AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 19. května
Richard Wolff vzhledem k početnému kontingentu svých kopřivnických fanoušků chtěl zastoupit zraněného Adriana Rymela a úvodní závod semifinálové skupiny A vyhrát. Na kopřivnickém obru mu však úspěšně sekundoval klubový kolega Matěj Kůs. Oba vyhrávali jízdy jako na běžícím pásu. Jejich duel měla přinést sedmnáctá jízda. Jenže v ním jim oběma vypálil rybník Martin Málek. Po rychlém startu mu pomohla díra, aby se v prvním oblouku dostal před Matěje Kůse. Richardu Wolfovi se rozmotalo rolo brýlí a oslepený neměl šanci na víc než třetí místo. Matěj Kůs mohl slavit triumf, ale o dalším pořadí musel rozhodnout rozjezd. V něm triumfoval opět Martin Málek, když ukázal výfuk Filipu Šiterovi a Richardu Wolffovi.

Pražský duel
Okruh vyznavačů záludné kopřivnické fosílie z padesátých let není příliš široký. Richard Wolff patří mezi ně. Navíc má na severu Moravy spoustu fanoušků. Není proto divu, že využil příležitosti a nechal se sem přesunout ze skupiny B. Netajil se svým přáním celý mítink vyhrát.

Hned od první série se skutečně na cestu za zlatým věncem vydal. Hned v rozjížďce s číslem dva ukázal, že to na půlkilometrovém oválu skutečně umí. Michael Hádek pokračoval v sérii skvělých startů, kterou začal o den dříve v Pardubicích. Richard Wolff opouštěl rošt jako třetí, ovšem ještě v první zatáčce se úspěšně vypořádal s Martinem Gavendou.

Dva body mu však byly málo. Systematicky zkracoval vzdálenost, která ho dělila od vedoucího plzeňského juniora. A na konci druhého kola ho nechal za sebou. Podobně dramatické bylo i druhé vítězství Richarda Wolffa. Teprve v poslední zatáčce se přehnal okolo Martina Vaculíka, který se už dozajista viděl se třemi body.

Ani v jedenácté jízdě neměl Richard Wolff na růžích ustláno. Do první zatáčky letěl jako první Filip Šitera. A za svými zády měl Hynka Štichauera. Jenže už ve výjezdu je pražský závodník nechal oba za sebou. V rozjížďce s číslem čtrnáct se Richard Wolff konečně dočkal triumfu ve stylu start – cíl nad Janem Markvartem. Nikdo jiný už k pásce nepřijel. Pavel Pučko byl po svém pádu se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v novojické nemocnici. A Jaroslav Petrák prošvihnul dvouminutový limit.

Po čtyřech sérií měl Richard Wolff jediného rovnocenného konkurenta. Matěj Kůs startoval v Kopřivnici poprvé a naposledy v září 2004. A jeho otec Milan ukazoval místo ve druhé zatáčce, kde tehdy skončil za mantinelem. Nyní se však počtem čtyř vítězství mohl rovnat Richardu Wolffovi.

Na vítěznou cestu se vydal už ve třetí jízdě, kdy záhy po vylétnutí pásky ukázal výfuk Filipu Šiterovi. Svůj rychlý start předvedl i v rozjížďce s číslem šest. V ní se však zapotil o poznání více. Stačilo lehké zaváhání v první zatáčce druhého kola, kdy jel na záludné dráze tak opatrně, až málem upadl. A v mžiku měl Hynka Štichauera na dostřel.

Matěj Kůs však rychle rozpoznal hrozící nebezpečí a útočícímu Pardubákovi ujel. Dvanáctá jízda mu posléze přineslo triumf ve stylu start – cíl. A patnáctá nakonec také. Bylo hned jasné, že se o vítězi rozhodne v jeho rozjížďce s Richardem Wolffem. Ovšem věci vzaly nečekaný obrat…

Přežít a postoupit
Většina závodníků přijela do Kopřivnice s cílem získat slušnou sumičku bodů důležitých pro postup a přežít. Dráha sice nesla znaky usilovné práce pořadatelů, přesto se na ní se vzrůstajícím počtem rozjížděk vytvářely díry. Semifinalisté se nakonec postarali o dramatické závody, ovšem na kratším a rovnějším ovále by podívaná dozajista byla ještě lepší.

Předjíždění bylo jako šafránu. Jedno nečekané zajistil Martin Málek. Patrik Linhart se už viděl jako vítěz v cíli rozjížďky s číslem jedna, opakované kvůli pádu Pavla Pučka. Jenže jeho slánský kolega se mu přibližoval, aby ho pár metrů před metou podjel. „Slyšel jsem, že tam je, ale nevěřil jsem, že tam bude tak rychle,“ smiřoval se Patrik Linhart s nečekanou ztrátou.

