Bernardov – 25. října
Syna má dva. Zlatou přilbu z pardubického závodu všech závodů jednu. Motivaci získat ještě jeden klenot od Pavla Lejhance velikou. Jenže letos se proti smělému plánu postavila bolavá záda. Skončil čtvrtý. A stal se svědkem korunovace Jana Kvěcha. Václav Milík ale rozhodně není naštvaný, že mu český mistr sebral primát posledního českého vítěze Zlaté přilby města Pardubice.

 

„Honza měl o Zlaté přilbě den,“ vrací se Václav Milík k první neděli letošního října. „Jel skvěle, celej rok jel jako prase. Nežárlím na něj, fandil jsem mu od vylučovaček. Jo, chtěl jsem zabojovat. Ale ve čtvrtek mě začaly bolet plotýnky. Začal jsem opichama, pak jsem měl injekce proti bolestem. Ve středu jsem šel na umrtvení obratlů, abych ten víkend s Grudziadzem a Žarnovicou dojel.“

V Grudziadzi se spolu s Janem Kvěchem a Danielem Klímou postavil na třetí stupínek pódia evropských dvojic. Nazítří v Žarnovici spolu s Pardubicemi vyzýval pražské leadery, aby nakonec byli opět druzí. Ani jeden závod nebyl procházkou růžovým sadem.

„V Grudziadzi to přes ty díry bylo hrozný,“ povzdechne si. „V Žarnovici jsem už moh‘ jet, ale na tý motorce jsem musel sedět blbě, aby mě v zádech nepíchalo. Do budoucna to dělat nebudu, pak jedeš na padesát procent. Příště si dám pauzu. Ale odzkoušeli jsme v Žarnovici nastavení, co bych tu nejeli.“

Nyní kýžená pauza přišla s koncem termínového kalendáře. „Jsem rád, že jsem tu sezónu dokončil bez zranění,“ konstatuje. „Přes zimu se dám do kupy. Začneme znova. A kdyby se povedla ještě ta druhá přilba, bylo by to fajn.“