AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 3. října
Matěj Kůs dnes ve druhém díle šampionátu republiky jednotlivců prohrál jen s Tomášem Suchánkem a nakonec se ozdobil pohárem za první místo. Tomáš Suchánek skončil druhý, když v rozjezdu porazil Aleše Drymla, zatímco Filip Šitera po nepovedeném startu záhy zůstal stát. V průběžném pořadí zůstal leaderem Aleš Dryml, když Matěj Kůs ztráci už jeden jediný bod. Mítink byl poznamenán velkým počtem defektů. Václav Milík litoval prasklé hadičky přívodu metylu, Zdeněk Simota zase dvakrát spadlých obou řetězů. Vrcholem však byla prokletá smůla obou Moravanů. Martin Gavenda okusil přetržený řetěz, ulomenou polovinu ozubení spojky a závodu na zapalování. Martin Málek zase proměnil dva motory v hromádku šrotu a z druhé příčky průběžné klasifikace spadl na devátou.

I motory mají své dny
Konec prvního finále v Divišově v půlce srpna nezastihl obhájce titulu Matěje Kůse zrovna v hovorné náladě. V předposlední jízdě měl už patnáctibodové maximum prakticky ve svém náručí, avšak pád po vlastní chybě katapultoval do čela Aleše Drymla. Kapitán extraligových Pardubic dnes dorazil na Markétu jako leader průběžné klasifikace, avšak jeho dvoubodový náskok začal roztávat hned v rozjížďce s číslem jedna.

Filip Šitera po divišovské fraktuře klíční kosti nemohl promlouvat do boje o zlato přímo, avšak tentokrát vystřelil dopředu jako raketa z ruských kauší. Zaskočil dokonce i mistra startů Tomáše Suchánka, jenž po závodech otevřeně přiznával: „Trošku jsem zaspal.“ Aleš Dryml se kolem svého klubového kolegy přehnal v první zatáčce.

Jenže Filip Šitera před ním neuhnul z naplánované ideální stopy ani o jediný milimetr a Aleše Drymla zbrzdili i Tomáš Suchánek, který se nechtěl smiřovat s prohrou. Když se mšenský borec vrátil do depa, na terásce nad druhou zatáčkou uznale poplácával ladiče Bohumila Brhela po ramenou. Zato k Matěji Kůsovi se zpráva o bodové ztrátě Aleše Drymla donesla zprostředkovaně.

Obhájce titulu se věnoval svému motocyklu. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu, avšak divišovským pódiem namlsaný Martin Málek toužil po dalších vavřínech. Jeho super nadlidské úsilí přineslo ovoce ve druhém oblouku druhého okruhu. Březolupský závodník se dostal pod Matěje Kůse a předjetí bylo dílem okamžiku.

Vítězství ovšem nebylo Martinu Málkovi dopřáno. V posledním kole zastavil, když jeho vypiplaný GM mohl dělat radost už jen obchodníkovi s kovovým šrotem. Matěj Kůs se vrátil do čela a šachovnicová vlajka v rukou Stanislava Klenovce ho přivítala jako prvního. Jenže už druhá série vrátila čelo průběžné klasifikace celého šampionátu do stavu po Divišovu.

V rozjížďce s číslem pět Zdeněk Simota vyrazil prodloužit svou vítěznou sérii, kterou rozehrál těsně před přestávkou, když v nájezdu do druhé zatáčky třetího kola připravil o triumf Eduarda Krčmáře. Jenže Matěj Kůs mu už po pár metrech přistřihnul křidýlka. Oba však v první zatáčce vyšouchnul Tomáš Suchánek.

Aleš Dryml už své druhé vystoupení proměnil v triumf. Cesta k němu však byla srovná asi tak jako horská serpentina. Start se opakoval kvůli neregulérnosti. Pardubičan toho využil k výměně motocyklu. Jeho mechanici koncertovali, Oldřich Řezníček přivezl nový stroj, Jiří Havlíček mezitím odklidil starý. Posléze však v první zatáčce upadl Pavol Pučko, jenž nakonec skončil v nemocnici s otřesem mozku. Teprve napotřetí mohl Aleš Dryml celá čtyři kola úřadovat na čele.

