AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 4. května
Jan Jaroš triumfoval v dnešním semifinálovém závodě mistrovství republiky jednotlivců v Kopřivnici, aniž by ztratil jediný bod. Profitoval především z dobrých startů a také skutečnosti, že vzhledem ke specifikům rozpisu na čtyři série ani jednou nenarazil na Matěje Kůse. Ten si na severomoravském obru mezi ovály počínal neméně suverénně a o punc neporazitelnosti jej připravil jedině Martin Málek v rozjížďce s číslem třináct. Díky tomu jeho bodovou bilanci vyrovnal Hynek Štichauer, jenž ztratil jediný bod s Janem Jarošem. V dodatkové jízdě o stříbrný věnec se prosadil pražský závodník. V boji o osm postupových míst a dva náhradnické posty došlo pouze k minimu překvapujících výsledků. Do kategorie senzací ovšem spadá vyřazení Tomáše Suchánka, který skončil až třináctý.

Závody bez kvalifikace a kvalifikace bez závodů
Kopřivnice vítala semifinalisty ne zrovna přívětivou tváří. Zatímco všude po cestě se obloha pouze nanejvýš zachmuřila, tady krátce před polednem dešové mraky už svou hrozbu přeměnily ve skutek. Nicméně šlo naštěstí o pouhou epizodu a mezi početnými diváky v ochozech nechybělo ani sluníčko.

Do poslední chvíle visel otazník nad kvalifikací. Všechny teorie směřovaly, že se sejde maximálně osm jejích účastníků, takže vzhledem k rovnosti s počtem volných míst v hlavním závodě bude zrušena. Jenže nakonec se objevil i Krzysztof Nowacki, by mu česká licence nebyla prozatím vydána.

„Problémy jsou od toho, aby se řešily,“ konstatoval Petr Moravec, předseda VV SPD v roli předsedy jury. Na krizovou situaci byl připraven a polského závodníka vybavil plastikovou kartičkou s českým lvem přímo na místě.

A tak vše nasvědčovalo, že se kvalifikace před semifinálovým závodem ranku mistrovství republiky jednotlivců vůbec poprvé v historii přece jen uskuteční. Nakonec se však nedostavil přímo nasazený Pavel Fuksa. Petr Moravec mohl všem přítomným uchazečům o postup sdělit, že se všichni kvalifikovali bez boje.

Zatímco kvalifikace padla, někteří už závodili. Luboš Tomíček se vracel z Anglie a už předem bylo jasné, že s dodávkou by přesun na severní Moravu nemusel stihnout. A tak otec Luboš, maminka Ivana a mechanik Miroslav Mihule vyrazili napřed. Pražský závodník poprosil o odvoz Pavla Fišera. Ten jej krátce před půl desátou naložil na pražské Ruzyni. Cestou se stavili občerstvit se na benzínové pumpě, přesto se vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z stačil ještě před vypuknutím semifinále v Kopřivnici v naprostém klidu naobědvat.

Mnohem dramatičtější zážitek měl za sebou Martin Málek. Vdávala se mu sestřenice a on vyrazil po Rackové cosi vyřídit na svém skútru. Kvůli pár metrům si nebral přilbu. Jenže co čert nechtěl, ze zatáčky vyjel přímo proti policejní hlídce. Slánský závodník věděl, co bude následovat, proto pádil přímo k domovu. Protože se elektrická vrata otevírají domovu, skryl se policistům mezi tújemi svého rodinného domu. Mohl tak slavit své první dnešní vítězství. Spravedlnost jej však přesto dostihla, protože šlo o triumf takřka poslední…

Triumf vystavěný na rychlých startech
Kopřivnický závod měl svého suveréna v osobě Jana Jaroše. Motokrosová průprava mu mohla pohyb na děravém ovále ulehčit. Nicméně pražský závodník nenechával nic náhodě. Nastavil svůj motocykl především na bleskové starty, by za cenu určité ztráty rychlosti.

O tom, že tato strategie vychází se mohl přesvědčit už v rozjížďce s číslem pět. Na pohyb pásky reagoval sice rychleji Hynek Štichauer, nicméně byl to právě Jan Jaroš, kdo vyjel z první zatáčky na čele. Ani v osmé, ani v jedenácté jízdě už nezaváhal a vyhrál ve stylu start – cíl. „Dráha je pro všechny stejná,“ krčil rameny, že v otázce hromadění bodů nemá konkurenci.

Největší patálie mu způsobil v poslední sérii Luboš Tomíček. Odstartoval jako první, ovšem Jan Jaroš nebyl dnes v rozpoložení na dělání kompromisů. Vnitřkem prvního oblouku pronikl do vedení, aby vzápětí rázně zpacifikoval militantní snahy svého klubového kolegy. Když jej odmávala šachovnicová vlajka, byl celkový triumf jeho.

Rozpis pro dvacet závodníků na dvacet jízd má totiž o sérii méně. A tak se stane, že někteří závodníci na sebe na dráze vůbec nenarazí. Jako kupříkladu Jan Jaroš a Matěj Kůs, i když se zpočátku rýsovala alternativa jejich vzájemného měření sil v rozjezdu o zlatý věnec.

Pražský junior po závodech označil svou dnešní přítomnost v Kopřivnici za úlet z loňské sezóny, v níž se ve Slaném nedostal mezi nejlepších osm. A tak se rázně vydal přesvědčovat všechny, že sem vlastně výkonnostně nepatří.

Ještě před nájezdem do první zatáčky rozjížďky s číslem dvě sebral vedení Michaelu Hádkovi. Vítězství bral i v desáté jízdě, v jejímž první zatáčce objel Luboše Tomíčka. Stroj na tři body se zastavil až ve třinácté rozjížďce. Matěj Kůs tentokrát odstartoval nejlépe, jenže v prvním výjezdu se do čela prosadil Martin Málek.

