Pražští plochodrážníci pobavili i poučili školáky v Brandýsku

Brandýsek – 6. března
Žil, byl jedenáctiletý kluk. Jak se od časů moudré císařovny Marie Terezie sluší a patří, chodil pravidelně do školy v Brandýsku. Jednoho dne se vrátil domů a měl v hlavě naprosto jasno. Maminko, tatínku, plochou dráhu můžou jezdit jen opravdoví šílenci. Byl u nás ve třídě na besedě nějakej Luboš Tomíček a ten nám o všem vyprávěl. Jedenáct let uběhlo jako voda v Týneckém potoce. Z Petra Chlupáče se stal úspěšný plochodrážník. A včera o tom ve své obci vyprávěl malým i velkým žákům brandýské základky, přičemž i pozval rovněž Josefa France a Zdeňka Schneiderwinda.

Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind a Petr Chlupáč bavili Brandýsek | foto Antonín Škach
Po ránu je na Markétě učiněný klid | foto Antonín Škach

Pražská Markéta se umí rozeřvat jako ukřičená semetrika. Sousedé by mohli vyprávět. Březnové pondělní ráno okolo sedmé připomíná spíše příslovečnou tichou vodu. Nebýt černobílých strak křičících tu a tam ve větvích stromů okolo plochodrážního oválu, neozvalo by se ani hlásku.

Až na bouchnutí dveří bílé dodávky. Josef Franc si přivstal a ze své Církvice vyrazil ještě za tmy. Žertuje, že rozkaz zněl přece jasně. Ve skutečnosti jej Petr Chlupáč poprosil, aby přijel už na osmou. Ale pokud nejde na ovále do tuhého, plochodrážníci jsou veselé kopy. V dílně je zapotřebí naložit reklamní bannery.

Kulturní dům v Brandýsku najdete v budově bývalého kina. Nyní jej obec pronajímá pro plesy, zábavy a divadelní představení. Vstupní dveře se záhy odemykají. Přijíždí Petr Chlupáč motocykly na krátkou i dlouhou dráhu. O něco později dorazí i Zdeněk Schneiderwind.

Josef Franc tlačí motocykl do sálu | foto Antonín Škach

Zvukař připravuje aparaturu, děti staví židle do řad a stolky ke stěnám. Závodníci staví stan, instalují bannery aranžují motocykly a další závodnické propriety. Chystají si autogramkarty a reklamní pozvánky na pražský víkend s SGP2 a SGP.

Konečně přichází děti. Nejprve první stupeň. Celá trojice vypráví o ploché dráze. Představuje motocykly. Stroj na klasický speedway se nese nahoru na pódium. Josef Franc za pomoci Zdeňka Schneiderwinda usedá do jeho sedla a na sucho předvádí jízdu po ovále. Přítomní se dozvídají, že ačkoliv zatáčí doleva, řídí se hlavně pravou nohou.

Záhy se najdou i odvážní dobrovolníci z publika, jimž při prvních teoretických krůčcích za řidítky plochodrážního speciálu fandí trojice fanoušků veteránů z balkónu. Troubí, mávají vlajkami a tleskají jako na opravdickém stadiónu. A děti samy se nechávají strhnout k aplausu.

Plochodrážníci připravují pódium | foto Antonín Škach

Petr Chlupáč předvádí přilbu. Proti nasazování na hlavu se staví učitelky. To víte, objevily se vešky a ty jsou pěkné potvůrky. Sálem koluje plechová bota, kluci a slečny se dozvídají o chráničích s inteligentní pěnou a dalších plochodrážních vychytávkách. Výherci soutěží si odnášejí tašky s dárky od Petra Chlupáče.

Jedna dlouhovláska trefně reaguje na otázku, čím se plochodrážní motocykl liší od cestovního. Nemá zrcátko. Pravda, pokud pomineme Zdeňka Majstra, který si jej v sedmdesátých letech na řidítka namontoval spolu se zvonečkem. Padají dotazy i moudré myšlenky, že mistr světa nemusí mít nutně nejrychlejší motorky, ale především zkušenosti a umění.

Zpátky do školy se nikomu příliš nechce. Není ovšem zbytí. Za půl hodiny se sál plný žáků druhého stupně. Beseda se vede v odbornějším duchu. Josef Franc na pódiu demonstruje chování závodníka u pásky. Hledání optimální koleje, seřízení vůle spojky, správný posaz. Petr Chlupáč líčí průběh jízdy, nechybí srovnání doby vlastní závodní akce s přípravou stroje a času stráveného na cestách.

