Inzell – 15. března
Ledová plochodrážní sezóna je krátká a nejistá a v našich zeměpisných šířkách trvá sotva dva, tři měsíce. Jedinou jistotou jsou závody na umělém ledě, ale ten v nizozemském Arsenu se letos jel naposledy. Než jsme stačili zrušit kvalifikaci v rakouském St. Johanu a pár dalších naplánovaných závodů, přišel čas na finální závod světového šampionátu, který se jel v minulou neděli v německém Inzellu. Zhruba týdenní odstup od něho dává jiný pohled, než ten pod okamžitým dojmem emocí. A o emoce v krásné Max Aicher Arena nebylo nouze.
Inzell žije už od časného rána
Do druhého finále závodníci se scházeli už brzy dopoledne. Nástup byl stanoven na čtvrt na dvě, takže už ráno bylo živo všude kolem. Od depa, kam pořadatelé velkoryse pouštěli tolik hostů a fanoušků až bylo divu, že mechanici můžou pracovat, po stánky s občerstvením a suvenýry a u pohotově připravených stolečku u zaparkovaných autobusů zájezdů.
Začínalo se brzy, takže pivo a sem tam něco i silnějšího se vesele konzumovalo nadšenými fanoušky. Zase jsem se neubránil dojmu, že každý znal každého, a to byly Češi, Nizozemci, Švédi anebo Finové. O Němcích a skoro domácích Rakušanech ani nemluvě.
Stejně, jako předchozí den se zaplnila všechna místa k sezení a spousta lidí postávala v pohodlných ochozech. Prezentace proběhla s obvyklou parádou, i když letos chyběl tak vzácný host, jako loni, kdy byl přítomen slavný automobilový závodník a dnes sportovní funkcionář Hans Joachim Stuck.
Budiž, není každý den požehnání avšak kvůli čemu se lidé sešli kvůli motocyklovým závodům na ledě. A ty byly bylo strhující.
Stadión tleská Janu Klatovskému
Ted, když si prohlížím fotografie ze závodů, pořád nemůžu uvěřit, co jsou všechno schopni provést hrotované stroje a jejich opravdu nebojácní jezdci. U některých záběrů se zdá, že musel následovat pád, aby ihned další obrázek ukázal, že skoro všechno lze ještě vytáhnout. Druhy finálový den posledního pátého kola Motul Ice Speedway World Championship měl pozoruhodně málo pádů, obzvláš srovnáváme-li se dnem prvním.
Ihned v první rozjížďce už bývalý mistr světa Danil Ivanov konečně vyzrál nad svým přemožitelem Dmitrijem Koltakovem a alespoň ho porazil ve vzájemném utkání. S patnáctkou jezdící Per Anders Lindstroem v posledním kole uklouzl, takže ani se nemuselo opakovat a rozhodčí právem uznal dosažené pořady.
Přineslo to první bod Janu Klatovskému, který jich měl i v tento závěrečný den posbírat znovu pět. Ani moc, ani málo, ale na semifinále nedostatečně. A to je škoda, protože bojovný Jan si zasloužil lepši výsledek. Obzvláš za, dle mého názoru, nejlepší a nejstrhující jízdě dne, ne-li celého dvoudenního finále.
V jedenácté jízdě se do sebe pustili právě Jan s neúnavným Haraldem Simonem. V první zatáčce oba borci dlouho jeli bok po boku. Rovinu projeli i nadále společně, ale v zatáčce pak uklouzl Max Niedermaier, srazil Klatovskeho a byl vyloučen.
Opakovaná jízda začínala jako přes kopírák. V čele se přetahovali Jan Klatovský s Haraldem Simonem a po třech kolech se zdálo, že Rakušanovi se podařilo vytvořit se dobry náskok. Jenomže Čech to zdaleka nevzdal.