„Věděl jsem o něm, ale nechtěl jsem ho zprasit,“ komentoval Matěj Kůs svou bodovou ztrátu. Jak se záhy ukázalo, nikdo jiný už jeho cestu nedokázal zkřížit. V šestnácté jízdě hrál velké sólo, ovšem na start musel ještě jednou. Jeho skóre totiž vyrovnal Hynek Štichauer.

Ani pardubický závodník nepřipouštěl v dnešním klání žádné pochyby, že by měl ve finálové šestnáctce chybět. Na úvod mu sice sebral vedení Jan Jaroš, avšak od té chvíle protínal zelený motocykl mety svých rozjížděk vždy jako první. V prvním výjezdu deváté jízdy se nenechal objet dotěrným Martinem Málkem. Rozjížďky s číslem dvanáct a osmnáct vyhrál stylem start – cíl.

„Když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ byla filozofie, s níž Hynek Štichauer nastupoval do rozjezdu. Záhy se ukázalo, že tentokrát bude platit plán B. Matěj Kůs předvedl brilantní start. Upaloval pro další vítězství, zatímco jeho pardubický rival bavil publikum jízdou po zadním kole.

Smůla vesměs bez fatálních důsledků
Každý závod, z něhož se někam postupuje, má své smolaře. Dnes se v Kopřivnici vesměs za smůlu neplatilo osudovým vyřazením z finálové části šampionátu. S jedinou výjimkou Tomáše Suchánka. Třinácté místo nečekal ani on sám, a to tím spíše, měl-li Kopřivnici doposud spojenou s místem svého nejlepšího výsledku v šampionátu. A to ještě ke všemu začal brilantním triumfem ve třetí jízdě. Žádný div, že mu po závodech nebylo příliš do řeči.

Do kategorie smolařů, kteří mohli hovořit o nějaké ztrátě, by šlo zařadit i Michaela Hádka. Pech začal už možná vylosováním startovního čísla. Pětka na zádech ho poslala do jediné lehčí jízdy. A co čert nechtěl, v ní zrovna chytly saze v Martinu Gavendovi. Objetí plzeňského juniora v první zatáčce mu nadělilo tři body a nakonec i místo druhého náhradníka.

By byl Michael Hádek hodně vidět v popředí také ve svých zbývajících třech vystoupeních na kopřivnickém obru, nakonec měl v kolonce u svého jména sedm bodů. Paní Štěstěna se však nad ním smilovala a nabídla mu ještě jednu šanci. Adrian Pluska musel ve druhém kole rozjížďky s číslem šestnáct zastavit kvůli upadlému háku. A ukazatel jeho skóre se rovněž zastavil na sedmi.

V dodatkové jízdě se však prosadil slánský Polák s českou licencí. Michael Hádek láteřil na svůj špatný start a připomínal, že náhradníkem byl už loni. Jenže letos postoupil přímo, loni se před ním brána slánského depa otevřela až po zranění Adama Vandírka.

O smůle hovořil rovněž Richard Wolff. V Kopřivnici má možná více příznivců než v Praze a řada z nich brala jeho účast jako jistou náhradu Adriana Rymela. Mechanik si popletl lamely a tak se po první sérii měnila u Wolffů spojka. Pražský závodník posléze zvýšil své šance, když v poslední zatáčce desáté jízdy sebral druhé místo Luboši Tomíčkovi.

„Docela to bolí,“ hodnotil náraz cejchy od zadního kola svého klubového kolegy a dával si stejně jako celá řada ostatních kusy lepenkové krabice pod kombinézu. „Ale teď mám chrániče, bude to dobrý.“ Improvizovanou ochranu však nepotřeboval, protože své poslední dvě jízdy vedl prakticky celé. Na víc než čtvrté místo před Martinem Málkem to ovšem při absenci páté série nestačilo.

Standardním výkonem se mezi finalisty dostali i Adam Vandírek, Luboš Tomíček a Vladimír Višváder. Ten si postupem mezi českou špičku okořenil dvacátý rok své aktivní kariéry. Zadělal si na něj především svým vítězstvím v šesté jízdě, kdy celá čtyři kola držel na uzdě Adama Vandírka.

„Jel jsem lajnu po hlubokém materiálu,“ popisoval v depu své vítězství. „Adam mě dojížděl, ale slyšel jsem ho a věděl, kde je.“ A tak zatímco Kopřivnice v červenci 2004 a dnes mohla v Tomáši Suchánkovi vzbuzovat nepříjemné asociace, Vladimír Višváder poskytl přesně opačný příklad. Tehdy jel mezi elitní šestnáctkou naposledy, nyní se tady do ní po čtyřech letech vrátil.

Hlasy z depa
„Po dlouhý době jsem udělal opravdu čistou kompletku,“ radoval se Jan Jaroš. „V Polsku jsem k tomu měl blízko. Motor od Hláči byl super, bomba, velký díky za něj! Jelo to parádně.“ Kopřivnický ovál je spíše strašákem, nicméně pražský závodník se po něm pohyboval s překvapující ladností. „Říkám, že dráha je pro každýho stejná,“ svěřil se se svým receptem. „Záleží na jezdci, jak se s tím vypořádá. Základem byly dobrý starty. Pak se jede líp než, když dostáváš cejchu. Proto jsem to udělal, aby motorka odjela od startu, i když nebyla pak tak rychlá.“

