Česká Třebová – 18. ledna
HC Litomyšl neprožívá v krajské juniorské hokejové lize zrovna šťastnou sobotu. Přes kopec do České Třebové míří jen s deseti hráči. Přesto domácí družstvo po první třetině vede jen díky jediné brance navíc. Přichází pohroma. Brankář hostí musí z ledu, protože mu protivník roztrhnul bruslí ruku. Litomyšli zbývá již jen devět hokejistů, mezi nimi i pardubický plochodrážník David Hofman. Byť se na jediném gólu celku podílela jeho lajna, s výsledkem 13:1 spokojený být nemůže. Proto maká, aby se v podobné Waterloo neproměnila jeho třetí sezóna s pětistovkou na oválech.

Když je bedna kaňkou na povedené sezóně

Je to kolotoč. Skončí plochá dráha a začíná hokej. S koncem sezóny na zimních kluzištích se odemykají ovály a sport levých zatáček nabírá obrátky. Pakliže mráz spolupracuje, oba sporty Davida Hofmana se protnou. Jako loni a také i letos.

„Předloni jsem měl první seznamovací sezónu s půllitrem,“ přemítá pardubický junior. „Teď ta druhá už byla o něco lepší, letos mě čeká třetí. „Začal jsem posilkou a hokejem, zamrzlo, jelo se na šroubkách. Loni v Úhřeticích, teď na rybníku nás. Šroubky byly na jaře znát hodně. Jseš v kontaktu s motorkou a fyzičku mám z hokeje, hraju ho od pěti let.“

Příprava se hodila. Přebor v Praze startoval již na konci března. David Hofman odjel všechny jeho závody. Kvalifikoval se do velkého mistrovství republiky jednotlivců. Celkově v něm skončil sedmý. Jenže k dokonalé spokojenosti mu jedna věc chyběla.

„Škoda, že nevyšla bedna,“ vrací se David Hofman do Svitav a Slaného, když v rozpise s finálovou jízdou nechyběl mezi čtyřmi nejlepšími. „Hláča mě předjel v posledním kole. Celkově dobrý umístění, skončil jsem sedmej. Jen ta bedna chyběla, bylo by to milý. Sedí mi spíš malý dráhy, rozjezdil jsem se v Kostěnicích, proto jsou pro mě Svitavy dobrý.“

Poprvé přeborníkem

V české juniorce anno domini 2024 se pohyboval okolo osmé pozice, která mu patřila také v konečném účtování. „Tady se mi něco docela povedlo, něco nepovedlo podle mých představ,“ glosuje David Hofman ve stylu chytré Horákyně. „Osmý místo špatný nebylo, ale mohlo to bejt lepší.“

Největší váhu má u nás stejně mistrovství republiky jednotlivců, v němž nechyběl ani v Kopřivnici, ani v Plzni. „Je dobrý honit Milíka s Kvěchem,“ rozesměje se upřímně u vědomí, že ambice na přepisování historie tady ještě neměl. „Ale i tak to bylo straně dobrý, akorát nervy a stres.“

Nejlepší výsledek dosavadní kariéry sedmnáctiletého plochodrážníka přinesla první liga. „Ve středu jsme jeli dvojice ve Slaným, druhý den byla Praha,“ vysvětluje, proč v prvním mítinku nižší divize chyběl. „Jeden den jsem musel bejt ve škole a pan Moravec řek‘, že bude lepší jet Slaný než Prahu.“

David Hofman se do prvoligového družstva dostal již v následujícím podniku. „V Divišově jsem se dostal do sestavy,“ líčí. „Pak jsem jel Pardubice i Kopřivnici. Je to krásnej pocit bejt přeborník. Je to poprvý, co jsem skončil na prvním místě. Chtělo by to ještě víckrát.“

Štěstí přeje připraveným

Chtít, neznamená mít. Proto David Hofman zase prožívá hektické dny. Úterý posilovna s pardubickou Zlatou přilbou. Středa hokej v Kolíně s partou Václava Milíka, jež by se měla v akci ukázat za čtrnáct dnů na umělé ploše dostihového závodiště v Pardubicích. Čtvrtek hokejový trénink HC Litomyšl a od pátku do neděle zápasy krajské ligy juniorů.

