Žatec – 26. listopadu
Letošní česká sezóna stopětadvacítek v jeho podání se té loňské podobala jako vejce vejci. Pravda, seriál PRO-TEC Speedway Mini Cup se pořádně nerozjel, aby byl skrečován. Oba mistrovské seriály proběhly prakticky dle plánů. Skončily se stejným výsledkem. Karel Průša se ale v nejslabší české plochodrážní kubatuře radoval z titulů naposledy.

 

Faktor hmotnosti má svou váhu

„Sezónu hodnotím suprově,“ rozjasní se Karel Průša při zmínce o jeho titulech na krátkých i klasických oválech. „Závody mi sedly, dráhy sedly. Trošku mě štve, že zrušili Mini Cup. Měl bych tři tituly. Mám dva, to mi stačí (smích).“

Vážně bylo všechno tak jednoduché? „Chabařovice se mi nepovedly,“ vrací se k tropické neděli na konci června. „Dělal jsem hodiny. Na velký dráze mě letos zlobil Kuba Hejkal. Na malý Kuba, Matěj Tůma, Marek Ziman. Ten jel pěkně. Vyrostli mi soupeři. V Praze jsem se na posledním závodě bál, že mě Marek porazí, ale nakonec ne. Porazil mě ve Slaným na velký.“

Předloni se mu v Pardubicích na krku houpala bronzová medaile z evropského poháru, první a zároveň poslední. „Bylo to proto, že další rok jsem byl na stopětadvacítku těžkej,“ vysvětluje. „Poláci maj‘ o třicet kilo míň než já. Těm to letí, mě stopětadvacítka neuvezla. Ptal jsem se jich, kolik vážej. Říkali jednatřicet kilo a to jim je třináct.“

Za dva roky se toho změnilo hodně. „V Pardubicích jsem byl tehdy jako oni,“ potvrzuje slánský závodník. „Vážil jsem podobně a oni to ještě moc neuměli. Mezitím se plochou dráhu naučili. Já ztěžknul a už to šlo dolů.“

 

Zkušenosti v SGP4

Takže víme důvod, proč se Karel Průša se svým otcem rozhodl, že stopětadvacítky leží už jednou provždy v jeho závodnické minulosti. „Jo, jo,“ zní z jeho úst ještě jedno potvrzení. „Myslím, že už to nemá cenu, budu ještě těžší. Tak už jenom dvě pade.“

Čtvrtlitry ostatně přináší jedinou možnost. „Pětistovky nemůžu,“ krčí Karel Průša rameny. „Až za dva roky, když mi bude patnáct. Zkoušel jsem to. Ale to byla tátova stará motorka. A ještě utlumená takže to bylo slabší.“

Vyzkoušel také motocykl specifikace SGP4. „Přirovnal bych ho spíše ke krosce,“ líčí. „Když jsem ubral, rychle to brzdilo. Motor neměl setrvačnost. Hlavně motorka byla na malejch kolech. Jelo se mi na ní dobře, ale bylo to jako na éčku. Musel jsi pořád držet a nesměl jsi vrkat.“

Nicméně ve světovém poháru SGP4 na tom nikdo ze soupeřů nebyl jinak. „Bylo to pro každýho stejný,“ souhlasí Karel Průša. „Rozhodovalo se v jezdeckých možnostech. Do motoru jsi nesměl šáhnout, byly zaplombovaný. Jedině jsi moh‘ měnit převod, sedačku a řidítka.“

Kategorie SGP4 ale nemá prozatím u nás budoucnost. „Kdyby tady byl mistrák, asi bych jel,“ reaguje slánský závodník. „Jsem Čech, tak bych ho měl jet.“

 

Jedině dvěstěpadesátka

Za daných okolností dvěstěpadesátka přináší jedinou možnost. „Je tam rozdíl,“ porovnává ji Karel Průša se stopětadvacítkou. „Ale ne extrémně velkej. Spíš v rychlosti, na startu v sílem motoru. Dvěstěpadesátka se líp ovládá, je rychlejší a plynulejší.“

Skákat z jednoho motocyklu na druhý mu nepřinášelo potíže. „Ani žádnej velkej problém nebyl,“ přitakává. „Moje zkušenosti ze stopětadvacítky jsou znát. Jak bych to zapomněl, když jezdím na plochý dráze sedm let?! Nebyl problém to střídat, motalo se mi to ale v hlavě, myslím, že sezóna 2025 bude lepší.“

Ve čtvrtlitrové kubatuře jezdil letos nejen český šampionát, v jehož klasifikaci skončil druhý. Reprezentoval v mistrovství světa a Evropy. A pokud to šlo, zasáhnul i do přeboru či juniorky.

„Hodnotím to hodně dobře,“ nemusí být Karel Průša skromný. „Dostal jsem se do finále mistrovství světa, to jsem byl šťastnej, ne Evropě jsem se nekvalifikoval až z rozjezdu. Ve dvojicích se mi první závod podařil, Krško a Praha byly horší. Buď jsem nejel já nebo motorka, těžko říct. Určitě je co zlepšit do příští sezóny.“

 

Budou Vánoce

Roku 2025 uvidíme Karla Průšu za řidítky motocyklu s čtvrtlitrovým motorem, ale jak bude sezóna vypadat? „Ještě nevím,“ odtuší. „Nechám se překvapit. Zatím není kompletní kalendář, nemůžu přesně nic říct. Určitě budou závody, tréninky taky. Bude to nabitý.“

S dvěstěpadesátkou může i do českých závodů pětistovek. „Jedu v nich s těma silnějšíma,“ spatřuje přínos takové konfrontace. „Mám se koho držet, to je nejlepší trénink. Když bude čas, určitě pojedu. Někdy se dá půllitrům stíhat, když jsou slabší jezdci, dokážu je i předjet. Ale Bubbu jsem nepředjel (smích).“

Do jara ale zbývá ještě dost času. „Závodní přestávku trávím dobře,“ usmívá se. „Těším se na Vánoce. Fyzická příprava musí bejt. Cvičím, běhám, dělám ještě atletiku a kickbox. Když jsem ve škole, na motorkách pracuje taťka. Teď má hodně aut v servisu. Když mám čas, s motorkama mu pomáhám.“

 

---

Karel Průša děkuje:

„Sponzorům, mám jich dost. A taťkovi a mamce.“

---