„Dobrý,“ vystihl své účinkování stručně Matěj Kůs. „Jel jsem na postup a jsem rád, že jsem postoupil. A byl na bedně. Dneska jsem měl plán zatáhnout, postoupit a nezranit se.“ A přitom nebýt porážky od Martina Málka, rozjížděl by se s Janem Jarošem o vítězství. „Věděl jsem o něm, ale nechtěl ho zprasit,“ popisoval Matěj Kůs svůj duel se slánským závodníkem. „Ve finále bych se choval jinak a místo mu nenechal. Finále se začíná od nuly. Semifinále beru jako samozřejmost a úlet z loňský sezóny, že jsem nebyl do tý osmičky. Doufám, že teď budu do pětky.“

„Postoupil jsem,“ netajil se Hynek Štichauer svou radostí po svém návratu z rozjezdu s Matějem Kůsem, by prohraného. „Jsem rád, že se to povedlo a nemusel jsem se stresovat. Cíl splněn, ve finále se začíná od nuly.“ A jak to bylo v dodatkové jízdě? „Říkal jsem si, když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ vysvětlil, proč se diváci záhy dočkali efektní jízdy po zadním kole v jeho podání. „Na zadním se nadřeš víc než normálně. Je to tady šišatý a měl jsem strach, abych se nepřevrátil.“

„Mechanik je od starýho vola pitomec syn,“ láteřil Richard Wolff. „Udělal jsem mu popisky na lamely, ale on tam dal něco jinýho. Musel jsem po první jízdě vyhodit spojku. Jseš trošku víc rozhozenej‘.“ Richard Wolff nakonec skončil před publikem, které ho obdivuje, těsně pod stupni vítězů. „Včera večer okolo desátý jsem si řek‘, že jedu pro diváky,“ řekl. „Pořád jsem ve stresu, chce se to uvolnit. Ale nelíbí se mi tenhle systém. Je nespravedlivej‘, pár lidí je poškozenejch‘.Mělo se jet normálním rozpisem.“

„Myslel jsem, že to bude lepší,“ připustil Martin Málek. „Postup se počítá, ale tady se cejtím jako na domácí dráze. Mám to sem kousek a mám to tady rád. Ale pátý místo je na ten rozpis slušné.“ A co chybělo na pódium? „Rozhodovaly starty,“ reagoval. „A ty mi tradičně nešly. Ale dneska ráno jsem už vyhrál ten závod proti policajtům, tak sem radši jezdil opatrně (smích). Uvidíme, jak ve finále.“

„Kopřivnice se nezměnila a já asi taky ne,“ filozofoval Luboš Tomíček. „Postoupil jsem a nemusel do žádnýho rozjezdu. Jsem rád, že jsem nejel přes závit a zbytečně se nezranil. Tahle dráha opravdu nepatří k oblíbeným. Jsem rád, že to dopadlo.“ Chleba se ovšem začne lámat až v půlce měsíce. „Finále je od začátku,“ souhlasil. „Bude, doufám, lepší než loni. Ten tejden mám v pondělí Coventry, úterý Prahu, středu Pardubice, čtvrtek Swindon, pátek Arenu, neděli polskou ligu a pondělí Coventry. Chytit se na správným místě je těžký.“

„Povedlo se to,“ komentoval Vladimír Višváder svůj postup do finále po čtyřech letech. „Všichni říkali, že tady postoupím. Zlomilo se to ve druhý jízdě, kde jsem podržel Adama. Jelo se mi lehce, ani mě nebolely ruce. A tak se budu připravovat na finále.“

„Spokojenost,“ vystihl stručně své pocity Adam Vandírek. „Bedna by byla lepší, ale to dnes nehrálo roli. Důležitý bylo postoupit. Ve finále se rozhoduje. Hlavní je, že to všichni přežili. Bál jsem se, že nepostoupím, byli tu dobrý jezdci. V Polsku se mi nevedlo, bylo to asi mnou a tak jsem rád, že jsem postoupil.“ Jak pražský junior řekl, klíčové budou finálové závody. „Závodit se bude až ve finále,“ zdůraznil. „Jsem rád, že vyhrál Honza. Tomu jsem to přál, zaslouží si to.“

„Na hovno start,“ líčil Michael Hádek rozhodující okamžiky dodatkové jízdy s Adrianem Pluskou. „Dal mi taky nažrat pěknou cejchu. Cejcha tady bolí jako kráva. Jsem nažranej‘ prachu a zbitej‘. Škoda.“ Plzeňský junior se do finálové části šampionátu dostal jako náhradník. „To jsem byl loni taky,“ připomněl. „Starty, starty, starty… Jsou na dvě věci. Nechci se na to vymlouvat, ale trojka a čtyřka byla mokřejší. Věřím, že startovat odtamtud, byl bych tam.“

1. Jan Jaroš, Praha	3 3 3 3	12
2. Matěj Kůs, Praha	3 3 2 3	11+3
3. Hynek Štichauer, Pardubice	2 3 3 3	11+2
4. Richard Wolff, Praha	1 2 3 3	9
5. Martin Málek, Slaný	2 2 3 2	9
6. Luboš Tomíček, Praha	3 1 2 2	8
7. Vladimír Višváder, Liberec	1 3 2 2	8
8. Adam Vandírek, Praha	2 2 3 1	8
9. Adrian Pluska, Slaný (PL)*	3 2 2 E	7+3
10. Michael Hádek, Plzeň	2 2 1 2	7+2
11. Martin Gavenda, Praha	1 3 1 1	6
12. Jaroslav Petrák, Pardubice*	0 1 1 3	5
13. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 R 1 1	5
14. Antonín Galliani, Praha*	1 1 0 2	4
15. Michal Dudek, Slaný*	2 0 1 1	4
16. Jan Holub, Plzeň*	0 0 2 0	2
17. Krzysztof Nowacki, Plzeň (PL)*	0 1 X 1	2
18. Petr Babička, Slaný*	0 1 0 0	1
19. Lukáš Hromádka, Mšeno*	1 0 0 ex	1
20. Jaromír Otruba, Mšeno*	0 0 0 0	0