Martin Málek se dočkal prohry však už po první přestávce. Filip Šitera už nechtěl mydlit jako prve a nechal si od Adriana Rymela poradit s nastavením motocyklu. Rady úřadujícího mistra nesly své cenné plody. A Filip Šitera za sebou v rozjížďce s číslem pět nechal nejen své klubové paráky Michaela Hádka a Jana Markvarta, ale především Martina Málka.

Ve třetí sérii však bylo mezi oběma aktéry dvou bitev o tituly předloňského a loňského juniorského krále opět jiné rozložení sil. Martin Málek hladce triumfoval v rozjížďce s číslem devět. Zato Filip Šitera sice nejlépe odstartoval do deváté jízdy, leč na protilehlé rovince jel až za Richardem Wolffem. Udržel však v šachu Hynka Štichauera a Patrika Linharta. Nakonec se ukázalo, že právě tohle nepustilo pardubického juniora na pódium.

Hynek Štichauer měl excelentní závěr. V rozjížďce s číslem třináct si na něm vylámal zuby Martin Málek. Pardubák perfektně odstartoval a suverénně diktoval tempo. Martin Málek ovšem prahnul po stupních vítězů a nechtěl se s porážkou smířit jen tak. Už ve druhé zatáčce útočil spodem.

Avšak Hynek Štichauer byl na vnější straně stejně rychlý. Martin Málek nic neslevoval ze svého tlaku. A teprve díra na konci druhého kola zpomalila jeho tempo. Filip Šitera na samém konci čtvrté série odvedl Adama Vandírka. Po čtyřech startech měl tím pádem na svém kontě deset bodů – stejně jako Martin Málek.

Moravský příspěvek pro stupně vítězů
Na rozjížďku s číslem sedmnáct se těšili všichni přítomní. Richard Wolff v ní narazil na Matěje Kůse. Souboj obou neporažených Pražanů tak měl dojít svého rozuzlení. O ně se však nakonec postaral Martin Málek.

Během přestávky byl v depu pekelně soustředěný. S příjezdem na rošt si dával na čas. Objevil se tam až jako poslední, když z limitu už mnoho nezbývalo. Když páska letěla vzhůru, letěl Martin Málek dopředu. Matěj Kůs hned za ním, pak Richard Wolff. Pražští závodníci se v prvním oblouku drali dopředu, leč Slaňák udržel vrch.

Richardu Wolffovi se přetrhla průhledná páska přes brýle. Laškovat s cejchami bylo za těchto okolností riskantní. Dosavadní suverén se tak spokojil s jedním bodem před Adamem Vandírkem. Matěji Kůsovi tak stačilo druhé místo k celkovému triumfu, zatímco Martin Málek vyrovnal bodovou bilanci Richarda Wolffa.

Na třináct bodů se posléze dostal i Filip Šitera. V osmnácté jízdě dvakrát nejlépe odstartoval. Muselo se totiž opakovat kvůli děsivému pádu Michala Matuly. Domácí odchovanec narazil do mantinelu druhé zatáčky, když za sebou na protilehlé rovině nechal Martina Vaculíka.

Trojice třináctibodových si to o dvě místa na stupních pod Matějem Kůsem rozdala v rozjezdu. Martin Málek si vylosoval červený povlak. Rychlá reakce na pohyb pásky ho poslala do čela. Filip Šitera se ho držel, avšak Richard Wolff lehce zaostával. „Vypadalo to jak, když se to zadírá,“ vysvětloval později.

Mezitím Filip Šitera atakoval Martina Málka. Jenže ve druhém oblouku ho natáhla díra ve chvíli, kdy se vnitřní stranou sunul do čela. „Byla to taková rána, až se mi ohnula šáska,“ šokoval později v depu. Přesto však v závěru těsně odvrátil nájezd Richarda Wolffa. Pražan od třetího kola očividně zkracoval svou ztrátu, ale nakonec přece jen zůstal bez poháru.

Po závodech byl snad jediným, který na kopřivnickou dráhu nedštil oheň a síru. Ve výpovědích ostatních závodníků převládalo ulehčení, že mají závod se zdravou kůží za sebou. Záměr města o přestavbu Letního stadiónu se dostává do jiné dimenze. Pokud se prosadí rekonstrukce oválu, může být pro severomoravskou plochou dráhu záchranou a novou kapitolou. Pokračovat za daných okolností na přežitém reliktu z padesátých let by mohlo slavnou tradici ukončit na mnohem tragičtějších okolností.