„Příprava je zase stejná jako loni,“ je David Hofman diskžokejem, který pouští známý šlágr, který se nikdy neomrzí. „S Jardou Petrákovým chodím do posilovny. Šroubky už byly, snad ještě budou. Když zamrzne, rybník v Trhové Kamenici je připravený. Na motorkách se dělá, stavíme jednu novou.“

---

David Hofman děkuje:

„Za minulý rok děkuju za podporu a pomoc Zlaté přilbě. Jardovi Petrákovi, Oldovi Řezníčkovi, Milanu Moravcovi. Miroslavu Richterovi, to je kamioňák s přezdívkou Švéd. Josefu Novákovi staršímu z Bořic, vždycky pomůže, když potřebuju. Rodičům, máma mě pouští ze školy, táta jezdí všude se mnou. Ségře a jejímu příteli. A všem, kdo mi fandí.“

---

Přelouč – 11. ledna
Příchod nového roku jej zastihnul ve Švédsku. Před trojicí závodů švédského superpoháru si bylo třeba zatrénovat. Všechno klaplo ještě lépe, než si plánoval, protože průběžné druhé místo v seriálu je skvělé, ale přece jenom nečekané. Nicméně Lukáš Hutla na vavřínech nespí. Už jen proto, že se má na sever vrátit zase v příštím týdnu.

Třídenní záhul

Třikrát ve třináct. Od soboty do pondělí. Tři závody totiž startovaly úderem jedné hodiny po obědě. Nejprve v Östersundu, kdy za dvacetistupňového mrazu Lukáš Hutla rozehrál své skóre nulou z rozjížďky s číslem jedna. Následovala ale smršť trojek.

„Začal jsem nulou,“ souhlasí český závodník. „Pak jsem vyhrával, ale na přímý postup do finále to nestačilo. Jel jsem poslední šanci, ale Heikki Huusko mě v cíli porazil o čtvrt motorky. Druhý den ve Strömsundu jsem taky začal nulou. Dvanáct bodů ovšem stačilo na finále.“

A v něm Lukáš Hutla dorazil do cíle jako první a pódium neměl daleko ani v pondělí v Örnsköldsviku. „To jsem nulu na začátek neměl,“ směje se. „Ale ve finále jsem dvakrát vymet‘ díru po startu. Ale jinak dobrý, obě motorky jedou.“

Není čas zahálet

Prodloužený víkend byl opravdu náročný. „V pondělí toho měli všichni už plný brejle,“ souhlasí Lukáš Hutla. „Fyzičku jsem měl nahnanou už z Čech, to byl základ. Pak jsme trénovali ve Švédsku. Pondělí, úterý, středa pauze, čtvrtek trénink a v pátek zase volno. Říkal jsem si, ať tam ty tři dny přežiju bez zranění. Jel jsem udělat co nejlepší výsledek, ale že budu druhej, to jsem nečekal.“

Martin Haarahiltunen je před ním o dva body, Maxi Koivula ztrácí jeden, Heikki Huusko už pět bodů. „Obě moje motorky jsou konkurenceschopný,“ uznává Lukáš Hutla, přičemž dodává, že rozhodně v přípravě nepolevuje. „Přijeli jsme ze Švédska, dva dny jsem byl v práci. Včera v posilce, dnes hokej, v neděli hokejbal. V pondělí posilka, pak voraz, v pátek zase letíme do Švédska, beru přítelkyni, tátu a sponzora.“

Co na to vy, pane Únor?

Mimo Ruska, které je od svého napadení Ukrajiny mimo světové dění v motocyklovém sportu, je totiž Švédsko pupkem ledařského světa. „V Gävle mám vlek,“ plánuje Lukáš Hutla. „Přivezou mi ho do Avesty, kde se v pátek jedou dvojice.“

Ledařský kolotoč začne nanovo. „V Avestě je dráha kolem dokola, moc rovinka tam není,“ říká přeloučský ledař. „Má se oteplit, ale ledu je tam dost, není to na rybníku, takže vodou vymetou.“

V sobotu a v neděli vyvrcholí super pohár v Gävle a v Böllnasu. „Pak bude Sant Johann,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Proto mám jednu motorku tady, měl bych v Rakousku jet, ale nikdo mi to ještě nepotvrdil. Potom ve čtvrtek zase letím do Švédska na svět. V lednu mám sedm závodů, ale únor bude plonkovej. Bylo by super, kdyby zamrzlo u nás.“

Sydney – 8. ledna
Jeho kolegové z Olympu jsou na soustředění v Krkonoších. On si užil lyže na Šumavě, než odjel na druhý konec světa. V Austrálii mají o devět hodin více než my ve střední Evropě. Ale Jan Kvěch je napřed ještě v jednom ohledu. Po tříměsíční přestávce odjel jako první český závodník dva ostré mítinky. A je náramně spokojený.