Kdo by se nechtěl posadit na závodní motocykl? | foto Antonín Škach

Zájemců o usednutí do sedla je tentokrát více. Skvělá nálada se z kulturního domu v Brandýsku rozhodně nevytrácí a žákovská společnost opouští sál poměrně nerada. Kdo ví, zda za dalších pět, deset let někdo z dětí bude vozit medaile a vyprávět o tom svým mladším vrstevníkům, kteří se zatím vozí v kočárcích po Slánské ulici.

Plochá dráha bavila děti z Brandýsku | foto Antonín Škach

Češi a Slováci v akci 452

V sobotu se Martin Vaculík vydal do Žarnovice. Jeho první trénink jakoby předznamenal rychle se blížící sezónu anno domini 2023. Jenže datum je přece jen stále nízký. A tak trojice českých plochodrážníků o víkendu závodila na berlínském ledě.

 

Jan Klatovský skončil v sobotu třetí | foto Pavel Fišer

Dvoudenní program v německé metropoli odstartoval v pátek domácím šampionátem. Titul vybojoval Markus Jell, dobře známý ze startů na našich ledových oválech i flat tracku. Spolu s ním byli na pódiu Max Niedermaier a Benedikt Monn.

Němců se sešlo osm, takže byli doplněni ledaři ze zahraničí. Mezi nimi nechyběl Andrej Diviš. Se sedmi body (E 2 2 2 1) skončil sedmý, byť se jeho umístění do klasifikace německého šampionátu nepočítalo.

Sobota na berlínském ledě patřila mezinárodnímu závodu Ice Speedway for Europe. Andrej Diviš skončil sedmý (3 1 2 0 2), když mu na postup do rozjížďky poslední šance chyběl jediný bod. Jan Klatovský (2 2 2 3 E) a Lukáš Hutla (2 3 F 1 3) z ní postoupili do finále, které skončilo výsledkem Max Niedermaier, Markus Jell, Jan Klatovský a Lukáš Hutla.

Andrej Diviš odjel v Berlíne dva závody | foto Pavel Fišer

Svíčky jsou nejen vánoční, ale i zapalovací

Když jsem o Vánocích zapaloval svíčku na stůl, uvědomil jsem si, že existují i jiné svíčky než vánoční, a to zapalovací třeba do motorů pro speedway, bez kterých by nikdy nezaburácel svým krásným hlasem a nepotěšil ucho diváka na závodech.

 

Sbírka zapalovacích svíček | foto Jiří Novák

Poprvé jsem se  zapalovací svíčkou přišel do styku zhruba v pěti letech u nás doma. Otec vlastnil motocykl Manet 90. Koupil si ho, aby mohl dojíždět do práce asi dva a půl kilometru. Jezdil celý rok, v létě i v zimě a v tom spočíval problém. Motocykl Manet byl jediný československý motocykl, který točil obráceně.

Jednoválec, uvnitř dva písty, dvě ojnice a v zimě velice špatně chytal. Otec ho vystrkal ze stodoly, vyšrouboval svíčku, donesl ji domů a svíčku vložil do kuchyňského sporáku těsně za dvířka, aby neležela v ohništi.

Asi po dvou minutách ji vyndal, zašrouboval do motoru a motocykl nejvýše na druhé šlápnutí chytil. Když jsem měl deseti let, svíčky jsem podával klukům, kteří již měli řidičák na Pionýra a svíčky si měnili sami. V patnácti jsem měl řidičák i já. Používal jsem naše svíčky Pal.

Jednou jsem se dostal i k výměně svíčky u pána, jemuž bylo asi šedesát, vlastnil červeného Pionýra 05. Požádal mě, zda bych mu nevyměnil u tohoto  písta svíčku. Měl příbuzné v NSR a říkal mi, že mu přivezli 2 svíčky Božky.

Sbírka zapalovacích svíček | foto Jiří Novák

On byl na svého Pionýra velice opatrný a vždy ho vystrkal do kopečka, tam nasedl a nastartoval a vyjel do práce. Já tenkrát vůbec nevěděl, že existují i jiné svíčky než naše Pal. To že jsou i nějaké svíčky Bosch jsem vůbec netušil. Výměnu jsem bral moc zodpovědně, bál jsem se, abych něco nepokazil. Přece jen to byla svíčka z NSR  a já doufal, že tu druhou dostanu za práci.

