Pardubice – 4. ledna
Když se ohlíží za loňským rokem, nemá vlastně, proč nadávat. Pravda neudržel se ve finálové společnosti elity dlouhé dráhy a domácí titul v Mariánských Lázních mu rovněž upláchl. Jenže získal cenné zkušenosti, které rozhodně hodlá zúročit. Brousil si zuby na pódium z evropské trávy. Ano, byl až sedmý, ovšem na druhou stranu nachlazení se stalo jedinou zdravotní újmou, kterou v nebezpečných podmínkách utrpěl. Katastrofální není ani jeho pozice muže číslo sedm individuálního šampionátu. Nejen proto, že ho od čtvrtého dělil absolutně marginální bodový příděl, ale především klasická dráha již není jeho každodenní závodní rutina. Avšak nechme v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z hovořit především Martina Málka samotného.

 

speedwayA-Z: „V prosinci jsi strávil pár dnů na soustředění českých ledařů ve Strömsundu. Jak jsi k takovému nápadu dospěl a jak sis celou akci užil?“

Martin Málek: „Ten nápad vznikl už před třemi lety. Nabídl mi to David Lizák. Ale nevycházelo mi to, první rok jsem nastoupil na operaci kýly, předloni už ani nevím, proč jsem nejel. Asi z pracovních důvodů nebo kvůli jiným akcím. A loni jsem svou účast potvrdil hned v říjnu, když jsem se rozhodl, že si těch pár dnů udělám volno a pojedu s nimi jako technický doprovod. Byl to super výlet, perfektní zimní pánská dovolená a spousta zážitků. Myslím, že klukům přišlo hodně vhod, že jsem jel s nima. Sice jsem jim za volantem toho moc neodřídil, tak jsem se aspoň snažil jako mechanik. Klobouk dolů před Franky Zornem, to je velký profík. Fakt jsem čuměl, jak si do detailu vybudoval a zázemí. Je vidět, že to dělá už hodně dlouho. Sešla se super parta, kluci většinou jezdili spolu a byla to fajn týmová práce. Ale musím podotknout, že ledy jsou opravdu pro skalní nadšence. Mají to hodně náročné z časového i finančního hlediska, když se má někam jet. Robert Růžička měl stan a topidlo, centrálu, měli jsme veškerý komfort. Na ledě jezera bylo za chvilku ve stanu teplo, elektrika. Byl jsem z toho opravdu příjemně překvapený. Kluci se mezi sebou mohli podělit o náklady, ale jet tam sám, to by fakt stálo balík peněz.“

 

speedwayA-Z: „Ve výpravě jsi plnil funkci mechanika, ale sám sis ohřebovaný speciál také vyzkoušel. Neláká tě kariéra ledaře?“

Martin Málek: „Několikrát jsem o tom uvažoval, ale bál jsem se svézt. Ne ze strachu z jízdy, ale ze strachu, aby se mi to nezalíbilo natolik, abych za každou cenu chtěl koupit motorku. Dvakrát jsem si to ošahal jen tam zlehka na volném jezeře a pak ten poslední den jsem vyjel na čerstvě připravenou dráhu. Musím říct, že je to krásné svezení. Ale po tom celotýdenním zážitku, jak jsem viděl to cestování a nutnost zázemí, prostě tu technickou a hlavně časovou stránku, asi zůstanu jen u letní sezóny. Ledy jsou fakt krásný sport, mám je rád, pamatuju si ještě taťku, když u nás trénoval na rybnících. Jako fanoušek navštěvuju i ty světové závody, ale asi nic pro mě. Líbilo by se mi to, ale nemám na to čas, ani si mi do toho nechce moc investovat peníze.“

 

speedwayA-Z: „Loni se tvoje orientace směrem k dlouhým a travnatým oválům ještě více prohloubila. Ve vrcholné sezóně uběhly dokonce celé týdny, aniž bys závodil na klasické trati. Není to škoda?“

