Přesně před třiceti lety byla v těchto dnech pořádná kosa.  V Kopřivnici se teplota pohybovala okolo sedmnácti záporných dílků pana Celsia. Na přemrzlém ledu Větřkovické přehrady kraloval prvnímu dílu mistrovství republiky Antonín Klatovský se svým odpruženým rámem. Domácí Jaromír Lach byl druhý, ale medaili v konečném účtování mu sebrala povolená matice osy zadního kola o čtrnáct dnů později, kdy teploměry ukazovaly stejné hodnoty jako na severu Moravy jenže v kladných číslech. Takové ostatně česká ledová plochá dráha je. Už bezmála devadesát let.

 

Ledařský pravěk

Led sloužil motoristům jako závodní dráha prakticky od počátku. Pokud jde o plochou dráhu, první pokusy o přádáním patří sudetoněmeckým klubům z roku 1932. Jenže jejich plány zkřížil teplý vzduch. S oblevou se konec konců potýkal také pražský Jawa Club, když už si na úřadech vyběhal všechna povolení pro pořádání ledů v Jevanech.

Premiéra na rybníku Propast v Hradci u Jevan se tudíž uskutečnil až v neděli sedmnáctého ledna 1937 a celkovým triumfem Václava Stanislava. Ledy se u nás vrátily po válce. Dle dobových zvyklostí se závodilo ve více kubaturách, než vývoj upřednostnil pětistovky jako na klasických oválech.

Lišily se i ledové tratě. Od 220 metrového kolečka na brněnském Zimním stadiónu Edvarda Beneše v únoru 1948 po kilometrový ovál na rybníku Svět v Třeboni o třiadvacet měsíců později. Záměry pořadatelů byly různé. K těm nejefektnějším typu vytvoření zamrzlé plochy na Strahovském stadiónu nebo v Praze na Vltavě mezi Palackého a Železničním mostem nedošlo.

Diváci však obdivovali odvážné muže na ledových plochých drahách na spoustě míst republiky. Namátkou uveďme Písek, moravskou Jedovnici, Matiční jezero v Pardubicích či Pohránovský rybník poblíž nich, Bratislava, Liberec, Dolní Čermná.

 

Ledařský boom

Na konci padesátých let ledaři objevili rychlobruslařský stadión Vysočina, Čáslav či Příbram. Slovenskou specialitou se staly ledové ploché dráhy motokrosových strojů, které se konaly třeba v Nitře či v Zohoru. Konec konců československá plošina v průběhu času inspirovala i závody motorových kluzáků nebo svým rozpisem a bodováním i autokros, rallyekros nebo motokáry.

V šedesátých letech dostaly ledy smysl a řád na mezinárodní scéně, dočkaly se nejprve evropského šampionátu, jenž byl záhy povýšen na mistrovství světa.

Kontrolní závod pro jeho úvodní ročník v šestašedesátém viděly Holice v Čechách. Na další ledařský mítink si naši diváci museli počkat čtyři roky. Nicméně podnik na rybníku bagr v českobudějovickém parku Stromovka stál na samém počátku ledařského boomu u nás. Roku 1972 se Milan Špinka zmocnil prvního titulu mistra republiky a od té doby se šampionát vypisuje každým rokem.

 

Ledařská přítomnost

Samozřejmě pokud počasí dovolí. A protože vždycky nedovolí, tabulka domácích šampiónů není kontinuální rok za rokem. První přestávka přišla již osmdesátém a rovněž další sezóny dekády přišly s ledařským půstem. A korunu nasadily devadesátky. Sotva Holanďan Tjite Bootsma odjel v únoru 1997 s triumfem z dvoudenního klán v Kopřivnici, přišla dlouhá pauza.

Trvala osm let, než se Divišov po Českých Budějovicích stal druhým českým stadiónem s klasickým plochodrážním oválem, který díky nastříkané vodě a spolupracujícím mrazům poskytl azyl i ledařům. V dalších letech opět řádila obleva, až Růžená a Osečná roku 2009 nastartovaly českou ledařskou renesanci.

Přinesla nejen nové lokality včetně takových, kde plochou dráhu nikdy na vlastní oči neviděli, ale také plejádu nových závodníků. V neposlední řadě i mistrovství republiky družstev, které poskytlo vodítko pro pořádání ledů i v dobách, kdy naše špička bojovala ve finálové seriálu mistrovství světa. A přitom se nedevalvoval individuální šampionát.

Jenže historie se bohužel opakuje. Po vyrovnání čtyřicet let starého rekordu sedmi domácnících závodů v zimě 2017, prožíváme opět velice zimy. Nezbývá než čekat na zázrak, který spasí nejen diváckou poptávku, ale ve své podstatě i celou disciplínu. Snad se Holicemi v únoru devatenáctého roku již nestal.