Jako plochodrážník zažil jednu z lepších ér čakovického klubu. Jenže letadla mu brala čas a tak jej nasměrovala ke šlapačkám. Ty mu zase vzala dopravní nehoda, na níž nenesl díl viny. Přesto si užíval život plnými doušky. V pátek dvaadvacátého května okolo čtvrté hodiny odpolední srdce Jiřího Valenty dotlouklo. K projevům upřímné soustrasti pozůstalým se přidává rovněž magazín speedwayA-Z.

 

Narodil se šestnáctého dubna tisíc devět set padesát tři. S čakovickou vestou se za řidítky plochodrážního speciálu pohyboval cirka mezi lety sedmdesát čtyři a sedmdesát osm. Dokázal bavit své kolegy.

Jednou vyrazil se Stanislavem Klenovcem a Miloslavem Černým do Žarnovice. Seděl na zadním sedadle spartaku a bavil společnost skvělou hrou na bendžo. Ostatně jako hudebník působil dlouho, hrával v kapele Rumová aféra.

Jeho plochodrážní kariéra se uzavřela díky stíhačkám. Ano, vážně. Ale těm opravdovým létajícím strojům. Na letišti ve Kbelích opravoval jejich motory. I ve středu, kdy Čakovice pravidelně trénovaly. I tehdy už závodit bez tréninku nešlo.

Pořídil si trialový motocykl italské značky Fantic. Osadil do něj motor ČZ 250. Známí na Kladně mu připravili pomalou převodovku, aby v malých otáčkách měl motor záběr. A on se svým motocyklem mohl snadno ve šlapačkářských sekcích drápat na vysoké balvany.

Psal se rok 1988. Jiří Valenta řídil svůj žigulík. U Postřižína poblíže Odolene Vody mu nedal přednost řidič nákladní vejtřasky. Následky střetu byly těžké. Bývalý čakovický závodník strávil dlouhé dny v umělém spánku. Vnitřní zranění. Přišel také o kus plíce.

Dlouho se dával dohromady. S trialem byl konec. Pořídil si jízdní kolo, aby se plíce natáhly do normálu a on mohl dýchat. Jezdil na něm až do loňského podzimu. Koncertoval, bavil své posluchače. Žil naplno.

Čest jeho památce!