Divišov – 20. října
V polovině listopadu se v divišovské Jawě uskuteční dvoudenní technické školení, které je zaměřené především pro plochodrážní juniory a všechny, kteří připravují jejich motocykly. Martin Málek, který má akci pod svým organizačním palcem, se magazínu speedwayA-Z svěřil s podrobnostmi.

„Technické školení jezdců a mechaniků je zaměřeno pro plochodrážní juniory a jejich mechaniky, takže spíše pro jejich tatínky,“ říká březolupský závodník, který v divišovské Jawě pracuje. „Ale i pro ty ostatní, co připravují plochodrážní motorky. Chtěl bych pozvat všechny, kdo mají zájem si poslechnout rady a informace týkající se plochodrážního motocyklu. Tipy a triky jak pečovat a připravovat závodní techniku, protože závody se vyhrávají hlavně v garáži.“

Technické školení aneb jak se správně starat o motorku:

Organizační záležitosti:

Foto: archív Martina Málka

Liberec – 14. října
Hluk plohcodrážních motocyklů nad českými ovály v letošní sezóně pomalu utichl. Zima je na krku a jen blázen by ponechal něco v údržbě oválu náhodě. Liberec začal používat i malé stroje, byť je větší brácha přece jen zpovzdálí kontroluje.

Liberec – 30. dubna
V Liberci se dnes udělal další krok, aby o ploché dráze bylo více slyšet. Liberecký klub se dohodl s EVROPOU 2 a FREKVENCÍ 1 na  dvouleté spolupráci, která by měla vrcholit příští rok závody evropského šampionátu jednotlivců.

Posluchači tak budou slýchat na frekvencích těchto rádií jak spoty, které vás budou informovat o závodech na libereckém stadionu tak i zajímavosti ze zákulisí ploché dráhy.

Protože je velká šance rozšířit spolupráci i na další stadiony, je pravděpodobné, že o ploché dráze bude slyšet i v dalších regionech.

Tak tedy, příjemnou zábavu!

Foto: Mirek Horáček

Česká Třebová – 29. března

Nečekané trable pro vydávání magazínu speedwayA-Z přinesla minulá neděle. Internetová prezentace přestala fungovat. Následoval e-mail od poskytovatele hostingu, že současná databáze může představovat bezpečnostní rizika, takže byla vypnuta. Upřímně řečeno, v onen moment by se ve mně krve nedořezal. Nicméně bylo nutno nalézt východisko a sice tak, že rychle. Naštěstí se pořekadlo, že v nouzi poznáš přítele, naplno projevilo i v plochodrážní branži.

Webmaster Aleš Zemina spolu se svým synem začal okamžitě pracovat na novém redakčním systému, který se ukázal jako optimální, ale také jediné řešení dané situace. Vzhledem k více než sedmi tisícům článků a více než jednadvaceti tisícům snímků nešlo o úkol ani snadný, ani levný.

Naštěstí se z řad čtenářů a příznivců magazínu speedwayA-Z ozvaly nabídky s pomocí technického i finančního rázu. I díky Vám trvala nucená přestávka ve vydávání pouze jeden týden.

V této souvislosti bych strašně rád poděkoval Aleši Zeminovi a jeho synovi, Jaroslavu Líbalovi, Michalu Stárkovi z MPM, Veronice Jelínkové z AMK Mariánské Lázně, Danielu Rybářovi, Věroslavu Kollertovi z AK GRS Liberec a členům naší redakce Kirilu Ianatchkovovi a Mirkovi Horáčkovi. Nebýt vás všech, tento článek bychom si nyní s největší pravděpodobností nečetli.

A já Vám ze svého postu slibuji, že se rozhodně neodvděčíme pouze průměrnou prací!

Chabařovice – 14. března
Zajímavý průběh měla tentokrát výroční schůze SC Chabařovice. To, že se konala v hasičárně a ne na vlastnoručně postaveném stadionu, je na delší povídání. K jednání byli pozváni nejen současní členové klubu, ale i vedení ze Slaného v čele s jejich předsedou Antonínem Vildem a trenérem, bývalým reprezentantem Miroslavem Rosůlkem. Kromě nich dostali pozvánku bývalí jezdci Chabařovic.

Jiřina Šifaldová,seznamovala přítomné s výroční zprávou, když se otevřely dveře a zazněl výrazný pozdrav: „Dobrý den vespolek“. Většina přítomných nevěděla, ale starší okamžitě zpozorněli.