Poznámka: Lukáš Hromádka byl v rozjížďce s číslem devatenáct předjet o kolo. Zamýšlená kvalifikace byla zrušena kvůli nízkému počtu uchazečů – jsou označeni hvězdičkou. Z přímo nasazených nepřijel Pavel Fuksa.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Kopřivnice – 3. května
Zatím nebyla zveřejněn žádný rozpis, podle něhož se dnes odpoledne pojede kvalifikace semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Seznam původních přihlášených závodníků už totiž dostává trhliny. Rastislav Bandzi bere antibiotika a jeho otec ho včera telefonicky omluvil. Nepřijede ani Jiří Štrobl, Pavel Pučko, Jakub Fencl a s největší pravděpodobností ani Miroslav Horák. Petr Moravec, předseda VV SPD, proto s sebou přiveze několik možných alternativ rozpisu jízd. Připomeňme, že kvalifikace pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců se za dobu své existence v letech 2006 – 2007 ani jednou neuskutečnila.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Kopřivnice – 2. května
Dlouhá, úzká a vesměs rozbitá dráha v Kopřivnici pro většinu závodníků nebývá příliš populárním místem. Nicméně pro všechny, kteří v loňském finále mistrovství republiky jednotlivců skončili hůře než osmí, se kopřivnický dlouhán stane alfou a omegou pro jejich účinkování v letošním šampionátu. A vezmeme-li do úvahy současný systém nasazování reprezentantů do mistrovství světa i Evropy, půjde ještě o mnohem více.

Vedle Kopřivnice si na pořadatelství jediného semifinálového podniku původně dělaly zálusk rovněž Svitavy. Jenže finálový seriál začíná na pražské Markétě už přespříští úterý a svitavští pořadatelé se obávali, že by na tak brzký termín nemuseli mít svou dráhu v pořádku.

Pro boj o zbývajících osm finálových míst je připraven rozpis pro dvacet závodníků na dvacet rozjížděk, který měl svou premiéru při loňských Čarodějnicích v Pardubicích. Dvanáct startovních čísel je už se jmény jejich majitelů, o zbytek by se měla konat kvalifikaci.

Do ní VV SPD poslal každého, kdo v loňských semifinálových závodech skončil hůře než na jedenácté příčce. Předběžná startovní listina kvalifikace zahrnuje patnáct závodníků, nicméně už dnes je jisté, že Pavel Pučko a Miroslav Horák se jí nezúčastní. Pražský závodník argumentoval finanční náročností, jeho mšenský kolega je potlučený po svíci z úvodní rozjížďky včerejšího Memoriálu Emila Sovy.

Přihlášení – kvalifikace (14:00):

Jan Holub (Plzeň), Jaroslav Petrák (Pardubice), Michal Dudek (Slaný), Petr Babička (Slaný), Jaromír Otruba (Mšeno), Jiří Štrobl (Plzeň), Pavel Pučko (Praha) – odstoupil s ohledem na finanční náročnost cesty, Antonín Galliani (Praha), Miroslav Horák (Mšeno) – odstoupil po včerejším pádu ve Mšeně, Jakub Fencl (Praha), Dariusz Lowicki (Liberec), Adrian Pluska (Slaný), Krzysztof Nowacki (Plzeň), Lukáš Hromádka (Mšeno), Rastislav Bandzi (Březolupy).

Startovní listina – hlavní závod (15:00):

1 Vladimír Višváder, Liberec

2 Luboš Tomíček, Praha

3 Martin Málek, Slaný

4 vítěz kvalifikace

5 Michael Hádek, Plzeň

6 šestý z kvalifikace

7 třetí z kvalifikace

8 Matěj Kůs, Praha

9 druhý z kvalifikace

10 Martin Gavenda, Praha

11 Adam Vandírek, Praha

12 Tomáš Suchánek, Pardubice

13 čtvrtý z kvalifikace

14 Pavel Fuksa, Mšeno

15 pátý z kvalifikace

16 sedmý z kvalifikace

17 Richard Wolff, Praha

18 Hynek Štichauer, Pardubice

19 Jan Jaroš, Praha

20 osmý z kvalifikace

21 devátý z kvalifikace

22 desátý z kvalifikace

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 7. září
Už po svém středečním triumfu na plzeňských Borech se Martin Vaculík netajil přáním získat dnes ve Slaném titul mistra republiky jednotlivců. To mu nakonec vyšlo a svým triumfem přepsal historické statistiky. Stal se prvním Slovákem a dnes potažmo i zahraničním závodníkem, jenž triumfoval v našem šampionátu. Navíc je ve svých sedmnácti letech nejmladším borcem, jemuž se podařilo usednout na trůn. V základní části prohrál pouze rozjížďku s Lukášem Drymlem. Ve finále profitoval z jeho smůly. Pardubický závodník totiž při útocích na vedoucího Josefa France upadl. I když si stěžoval na soupeřovy myšky, byl z repete vyloučen. Při restartu Martin Vaculík nezaváhal. Vystřelil vpřed jako raketa a zastavila ho až šachovnicová vlajka. Josef Franc je už potřetí v řadě vicemistrem, obhájce titulu Adrian Rymel skončil třetí. Zdeňku Simotovi sebrala finále krutá diskvalifikace za překročení dvouminutového limitu, Aleši Drymlovi zase zadřený motor.

Proroctví slovenského mládence
Po svém triumfu v posledním kole juniorského šampionátu v Plzni pronesl Martin Vaculík, že by rád vyhrál i dnes ve Slaném. Při vší úctě k jeho obdivuhodné podzimní formě se jeho slova zdála troufalá. Na vítězství nejmladšího závodníka by si asi vsadil málokdo. Pokud by však ve Slaném byla nějaká sázková kancelář, šlo by o miliónový tip.

