Přelouč – 17. ledna
Plány českých ledařů jsou velkorysé každý rok. Jenže paní Zima jim nejde na ruku, a byť jsou průměrné teploty na našem území o pár stupňů nižší než kupříkladu v eneolitu, na pořádání ledové dráhy nemůže být ani pomyšlení. Kvůli válce na Ukrajině se pupek ledařského světa přesunul do Švédska, kam zítra nad ránem se svým otcem vyrazí také Lukáš Hutla. Přeloučský ledař je připravený, byť letos inkasoval své první zranění.

„Ohejbal jsem se pro něco v dílně a štrejchnul jsem si hlavou o zubaté kolo,“ vysvětluje příčinu poranění svého čela, které však jeho přípravy na odjezd do Švédska neopozdí ani v nejmenším. „Dneska jsem ještě v práci. Odpoledne se vrátím, naložím motorky do dodávky a ve tři, čtyři vyrážíme.“

A co se stane, až trajekt s jeho dodávkou přirazí ke švédským břehům? „Schaap bude trénovat v Böllnasu,“ zamýšlí se Lukáš Hutla. „Ve čtvrtek bych se svez‘, má tam být mínus osm. Průser je, že sněžilo, ale jsem ve spojení se Švédy, snad se sklouznu třeba na jezeře.“

Pokud ne, svět se nezboří. „Přinejhorším si zatrénuju až první jízdu na pásku v sobotu,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Sobota, neděle liga. Pak se uvidí, jestli se před kvalifikací zdejchnu někam na sever.“

Östersund – 13. ledna
Minulý týden KLABO Team vyrazil na testování motorů a motocyklů do Švédska. Jan Klatovský naskočil dokonce do tamní ligy. Jenže dalšímu tréninky se postavily záplavy sněhu, jejichž obdoby pamatují již jen starší generace místních obyvatel. Východiskem se proto stal přesun z Örnsköldsviku od dvě stě padesát kilometrů na západ do Östersundu.

„V sobotu večer jsme přijeli do Erviku,“ vypráví Jan Klatovský o cestě. „Volali, jestli nechci jet ligu, že nejsou lidi. Já říkám, že jsem na tom tři roky neseděl. Ve třetí jízdě mi odešlo zadní kolo. Pak jsem o dvě sekundy nestihnul dvě minuty a Gardell mě vyloučil, jel jsem v sérii podruhý. V jedný jízdě mi odešlo zapalování a v poslední karburátor, dostal se tam bordel.“

Od té doby se však český ledař do akce nedostal. „Od soboty sněžilo,“ vysvětluje. „Ale sněžilo! Napadlo až osmdesát centimetrů. Říkal jsem dobrý, budeme čekat, odhrnou stadión a bude se trénovat. Jenže ve středu večer přišel déšť. A to byl průser! Z mínus dvou teplota vylezla na dva nebo plus tři.“

Kalamita byla dokonalí. „Za posledních padesát let v té oblasti nenapadlo tolik sněhu,“ líčí Jan Klatovský. „Město úplně zapadaný. Odklízeli sníh ze střech, na stadiónu se dokonce propadla. A trénovat se nedalo.“

Bez ježdění by však dlouhá a nákladná švédská cesta postrádala smysl. „Volal jsem do Östersundu,“ pokračuje. „Tam je to super, od pátku můžeme trénovat. Půl metru sněhu, ale nepršelo. Do pondělí tu vydržíme. Brácha se chce taky svézt.“

A co bude dál? „Kvalifikaci mistrovství světa jedou Lukáš a Andrej,“ přemítá Jan Klatovský. „Uvidím, jestli nám nedají třeba ještě třetí místo. Nechal bych tady auto a na otočku letěl do Čech. A třeba bych vzal Evropu…“

Praha – 8. dubna
Když mu zavoláte, s pravděpodobností hraničící s absolutní jistotou jej zastihnete v práci. Navzdory úsilí mu však z letošní dovolené zbývají prakticky jen necelé dva týdny. Určitě si je nevybere v létě, aby své tělo nechal pálit paprsky slunce na nějaké pláži. Na podzim totiž ve Švédsku zamrzne a bude třeba natrénovat na další ledařskou kampaň. Jiří Wildt se totiž nechce spokojit se svým jediným startem v mistrovství světa, jehož se minulý víkend dočkal v nizozemském Heerenveenu.