Hlasy z depa
„Super, mám radost,“ zářil Matěj Kůs. „Po dlouhý době zase bedna v mistráku. Včera jsem v Pardubicích zadřel motor, dneska jsem si tu smůlu nevybral. Motorka jela, věřil jsem jí a sobě taky. Dráha ovšem stála za prd.“ Do jeho souboje s Richardem Wolffem nakonec v rozjížďce s číslem dvacet zasáhl Martin Málek. „Spíš jsem čekal, že budu v kontaktu s Ríšou,“ přiznal šastný vítěz. „Nechtěl jsem se cpát na lajnu. Martina to koplo před nás a já se tam vešel.“ A co druhé semifinálové kolo o tři měsíce později v Březolupech? „Tam to bude trochu lepší,“ reagoval. „Výrazně!“

„Začalo to docela dobře,“ popisoval závod Martin Málek. „Čekal jsem, jestli to Patrika unaví. Opatrně jsem to zkusil a vyšlo to. Zezačátku mě čekal šok. Rovná dráha! Začal jsem dokonce věřit, že ji spravili (smích).“ Nakonec však Martin Málek rázně rozhodnul duel obou pražských závodníků. „Hlavně mě už nic jiného nezbylo, pokud jsem chtěl být na bedně,“ svěřil se se svými motivy pro rozjížďku s číslem sedmnáct. „Po startu mi to vyšlo. Hlavně jsem měl dobrou startovní pozici. Start se mi povedl. Byla tam trošku tlačenice s Ríšou v zatáčce. A na Matěje mě pak vytáhla díra.“ Další triumf pak Martin Málek slavil v rozjezdu. „V losu mi vyšla jednička,“ vzpomínal. „Zkusil jsem odstartovat a pak si to hlídal. Ale bylo to náročné. A dost drsné.“ Třináct bodů je už svým způsobem takřka jistota finálového startu. „V Březolupech by to mohlo jet,“ zhodnotil své ambice pro druhé semifinálové kolo. „Jsem tam skoro doma (smích).“

„Dvakrát jsem si kopnul o díru a zhoršilo se to,“ stěžoval si Filip Šitera na bolesti v noze, zraněné při tříčlenných družstvech v Liberci. „Naštěstí mám prášky. Dráha byla těžká. Někde tě to kope, jinde ses přetočil.“ S třinácti body má plzeňský junior skvělé vyhlídky pro druhý semifinálový závod. „Plochá dráha je nevyzpytatelná,“ filozofoval. „Můžeš věřit ve všechno. Jsem rád, že jsem dneska přežil. Po první jízdě jsem mydlil, ale Aďa Rymel mi dobře poradil. Nakonec jsem skončil na převodu, co bych nečekal. Ale v semifinále jde hlavně o to dostat se do finále.“

„Jsem nasranej, nasranej a nasranej,“ ulevoval si Richard Wolff. „V tý pátý jízdě jsme se s Maasem loktovali. Přetrhlo se mi rolo a čtyři kola poslepu nešlo jet. V rozjezdu zase jak, když se to zadře. Nechci se vymlouvat, ale tak to prostě je. Je hezký bejt na bedně, ale dneska bych bral jen první místo. Chtěl jsem zastoupit Aďu, mám tady spoustu fanoušků. Proto jsem naštvanej, technika zklamala.“ Pražského závodníka nepotěšila ani jeho vynikající nástupní pozice do druhého semifinálového klání. „Přijel jsem do Kopřivnice vyhrát,“ říkal. „Nenapadlo by mě, že budu mít třináct bodů. Chtěl jsem patnáct. Že mám dobrou výchozí pozici, je mi jedno. Mistrák se jede na finále, tam je šest jinejch jízd.“

„Dneska to bylo lepší než včera,“ srovnával Hynek Štichauer dnešní semifinále s páteční juniorkou v Pardubicích. „Tak o sedmdesát procent. Ale pořád to není ono. Pátý místo je nevděčnej flek. Nejezdím přežívat, ale vyhrávat.“ Nicméně výchozí pozice pro uhájení postupu před druhým semifinále v Březolupech je to výtečná. „Na vítěze mi chyběj‘ dva body, na bednu jeden,“ kalkuloval pardubický junior. „Tak dobrý. Kopřivnici mám za sebou, tak taky dobrý.“

„Jsem rád, že s tebou můžu mluvit,“ oddechl si Patrik Linhart. „Hrozná dráha… Jel jsem na jistotu na body. A hlavně bez pádů.“ To se slánskému jezdci bude dozajista hodit za čtvrt roku v Březolupech. „Deset bodů je dobrejch,“ uvědomil si. „Není to ani hodně, ani málo. Pokud mi to takhle půjde v Březolupech, myslím, že postup bude v pohodě. Deset punktů je hezkej startovní můstek.“