„Dnes se prosadí mladá krev,“ citoval Martin Vaculík popisek fotografie na stránkách magazínu speedwayA-Z téměř dokonalou češtinou. Upíjel čaj z plastikového kelímku a měl na mysli sám sebe se zlatým věncem z Březolup na krku. A vůbec mu netáhla hlavou historická fakta. Nejmladšími mistry byli doposud legendární Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Oba se na trůn posadili ve svých jednadvaceti letech. Teenageři mohli o titulu pouze snít.

Poprvé se Martin Vaculík dostal na rošt v rozjížďce s číslem čtyři. Dopředu letěl nejrychleji Hynek Štichauer. Slovák ho ovšem objel už v prvním oblouku. Pardubický závodník mu vzápětí dobře posloužil jako hráz proti Pražanům, s nimiž se nakonec shodou okolností setkal na stupních vítězů.

Adrian Rymel vystrčil Hynka Štichauera ven z ideální stopy v nájezdu do druhé zatáčky. Ale Josefu Francovi trvalo překonání Hynka Štichauera až na začátek třetího okruhu. První triumf ve finále šampionátu republiky znamená mnoho, avšak nikoliv všechno. Navíc může být dílem příznivých okolností.

Jenže už v rozjížďce s číslem osm Martin Vaculík dokázal, že se do užšího okruhu favoritů chce počítat plným právem. Po vylétnutí pásky šel dopředu Filip Šitera. Vyvážení Luboše Tomíčka ho zaměstnalo natolik, že neuhlídal Martina Vaculíka. A ten vyjel na protilehlou rovinku už jako vedoucí závodník.

V těch chvílích se už nikdo jiný nemohl chlubit čistým štítem. Ale Martin Vaculík si evidentně umanul, že nad své české rivaly bude vyčnívat ještě výše. Ihned po přestávce dvakrát ovládl devátou jízdu. Nejprve se muselo zastavovat kvůli pádu Matěje Kůse v první zatáčce. Nicméně Martin Vaculík měl situaci plně pod kontrolou i po restartu.

Čtvrtý triumf dodal Martin Vaculík v rozjížďce s číslem patnáct. Zatímco druhý náhradník Michael Hádek odnesl svůj kontaktní souboj s druhým Patrikem Linhartem svící a pádem už v první zatáčce, slovenský leader českého šampionátu předvedl další velikánské sólo.

„Máš tam snad sériovou sedmsetpadesátku, že ti to tak letí?,“ ptal se Josef Franc žertem Martina Vaculíka. Ten se ovšem nenechal vyvést z míry. „Vole, to je taky štýýýlem,“ opáčil. A nedbal, že populární české oslovení se na Slovensku skutečně používá jen pro označení vykastrovaného býka.

I když už myslel především na finále, zbývala Martinu Vaculíkovi ještě stále jedna rozjížďka. V ní narazil na Lukáše Drymla. A byl to právě pardubický šampión roku 2005, který tentokrát vedl od startu až do cíle. Martin Vaculík protnul metu hned za ním.

„Jel jsem na ojeté gumě,“ svěřil se posléze. Už věděl, že se čtrnácti body si ve finále bude volit postavení na roštu jako první. A kdyby to soupeři slyšeli, mohli by to brát jako varování. Protože plzeňské proroctví slovenského mládence se vskutku mělo splnit.

Jediný další postup bez komplikací
Pokud se konzistence týká, měl Martin Vaculík sobě rovného pouze v osobě Lukáše Drymla. Díky startovnímu číslu dvě na svých zádech se slánskému publiku představil už v úplně první jízdě dne. Rychle minul Pavla Ondrašíka, který nejlépe odstartoval. A v první zatáčce už ukázal záda Filipu Šiterovi, který se rovněž sápal po vedoucí příčce.

„Kdybych si to dal o zub vejš,“ litoval plzeňský junior o chvilku později v depu. „Takhle jsem to doklap‘ jen do nájezdu.“ V těch chvílích ještě netušil, že o necelé tři hodiny později dnešní mítink ohodnotí jako nic moc. A bude zpytovat svědomí kvůli svým špatným startům.

V rozjížďce s číslem šest předvedl Lukáš Dryml podívanou, která musela zvednout ze sedačky i toho nejlínějšího diváka. Dopředu letěl Josef Franc. Zdeněk Simota útočil od mantinelu venkem. V prvním oblouku se dostal na druhou příčku. A Lukáš Dryml byl hned za ním.

Trojboj favoritů přinesl jedinou změnu pořadí. V prvním oblouku třetího kola se Lukáš Dryml dostal před Zdeňka Simotu. „Chtěl jsem předjet Pepeho, protože byl pomalejší,“ popisoval plzeňský závodník, proč nenavázal na svůj úvodní triumf. „Ale on mě zabrzdil a Lukáš mě podjel.“

Ztráta dvou bodů byla citelná, nicméně stále nebylo třeba plakat nad rozlitým mlékem. Sportovní katastrofa však Zdeňka Simotu potkala na startu deváté jízdy. „Stál jsem na háku a dělal si spojku,“ líčil. „Každej se hejbal a nikdo nebyl připravenej startovat. A najednou jsem byl vyloučenej!“

Rozhodčímu Pavlu Váňovi nezbylo nic než dostát stupidnímu pravidlu o diskvalifikaci závodníka, který v okamžiku naskočení čtveřice nul na digitální časomíře nestojí jako přibitý u pásky. Závod přesně v jedné jediné osudové vteřině přišel o jednoho z favoritů. Navzdory mohutnému finiši se dvěma oslnivými triumfy nedokázal Zdeněk Simota nasbírat dostatečný počet bodů pro účast ve finále.