Ze šumavské zimy na australské pódium

„Cesta byla dlouhá, ale zase jsem neřídil,“ žertuje český šampión. „Trvala asi dvaadvacet hodin, jeden přestup, čekal jsem čtyři hodiny. Nevydržím dlouho sedět na jednom místě. Letadlo jsem měl prochozený celý. V Austrálii jsem byl první dva, tři dny trošku rozhozenej. Časovej posun byl znát.“

Na závody ale byl aklimatizovaný skvěle. „Hezká dráha, taková evropská,“ popisuje ovál v Gillmanu. „Po dvouměsíční pauze jsem skončil na motorku a cejtil jsem, že jsem nebyl uvolněnej. Ale říká se, že se to nezapomíná.“

Jana Kvěcha skutečně závodnická skleróza nepostihla a v závodě o medaili Leigha Adamse nechyběl na pódiu. „Ke konci se dařilo, byl jsem třetí,“ kvituje. „Konkurence byla dobrá, Australani rozjetí, bylo těžký držet krok. Jel jsem na půjčený motorce, měl jsem jen svůj motor. O tréninku se dolaďovaly poslední detaily.“

Pražan si musel poradit i bez svého týmu, protože na cestu vyrazil jen sám. „Jsem tu trošku i jako mechanik,“ říká Jan Kvěch. „Pomoh‘ mi jeden místní klučina. Lidi jsou tu přátelští, pomáhají, ale je to trošku taková Anglie, hlavně si pomáháš sám.“

Ještě jednou na ovál

Druhý závod, Phil Crump Solo Classic, hostila Mildura. „Taky hezká dráha,“ ujímá se Jan Kvěch opět slova. „Trošku víc technická. Bavila mě víc, byla v anglickým stylu, trošku za roh. Trápil jsem se trošku ze startu, bylo to hlavně o nich.“

Do finále postupovalo prvních pět ze základní části a vítěz poslední šance. „Sam Masters si vzal jedničku,“ líčí český závodník. „Vybíral si jako první. Odjel a už se mi ho nepodařilo předjet. Byly to hezký závody, bavilo mě to, užil jsem si to. Jsem rád, když jsem na dlouho neseděl na motorce, že jsem schopnej držet krok s klukama, co jsou rozjetý.“

Zatímco se jeho kolegové připravují ve Špindlerově Mlýně, Jan Kvěch si užívá Austrálie. „Teď mám prázdniny,“ svěřuje se. „Bohužel soustředění jsem vynechal, ale u nás doma byl sníh, tak jsem to využil. A teď jsem napřed i na motorce.“

Dovolená s plochou dráhou i se vším všudy

Když prázdniny, tak se vším všudy. „Hodně cestuju,“ přibližuje svůj program. „Byl jsem v Brisbane, teď jsem v Sydney, letím zase do Adelaide. Chodil jsem hodně, turistika, užívám si volno, ale nějaký cvičení do toho dávám. Líbí se mi tady, pořád je co dělat.“

A co klokani? „Je jich tady požehnaně,“ rozesměje se. „Z Mildury jsme se vraceli do Adelaide, byli horší než u nás srnky. Pořád nám skákali do cesty. Ale hlavně, že jsem si moh‘ zatrénovat, když se u nás nejezdí. Vracím se osmnáctýho, utíká to tady rychle i tím cestováním, nebyl čas nudit se, kdybych se jen válel na pláži.“

Örnsköldsvik – 2. ledna
Jan Kvěch byl posledním českým plochodrážníkem, který závodil v loňském roce. Lukáš Hutla získá primát prvního v sezóně s pětadvacítkou na konci letopočtu. Na rozdíl od horké Austrálie, se postaví na startovní rošt třech ledařských závodů ve vymrzlém Švédsku. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že se po tréninkovém programu cítí báječně.

„Dobrý, mrzne, až praští,“ vypráví český závodník přímo z paluby své dodávky na cestě z Örnsköldsviku do Östersundu, zatímco zbytek výpravy si dopřává zasloužený odpočinek ve vyhřátém voze. „Modus vaří, pere, žehlí, máme srovnaný košile (smích). Táta je tady přes strategii a management.“

Na prahu nové sezóny panuje v týmu evidentně skvělá nálada. „V Östersundu jsem domácí, mám tam garáž, byl tam skvělej trénink,“ souhlasí Lukáš Hutla. „Pondělí a úterý jsem tam zatáhnul, všechno sedí. Ve čtyři ráno jsme vypadli do Erviku a potrénovali čtyři jízdy. Zejtra pauzička. Nabrat síly před náročnými třemi dny.“

Letos se ve Švédsku nepojede liga, ale Supercupen dle formule závodů jednotlivců. „V sobotu Östersund, jak se jezdí biatlon,“ přibližuje natřískaný ledařský prodloužený víkend. „Neděle Strömsund, kde má Franky Zorn svou základnu. A pondělí Örnsköldsvik. Pak nechám motorky na vleku v Gävle. Čtrnáct dnů pauza a vrátím se letadlem na dvojice v Masarně a pohár v Gävle a v Böllnasu.“