Martin Málek: „Možná jo. Ale musím si přiznat, že už na to nemám. Abych se honil s mladýma klukama. Jde hlavně o to, že příprava dlouhé motorky je trochu náročnější a zdlouhavější. I to cestování a já na to nikoho nemám. I ze zkušeností loňský sezóny, co se rekonstruoval pražský stadión, ubylo jezdců v Pardubicích, možností svezení na klasické dráze není tolik. Speedway úplně neopustím, budu to brát jako přípravu jízdy, trénink postřehu na startu a citu ve spojce. Ale abych se udržoval na úrovni, na který jsem býval, mi opravdu nezbývá čas. Na klasické dráze musí být jízda taková instinktivní a zautomatizovaná a bez častějšího závodění to nejde. Dlouhá dráha je lehčí v tom, že i když jezdíme větší rychlostí, zbývá víc času si nějaké manévryrozmyslet, případně si to najet jinak. Je to taková rychlejší a přitom pomalejší jízda.“

 

speedwayA-Z: „Tvá motivace byla nabíledni, dostal ses do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa. Jak bys své účinkování charakterizoval, a jak jsi spokojený s desátým místem?“

Martin Málek: „S tím desátým flekem nejsem spokojený vůbec. Měl jsem daleko větší ambice. Chtěl jsem se udržet aspoň v sedmičce. Ale musím taky říct, že během loňské sezóny jsem se fakt naučil spoustu věcí. Hodně věcí jsem udělal špatně, ale díky tomu přišly zase ty zkušenosti. Ale celkově každý závod mistrovství světa je obrovsky fyzicky náročný, že tam závodník funguje od rána až do večera. Nemá absolutně žádnou chvilku pro sebe, není tam žádný prostor na opravu chyby, všechno musí být perfektně připravené. Ten celodenní program je opravdu časově náročný. Jako technickou přejímkou většinou v brzkých ranních hodinách, rozpravama, tréninkem, podpisovou akcí, představením jezdců. Ten den se šíleně táhne. Těch rozjížděk je taky hodně, můžeš jet až sedm jízd, což je na dlouhé dráze docela záhul. Shrnul bych to, že jsem doplatil na nováčkovskou daň. Na spoustě drah jsem byl poprvé, maximálně podruhé a ty zkušenosti jsou potřeba. Trošku jsem tajně doufal, že bych mohl dostat divokou kartu, ale bohužel.“

 

speedwayA-Z: „Přitom po tvém suverénním kralování kvalifikačnímu kolu v Mariánských Lázních se mohlo zdát, že tvá účast v challenge v Scheesselu bude v zásadě formalitou. Jenže nebyla a tys skončil až devátý. Čím to?“

Martin Málek: „Z kvalifikace v Mariánkách mám na co vzpomínat. To byl jeden z nejkrásnějších závodních dnů mé kariéry. To fakt všechno vycházelo úplně na jedničku, líp, než jsem si představoval. Po challenge ve Scheesselu jsem byl dlouho rozhozený. Přijel jsem silně nachlazený s teplotou z předešlého víkendu. Bylo velké teplo, já jsem měl asi i horečku. První jízdy šly tak rychle za sebou, že jsem si nestíhal očistit snad ani brýle. Hlavní problém byla nesoustředěnost, prostě jsem se celý den hodně trápil. Hlavně ty první jízdy, ty poslední byly v pořádku, ale začátek jsem hodně prokoučoval. Technika fungovala skvěle, ale se mnou to bylo horší. Navíc jsem měl štěstí, že jsem to přežil. Měl jsem tam dvě chvilky, kdy jsem dostal cejchu a neviděl nic. Poslepu se moc jezdit nedá. Nejlepší závody mistrovství světa se mi povedly ve Francii, jinak to stálo za prd.“

 

speedwayA-Z: „Co se však povedlo beze zbytku, byl Long Track of Nations v německé Vechtě, kde se na vašich krcích houpaly stříbrné medaile. Po semifinálovém vyřazení Němců nechybělo mnoho a byli jste korunováni za mistry světa…“