Ztrátu dalšího bodu zaznamenal Lukáš Dryml už v rozjížďce s číslem deset. Tady šlo spíš o ukázku týmové strategie. Bratr Aleš totiž potřeboval body stejně jako se král v dobře známé pohádce sůl. Ve své první jízdě vedl až do začátku třetího kola. Pak musel zastavit se zadřeným motorem. Vzápětí sice svedl úspěšnou bitku s Filipem Šiterou a Lubošem Tomíčkem, avšak vedoucí Martin Vaculík už byl nedostižitelný.

Tři body z desáté jízdy mu tudíž přišly náramně vhod. Třináctka u čísla jízdy však Alešovi Drymlovi přinesla smůlu. V duelu s Josefem Francem byl handicapován utrženým sedátkem. Přestože inkasoval dva body, finálová brána se mu zabouchla před nosem. „Špatnej den, to se stává,“ nevěšel hlavu. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Zato jeho mladší bratr nezadržitelně pádil vstříc rozjížďce čtveřice nejlepších. V rozjížďce s číslem čtrnáct nedal ani náznak šance Adrianu Rymelovi v symbolickém duelu šampiónů obou předchozích sezón. Své účinkování v základní části završil dalším velkým sólem v osmnácté jízdě. Sotva v depu odložil své GM, utíkal za Alešem na rošt s dobrou radou. A pak už mohl myslet na finále, kam se jako jediný kromě Martina Vaculíka dostal bez komplikací.

Derniéra velikánského dramatu
Počínaje sezónou 2002 se o českém mistru rozhoduje ve finálové jízdě. Příští rok VV SPD naplánoval čtyřdílný seriál. A tím pádem jsme dnes ve Slaném mohli vychutnat nervy drásající systém, který udržuje bitvu o šampióna otevřenou až do poslední myslitelné chvíle, naposledy.

V systému jediné rozhodující finálové rozjížďky na titul nestačí být jen nejlepší. Nutná je i nezbytná dávka štěstí. Svou roli hraje samozřejmě i technika. Jedna porucha a šance může být nenávratně v prachu. O Aleši Drymlovi tady už byla řeč. Avšak slánský závod viděl nespočet defektů.

Jako mistr by v tomto směru mohl být vyhlášen Jan Jaroš. Ve třetím kole své první jízdy zadřel motor. Během pauzy osadil do rámu svého motocykl náhradní agregát, aby se dočkal dalších dvou poruch. Dvakrát musel zastavit i Luboš Tomíček, což mu před finále juniorského mistrovství světa nepřidalo.

Defekt potrápil i Pavla Ondrašíka. V deváté jízdě kvůli němu přišel o druhé místo před Tomášem Suchánkem. Stačil však inkasovat alespoň jeden bod, což Richard Wolff v předchozí sérii nestihl. Vůbec totiž neopustil startovní rošt. Jinak mohl navzdory bolavému koleni skončit v průběžné klasifikaci ještě o něco výše.

Přetržený sekundární řetěz na startu rozjížďky s číslem třináct spálil ambice Matěje Kůse. Pražský junior byl ke všemu v předchozí sérii vyloučen za pád v první zatáčce. A tak mu po závodech nebylo příliš do řeči.

Vedle Martina Vaculíka a Lukáše Drymla se do finále probili Josef Franc a Adrian Rymel. By se dokázali vyhnout peripetiím v podobě defektu či pádu, nebyl jejich postup zas až tak jednoznačnou záležitostí. Rozpis je svedl dohromady už do rozjížďky s číslem čtyři.

V ní jim oběma naměřil Martin Vaculík. Z pražského duelu vyšel lépe úřadující šampión. Jak už bylo řečeno, dokázal se před Hynka Štichauera probít dříve. Josef Franc musel svůj jediný bod rozmnožit o početnou rodinku bratříčků. A činil se v tomto směru opravdu pilně.

V šesté jízdě uhlídal jak Lukáše Drymla, tak Zdeňka Simotu. V rozjížďce s číslem jedenáct se díky raketovému zrychlení dostal během jediného kola z posledního místa po startu do čela. O dvě jízdy později úřadoval už po vylétnutí pásky. A v páté sérii zaskočil Richarda Wolffa náhlým útokem vnitřkem prvního výjezdu.

Adrian Rymel zpočátku kopíroval vítězné tažení svého pražského kamaráda. Triumfy v páté a dvanácté jízdě šly jako na běžícím páse. U jejich počátků byl brilantní start. Jenže nedávné zranění obratlů a bolest v pravém prsteníčku s amputovaným článkem udělaly přece jen své.

V rozjížďce s číslem třináct mu po startu uletěl Lukáš Dryml. A nakonec v devatenácté jízdě pouze přihlížel duelu Zdeňka Simoty a Aleše Drymla. Jim to nebylo nic platné, protože Adrian Rymel měl i s třetím místem více bodů. „Nechápu, jak jsem se tam dostal,“ komentoval svůj postup sebekriticky. „Jel jsem jako kokot!“

Z šestnácti finalistů zbyli v rozhodující fázi čtyři pretendenti mistrovského trůnu. Martin Vaculík, Lukáš Dryml, Josef Franc a Adrian Rymel. Zpočátku se zdálo, že vítězný koncept Josefa France se nezastaví. Po čtyřech předchozích triumfech se dostal do čela i po vylétnutí pásky.

Avšak Lukáš Dryml mu za jeho zády nedopřál ani chvilku pokoje. V tu chvíli si každý nemohl nevybavit předešlá finále ve Mšeně a Březolupech, v nichž pražský borec byl šampiónem jen v úvodních kolech finálové jízdy. Lukáši Drymlovi se Pražana nepovedlo objet v prvním oblouku. Pokračoval však dál v důrazných nájezdech.