Pružné problémy s pružením

„Jsem v práci,“ reaguje Jiří Wildt na otázku, zda jej vyzváněním svého mobilního telefonu nerušíte. „A teď tu budu asi pořád, než v prosinci pojedu do Švédska. Zbyly mi jen dva týdny dovolený. V létě asi nepřichází v úvahu, že bych si je vybral a někam jel, šetřím si je na to Švédsko.“

A jak si užil svůj premiérový závod ledařského mistrovství světa? „Vždyť jsi to viděl,“ opáčí. „V sobotu jsem vyhrál olympiádu. Novej tlumič jsem na motorce neměl, na stojánku byl horší než ten můj původní. Budeme to muset řešit teď v sezóně.“

A tak babo, raď. „Ten starej je v pořádku,“ říká pražský ledař. „Všichni říkali, že je to nejlepší. Ale nedokázal jsem doladit motorku. Když mi mačkali přední tlumiče, říkali, že maj‘ velkej odskok. Všechno souvisí se vším.“

První tři světové body

V sobotu skončil s pěticí nul sedmnáctý, avšak ve třech posledních rozjížďkách nedělního programu nasbíral alespoň po bodíku. Stačily mu na třináctou pozici v závodě, zatímco v závěrečné klasifikaci šampionátu zapsal své jméno jako pětadvacáté ze sedmadvaceti.

„V sobotu jsem jel, abych byl v pořádku, a nastoupil v neděli,“ neskrývá. „To mi taky moc nešlo, ale aspoň nějaký body byly. Byl to můj první závod mistrovství světa. Lukáš Hutla takhle jezdí po dvanácti letech ježdění. Gratuluju mu k bedně, aspoň se o ledech bude něco vědět. A třeba i na AČR.“

Rošáda nehrozí

Kromě tatínka Martina mu v Nizozemí pomáhal také Ondřej Smetana. Jeho absence v zítřejším přeboru na Markétě bohužel potvrzuje informace o konci kariéry, ačkoliv si čtvrtý muž loňského šampionátu republiky oblékl mediální škrabošku mlčení.

„Ondrovi se ledy líbily, taky by si koupil leďáka, ale jezdil by jen sám,“ vytuší Jiří Wildt směr další otázky. „Ale byl fajn. Pomohl nám ve všem a táta neměl tolik práce. A že bychom si vyměnili motorky? To asi ne, krátká dráha pro mě není. Zkoušel jsem ji dvakrát a vždycky jsem si odřel loket.“

Terénní léto před ledařskou zimou

A co tedy bude Jiří Wildt dělat, když během teplejších měsíců roku opustí svou kancelář? „Půjdu se svýzt na motokrosový motorce,“ má jasno. „Na tréninku, na závodech asi ne, to bych musel jezdit hodně, abych vydržel pětadvacet minut, a taky nechci utrácet peníze.“

Příprava na ledařský rok s číslem třiadvacet ovšem již probíhá. „Začnu běhat,“ plánuje Jiří Wildt. „S kamarády chodíme lézt na stěnu. S fyzičkou jsem letos problém neměl, ruce jsou v pohodě, ale ten styl…“

Ledová plochá dráha je však jasnou volbou. „Budu muset investovat,“ plánuje. „Záleží, jak to bude příští rok. Jak dlouho bude válka na Ukrajině trvat, jestli ledy budou zase bez Rusů. Zatím jsem v reprezentaci za Lukášem a Andrejem. Uvidí se, jestli začne jezdit zase Klabo…“