„Bylo to hrozný a dráha strašná,“ netajil se svým názorem Adam Vandírek, jenž skončil sedmý. „Byl jsem tady poprvý v životě. Bylo lepší nebláznit. Viděl jsi, jak se všichni trápili.“ Nicméně pražský junior si před druhým kolem vytvořil slušnou pozici pro postup do finále. „Po včerejšku jsem si věřil,“ vrátil se ke svému prvnímu pódiu v juniorce. „Sedmý místo je slušný. Díky panu Tomíčkovi! První jízdu jsem zkazil, že jsem neviděl, kde je zelený světlo. Startoval jsem podle Hynka.“

„Jeden start jsem vynechal,“ vrátil se Michael Hádek k nepovedené rozjížďce s číslem patnáct. „Byl jsem rozhozenej. Teď mi to sere. Uvidíme, jak dopadne druhej závod.“ Také Michael Hádek v Kopřivnici nikdy předtím nebyl. „Dneska to bylo utrpení,“ komentoval svůj debut. „Trápil jsem se. Při tréninku to bylo suprový, ale že se to tak rozbije, jsem nečekal.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3 2	14
2. Martin Málek, Slaný	3 2 3 2 3	13+3
3. Filip Šitera, Plzeň	2 3 2 3 3	13+2
4. Richard Wolff, Praha	3 3 3 3 1	13+1
5. Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 1 3 3	12
6. Patrik Linhart, Slaný	2 3 0 2 3	10
7. Adam Vandírek, Praha	2 2 3 2 0	9
8. Michael Hádek, Plzeň	2 1 2 0 2	7
9. Martin Vaculík, Slaný	1 2 1 1 2	7
10. Pavel Fuksa, Pardubice	1 1 2 1 1	6
11. Martin Gavenda, Praha	1 1 0 0 2	4
12. Jan Markvart, Plzeň	0 0 1 2 F	3
13. Richard Frištenský, Březolupy	1 0 1 0 1	3
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	E 0 2 M E	2
15. Michal Matula, Praha	F 1 F 1 X	2
16. Pavel Pučko, Praha	X – – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Kopřivnice – 17. května
Kopřivnické semifinále se vymyká ostatní trojici semifinálových klání mistrovství republiky jednotlivců. Není třeba rozvádět specifika tamního obra mezi drahami. S ohledem na stále hrozící přestavbu Letního stadiónu totiž první výstřely bitvy o individuálního krále české ploché dráhy padnou už pozítří. Na další pokračování si ovšem budeme muset čtvrt roku počkat.


Když VV SPD zveřejnil rozdělení pořadatelů semifinálových podniků do obou skupin, každého ihned udeřila do očí nápadná skutečnost. Zatímco skupina A se pojede na velkých oválech v Kopřivnici a v Březolupech, béčko zahrnuje menší ovály ve Svitavách a v Liberci.

Kopřivnická dráha sice není pro řadu borců oblíbenou štací, nicméně letmý pohled do startovní listiny neprozradí žádného očividného odpůrce. Naopak Michal Matula se po pardubických Čarodějnicích nikterak netajil radostí, že se kvalifikoval právě na dráhu svých začátků. A Richard Wolff se sem dokonce nechal přeložit z druhé skupiny. Kdo ho tady viděl v akci v předchozích dvou letech, jistě pochopí proč.

By je letos semifinále dvojdílné, o finalistech bude rozhodovat doslova a do písmene každá jednotlivá rozjížďka. Olej do ohně přilévá také přímé nasazení loňského mistra a vicemistra do letošního finále. Postupových míst tím pádem bude pouze sedm. Čáku na postup si přitom bude dělat hned dvakrát tolik borců.

Sobotní závody v Kopřivnici začínají úderem patnácté hodiny. Svůj výlet na Moravu si přitom můžete prodloužit o nedělní třetí kolo přeboru tříčlenných družstev v Březolupech.

Startovní listina:

1 Martin Málek, Slaný

2 Pavel Pučko, Praha

3 Patrik Linhart, Slaný

4 Pavel Fuksa, Pardubice

5 Michael Hádek, Plzeň

6 Martin Gavenda, Praha

7 Michal Matula, Praha

8 Richard Wolff, Praha

9 Filip Šitera, Plzeň

10 Matěj Kůs, Praha

11 Jaroslav Petrák, Pardubice

12 Pavel Ondrašík, Praha

13 Jan Markvart, Plzeň

14 Hynek Štichauer, Pardubice

15 Adam Vandírek, Praha

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Richard Frištenský, Březolupy