V nájezdu do druhého kola byl razantnější, avšak stále zůstával druhý. Duel o korunu šampióna bohužel skončil před zatáčkou u depa pádem pardubického závodníka. „Házel mi myšky,“ komentoval situaci pardubický závodník. „Nevím, co se dělo za mnou, kdo je první, vybírá si stopu,“ líčil Josef Franc.

Repete se muselo obejít bez diskvalifikovaného Lukáše Drymla. Martin Vaculík prve válčil o třetí místo s Adrianem Rymelem. A nyní rychle pochopil, že žádnou další šanci už nedostane. „Do druhýho startu musím dát všechno,“ uvědomoval si. A jak řekl, tak udělal.

Zpočátku byl vpředu Josef Franc. Ale slovenský závodník jej ještě v první zatáčce objel, aby vzápětí přepisoval dějiny českého individuálního šampionátu. Do nich se výrazně zapsal i Josef Franc. Vedení slovenskému jezdci sice už nesebral, ale je potřetí v řadě vicemistrem. Spokojen byl i Adrian Rymel, který si třetím místem navzdory zdravotním trablům podržel všechny reprezentační výhody.

Hlasy z depa
„Super závod,“ jásal Martin Vaculík. „Měl jsem to dobře rozběhnuté. A dobře jsem startoval. Jen ve finále jsem zaváhal. A pak jsem věděl, že do druhého startu musím dát všechno. Povedlo se, děkuji hlavně ladičovi Vláďovi Dvořákovi.“ Během celého odpoledne prohrál pouze jedinou jízdu. „Když jedu na start, neuvědomuju si, kdo tam se mnou je,“ prozradil Martin Vaculík svůj recept na úspěch. „Prostě tam jdu vyhrát!“ A jak by sedmnáctiletý slovenský mladík okomentoval fakt, že je nejmladším mistrem republiky v historii. „Bylo štěstí,“ odtušil skromně. „Nevím, co k tomu dodat. Jestli přibudou další, záleží na formě.“

„Potřetí druhý místo,“ povzdechl si Josef Franc. „Je to škoda. Už by to ten titul chtělo. Všechno mi fungovalo. Dělal jsem chyby, ale dělá je každej. Díky ladiči a týmu, těch si musím vážit.“ A jak věčný vicemistr viděl situaci ve finálové jízdě? „Nevím, co se dělo za mnou,“ odpověděl. „Kdo jede první si vybírá stopu. Ale fakt nevím, co se tam stalo.“ První titul sebral Josefu Francovi Lukáš Dryml ve finálové jízdě předloni. Loni ho za podobných okolností o zlato připravil Adrian Rymel, letos Martin Vaculík. Kdy přijde ono rozhodující kolo Josefa France? „Už asi přišlo,“ řekl pražský závodník napůl vážně, napůl v žertu.

„Chci taky poděkovat mechanikům a ladičům,“ připojil se ke slovům díků i Adrian Rymel. „Neuvěřitelným způsobem jsem se dostal na stupně vítězů, i když jsem jel jako kokot.“

„Dobrý, výborný,“ říkal Lukáš Dryml ironicky. „Mám strašně nerad tenhle typ závodů. Každej druholigovej se tě snaží porazit. A udělat si skalp. Přitom jezdíš tolik těžších závodů než mistrovství republiky. Je hezký říct, že jsi mistr, ale nejde tomu dávat příliš velkou váhu. Chci pokračovat v kariéře, tak jsem to bral s rezervou. Nechci se tu dolámat. Závody byly vyrovnaný, ale bylo hodně defektů. Třeba brácha jel skvěle a měl dobrou motorku, ale jeden defekt ho stál body.“ A co se stalo ve finálové jízdě? „Finále jsem si zavinil sám,“ připustil Lukáš Dryml. „Hodil mi tam myšku, předtím taky dělal dobytčárny. Když to chceš někam dotáhnout, musíš jezdit férově. Včera jsem třeba předjížděl Petera Karlssona. On si jel pořád svoji stopu. A po závodech mi řekl, že mě gratuluje, že jsem byl rychlej‘.“

„Pátý místo je na hovno,“ netajil se rozčarovaný Zdeněk Simota. „Jsem hodně zklamanej. Ve druhý jízdě jsem jel za Pepem. Chtěl jsem ho předjet, protože byl pomalejší. Ale zabrzdil mě a Lukáš mě podjel.“ O účast ve finálové rozjížďce ho všem připravila především následující diskvalifikace. „Stál jsem opravdu na háku a dělal spojku,“ připustil plzeňský závodník. „Ale každej se hejbal. A nikdo nebyl připravenej startovat.“

„Už po první jízdě jsem byl rozčilenej,“ povzdechl si Aleš Dryml. „Zadřel se motor na pístu. A pak jsou tady takoví závodníci… Šitera v jízdě se mnou házel vlny, že kdybych byl vypatlanej, byl by rozvěšenej‘. Tohle jsem v Grand Prix neviděl. A nevím, kde to viděli oni.“ Nebýt fatálního defektu, byl by Aleš Dryml ve finálové jízdě. „Špatnej den, to se stává,“ viděl své šesté místo pragmaticky. „Když jsem jel s Pepou, ulítlo mi sedátko. Na dnešek zapomeneme a jedeme dál.“

„Nic moc,“ hodnotil svůj výkon Filip Šitera. „Zklamal jsem hodně lidí. Jelo to, ale nedokázal jsem to využít. Ani jednou jsem neodstartoval. A to tady bylo sedmdesát procent úspěchu. Dřel jsem při přípravě, ale připadá mi, že čím víc dřu, pak to moc zkurvím.“ Takže na nedělní Ostrow nebude žádná speciální příprava? „Nechám tomu volnej průběh,“ souhlasil. „Když se na něco hodně připravuju, dopadne to takhle.“