V rozjížďce s číslem osm se naplnil pohár hořkosti Martina Málka. Souboj s Janem Holubem v úvodním oblouku zvládl lépe a vyletěl na protilehlou rovinku jako pružinový čertík z krabičky. Ještě však neskončilo druhé kolo a opět stál. Kdyby kolem jeli sociálně slabší občané s kárkou na sběr, mohli by nakládat ještě horké zbytky i druhého pohonného agregátu, tentokrát divišovské provenience. Jeho majiteli zbyly oči pro pláč. To je sice poněkud vousaté klišé, avšak slzy Martina Málka byly tentokrát pravé. Inu, vidina na mistrovský trůn neodchází z hlavy zrovna snadno.

Čelo zná jen jediného leadera
Po dvou sériích byl na čele průběžné klasifikace osamělý Václav Milík. Pardubický junior triumfoval ve velkolepém stylu hned v rozjížďce s číslem dvě. Se stejnou suverenitou si počínal rovněž o čtyři jízdy později. Nabroušená kosa mladého Pardubičana našla svůj osudový kámen až ve dvanácté jízdě.

Po vylétnutí pásky se na vedoucí pozici usadil Zdeněk Simota. Václav Milík se v nájezdu do druhého kola protáhl malou škvírou mezi mantinelem a Janem Jarošem. Na stíhání vedoucího borce ovšem bylo už pozdě. Jenže Zdeněk Simota nedorazil do cíle, protože ve třetím okruhu ztratil v zatáčce u depa hned oba řetězy. Václav Milík dědil jeho triumf a i nadále se chlubil svou ojedinělou neporazitelností.

Na záda mu ovšem dýchali další pronásledovatelé. V rozjížďce s číslem deset, v níž Michal Dudek stihnul dvouminutový limit jen o pár vteřinek, se Matěj Kůs vypořádal s Filipem Šiterou. „Byl jsem rychlejší než on,“ komentoval svou prohru mšenský borec, jemuž už prve sebral jeden bod Václav Milík. „Ale zabrzdil mě. Jsou to závody, já bych mu udělal to samý!“

Stejně jako Matěj Kůs se vzápětí na osm bodů dostal i Aleš Dryml. V jedenácté jízdě nepustil vedení z rukou ani na sebekratší okamžik. Martin Málek podporovaný heroickým nasazením celého osazenstva svého depa, které v polních podmínkách osadilo třetí motor do rámu, svedl vítěznou bitvu o dva body s Ondřejem Veverkou.

Žádný jasnovidec se dnes na Markétě neprojevil, takže nikdo nemohl tušit, že šlo o první, ale zároveň poslední zisk, které mu hvězdy měly dopřát. „Šest bodů v prdeli a šedesát tisíc v hajzlu,“ lamentoval jeho mechanik Vladimír Šíma, když ho přišel vyprovodit ke čtrnácté jízdě. Obrovitý muž však záhy k oněm cifrám musel další hodnoty přihazovat.

Filip Šitera si hlídal čelo před Zdeňkem Simotou a Martinem Málkem. Na ně se vnitřkem druhé zatáčky sápal Jaroslav Petrák. Jenže v tom Zdeňku Simotovi prasknul řetěz. Odstupoval doprava, avšak ve výjezdu nešastně zkřížil dráhu Martina Málka a oba upadli. Z věže rozhodčích je skvělý výhled, avšak úhel pohledu poněkud Pavla Kubeše zmátl. Vyloučil Jaroslava Petráka v domnění, že právě on shodil řetěz Zdeňka Simoty.

