale na rtech a v očích otazníky coby odpovědi na otázky, jak se jeho další kariéra letos vyvine.
V dalekém finském Varkausu se Lukáš Hutla chystá na finále evropského šampionátu ledařů. V Niesky se show teprve chystá. Malí kluci se opírají o zábradlí, vedle něhož stojí motocykl pardubického závodníka. Tschechische Jawa, dozvídají se od jeho majitele. Ujišťují se, že jeho majitel je the best. Jeden z nich vyhrkne, že do Čech jezdí rád, protože mu chutnají naše sladké palačinky.
Přes pád k bodu
Je tu osmnáctá. Lukáš Hutla ve Finsku slaví titul evropského vicemistra. V Niesky se jde na nástup. Prckům na malých kroskách musí tátové pomáhat. Brát jim řidítka z malých ruček do svých tlap a manévrovat je ven, aby se vyhnuli mohutným čtyřkolkám. Konečně přijdou na řadu i plochodrážníci. A záhy jdou do akce coby první.
Nejmladší závodníci patřili k nejvděčnějším divákům | foto Antonín Škach
Richard Geyer si jako první připisuje dva body, když v rozjížďce s číslem jedna triumfuje ve stylu start – cíl. Hynek Štichauer vstupuje do klání ve druhé jízdě. Zkouší ovál. Do slova i do písmene. Zvedne se, přijede na rošt. Ronny Weis se spoilerem v předním kole připomínajícím devadesátá léta kraluje. Pardubičan uhlídá Sergeje Malyševa.
Jediný suverén
Podobný příběh píše rovněž čtvrtá jízda. Richard Geyer odletí a Hynek Štichauer opět nechává Sergeje Malyševa, ať si na něm vyláme zuby. Sedmá jízda je prubířská zkouška. Pardubičan v ní stojí na vnějšku. Nejnevýhodnější pozice? Pchá!
Čtyřkolky se na start málem nevešly | foto Antonín Škach
Hynek Štichauer vede. Nechá za sebou Niklase Clausena. I Sergeje Malyševa, který mu ovšem nakonec vrátí dvě předchozí prohry i s úroky. Právě mezi nimi dvěma půjde o to, kdo s koho. Ronny Weis s ohledem na sílu ledu před sedmou jízdou posune vnitřní čáru dovnitř. Pak jej odvede Richard Geyer. Ten vzápětí v rozjížďce s číslem devět poráží Sergeje Malyševa a Bruno Thomase. S deseti body je vítězem základní části.
Hynek Štichauer na téma šroubků v Niesky:
Hynek Štichauer – na snímku s mechanikem Ondřejem Kucharíkem – se chystá na ovál | foto Antonín Škach
„Užil jsem si to. Proto sem jezdím, abych si to užil. Pokud možno co nejvíc. Před finále jsem se jel podívat na rošt z druhý strany, protože ze čtyřky je tam vždycky víc sněhu, když jedeš po čtyřkolkách. A zahrabeš se. Ze čtyřky se proto nedalo nic čekat, Ricthieho ale zradila technika. Tak mám bednu. Letos první. A jestli poslední? Na šroubkách určitě.“
Cesta vede dál přes poslední šanci
Hynek Štichauer má před sebou poslední rozjížďku základního rozpisu. Desátou v pořadí. Ronny Weis v ní svým bleskovým startem zhanbí i samotný blesk. Stejně jako prve Richard Geyer postupuje rovnou do finále. Hynek Štichauer s bílým povlakem trčí vzadu a nepřekoná ani Niklase Clausena. Má čtyři body. Stejně jako Sergej Malyšev, jemuž ale pomáhá lepší skóre. Takže rozjížďka poslední šance.
Richard Geyer (červená) má za sebou Hynka Štichauera (modrá) a Sergeje Malyševa (bílá) | foto Antonín Škach
Publikum baví také doprovodné kategorie. Malé děti rychle odkládají malé motocykly, aby jim neunikla ani sekunda z hlavního závodu. Ostatně mají zde velký vzor. Bruno Thomas. Jak je to dlouho, co v seriálu Drift-On-Ice sám proháněl malou KTM? A pak čtyřkolky. Ve čtyřech se sotva vejdou na startovní rošt. Nadšení vzbudí jen svým burácením okolo mantinelů. Natož pak svými souboji.
Rozdané karty pro finále
Pro nadstavbovou část si závodníci své postavení na startovním roštu volí postavení pro obě finálové jízdy. Hynek Štichauer jako první. Pro malé finále není co řešit. Rychle ukáže na půvabnou blondýnku, která drží v rukou červenou přilbičku. Niklas Clausen volí modrou, na Bruna Thomase zbývá venek.