Párkrát kouzelně projel zatáčkami a v poslední rovině byl na dostřel svého ujíždějícího soupeře. Nevím, jak to udělal, ale v jistém okamžiku jsme ho viděl letět nad motorkou, levou nohou se odrazil od ledu a pak ji protáhl jako ostřílený dlouhodrážník. Motorce to dodalo potřebný impuls a její jezdec byl o centimetry dřív na cílové lajně. U postranní čary čekající Max Niedermaier a plný stadion s úžasem tomu přihlíželi.
Vítězné gesto bylo namístě, vezme li v úvahu, že předchozí den Harald Simon provedl něco podobného právě Janu Klatovskemu. Bylo vyrovnáno!
Létající přilba
O to větší škoda, že další tři jízdy přinesly Janu Klatovskému jediný bod. Jeho bratr Antonín připsal stejný počet bodů, čili oproti předchozímu dny si o jeden polepšil, ale žádnou bravurní jízdu nepředvedl. Pak se svěřil, že led v Inzellu mu seděl nejlépe v pátečním tréninku, a když se jezdec v tak náročné disciplině necítí naprosto jistý, těžko může překonávat soupeře. Pět bodů nasbírali ještě Harald Simon a Daniel Henderson, takže Klatovští neskončili ve špatné společností. Avšak přítomné české fanoušky by určitě potěšila třeba účast v semifinále.
Pětice Rusů se znovu usadila v čele. Franz Zorn sice pět porazil Vitalije Chomiceviče, v jízdě s číslem jedenáct se dostal i před Igora Kononova, ale na dominaci Rusů se nakonec nic nezměnilo. Rakušan by určitě vyměnil toto druhé místo za druhé místo v semifinále, ale nestalo se. Jako o den dřív, skončil za Igorem Kononovem a Dmitrijem Koltakovem, a přesto že suverénně porazil Günthera Bauera, do finále se už nepodíval.
Günther Bauer, čerstvý mistr Německa, po oba dny jezdil velice agresivně. Převedl divoký pád už v prvním dnu, a v neděli byl pořad na hraně. Nakonec v závěrečné regulérní dvacáté jízdě nevybíravým způsobem odstřelil Haralda Simona.
Ten se už do semifinále nemohl dostat, ale jeho zklamání neznalo hranic. Pomineme-li, že Günther Bauer mu mohl způsobit vážné zranění, nespravedlivě vyloučení zjevně vytočilo rakouského bouřliváka a ten dlouho nadával rozhodčímu. Došlo i na zahození helmy, a to se jen tak nevidí.
Publikum to ocenilo pískotem, ale vedle mě stojící domácí pořadatel jen kroutil 
hlavou a označil Günthera Bauera za šílence. A nejspíš měl pravdu. Ledy jsou i tak ažaž nebezpečné.
Jenomže přišly semifinálové jízdy a rázem vše bylo zapomenuto.
Spokojenost nade všechno
Harald Simon odkráčel v tichosti do sprch, a obecenstvo si ho už ani nevšimlo. Po oba dva dny převedl nebojácnost a jezdil skvěle. Zařadil bych do k Janu Klatovskému. Oba si zasloužili víc, i kdyby jen kvůli skvělému vzájemnému souboji.
V prvním semifinále bratři Chomicevičovi překvapivě odstranili Danila Ivanova. Tomu se přihodilo totéž, co o den dříve Dmitriji Chomicevičovi. Motorka mu skočila a soupeři mu odjeli. Vitalij vycítil příležitost a druhé místo s postupem do finále obhájil.
Druhé semifinále tolik napětí nepřineslo. Sice se bojovalo o prvenství a o třetí místo. Odstup postupující dvojici už po prvním kole byl propastný.
Ve finále jinak i tento den skvělý Igor Kononov nabral par metrů ztráty. A obranu Vitalij Chomicevič už měl natrénovanou. V čele Dmitrij Chomicevič nebezpečně dotíral na čerstvého mistra světa, jenomže ani ten se nedal. Byl to krásný závěr dvou dnů závodění a krom poraženého ve finále Kononova, všichni odcházeli spokojeni.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