18 Petr Babička, Slaný

Omluvy:
Miroslav Fencl – omluven klubem, v letošním roce ještě nezačal závodní činnost
Jan Jaroš – omluven ze zdravotních důvodů
Richard Wolff požádal o výměnu semifinálových skupin s ohledem k další sportovní činnosti, se souhlasem Karla Průši došlo k výměně.
Jaromír Otruba požádal, aby byl zařazen na seznam náhradníků skupiny B.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 30. dubna
Kvalifikační trénink o devět volných míst v semifinále mistrovství republiky jednotlivců měl dnes v Pardubicích překvapivého suveréna. Roman Andrusiv osedlal nově naladěný motor od Alexandra Kopeckého. Po perfektních startech nenašel v úvodních rozjížďkách přemožitele. Patrik Linhart však prahnul po odvetě. A v závěrečné jízdě se mu vskutku podařilo domácího závodníka udržet za svými zády. Vzhledem k nastaveným pravidlům rozpisu pěti jezdců v jízdě rozhodl o celkovém triumfu slánského plochodrážníka právě tento výsledek. Třetí byl Martin Gavenda, který po sérii fatálních defektů v předchozích závodech musel sáhnout po motoru, s nímž se svého času učil jezdit.

O vítězství jde vždy až v první řadě
Nebývalý zájem o účast v semifinále mistrovství republiky jednotlivců se odrazil také ve startovní listině. Z dvaceti přihlášených chyběl pouze Michal Pospíšil. Protože si ještě nevyřídil licenci a podobně vypekl už pořadatele ve Slaném a v Chabařovicích, s největší pravděpodobností se jeho comeback neuskuteční.

Kvantita nešla tentokrát na úkor kvality. Atraktivnost podniku zvyšoval rozpis pro pět závodníků na startu každé rozjížďky. O vítězství se nakonec seprali tři borci. Roman Andrusiv má vskutku nabitý program. Chodí do práce, stará se o rodinu a kromě toho finišuje s přípravou na maturitní zkoušku na automobilové průmyslovce v Ústí nad Orlicí.

Není divu, že se letos svezl pouze při národní kvalifikaci. Nestíhal si ani dle svých představ připravit motocykl, nicméně čas na osazení nově repasovaného motoru od technického čaroděje Alexandra Kopeckého si našel. Bohatě se mu to vyplatilo.

V rozjížďce s číslem jedna vystřelil od pásky jako raketa. Michal Matula ho nechytil ani v první zatáčce a pak už to nešlo. „Dobře to startuje,“ říkal udýchaný Roman Andrusiv o chvilku později v depu. „Ale mám pocit, že půl kola to je dobrý a pak už nemůžu (smích)!

Mistrovský kousek si ovšem Roman Andrusiv připravil do rozjížďky s číslem pět. V ní mu sekundovali především Patrik Linhart a Martin Gavenda. Oba by za normálních okolností neměli v kvalifikaci, co pohledávat. Jenže Patrik Linhart loni vypadl kvůli následkům hrůzostrašné kolize s Věroslavem Kollertem ze závodního kolotoče už na konci dubna. A Martin Gavenda a láska k divišovské dráze nejsou zrovna synonyma. O to větší smůla, jede-li se tam semifinále.

Jaroslav Gavenda, otec pražského závodníka, měl ovšem před závodem dost starostí. „V Opole nám bouchnul poslední dobrý motor,“ líčil pohromu týmového strojového parku. „A tak jsme vytáhli ten, na kterým se mladej kdysi učil jezdit.“ Očividně to byla dobrá volba. Martin Gavenda hladce triumfoval ve třetí jízdě. A hned nato dostál své pověsti favorita také Patrik Linhart.

Jenže jejich vítězné časy byly rázem u konce. Start sice zvládl nejlépe Patrik Linhart s Martinem Gavendou těsně za zády. Ovšem v prvním oblouku je oba překonal právě Roman Andrusiv. „Nic moc,“ odpověděl Patrik Linhart o pár minut později, jak se dívá na svou porážku. „Hlídal jsem si Martina. Roman mě objel a už jsem ho nechytnul. Ale pojedeme spolu ještě jednou…“

Roman Andrusiv vyhrál start rozjížďky s číslem devět. Na chvilku si vyměnil vedoucí příčku s Pavlem Fuksou, aby od půlky protilehlé roviny jel opět v čele. Sotva se však zbavil svého dotěrného klubového kolegy, vynořila se nová hrozba. František Liebezeit v sedle motocyklu GM, s nímž loni bojoval Věroslav Kollert, mu nedopřál ani chvilku klidu až k šachovnicové vlajce.