Do místnosti totiž vešla plochodrážní legenda, která není vidět na oválech tak často. Bývalý jezdec Ústí nad Labem, RH Praha a Slaného a hlavně úspěšný reprezentant Československa z let šedesátých Pavel Mareš. No a rázem byly na schůzi přítomné legendy dvě. Však se také Miroslav Rosůlek s Pavlem Marešem přivítali mezi prvními.

V té chvíli musela Jiřina Šifaldová schůzi přerušit, ale myslím, že s tím neměla sebemenší problém, naopak. Po výroční zprávě došlo i na diskusi, která ale velmi brzy přešla na vyprávění zážitků a vzpomínání.

Právě zmiňovaný Pavel Mareš krásně srovnával tehdejší a dnešní dobu. Poukázal nejen na možnosti práce s mládeží, problém s financemi, ale na druhou stranu také na fakt, jak se v dnešní době tragicky vytratil přátelský duch mezi lidmi. Jak se v jeho éře dokázali bavit a pomáhat si nejen naši jezdci, ale také Sověti, Poláci či Němci.

To už se dnes moc nevidí, každý si hraje na svém písečku a přitom se všichni připravují o krásné a vzácné zážitky. V Chabařovicích je ale parta skvělá a i když těžce bojuje o stadion, který sami postavili, věnují se neúnavně a příkladně práci s mládeží. A ta už přináší svoje ovoce v podobě výborných výsledků. A zato sklidilo chabařovické vedení zasloužený potlesk a poděkování.

To, že se nakonec výroční schůze zvrhla v nádherný večer, byl i důkaz, že se ještě sedělo po devatenácté hodině, přestože se začínalo ve čtrnáct hodin. Mám k Chabařovicím zvláštní vztah, mám to tam rád a moc držím palce.

Foto: Lubomír Hrstka

Divišov – 12. března
No co vám budu povídat, udělali jsme si prodlouženej weekend na holešovickym výstavišti. Teda za nás ve Fučíkárně. Juldě Fuldě. Tak sme tomu říkali za komoušů. Teda ještě dřív Průmyslovej palác, kterej tu zustal po Jubilejní zemský výstavě z jednadevadesátýho. Ovšem předminulýho století. Tam sme byli výstavní produkcí přizvaný, abysme tam předvedli pár našejch motorek. Navázali sme na slavnou historii motorek ESO z Divišova, který zkonstruoval zakladatel fabriky pan Simandl a pan Červinka.

Taky v centru naší expozice bylo ESO DT 500 z třiašedesátýho, tedy z roku, kdy byla fabrika sloučena s další slavnou značkou – JAWA. A samozřejmě jsme vystavili to nejlepší, co dneska máme. Pětistovku na krátkou i dlouhou, dvěstěpadinu pro juniory a novinku – vosumdesátku pro děti.

Spolu s námi tam vystavovala i SHUPA svý skvělý stopětadvácy. A to černý jakoby retrokolo, to je projekt naší partnerský firmy Lohner z bratrského Rakouska. Je to městský elektrokolo, žádná Čína, dokonce ani Tajván to není. Ujede to skoro sto kiláků na jedno nabití, musí se na tom alespoň trochu šlapat, jinak to nejede.

Fakt paráda, i když trochu nezvyklé. Do kastlíků se přesně vejde lahev vizoura a pár dobrejch doutníků. My k tomu děláme rámy.

Zájemců o Jawu bylo na výstavě dost, mladejma klukama počínaje a klukama starších ročníků konče. A víte, na co se ti chlápci a dokonce pár mamin nejvíc ptali? Tak kromě techniky, modernizací motorek, motorů a třeba taky bezpečnosti na plochý dráze je nejvíc zajímalo, jestli fakt tu fabriku koupili Rusové.

Furt je mezi lidma fáma, kterou někdo rozšířil při krachu bejvalý fabriky před dvouma rokama. Tak všichni, co to budete číst! Fakt je tu jen jedinej, českej majitel. Valach. A Valaši? Ti uměj bejt sakra zabejčený, aby to fungovalo. Fungovat to začíná. Přesto se vstupu cizího kapitálu nebráníme. Nejraději českýho.

No co vám budu povídat!

Foto: Jawa Divišov