Martin Málek: „To jo, ale Vechta je technicky náročná dráha, taková speedway na dlouhodrážních motorkách. Je hodně tvrdá, což nepatří k mým oblíbeným. Nikdy tvrdé dráhy nepatřily k mým oblíbeným. V roce 2018 jsem tam startoval poprvé a celkem mi to pomohlo. Ne úplně moc jsem si věřil, ale nakonec to byl skvělý zážitek. Poukázali jsme na nespravedlnost systému. Nemůže nikdo říct, že to bylo úplně spravedlivé, ale na to se historie neptá. Skvěle jsme využili šanci a Němcům to hodně pokazil Martin Smolinski. Ze zákulisí vím, že nás v semifinále hodně, ale hodně podcenil. Jenže konečně se sešla ta stará parta z Mariánek. Pepa má zkušenosti nejvíc, Hynek jel skvěle a já hlavně neztrácel zbytečné body. Bylo taky dobře, že tam s námi byl i Michal, i když se nesvezl. Ale zážitek ze semifinále byl snad ještě větší než z finálové jízdy. Takové ticho na stadiónu jsem ještě nezažil, když jsme vyřadili Němce. No a finále? To byla asi spíš taková formalita. Máme radost i ze stříbrné medaile. Tak uvidíme, co přijde letos. Když nám všem zdraví dovolí a sejde se zase dobrá parta, tak by bedna nebyla zase nereálná.“

 

speedwayA-Z: „Velké ambice jsi držel také v evropském šampionátu na travnaté dráze. Ze svého oblíbeného Bielefeldu jsi postupoval jako druhý, jenže finále v Bad Hersfeldu kropil déšť a tys byl sedmý.“

Martin Málek: „Musím říct, že cíle mistrovství Evropy jsem měl daleko vyšší než, nevím, jestli říct, až sedmé místo. Nebo jen sedmé místo či hezké sedmé místo. Loni jsem si na Evropu věřil nejvíc ze všech, co jsem kdy jel. Bylo to na klasické trávě, no, ale celý závod i výsledek poznamenalo počasí. Trénink super, první jízda taky dobrá, ale ve druhé začalo pršet. Tam jsem se taky díky tomu nachladil. Zbytek závodu jsme jeli v dešti. Klouzalo to, všichni jsme byli promočení, nikoho to nebavilo, každý se už těšil, až bude konec. Jsem hrozně rád, že se mi nic nestalo. Takže můžu být rád za to sedmé místo. Teď můžu říkat, že to byl docela úspěch, ale po závodech jsem z toho byl hodně zklamaný. To se ukázalo druhý den v Eenrumu. Na pouťáku ve skoro stejném obsazení závodníků jsem skončil druhý.“

 

speedwayA-Z: „Jak již bylo zmíněno, klasický speedway šel v tvém podání trošku stranou. A pakliže jsi byl v nominaci Milana Macha pro extraligu, většinou tě stejně střídal silný náhradník. Nesvrběly tě dlaně, abys Slanému pomohl v boji o titul, který šel loni doopravdy kousek kolem něho?“

Martin Málek: „Taková byla domluva. Prostě v extralize nebylo moc možností nějak měnit sestavu a Zdenda Simota měl lepší výkonnost než já. Když jsem mohl, přijel jsem tam jako taková záloha, ale většinou s vědomím, že se asi nesvezu. Už jsem si taky párkrát vyzkoušel roli manažera, takže se tady tomu kroku vůbec nedivím a nejsem na Milana naštvaný. A když si vzpomenu na svoje angažmá v polských ligách, tam to funguje úplně stejně. Jedou ti nejlepší. Extraliga je prostě závod, ne srandamač, je to nejlepší česká soutěže, kdy jde o výsledek. Takže se není čemu divit, že jsem se neukazoval ve více rozjížďkách.“

speedwayA-Z: „Nečekaná situace nastala v mistrovství republiky jednotlivců. Po slabším úvodu druhého finále v Plzni jsi z osmičky vypadl o jediný bod a původně měl být pro své domácí Březolupy pouhým náhradníkem. Jak jsi to vnímal a jako hodnotíš své sedmé místo se ztrátou třech bodů na čtvrtého?“