„Prý jsem mu ho shodil zadním kolem,“ říkal Jaroslav Petrák, když neuspěl při telefonní reklamaci své diskvalifikaci. „Byli jsme metr od sebe, jak jsem se ho mohl dotknout?! A je to první přetrženej‘ řetěz, kterej‘ někdo shodil.“ Za pravdu mu dalo nejen video natočené z tribuny, avšak i skutečnost, že Zdeněk Simota nestihnul dvouminutový limit repete. „Byli jsme se tam podívat,“ zněl z hlasu Jaroslava Petráka určitý pocit zadostiučinění. „Nestačil to spojit, proto nestih‘ ty dvě minuty.“

S pokrouceným rámem už dál nepokračoval ani Martin Málek. Moravané dnes dopadli jako pověstní sedláci u Chlumce. Mechanický mor se držel i Martina Gavendy, který z pěti jízd jen dvakrát dojel do cíle. „Upadla nám půlka ozubení spojky,“ divil se jeho otec Jaroslav, když obhlížel synův stroj po rozjížďce s číslem devět.

Divišovské skopičiny nebyly na programu
V opakované rozjížďce s číslem čtrnáct nakonec dělali Filipu Šiterovi společnost pouze oba mladí náhradníci. Nebylo divu, že se mšenský závodník hravě zmocnil třech bodů. Rovněž akcie Tomáše Suchánka získávaly na hodnotě. Ve třinácté jízdě sebral Janu Jarošovi čelní pozici už vnějškem první zatáčky.

Michael Gregor a sám Magnus Zetterström odváděli skvělou práci v boxech Matěje Kůse při nastavení motocykl, kterým pražský závodník nahradil ten původní z úvodu dnešního mítinku. V rozjížďce s číslem patnáct ukázal výfuk Aleši Drymlovi a Václavu Milíkovi. „Nechápu, co se stalo,“ divil se Aleš Dryml. Vedle útoků na Matěje Kůse se sám musel bránit útokům Václava Milíka.

Tomu nakonec zachránila poslední bod velká vzdálenost od čtvrtého Eduarda Krčmáře, kterého zdržel lehký pád v první zatáčce. „Praskla mi hadice od metylu,“ zdůvodňoval pardubický junior své zpomalení. „Myslím, že jinak bych Aleše předjel.“

Takhle však do poslední pětiny nastupoval s deseti body stejně jako Aleš Dryml, Tomáš Suchánek a Filip Šitera, zatímco Matěj Kůs měl v kolonce u svého jména prozatím číslovku jedenáct. O obsazení pódia se začalo rozhodovat hned v sedmnácté jízdě.

Tomáš Suchánek v ní odvedl Václava Milíka, jemuž už bylo jasné, že dnes na něho žádný pohár. Jeho starší klubový kolega o to více litoval nevydařeného úvodního startu, protože od té doby neznal jiný výsledek než vítězství. Takhle musel kalkulovat s rozjezdem, do něhož mu přihrála prvního soupeře už rozjížďka s číslem osmnáct.

Neobešla se však bez potíží. Páska se zvedla jen na levé straně a potom byl Jan Jaroš diskvalifikován za zdržování startu. Filip Šitera se však nakonec dočkal vítězství, které srovnalo jeho bodovou bilanci s Tomášem Suchánkem. Jako třetí do jejich společnosti přibyl Aleš Dryml, s přehledem zvítězivší v rozjížďce s číslem devatenáct.

Matěj Kůs si dnes odpustil své divišovské skopičiny a cílem dvacáté jízdy projel jako vítěz. Tím pádem se mohl chystat na cestu na nejvyšší stupínek a z dvoubodové převahy Aleše Drymla ukrojil celou polovinu.

V rozjezdu si Aleš Dryml chtěl otestovat nastavení motocyklu, avšak přetržený řetěz se postavil proti. Pardubičan musel nastoupit s jiným stroje. Tomáš Suchánek po rychlém startu dal najevo, že nechce prohrát ani tentokrát. Aleš Dryml objel Filipa Šiteru, který záhy ztratil motivaci k dalšímu boji a zastavil. Bitva obou pardubických borců zuřila až do cíle, avšak změnu v pořadí nepřinesla.

