Mariánské Lázně – 27. dubna
Po dálnici se do Mariánských Lázní krásně pádí a kilometry běží jako vyplašený zajíc. Jenže ve směru do Plzně dnes nešlo sjet u Boru jako obvykle. Objížďka přes Tachov na ujeté vzdálenosti přidala další čtyřicítku. Zajížďka stála za to, protože lázeňský kilometr byl dokonale připraven. Jakoby se nekonal pouze volný trénink, ale finále mistrovství světa.

Již druhý pohled prozradil, že tentokrát o body nepůjde. Lidé nemuseli vyklízet pronajaté garáže, aby si v nich závodníci rozbili svá depa. Nikde žádní diváci, ani funkcionáři. Ve vzduchu byl cítit maximálně odcházející mrazík, ani náznak udícího se masíčka. Přítomné ale zajímala zejména trať.

„Bezvadný,“ komentoval trénink Zdeněk Schneiderwind. „Míra Musil krásně zprovoznil  ovál. Nevím, kde na to bere energii. Dráha se dokonce kropila.“

Zhruba od deseti volný trénink bez pásky odstartoval. Josef Franc se stal součástí týmu Jana Kvěcha. Jak se svěřil, baví jej mít špinavé ruce a tak pochopitelně nemohl scházet při první velké ceně v Goričanu. Kromě čtyř Němců dlouhodrážní motocykly ze svých dodávek vyložili Hynek Štichauer a Jan Macek.

Rychle dali najevo, že na sklonku května budou patřit mezi žhavé kandidáty na mistrovský titul. „Doleva a pak hodně dlouho rovně,“ reagoval na otázku, jaké to bylo Pardubičan, jemuž chytré hodinky na rovince ukázali maximální rychlost 163 kilometrů v hodině.

Hynek Štichauer dal nicméně žerty rychle stranou. „Hlavně Máca bude tahoun,“ ukázal na kopřivnického borce. „Já jsem se svez‘ jen střídmě, ať se neutavím. Šrouboval jsem celej tejden na motorkách, nezbyla mi šťáva na trénink.“

Jan Macek se na dlouhé trati v Mariánských Lázních svezl vůbec prvně. „Horko jako sviňa,“ ulevil si hláškou na krásný den. „Krásně jsem se svez‘. Vím, jak vypadají Mariánky, chvíli jsem se bál. Ale řek‘ jsem si, že se nemám čeho bát a trénink jsem si užil.“