Čtyři body na svá konta ve třetí sérii dodali i Patrik Linhart s Martinem Gavendou. „Dnes není důležité vítězství, ale postup,“ říkal před závodem Petr Moravec, předseda VV SPD a duchovní otec myšlenky kvalifikačního tréninku. Nicméně závodníci samotní mu nakonec podali pádný důkaz, že o vítězství jde vždy až v první řadě. I když za ně není žádná prémie, ani zlatý věnec.

Patrik Linhart dal do startu třinácté jízdy úplně všechno. A po vylétnutí pásky rychle pronikl do čela. Roman Andrusiv sice uplatnil svůj pekelně rychlý výjezd vnějškem první zatáčky, ale vedoucí Slaňák mu strčil do cesty motocykl. „Přece se nemusím na nějaký kvalifikačce rozbít,“ vysvětloval pardubický závodník, proč se nakonec spokojil s druhým místem. Nejen v jízdě, ale i v závodě, protože při rovnosti bodů i lepších umístění rozhodoval právě poslední vzájemný duel. Martin Gavenda vyhrál rozjížďku s číslem šestnáct a byl na pomyslné bedně třetí.

Čarodějnický rej o česká semifinále
Po dvou sériích se čistým skóre mohl pochlubit také Michael Hádek. Vcelku hravě vyhrál třetí jízdu. A ve dvakrát restartované rozjížďce s číslem sedm vyřešil Patrika Doubka během průjezdu úvodní zatáčkou. Ve třetí sérii se musel sklánět před Martinem Gavendou, aby nakonec jen asistoval duelu Patrika Linharta s Romanem Andrusivem.

O čtvrté místo plzeňského juniora nakonec obral Pavel Fuksa, aniž by se spolu vůbec střetli na dráze. Domácí závodník doplácel na nezdařené starty. Díky nim se pořádně zapotil, avšak diváci měli o zábavu postaráno. Jako ve třetí jízdě.

Zatímco Martin Gavenda skvěle projel skrumáží úvodní zatáčky, Pavel Fuksa měl na protilehlé rovince za sebou pouze Karla Kadlece. Pustil se však do boje. Na konci druhého kola předstihl Dominika Jecha, aby v dalším okruhu takřka na stejném místě dostal i Patrika Doubka.

Triumf v rozjížďce s číslem osm, kdy v nájezdu do druhého oblouku sebral Dominiku Jechovi vedení, jej v průběžné klasifikaci vyšvihl vysoko. Cíl deváté jízdy zastihl Pavla Fuksu na třetím místě. Sice atakoval neporazitelného Romana Andrusiva, však sám se stal kořistí Františka Liebezeita. Teprve ve čtrnácté jízdě vyhrál ve stylu start – cíl. A ke slovu přišel hod korunovou mincí. „Chci pannu,“ křičel Pavel Fuksa dvojsmyslně. A ona skutečně padla a poslala ho před Michaela Hádka.

Zatímco osud čarodějnice vystavené na hranici před vedlejší restaurací se začal naplňovat, závodníci se prali o poslední volná místa v semifinále. Žádné existenční starosti si nepřipouštěl František Liebezeit. V Liberci si stěžoval na křeče, ovšem v Pardubicích bez uzardění kradl druhá místa mnohem mladším soupeřům.

„Závodím, viď?,“ chlubil se reportérovi magazínu speedwayA-Z, když v deváté jízdě prohnal Romana Andrusiva a porazil Pavla Fuksu. Vysekl poklonu půjčenému motocyklu: „Baví mě, když to jede. Akorát já to kurvím, ale teď mám ještě Matulu.“ Pražský závodník nedal během celého závodu prostor pochybnostem, že by měl mezi semifinalisty chybět.

V úplně poslední jízdě se však musel dívat na výfuk staršího soupeře. František Liebezeit ho v první zatáčce objel, aby v té následující zbavil Dominika Jecha vedení. Do semifinále se však dostali všichni. Dominik Jech dokonce navzdory úvodnímu předposlednímu místu překonal svého konzistentního kolegu Patrika Doubka.

Nabídka postupových pozic byla však mnohem menší než poptávka po nich. Hodně by k tomu mohl říct Petr Babička. Stejně jako včera v Chabařovicích si vypůjčil stroj od Františka Liebezeita. Semifinále měl hodně blízko, když v předposlední jízdě jezdil druhý za Martinem Gavendou. Do cíle chybělo jen pár metrů. A v tom mu v poslední zatáčce vypověděl službu motocykl. „Zatáhlo se to,“ říkal nešastně. „Nečekal jsem, že se to stane, když už to bylo všechno jasný.“

Zdařilou tečkou se stal tříčlenný rozjezd o desáté místo. To mělo původně garantovat pouze post rezervisty, avšak vzhledem k situaci se zřejmě v semifinále sveze nejen desátý. Příležitost chytil za pačesy Jaromír Otruba. Po startu vyletěl dopředu jako první. Nicméně také Pavel Pučko a Jan Markvart jeli jako o život.