A to byl velký omyl! Navíc jsem  myslel, že by to zvedlo výkon u mé zelené 05. Až po letech jsem si uvědomil, že mojí 05 by nepomohlo ani spalování metylu. S přibývajícím věkem jsem jezdil na velkých motorkách, potom autem a svíčky se hromadily v krabici. Palky jsem jezdil kupovat do partiové prodejny  U Maškové do Prahy.

Prodávali je za 8 korun kus a jejich jedinou vadou bylo to, že měly špatný potisk. Tenkrát koupili do Tábora nové stroje, a než se  potisk povedlo vyladit, tak je prodávali jako partiovku. Aspoň dle informace od prodávajícího pána  v prodejně. Já vždy uvědomil kamarády, že tam pojedu a udělal jsem soupis jaké, kdo potřebuje, a přivezl jsem je.

Již tenkrát ve mně nebyl podnikatelsky duch, nechával jsem je za cenu nákupní v Praze. No a  použité svíčky byly v krabici a někdy v osmdesátých letech jsem si dělal první držáky na použité svíčky, které jsem měnil až do současné podoby. Nikdy jsem je nesbíral, pouze se to tak sešlo, až to skončilo na zdi.

Docela to má dosti velký ohlas u známých a kamarádů, kteří ke mně zavítají. A tak se sešly svíčky ze sedmdesátých let z Dacie, Źiguli,Trabant, Wartburg a to i svíčky tkz osmnáctky, které byly používány od začátku minulého století. Pozor, nepíší o speciálních svíčkách.

Největší úlovek byl u kamaráda, od něhož jsem dostal gumové pouzdro na svíčku osmnáctku, které byly dodávány jako  náhradní díl do luxusních  vozidel Mercedes ve třicátých letech. Tato pouzdra se svíčkami projela i druhou světovou válku ve vozidlech Wehrmachtu.

Kdo jezdil motorkou a měl svíčku pouze v kastlíku, po roce zjistil, že je svíčka téměř k nepoužití. A tady se ukázalo to, jak je gumové pouzdro užitečné. Přechodem na nízkohmotnostní svíčky se hodně změnilo. Svíčky jsou již téměř umělecké dílo, mají v izolátoru 2, 3 nebo 4 drážky, pěkně udělaný šestihran a ani nemluvím o jiskřišti. Úplný koncert, co se dá vymyslet.

I plochodrážní motocykl má svíčky – porucha této připravila Daniela Klímu o body v říjnovém šampionátu dvojic v Kopřivnici | foto Antonie Škachová

Na You Tube jsem objevil vrak německého tanku, který byl vydolovaný po sedmdesáti letech z ruského bahna. Na blatníku vedle střeliva se blyští  dvě umyté  svíčky 18 mm závit se dvěma barevnými proužky na porcelánovém izolátoru, jaké mám na zdi v garáži. Za našich let bylo snadné svíčky používat.

Byly označeny následovně: 14-5,7,8,9- průměr závitu a tepelná hodnota  svíčky, 14R-s odrušovacím odporem,14Y-s vysunutým jiskřištěm a 14Z-svíčka pro dvoutakty. Dnes je to věda  a na vše existují tabulky.

Na závěr na sebe musím prozradit, že vlastně svíčku do motocyklu pro plochou dráhu vůbec nemám, ty se totiž nikde neválí. Alespoň ne v mém okolí. Poněvadž jak jsem to již  někde psal, tak ještě jedna věc. Sběratelství je docela dobrý kšeft.  Na internetu jsem zahlédl k prodeji ochranné gumové pouzdro na svíčku za  1500 korun a svíčku  americké výroby v 18 mm provedení 1000 korun. Proto Vás, kteří váháte, nabádám, začněte něco sbírat. Co, nechám na vás.

Ploché dráze zdar a když tak si zapalte svíčku třeba o Velikonocích. A jaká to bude, záleží pouze na Vás.

Václav Milík bude na obálce posedmé, Kiril Ianatchkov poprvé

Česká Třebová – 4. března
Devatenáctá knížečka se nerodila snadno. Nakonec zafungovala skvělá pověst jejích starších sestřiček a také nefalšované přátelství, díky čemuž můžeme na publikaci Česká plochodrážní ročenka 2023 pracovat bez finančních obav. Pro loga případných dalších zájemců o inzerci bude na titulní straně stále místo vedle akčního snímku úřadujícího mistra. Václav Milík zvolil snímek od Kirila Ianatchkova.