Hlasy z depa
„Těžký závod,“ nechal se slyšet Matěj Kůs. „Teprve, když jsem vyměnil motorku, posunulo se to dopředu. Se změnou mi hodně pomoh‘ Zorro a celkový vítězství patři mýmu mechanikovi Maikimu. Prohra se Suchošem byla ještě na tý první motorce. Pracuju na titulu.“

„Škoda první jízdy, trošku jsem zaspal,“ litoval Tomáš Suchánek své jediné dnešní prohry. „Trošku jsem včera oslavoval a dneska jsem taky spokojenej‘. Druhý místo a postoupil jsem celkově z pátýho místa na třetí. Jsem spokojenej‘, všechno fungovalo, jak mělo. Bez defektů, žádný problémy. A teď mám čas se připravovat na Mšeno. Určitě půjdu po titulu, když je to takhle rozjetý.“

„V první jízdě zaplabůh za druhý místo,“ vyprávěl Aleš Dryml. „Z tý trojky tam nebyla žádná kolej. Byl jsem rád za dva body, skočil na druhou motorku, měl jsem problém se spojkou. Pak přišla jízda z modrý. Nechápu, co se stalo. Byl jsem o motorku vzadu! V rozjezdu jsme zkoušeli jiný naladění. Na třetí motorce mi prasknul řetěz. Zkusil jsem druhou, odjela pěkně. Takže do Mšena, konečně se pořádně vyspím.“

„K ničemu to nepomůže,“ vysvětloval Filip Šitera, proč zastavil v rozjezdu. „Kdybych odstartoval, dojel bych. Ale takhle máš stejně bodů. Lepší než v Divišově. To víš sám jak. Snažím se udržet v osmičce pro finále příští rok a pro mistrovství světa a Evropy. Neházím flintu do žita. Dnes stačilo odstartovat a držet si lajnu. Ve Mšeně jsem doma, tam budu chtít vyhrát, když se to nepodařilo dneska. S Milíkem jsem neodjel, s Kůsákem jsem byl rychlejší, ale zabrzdil mě. Jsou to závody, já bych mu udělal to samý.“

„Škoda hadice, měl jsem to dobře rozjetý,“ pokrčil Václav Milík rameny. „I na toho Álu, zavřel jsem ho k prknům. Pak jsem to dal na venek, udělal špičku a došel mi metyl. Myslel jsem, že bych ho předjel. Po prvních třech jízdách jsem to viděl dobře. Motorka byla dobře nastavená. Byla rychlá, ale neumím ještě startovat. Takže ve středu jdu trénovat do Pardubice starty, abych je napiloval a pak to snad bude lepší. Takže ve Mšeně!“

„Už ztrácím hodně bodů,“ komentoval Zdeněk Simota svoje vyhlídky. „Spadnul mi řetěz, nevím, jestli jsem měl křivo rozetu. Motorka se žvejkla a spadlo to. Jak se oba řetězy sekly, motorka trošku poskočila. Myslel jsem si, že do mě Jarda vrazil, ale možná ne. Nevím, jak byl daleko.“

„Nevím, jak to nazvat,“ váhal Martin Málek. „V první jízdě to byl jeden motor GM. Je to totálka, vysypal jsem z něho hromádku šrotu. Ve druhé jízdě to byla moje nejlepší Jawa. A úplně stejná závada a zase zbyla jen hromádka šrotu. Mezitím jsme stihli přehodit třetí motor, co jsem měl v záloze. Nejpozitivnější věc, poprvé a naposledy v celém závodě jsem viděl šachovnicový prapor. Ve čtvrté jízdě jsem najel hodně na venek. Někomu jsem se musel uhnout a mezitím spadl Zdendovi řetěz. Už jsem měl málo času na to zareagovat. Brnknul jsem si a skončil na zemi. Pokřivil jsem motorku a odstoupil jsem. Té práce už bylo dost, potřetí přehazovat motor… Ještě nevím, jestli přijedu do Mšena. Jestli je šance se dostat do osmičky.“