Ronny Weis posunuje vnitřní čáru | foto Antonín Škach
Pak volba pro velké finále. Richard Geyer nad červenou příliš dlouho neváhal. Ronny Weis si naproti tomu dával na čas. Modrá byla ovšem stejně nakonec jeho. Sergej Malyšev vyšle jasnou zprávu vítězi malého finále. Bílou si beru já, na tebe zbude žlutá.
Smůla jednoho, štěstí druhého
Před malým finále vyjel na led jako první Hynek Štichauer. Startmaršál Mayk Sander mu ukázal všech pět prstů na znamení, kolik okruhů se pojede. Nejlepší start vystřihne Niklas Clausen. Hynek Štichauer se drží vnitřní čáry. V nájezdu do druhé zatáčky udeří. Sedmadvacetiletého Dána podjíždí, vyhrává a postupuje do velkého finále.
Hynek Štichauer se pod dohledem startmašála Mayka Sandera připravuje na start poslední šance | foto Antonín Škach
V něm byl Hynek Štichauer venku z depa opět jako první. Objel celé kolo. Zkoumal, co se startovním roštem provedly čtyřkolky při svém finále. Prim hrál Ronny Weis. S rutinou mistra se usadil na čele před Richardem Geyerem. Jeho technické problémy zkraje předposledního kola jej dostaly ze hry. A tak tedy, Sergej Malyšev druhý, Hynek Štichauer třetí.
Po startu velkého finále vede Ronny Weis (modrá) před Richardem Geyerem (modrá), Sergejem Malyševem (bílá) a Hynkem Štichauerem (žlutá) | foto Antonín Škach
TOT
LCH
FIN
1. Ronny Weis, D
2 2 1 2 2
9
1.
2. Sergej Malyšev, RUS
0 0 2 1 1
4
2.
3. Hynek Štichauer, CZ
1 1 1 1 0
4
1.
3.
4. Richard Geyer, D
2 2 2 2 2
10
E
5. Niklas Clausen, DK
1 1 0 0 1
3
2.
6. Bruno Thomas, D
0 R 0 0 0
0
3.
Klíčový moment poslední šance – Hynek Štichauer (červená) se dostává před Niklase Clausena | foto Antonín Škach
Junioři 50 ccm:
1. Vincent Weber
2 2 2 2 2
10
2. Max Anderlik
1 1 1 1 1
5
3. Jamie Forkeret
0 0 0 0 0
0
Ronny Weis míří za triumfem ve finálové jízdě | foto Antonín Škach
Quad 500 ccm:
TOT
FIN
1. Alexander Hauswald
3 2 2 3 3
13
1.
2. Leon Sochor
2 3 3 1 2
11
2.
3. Thomas Kramer
1 1 1 2 1
6
3.
4. Laura Krämer
0 0 0 0 0
0
x
Drift-On-Ice je také hra světel | foto Antonín Škach
Plzeň – 20. ledna
Plzeň se letošní zimní přestávce stala dějištěm dvou plochodrážních akcí. Obě proběhly na košuteckém ledě. A hokejový tým Richarda Wolffa pokaždé porazil Snílky Josefa France. Fanoušky obě akce příliš nelákaly. Bory jsou ale jinou kapitolou, tady se již návštěvníci objevili. Jenže takoví, o něž pořadatelé zrovna dvakrát nestojí.
Bory jak první už zažily plochodrážní návštěvníky | foto Jaroslav Frýza
Poprvé paradoxně v den, kdy se Wolfíci chystali na listopadové klání proti týmu Josefa France. Vypáčili mříž a v klubové hospůdce se zrovna nechovali jako příkladní hosté, byť interiér naštěstí nerozmlátili. Co ale našli, si vzali, na platbu z vrozené skromnosti nemysleli. Klubový notebook jim také rychle začal říkat pane.
Policie začala pátrat. Zajistila otisky a pachové stopy. Návštěvníci se ale vrátili, aby svou nekalou práci dokončili. Všechny zamčené dveře vypáčili, jejich pozornosti neunikl ani trezor v kanceláři Jaroslava Lucáka. Urvali jej ze zdi, naštěstí nic cenného v něm nebylo. Jen vysílačky.
Okolo dvaadvacáté přijeli stateční policisté po hodině a čtvrt od oznámení vedení klubu. Řvali, ať všichni opustí prostor. Nasazení jejich životů bylo marné, jelikož v areálu stejně už nikdo nebyl. Po třech dnech nic nevypátrali. Miroslav Melč ovšem zjistil, kde je ukradený notebook.