Ve druhém kole převzal vedení Pavel Pučko, jemuž při tréninku explodoval lepší z dvojice motorů. Ve třetím okruhu se před mšenského závodníka dostal i Jan Markvart. „Měl jsem blbej převod,“ vysvětloval Jaromír Otruba po návratu do depa. „Mydlilo to a nemoh‘ jsem to dát na lajnu.“

Hlasy z depa
„Bylo to pěkný,“ nezastíral Patrik Linhart. „A hlavně zejtra ve Mšeně, aby to bylo ještě lepší. Motorka jela.“ Během závodu se slánský závodník musel sklánět pouze před Romanem Andrusivem. „Nechal jsem se předjet,“ přiznal, aby vzápětí poukázal na jejich druhý vzájemný duel. „Ale napravil jsem to.“

„Jsem spokojenej,“ řekl magazínu speedwayA-Z Roman Andrusiv. „Dnes to tady ale není žádná konkurence. Pro mě jo, ale v podstatě není, čím se chlubit. Na to, že se Patrik pořád válí někde po manáku (smích).“ Nicméně slánský závodník ho v poslední rozjížďce porazil. Při rovnosti bodů právě poslední duel poslal na pomyslný nejvyšší stupeň vítězů slánského závodníka. „Rozhod‘ start,“ vrátil se Roman Andrusiv ke klíčovému momentu. „Vyhnal mě ven a já nechtěl jít moc do souboje. Nemusím se na nějaký kvalifikaci rozbít. To mi nestojí za to.“

„Jelo se dobře,“ pochlubil se Martin Gavenda. „Zezačátku jsem měl obavy, že nevydrží motor. Nakonec to ale bylo super. Šly mi starty.“ Technický park pražského juniora utrpěl nejen během ligového zájezdu do Opole. „Všechno jsem zadřel,“ připustil. „Už jsem nevěděl, na čem jet. A tak jsem vytáh‘ motor, na kterým jsem začínal.“

„Vůbec jsem nestartoval,“ zpytoval Pavel Fuksa svědomí. „Když to na roštu promydlíš, vypadá, že spíš. Odstartoval jsem až v poslední jízdě.“ Domácí borec tak musel dohánět zpoždění. „V první jízdě jsem se nadřel, abych je všechny předjel. Stálo mě to dost sil. Musím už začít startovat. Když ti starty jdou, je všechno snadnější.“

„Super,“ vystihl své pocity Michael Hádek. „Až na ty dvě poslední rozjížďky. Martinovi jsem nechal místo u prken. Ale byl to jen sranda mač. V tý další jízdě jsem jel zbytečně moc ven. Už jsem je nedohnal.“ Včera v Chabařovicích nedokončil závod kvůli bolavé ruce. „Dnes to je dobrý,“ naznačil zlepšení. „Ruka drží.“

„Už včera v Chabařovicích jsem se začal bavit,“ smál se František Liebezeit. „Dnes jsem si musel zvyknout na letadlo. Bez obou Věroušů, který mi půjčili svoje GM, bych těžko něco vymyslel. Kdyby závody začaly až teď, bylo by to ještě lepší.“

„Bylo to dobrý,“ chválil Dominik Jech. „Zezačátku jsem se ale trápil. Dost to mydlilo. A tak jsme dali novou hranu a nižší tlak a já se vyhecoval.“ Nakonec z toho byl postup do semifinále. „Řek‘ jsem si, že tam musím bejt,“ prozradil svou motivaci. „A jsem. Semifinále byl můj cíl a splnil jsem si ho.“

„Ani jsem s postupem moc nepočítal,“ přiznal Michal Matula. „Až po první jízdě se to začalo rýsovat. Co jsem předved‘, jsem nečekal. Fakt jsem rád. O to víc, že jedu v Kopřivnici. Je to doma, napiluju to a snad to vyjde i tam.“ Kopřivnický odchovanec se na ovály vrací po svém loňském zranění. „Občas mě jen chytaj‘ křeče do svalů nebo třísel,“ pochlubil se svým zdravotním stavem. „Nejhorší mám za sebou.“

„Přijeli jsme pozdě,“ líčil Patrik Doubek svou honičku. „Nestíhali jsme. Ale nakonec se mi to líbilo. Jenom, že Dominik Jech a Michal Matula jsou lepší se mi nelíbí (smích). Teď sbalím a hned jedu s Martinem Gavendou na závod dvojic do Murecku.“ Stejně jako loni se pražský junior představí v semifinále mistrovství republiky jednotlivců. „Hlavně, že jsem postoupil,“ připustil. „Ale potřebuju do druhýho semifinále, protože dvacátýho je už maturita.“

