Gislaved – 8. srpna
Ve středu 29. července se ruská federace MFR oficiálně odhlásila z letošního šampionátu Evropy juniorských družstev. Nabídku FIM Europe vyslyšelo Dánsko, přímo nasazené do zářijového finále, a nasadilo svůj druhý tým. Jeho body se sice počítaly do klasifikace závodu, nicméně v případě jeho vítězství by postoupil druhý tým v pořadí. Podobný scénář se ovšem nedočkal realizace, jelikož se úlohy suverénů zhostili Švédové. Před závodem favorizovaní Němci nenaplnili pověst černých koňů a skončili o tři body za Dánskem, zatímco Finové v zásadě jen paběrkovali.
Už to bylo deset let. Kde se vzal, tu se vzal při otevírání rekonstruované pavlovické dráhy v červenci 2005 se objevil jakýsi Lars Ravn Jensen. Se svou dvoudobou pětaosmdesátkou hravě změřil českou konkurenci v sedle stopětadvacítek. Tehdejší startovní pole se skládalo prakticky z motorů Honda, Shupy se na scéně ještě neobjevily natož pak se čtyřventilovým rozvodem.
Vídeň – 10. srpna
Časy se v ploché dráze mění proklatě rychle. Když se předloni poprvé objevil ve startovní listině divišovské zastávky českého juniorského šampionátu, všichni se ptali, kdo to je. Nyní se po dvou letech naše juniorská scéna potýká s historickým minimem závodníků mladších jednadvaceti let. A tak bychom se mohli ptát, kde je, aby doplnil zoufale proděravělé startovní listiny domácích jednadvacítek. Jannik Klein si o tom s magazínem speedwayA-Z popovídal osobně.
Tak do té divišovské fabriky na plochodrážní motorky JAWA asi před rokem přišli dva sympatičtí Poláci, jeden povídal já jsem Mirek Dudek a kupuji od Vás náhradní díly skoro pro celé Polsko a toto je můj kamarád Slávek Walczak, který sice má firmu na aeroplány, ale v koutku dušičky strašně fandí speedway. A hledáme partnera pro náš možná trochu šílený nápad – vrátit starou slávu speedway opět na scénu.
Pardubice, sedmadvacátý den měsíce září roku 1970. Ole Olsen právě v čase o čtyři sekundy překračujícím dvě minuty protnul vítězně metu velkého finále Zlaté přilby Československa. Miloslav Verner v souboji s pěti světovými finalisty končí druhý a za chvilku se opět po roce vydá na stupně vítězů závodu všech závodů. Třetí místečko dobyl Vladimir Gordějev. Nechal za sebou čerstvého světového šampióna Ivana Maugera. Nešetří nadšením a chce se o svou radost podělit se svým mechanikem. Čtrnáctiletý Martin Kratochvíl přelézá hrazení a usedá na tandem ruského borce. Přitom netuší, že si tohle čestné kolo snímané kamerami Československé televize večer doma pořádně odskáče!
Zabrousíte-li do plochodrážního depa a popřejete sluchu vyprávění pamětníků, budete žasnout nad informacemi v mnohém připomínající staré pověsti české. Jako třeba o libereckém borci, který se zdravou dávkou drzosti v sedle dvouventilu měřil technicky skvěle vybavené členy pardubického SVS, když kdysi počátkem osmdesátých let přijeli na soustředění do Pavlovic. Půjdete-li po stopách tohoto příběhu, užasnete nad náhodami, jimiž je lidský život ovlivňován. Kdyby totiž otec Věroslava Kollerta neměl někdy před čtyřmi desítkami let velkou chuť na pivo, o liberecké plošině bychom s největší pravděpodobností hovořili v minulém čase. Podobně jako milovníci tramvají nostalgicky vzpomínají na elegantní té-dvojky prohánějící se okolo novorenesanční radnice, jejíž skvostnou architekturou se Vídeňák Franz von Neumann na sklonku devatenáctého století postaral o stejně nezaměnitelný symbol města jako Karel Hubáček se svým Ještědem o nějakých osmdesát let později.