„Sralo se to od řetězu přes spojku až po zápalko,“ vypočítával Martin Gavenda. „Co ti mám říct?! Vysrat se na to!“

1. Matěj Kůs, Praha	3 2 3 3 3	14
2. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 3 3 3 3	13+3
3. Aleš Dryml, Pardubice	2 3 3 2 3	13+2
4. Filip Šitera, Mšeno	3 2 2 3 3	13+R
5. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 1 2	12
6. Jan Holub, Mšeno	0 3 2 2 2	9
7. Jan Jaroš, Mšeno	2 2 1 2 ex	7
8. Zdeněk Simota, Praha	3 1 E M 2	6
9. Eduard Krčmář, Slaný	2 2 1 0 1	6
10. Roman Čejka, Slaný	0 0 0 3 2	5
11. Michal Dudek, Slaný	2 1 1 E 1	5
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 1 2 ex 1	5
13. Zdeněk Holub, Praha (res)	E 2 1	3
14. Ondřej Veverka, Praha	1 0 1 1 0	3
15. Martin Málek, Březolupy	E E 2 F/R –	2
16. Martin Gavenda, Praha	1 1 E E 0	2
17. Ondřej Smetana, Mšeno (res)	0 1 1	2
18. Pavol Pučko, Praha	0 F/R – – –	0

Poznámka: oficiálním důvodem diskvalifikace Jaroslava Petráka v rozjížďce s číslem čtrnáct bylo shození řetězu Zdeňka Simota. Jana Jaroš byl v rozjížďce s číslem osmnáct vyloučen za zdržování startu.

Průběžné pořadí šampionátu:

	DIV	PHA	TOT
	13.8.	3.10.
1. Aleš Dryml, Pardubice	14	13	27
2. Matěj Kůs, Praha	12	14	26
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	13	24
4. Václav Milík, Pardubice	9	12	21
5. Filip Šitera, Mšeno	6	13	19
6. Jan Jaroš, Mšeno	12	7	19
7. Jan Holub, Mšeno	6	9	15
8. Zdeněk Simota, Praha	9	6	15
9. Martin Málek, Březolupy	13	2	15
10. Eduard Krčmář, Slaný	4	6	10
11. Roman Čejka, Slaný	5	5	10
12. Michal Dudek, Slaný	4	5	9
13. Martin Gavenda, Praha	7	2	9
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	3	5	8
15. Zdeněk Holub, Praha	2	3	5
16. Ondřej Veverka, Praha	NS	3	3
17. Pavol Pučko, Praha	3	0	3
18. Ondřej Smetana, Praha	0	2	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Praha – 3. října
Aleš Dryml byl na včerejší tiskové konferenci po Zlaté přilbě poněkud posmutnělý. Třetí místo v malém finále rozhodně neuspokojilo jeho závodnický apetit. Pokud se týká jeho ambicí pro dnešní druhé finále šampionátu jednotlivců, má zcela jasno.

„Pokusím se jít po titulu,“ říká bez obalu. Přitom k němu má po divišovském závodě nejblíže. Martin Málek ztrácí jeden bod, Matěj Kůs a Jan Jaroš dva a Tomáš Suchánek už tři body. „Uvidíme, ale titul je můj cíl. Musím ho získat. Ale po Praze je ještě jeden závod, stačí jedna špatná jízda, jeden defekt a body jsou pryč. Ale chyby se nesmí stávat. Žádnej‘ defekt, nula se nedá k ničemu připočítat.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 2. října
By se Tomíčkův memoriál už tři roky jezdí na začátku září, pardubický super víkend bude mít opět pondělní pokračování na pražské Markétě. Na programu je druhý ze tří finálových závodů šampionátu jednotlivců. Martin Málek dnes v Pardubicích vypadl už ve vylučovací skupině, ovšem zítra by rád zopakoval své umístění na pódiu z prvního finále v Divišově.