Muži zákona zjistili, že na tom místě žije spořádaná rodina, kterou by nahrávat nebylo zřejmě etické. Natož pak zvát k podání vysvětlení. Borský stadión je nyní zabezpečenější ještě více a předseda klubu Jiří Štrobl řeší podávání dotací.
Letošní plzeňská sezóna odstartuje v květnu prvním ze sedmi prvoligových mítinků. Koncem pátého měsíce letošního roku zde areál opět poskytne zázemí pro Rally Plzeň, aby areál posléze sloužil dalším plochodrážním mítinkům. Vzejdou z něho finalisté evropských devatenáctek a také juniorský mistr České republiky.
Rally Plzeň opět najde zázemí také na borském stadiónu | foto Antonín Škach
Praha – 18. února
Na ledy už si tuto zimu evidentně musíme nechat zajít chuť. Maximálně si v sobotu skočit za hranici do Niesky a doufat, že by Zdeněk Simota mohl ještě uspořádat jednu jihočeskou show. Ale stejně na klepe hlavní sezóna. Startuje poslední březnovou sobotu renesancí Prague Open, jenž ovšem o sedmnáctce pro velkou cenu nerozhodne. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel klubu, připomíná další podniky, jež na Markétě v rychlém sledu spatříme.
Při zimních plohcodrážních hokejích se Pavel Ondrašík potkal v týmu i se slavným silničářem Michalem Bursou | foto Antonín Škach
„Chtěl bych, aby Prague Open byl trochu mezinárodní,“ dozvídáme se. „Nevím, jestli pro juniory nebo čtyřiadvacítky, to se ještě domluvíme. Chtěl bych pozvat jezdce z jiných silných federací jako Maďarsko, Slovinsko, či Německo a udělat tak prostor pro reciproční utkání. Původně jsme uvažovali o čtyřutkáních, záleží na soupeřích, ale ještě uvidíme, jestli nakonec nebudou jednotlivci.“
O sedmnáctku by tedy byla finálová jízda čtyř nejlepších? „Sedmého dubna máme nominační závody,“ kácí Pavel Ondrašík podobné hypotézy. „Podle toho spíš uděláme nominaci. Je to lepší, i kdyby se na Prague Open nepovedlo počasí, nic se neděje. Počasí je letos zatím hodně nevyzpytatelné.“
Jan Kvěch by se měl v nominačním závodě objevit | foto Karel Herman
Startovní listina bude pořádně nabitá. „Honza Kvěch nominační závod jet nemusí, ale když půjde o divokou kartu na velkou cenu, tím spíš pojede,“ láká pražský sportovní šéf. „Na Markétě bude hezké jaro. Termíny jsou krásně rozložené až do července. Máme extraligu, svět, juniory…“
Ale mistrovský flat track prozatím o Praze jasno nemá nebo snad zopakuje loňský březnový termín s Praguje Open? „Mistrovství světa končí v Argentině,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Podle toho určíme termín, ale z devadesáti devíti procent bude na konci sezóny před odjezdem našich reprezentantů na poslední závody mistrovství světa.“
Pražské plochodrážní jaro:
sobota 28. března
Prague Open
úterý 7. dubna
kvalifikační závod od MS a ME
úterý 28. dubna
extraliga
Jaro bude na Markétě opravdu pestré | foto Antonín Škach
Přelouč – 17. února
Titul mistra republiky letos dozajista neobhájí. O to se postarala obleva, která rozpustila dlouho slibně tloustnoucí led. Zlato z mistrovství Evropy je ale ve hře. Lukáš Hutla coby úřadující mistr se pro něho musí vypravit daleko. Před sedmero hor, přes sedmery řeky, napsal by pohádkář. Realista ví, že do finského Varkausu. Naštěstí velkou část ze stovek kilometrů překoná lodí, což mu paradoxně vezme možnost tréninku.