			FIN
1. Martin Vaculík, Slaný	3 3 3 3 2	14	1.
2. Josef Franc, Praha	1 3 3 3 3	13	2.
3. Adrian Rymel, Praha	2 3 3 2 1	11	3.
4. Lukáš Dryml, Pardubice	3 2 2 3 3	11	X
5. Zdeněk Simota, Plzeň	3 1 M 3 3	10
6. Aleš Dryml, Pardubice	E 2 3 2 2	9
7. Filip Šitera, Plzeň	2 1 2 2 2	9
8. Pavel Ondrašík, Praha	1 2 1 1 3	8
9. Martin Málek, Slaný	3 1 1 1 0	6
10. Patrik Linhart, Slaný	2 0 1 1 2	6
11. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 2 2 1 0	6
12. Richard Wolff, Praha	2 E 1 2 1	6
13. Matěj Kůs, Praha	1 3 X E 1	5
14. Luboš Tomíček, Praha	0 E 2 E 1	3
15. Hynek Štichauer, Pardubice	0 1 0 0 U	1
16. Roman Andrusiv, Pardubice (res)	X 0	0
17. Jan Jaroš, Praha	E E E – –	0
18. Michael Hádek, Plzeň	F	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Slaný – 7. září
Šampaňské vystříkané triumfátory juniorského šampionátu nestačilo ještě ani pořádně vsáknout do země a už tu máme další prestižní závod. Dnes v pozdním odpoledni padne ve Slaném rozhodnutí, kdo se ozdobí prestižním titulem mistra republiky jednotlivců. České finále se na ovál středočeského královského města vrací takřka přesně po devíti letech. A stejně jako tehdy má deštivou předehru. Nyní však závod ukončí jednu historickou éru.

Dlouhá léta bojovali plochodrážníci o mistrovský titul v seriálu závodů. Zlom nastal v sezóně 1990, kdy poprvé zvítězili zastánci jednodenního finále. S výjimkou let 2000 a 2001, jež přinesla nepříliš úspěšný návrat více mítinků, vzešel český plochodrážní král výhradně z jednoho mítinku.

Na příští rok ovšem VV SPD chystá šampionát republiky v podobě čtyř závodů. A tak si dnes diváci ve Slaném užijí nervy drásající finále naposledy. Systém rozhodující finálové jízdy garantuje všechny v napětí až do posledního mávnutí šachovnicovým praporkem.

Zkušenosti z minulých let ukazují, že se do poslední série drží ve hře o titul minimálně sedm, osm borců. A když čtyři nejlepší z nich stanou na startovním roštu finálové jízdy, jsou jejich šance prakticky rovnocenné.

O tom by mohl hodně vyprávět Josef Franc. Dvakrát se už natahoval po zlatě, ale pokaždé skončil druhý. Předloni ho ve Mšeně překonal Lukáš Dryml v úvodním kole. A loni v Březolupech mu Adrian Rymel dopřál jediný okruh navíc.

Obdobné drama zažijeme dozajista i dnes. Navíc poprvé od roku 2002 figuruje ve startovní listině obhájce loňského primátu. Bohumil Brhel skončil tehdy ve Mšeně na druhém místě. Zlato vybojoval Antonín Kasper, jenž se však na podzim rozloučil s aktivní kariérou. Na uvolněný trůn zasedl o rok později Tomáš Topinka, pro něhož však šlo o prozatímní derniéru v mistrovství republiky. V sezoně 2004 se radoval Bohumil Brhel, jemuž zranění zabránilo v obhajobě v roce 2005. A Lukáš Dryml, předloňský mistr republiky, zase ve chvílích loňského triumfu Adriana Rymela dočasně nezávodil.

Právě Adrian Rymel, jenž byl společně s Josefem Francem přímo dosazen bez kvalifikace, a Lukáš Dryml jsou v dnešní startovní listině jediní závodníci ozdobení titulem. Odpoledne jim to ovšem žádné výhody nepřinese. Po zlatě touží všichni, a už budou mít na vestě jakékoliv číslo mezi jedničkou a šestnáctkou. Upřímně řečeno, každého z nich si lze s větší či menší dávkou fantazie na pódiu představit. Lepší pozvánku do ochozů by si snad nikdo nemohl přát.

Startovní listina:

1 Pavel Ondrašík, Praha

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Jan Jaroš, Praha

4 Filip Šitera, Plzeň

5 Richard Wolff, Praha

6 Zdeněk Simota, Plzeň

7 Matěj Kůs, Praha

8 Luboš Tomíček, Praha

9 Martin Málek, Slaný

10 Patrik Linhart, Slaný

11 Tomáš Suchánek, Pardubice

12 Aleš Dryml, Pardubice

13 Adrian Rymel, Praha

14 Josef Franc, Praha

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Roman Andrusiv, Pardubice

18 Michael Hádek, Plzeň

Nestartuje:

10 Adam Vandírek, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Slaný – 27. srpna
Už přespříští pátek se na dráze ve Slaném rozhodne boj o prestižní titul mistra republiky jednotlivců. Semifinálové boje skončily včera a hned bylo provedeno rozlosování postoupivších závodníků. Magazín speedwayA-Z vám startovní listinu přináší přímo na obrazovky vašich počítačů.

Nominační listina – finále MR jednotlivců, Slaný 7. září:

1 Pavel Ondrašík, Praha

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Jan Jaroš, Praha

4 Filip Šitera, Plzeň

5 Richard Wolff, Praha

6 Zdeněk Simota, Plzeň

7 Matěj Kůs, Praha

8 Luboš Tomíček, Praha

9 Martin Málek, Slaný

10 Adam Vandírek, Praha

11 Tomáš Suchánek, Pardubice

12 Aleš Dryml, Pardubice

13 Adrian Rymel, Praha

14 Josef Franc, Praha

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Patrik Linhart, Slaný

18 Roman Andrusiv, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)