 

Česká plochodrážní ročenka 2023 vyrazí za svými čtenáři v dubnu | foto Eva Palánová

„Je pestrá,“ komentuje pardubický kapitán svou volbu. Na obálce publikace Česká plochodrážní ročenka se objeví již posedmé. Byť se sedmi zlatými medailemi vyrovnal Antonína Kaspera a zase o kousíček stáhnul rekord nedostižného Jiřího Štancla, v ročenkách suverénně vede.

Knížečky do detailu mapující veškeré dění na tuzemských oválech totiž vychází teprve počínaje sezónou 2005. Se snímky Kirila Ianatchkova se čtenáři již na jejich stránkách setkali, nicméně na titulní straně obálky ještě nikoliv.

Na dalších stránkách se tradičně setkáte také se snímky ostatních fotografů magazínu speedwayA-Z. A sezóna 2022 v Čechách a na Slovensku zůstane ve vaší knihovničce i ve vyprávění a do detailu zpracovaných výsledků.

Václav Milík si na titulní stranu publikace Česká plochodrážní ročenka 2023 vybral tento snímek | foto Kiril Ianatchkov

 

Jan Klatovský by letošní Sanok nejraději ze svých vzpomínek vyškrtnul

Petříkovice – 3. března
V sobotní rozjížďce poslední šance si na cílové metě vydřel postup do finále. Pódium mu sebral pád. Nicméně v hlavě měl smíšené dojmy, které setrvaly také druhý den. Domů do jižních Čech se vracel coby sedmý nejlepší ledař starého kontinentu. Přesto by Sanok o minulém víkendu raději zapomněl.

 

Dvakrát na ráfku, vabank a finále

Jan Klatovský si v Sanoku měl s Franzem Zornem, o čem vyprávět | foto Petr Makušev (Sport Photo)

„Sanok bych nejradši vzal a zapomněl,“ povzdechne si. „Lítal jsem po houbě. Moje vina, dvakrát mi ušlo kolo. Nevím, co se dělo s dušemi. Ale první jízdu šel Polák sám do balíků. Opakovali ve třech. Pak jsem v prvním vinglu šel já kvůli kolu. A mě vyhodili! Rozhodčí se se mnou vůbec nebavil.“

I přes dva pády se Jan Klatovský kvalifikoval do rozjížďky poslední šance. „Dostal jsem se tam se štěstím,“ uvědomuje si. „Krásná jízda. Ostatní mají mistrovství světa, já tenhle jeden závod. Šel jsem vabank. Po tom druhým ušlým kole v poslední sérii jsem si myslel, že už je to v prdeli.“

Nebylo. „Dostal jsem se do finále,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Šli jsme po sobě s Jimmy Olsenem. Ve třetím vinglu jsem to dal na lajnu a šel jsem. Skončil jsem čtvrtej, ale nedávaly se velké body, takže v celkovém pořadí šestej.“

Do Berlína

Depo Jana Klatovského v Sanoku | foto Jan Klatovský

Po závodech měl Jan Klatovský se svým týmem plné ruce práce. „Do noci jsme spravovali rozsekaný motorky,“ souhlasí.  „Neděle proběhla, jak proběhla. Šel jsem na hubu, pak Lukášovi začala blbnout motorka. Říkám mu, máš šanci, já už ne, půjčil jsem mu svou. Ale on letěl ve finále do balíků (smích).“

Závodní program českého exmistra pokračuje. „Skončil jsem v Sanoku ve tři odpoledne,“ líčí. „Valil jsem rovnou domů, v sobotu závodím v Berlíně. S tátou vezeme pár věcí, přijede už dnes. A pak Bauerova rozlučka v Inzellu, chce udělat pěknou podívanou pro lidi a pro sponzory.“

Na Sanok by Jan Klatovský co nejrychleji zapomněl | foto Jan Klatovský

Josef Franc bude na stánku PRO-TEC v neděli po obědě

Praha – 3. března
Výstava Motocykl Praha, která v areálu PVA Letňany probíhá od včerejška do neděle, nabízí návštěvníkům tak prezentaci ploché dráhy, Najdete ji na stánku společnosti PRO-TEC. Vedle pozvánky na červnovou SGP České republiky zde najdete motocykl Josefa France. Jeho majitel zde bude přítomný v neděli okolo oběda.

Motocykl Josefa France na stánku PRO-TEC dostane svého závodníka v neděli okolo oběda | foto Zdeněk Schneiderwind