Pohár s dvojkou z Rakouska
Lukáš Hutla splnil plán světového postupu | foto FIM – GoodShoot/David Reygondeau
Lukáš Hutla se na sever vypraví ověnčen druhý místem z mezinárodního pouťáku, který se jel na ovále ve St. Johann im Pongau předminulou sobotu večer. „Trošku měkký,“ komentuje vrstvu ledu na klasickém plochodrážním stadiónu. „Pak to ale strhli bagrama a bylo to dobrý. Přišlo hodně lidí, pěkný závody.“
Kvůli úvodní poruše se Lukáš Hutla dostal do finále A přes vítězství v rozjížďce poslední šance. „Ve finále jsem neodstartoval,“ líčí rozhodující momenty. „Byl jsem tam ale stejně jako Franky, jenže mě Hans Weber přibil na prkna. A Franky ujel.“
Souboj s Hansem Weberem a Jasperem Iwemou ale vyzněl ve prospěch českého závodníka. „S prvním místem jsem se už moh‘ rozloučit,“ vrací se na úvod áčka. „Ale pro lidi to mohlo bej zajímavý, jak jsem ty dva podjel. A dostal se na druhý místo.“
Pozdní informace
Bojovnost je příslibem pro sobotní Varkaus. „Dneska hodím prcka do školky,“ plánuje. „Celej den budu v dílně, pak se staví Radim Lamberský. Ve středu odpoledne vyrazíme pro Moduse. Do Finska je to dálka, ale pojedeme hodně lodí, po vodě je to lepší než řídit.“
Úspěšný tým ze St. Johannu im Pongau – Martin Běhal, Lukáš Hutla a Radim Lamberský | foto laskavostí Martina Běhala
Ve Finsku Lukáš Hutla ještě nikdy nezávodil. „Dva devatenáct jsem tu měl je kvalifikaci, ale urval jsem si rameno a jel místo mě Modus,“ líčí, přičemž se pouští do vysvětlování nevýhody, kterou by v sobotu mohl oproti svým mít. „Minulou středu mi napsali, že je padesát kiáků od Varkausu možný od pondělí do pátku trénovat. Jenže já měl loď zamluvenou už měsíc dopředu.“
Všechno zlé je ale pro něco dobré. „Stejně ši šetřím ten krk,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Chodím do posilky, ale cejtím ho.“
Lukáš Hutla cestuje do Finska | foto FIM – GoodShott/David Reygondeau
Svratouch – 16. února
Antonín Klatovský starší neprohrál jedinou rozjížďku. Na druhém místě se umístil Stanislav Dyk, když Rakušan Harald Simon v rozjezdu s ním upadl. Před třiceti lety, více než třiceti lety, protože se jelo šestého ledna, se uzavřela historie ledové ploché dráhy ve Svratouchu. Prozatím. Kdyby nepřišla ta zpropadená únorová obleva….
AMK Svratouch, který od raných sedmdesátých let kooperoval s pardubickou Zlatou přilbou na pořádání ledové ploché dráhy, dnes organizuje především motokrosy na trati v Benátkách poblíž Litomyšle. Letos v zimě začal sondovat možnost vrátit se do ledařské sféry.
Shodou okolností místní terén zkoumal již během léta také Milan Moravec. Spolupráce AMK Svratouch a AK Svitavy byla upečena. Jenže problém nastal vzhledem k poloze obce v chráněné krajinné oblasti. Proto nejprve padla možnost jet na rybníku v Milovech.
Svratouch samotný by byl padesát na padesát. Zato Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky byl bez problémů. Lukáš Hutla již rozhodil sítě mezi zahraničními borci pro závod osmadvacátého února, který by s ohledem na kasu s největší pravděpodobností nenesl status mistrovství republiky.
Podmiňovací způsob je bohužel na místě. Dostáváme se k oné oblevě, která ambiciózní plán posunula na příští rok.
Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky by se dostal na plochodrážní mapu vůbec poprvé | foto Milan Moravec
České Budějovice – 15. února
Přijede i Franky Zorn! Zpráva o ledařské show Antonína Klatovského a jeho synů v Táboře na apríla roku 2000 se rychle šíří. Mají přijet ledaři. A také plochodrážníci na motocyklech, co mají v kolech devítimilimetrové samořezné šroubky. Mezi nimi i Zdeněk Simota. Kdo před více než čtvrtstoletím četl české ligové soupisky, mohl se snadno splést. Nejde o plzeňského mechanika a příbuzného Jana Holuba, jenž si v chladném jarním dni sedmadevadesátého zkusil úskalí ploché dráhy v pražském čtvrtfinále domácího šampionátu. Širší veřejnosti se prvně představil jeho syn, jak jinak než Zdeněk. Šroubkařskou show jeho bohatá kariéra začala a dalo by se říct, že předminulou sobotu v Hluboké nad Vltavou ještě neskončila. Co ještě takhle Vimperk?!
Výhody šroubků
Zdeněk Simota se v Táboře před šestadvaceti lety prvně představil publiku | foto Pavel Fišer
„Pozval nás Tonda Klatovský,“ vypráví Zdeněk Simota, kterak se ještě před svým vstupem do světa speedway proháněl s půllitrem po ledové ploše táborského zimáku. Klasické ledy si u nás vinou mírných zim dopřávaly pauzu. A legendární borec se chtěl pochlubit svými potomky také ve svých jižních Čechách. V brzkém jaru rok co rok organizoval show na hokejových stadiónech, jejichž majitelům se náramně hodilo, že na rozbíjení ledu dorazí i diváci. A dokonce zaplatí vstupné.