Martin Málek: „Byl jsem hodně rozhozený z té Plzně. Navíc když se mi povedl na jedničku první závod v Praze a líp to nemohlo dopadnout. Před Plzní jsem dva a půl měsíce neseděl na speedwayové motorce. Kór přijet z dlouhé dráhy do Plzně, to byl takový extrém, že mi dvě jízdy trvalo dvě jízdy, než jsem se srovnal na motorce. Vím, že hodně lidí bylo překvapených, co jsem předváděl. Nebyli sami, já jsem z toho byl taky sám v šoku. Moc jsem se těšil do Březolup na finále, tam jsem si věřil, je to relativně velká dráha a hlavně to tam znám odmala. Ale po Plzni jsem byl na sebe hodně naštvaný, že jsem tam vůbec jezdil. Nakonec to vypadalo, že se v Březolupech vůbec nesvezu. Jak jsem řekl na začátku rozhovoru, všechno je o tréninku a zkušenostech. I když jsem na motorce seděl během dvou měsíců mnohokrát, dlouhá a tráva jsou něco jiného. Ale děkuju vlastně Jardovi Petrákovi, že díky němu jsem se doma nakonec svezl. V Březolupech jsem si spravil chuť. Když to vezmu kolem a kolem, můžu být jen spokojený. Nemám, na co nadávat. V Plzni jsem se s Březolupy úplně rozloučil, byl jsem rád, že mi nakonec bylo umožněno startovat. V Březolupech jsem si to totiž po dlouhé době užil.“

 

speedwayA-Z: „Docela se ti povedly také české dvojice v Kopřivnici. A ostatně, co tvé prvoligové angažmá v severomoravském klubu, bude pokračovat?“

Martin Málek: „Dvojice v Kopřivnici nebyly špatné, i když původní nápady před sezónou byly, že tam budu úplně doma. Mám to tam už odmalička rád, většinou se mi tam dařilo. Jediný, z čeho jsem tam loni byl zklamaný, byla extraliga. To jsem tak trošku vybouchnul. Loni byla první liga super, hlavně ve Svitavách se mi hrozně líbilo jako vždy. Hlavně vzrůšo s metylem (smích). Přijel jsem bez mechanika a cestou teprve někoho sháněl. Pomoh‘ mi Eda Kutač a tak si ze Svitav závod co závod odnáším skvělé zážitky. Tam je vždycky na co vzpomínat. Ale jak to bude letos s angažmá v první lize, se ještě uvidí. Ještě nevyšel kalendář v Německu a v Holandsku a já se budu zase věnovat závodům na dlouhé a trávě, to bude priorita. Sice je to všechno dál, ale ta atmosféra v zahraničí je úplně jiná než na speedwayi v Česku.“

 

speedwayA-Z: „Ledy u nás zatím ještě nemají pražádnou šanci a březnový ráz počasí za okny tím spíše evokuje blížící se hlavní plochodrážní sezónu. Jaké máš novinky, co bude nové, jak své letošní závodění pojmeš?“

Martin Málek: „Na letošní rok jsem krom techniky na nic ještě pořádně nesáhnul. Ale spousta věcí jsem nakoupil na konci sezóny. Našel jsem si i novou práci. Teďka začnu dělat něco na fyzičce a začnu pracovat na motorkách. Mám v plánu ještě menší vývoj některých věcí, uvidíme, jak se to stihne a osvědčí. Před koncem roku jsem nechal vyrobit nějaké součástky a ještě spousta dílů je ve výrobě. Ke konci ledna se to sejde a během února bych měl všechno dokončit, abych koncem března mohl vyrazit se někam povozit. Prioritou zase zůstane dlouhá a tráva, všechno se to vyvrbí koncem jara, jak bude vypadat kalendář. Pro mě je stejně nejdůležitější část sezóny v srpnu a v září, takže je ještě relativně času. Není, kam spěchat, hlavně bych chtěl zůstat zdravý. A to je asi tak všechno, to jsou veškeré novinky.“

 

---

Martin Málek děkuje:

„Moc děkuju tatínkovi, ten se mnou zase letos najel kilometrů, měl velkou trpělivost, držel nervy na uzdě a makal jak mechanik formule 1. Taky moc děkuju strejdovi Jardovi Solnařovi, ten se mnou vynechal taky minimum závodů. Děkuju taky Gábince za trpělivost, zázemí, pomoc a servis. Panu Diatkovi za podporu, panu Janouškovi za Metaltec, Mirovi Ševčíkovi za sponzoring, Darkovi a Rafalovi z firmy Maliniak, Karlovi Matuškovi za technickou podporu vozového parku. Strejdovi Petrovi, Vašku Hromasovi, panu Grossewachterovi za technickou podporu, Herbertovi Okken, Káčovi Kadlecovi, Michalovi Hádkovi, Davidu Lizákovi, Edovi Kutačovi a klukům do Kopřivnice, Karlu Karáskovi a Anne Spaanovi.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Filip Šitera a archív Martina Málka