1. Patrik Linhart, Slaný	4 3 4 4	15
2. Roman Andrusiv, Pardubice	4 4 4 3	15
3. Martin Gavenda, Praha	4 2 4 4	14
4. Pavel Fuksa, Pardubice	3 4 2 4	13 (los)
5. Michael Hádek, Plzeň	4 4 3 2	13 (los)
6. František Liebezeit, Liberec	3 3 3 4	13
7. Dominik Jech, Praha	1 3 4 3	11
8. Michal Matula, Praha	3 4 2 2	11
9. Patrik Doubek, Praha	2 3 3 3	11
10. Pavel Pučko, Praha	2 2 1 2	7+4
11. Jan Markvart, Plzeň	3 0 1 3	7+3
12. Jaromír Otruba, Mšeno	2 0 3 2	7+2
13. Richard Frištenský, Březolupy	1 2 2 1	6
14. Michal Dudek, Slaný	1 1 2 1	5
15. Petr Babička, Slaný	2 2 1 E	5
16. Jaroslav Slavata, Praha	0 1 0 1	2
17. Matěj Veselý, Praha	1 1 0 –	2
18. Karel Kadlec, Plzeň	R 1 E 1	2
19. Jakub Fabian, Praha	0 E – –	0

Nasazovací klíč postupujících do semifinále:

skupina A (Kopřivnice, Březolupy)	1.	Patrik Linhart
	4.	Pavel Fuksa
	5.	Michael Hádek
	8.	Michal Matula
	3.	Martin Gavenda
skupina B (Svitavy, Liberec)	2.	Roman Andrusiv
	9.	Patrik Doubek
	6.	František Liebezeit
	7.	Dominik Jech
náhradníci	od 10.	budou nasazováni dle umístění – pokud závodník vystartuje v jedné jízdě určité skupiny, nemůže být nominován do druhé skupiny

Poznámka: VV SPD schválil výměnu semifinálových míst mezi Martinem Gavendou preferujícím domácí závod a Patrikem Doubkem, jemuž by v účasti 19.5. v Kopřivnici zabránila příprava na maturitní zkoušku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Pardubice – 29. dubna
Celkem dvacet závodníků se samo osobně nebo prostřednictvím svých klubů přihlásilo do zítřejší akce Ploché dráze asistují čarodějnice. Nebývalý zájem o trénink na pardubickém letišti má prozaické vysvětlení. Na základě jeho výsledků totiž bude doplněna startovní listina semifinálových závodů mistrovství republiky jednotlivců.

VV SPD na podzimní valné hromadě protlačil zrušení kvalifikace nejen pro juniorský šampionát, ale i pro mistrovství republiky jednotlivců. Ve druhém případě tomu nahrála skutečnost, že se loni ani v Liberci, ani v Divišově nesešel dostatečný počet uchazečů.

Nyní se však do individuálního šampionátu přihlásila takřka padesátka jezdců. Žádný z klubů se nehrnul o pořadatelství čtvrtfinálového podniku. Odpověď, jak z patové situace, přišla z Pardubic. Zítra se od 17:00 bude trénovat a o hodinu později odstartují kvalifikační jízdy.

Ty mají podobu závodu s pěti startujícími na startu. Každý ze závodníků se během šestnácti rozjížděk objeví na startu čtyřikrát. Případný rozjezd přijde ke slovu pouze, pokud nastane rovnost na osmém až desátém místě. Přesně tolik volných míst je prozatím k mání v semifinále.

Pořadatelé upozorňují, že každý z účastníků musí být držitelem platné licence. Lékařská asistence a metyl jsou zajištěny.

Startovní listina:

1 Roman Andrusiv, Pardubice

2 Michal Pospíšil, Slaný

3 Patrik Doubek, Praha

4 Richard Frištenský, Březolupy

5 Michal Matula, Praha

6 Michael Hádek, Plzeň

7 Pavel Fuksa, Pardubice

8 Jaromír Otruba, Mšeno

9 Jakub Fabian, Praha

10 Jan Markvart, Plzeň

11 Martin Gavenda, Praha

12 František Liebezeit, Liberec

13 Pavel Pučko, Praha

14 Petr Babička, Slaný

15 Dominik Jech, Praha

16 Patrik Linhart, Slaný

17 Michal Dudek, Slaný

18 Matěj Veselý, Praha

19 Karel Kadlec, Plzeň

20 Jaroslav Slavata, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)