„Objížděl jsem to s Klatováky,“ líčí jihočeský závodník. „Byl jsem v Milevsku, jeden rok v Českém Krumlově. Teď to bude dvacet let od posledních ledů v Českých Budějovicích. Tam jsem jezdil o přestávce na šroubkách. Závody se povedly. Sice nervy s oblevou, taky nám mladý kluci jezdili auty po ovále a rozházeli balíky, trať museli hlídat policajti.“
Zdeněk Simota bavil se šroubky publikum rovněž při ledech v Čechách Budějovicích v únoru 2006 | foto Pavel Fišer
Šroubky poskytovaly báječnou přípravu na klasickou sezónu. „Co šlo, tak jsem trénoval,“ vzpomíná. „Byl jsem na ledě pořád, zimy byly pořádný, dva, tři měsíce šlo na šroubkách trénovat. V létě mi to pomohlo. Není to úplně jako na škváře. Když si ale šroubky šikovně rozházeš, je to dost podobný. Jezdíš smykem. Přes zimu do posilovny chodit musíš, ale ty šroubky ti dají nejvíc.“
Dvakrát v Hluboké nad Vltavou
V závodním režimu se u nás šroubkařské závody konaly zkraje devadesátých let v Pardubicích, Benešově u Prahy, Hradci Králové či Karlových Varech. O dvě dekády později při velkých ledech v Růžené. K dokonalosti je ale přivedl Ronny Weis v rámci své saské série Drift-On-Ice.
Plochodrážní motocykly se do Hluboké nad Vltavou vrátily po dvanácti letech | foto Antonín Škach
„Tu jsem jel jednou v Drážďanech,“ reaguje. „Dál jsme se nedomluvili. Show to byla pěkná, ale já se moc nesvez‘. Trápil jsem se od startu, nikdo mně neporadil převodem. Bylo to takový nijaký.“
Hluboká nad Vltavou byla jiná. „Chodil jsem s holkou z Hluboký,“ líčí Zdeněk Simota, kterak se plochodrážníci dostali . „Její brácha hrál hokej, vzal si na starosti moderování. Jezdili jsme ve dvojici s Holubínem, přijel Andrej Diviš a Klatováci. Taky to byla celodenní akce jako letos.“
První rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou se konalo roku 2013 a dočkalo se reprízy napřesrok. „Poprvé jsme netušili, co vydrží led,“ připouští Zdeněk Simota. „Podruhý už jsme věděli, že hodinu, proto jsme dali i reklamu do rádia. Jenže já se potom z Hluboký odstěhoval. Chodil jsem tam i dál hrát hokej, vídal jsem se s těma lidma, ale plochodrážní show jsme už nedomluvili.“
Že by Vimperk?
Zdeněk Simota v akci na Hluboké nad Vltavou | foto Antonín Škach
Jihočeský kraj už dávno není plochodrážní mekkou. Závod na ledové dráze se v Českých Budějovicích konal naposledy před dvaceti lety, klasický ovál na Dlouhé louce zavřel brány před půlstoletím a jiná trať zde nevznikla. Přesto je zdejší kraj zemí zaslíbenou pro šroubky. Minulou sobotu se vrátily do Hluboké nad Vltavou a nabídly podívanou, která léta u nás nikde jinde nebyla k mání.
Stará KUKI aréna ale jde k zemi. „Ptal jsem se, jestli nás pozvou, až budou otevírat novej stadión,“ vytuší Zdeněk Simota otázku. „Ale nějak se na takovou nabídku netvářili. Možná šroubky, ale leďák by se moh‘ dostat až do chlazení. A všechno bude nové, kdyby někdo vrazil do mantinelu…“
Ve Vimperku již ledařská exhibice proběhla | foto archív Zdeňka Simoty
Do hry by se ovšem mohl dostat Vimperk. „Ledařskou exhibici tu kdysi pořádal táta,“ přibližuje Zdeněk Simota. „Byl jsem maličkej, bylo mi deset, dvanáct, hrával jsem tam za mladší žáky. Teď tam hraju hokej každou neděli.“
Akce je zatím v samotném počátku. „Led tu mívají do konce března, v půlce dubna už ne,“ rozvíjí její myšlenku. „Záleží, jak postoupí hokejisti, zkusím jim exhibici nadhodit.“