„Zítra doufám, že mi to pojede lépe než dneska,“ svěřoval se Martin Málek dnes odpoledne ve svítkovských boxech. „A že starty budou ještě lepší. Bedna by byla pěkná, ale bude víc adeptů než v Divišově. Uvidíme, druhý závod se jede dva měsíce od prvního a na jiné dráze. Kdybych zopakoval bednu, byl bych hrozně rád.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 13. srpna
Aleš Dryml pro letošní rok přehodnotil své priority a na žebříčku svých ambicí si mistrovství republiky jednotlivců o nějakou tu příčku posunul nahoru. V Divišově se dnes vskutku dostal do čela průběžné klasifikace, by až po pádu Matěje Kůse. Pražan upadl v rozjížďce s číslem devatenáct, když už měl na dohled patnáctibodové maximum. Nakonec ho bodově předstihl i Martin Málek a on stanul na pódiu, když v rozjezdu porazil Jana Jaroše. Smolařem se stal Filip Šitera. Na počátku mu kdosi ukradl dvě obutá kola a při pádu v jedenácté jízdě si zlomil klíční kost. Nadstavbový Memoriál Josefa Leifra se stal kořistí Václava Milíka, který jako první dokázal v osmileté historii podniku své vítězství zopakovat.

Brilantní starty stály za vznikem vedoucího triumvirátu
„Kluci tady maj‘ natrénováno,“ poukazoval Aleš Dryml na úterní trénink pražských závodníků, zatímco se po malé dráze ještě proháněly stopětadvacítky. „Mají náskok, ale já to zmáknu zkušenostma.“ Vzápětí však dodal: „To ještě nepiš, nevím, jak to dopadne.“ Nicméně pardubický borec, jemuž kromě otce asistoval i zraněný mladší bratr, rozhodně nemusel brát svá slova zpátky. A naproti tomu, kupříkladu Zdeňku Simotovi nebyly zkušenosti ze soukromého svezení příliš platné. Motor, který si dnes na jejich základě přivezl nastavený už z domova, se totiž začal přidírat. „Než jsem nastavil druhou motorku, byl konec závodu,“ povzdechl si.

Citovaná slova ovšem Zdeněk Simota vyřkl až na konci mítinku. Vrátíme-li se na jeho začátek, Aleš Dryml rozhodně nemohl být nespokojený. Rozjížďku s číslem jedna vyhrál stylem start – cíl a stejně dominantně si počínal i v páté jízdě. „První start se mi poved‘ a teď podruhý taky,“ liboval si.

Nicméně jeho vláda v prvních dvou pětinách rozhodně nebyla diktaturou jednoho jediného muže. Se šesti body ve svém měšci se mohli pyšnit rovněž Matěj Kůs a Filip Šitera. Mšeňák přišel o dvě obutá kola, než se vůbec začalo závodit, ale o body se rozhodně nechtěl nechat okrádat. A tak v rozjížďkách s čísly čtyři a šest odstartoval takovým způsobem, že se se soupeři viděl zase v depu.

Matěj Kůs zahájil triumfem nad Martinem Málkem, který mu celá čtyři kola visel za deflektorem, avšak cestičku k předjetí nenašel. Obdobně si stále ještě úřadující šampión počínal v osmé jízdě, kdy o punc neporazitelnosti připravil Jana Jaroše. Jeho pět bodů předtím vyrovnal Martin Málek. Úhelným kamenem jeho úspěchu se stal povedený startovní manévr, který byl dnes základním předpokladem úspěchu.

Minimum předjíždění totiž rámovaly mítink stejně charakteristickým způsobem jako poměrně vyšší počet pádů. Nelichotivou bilanci zahájil Eduard Krčmář hned ve druhé jízdě. Přitom na let pásky reagoval stejně jako vodík na kyslík. Vedení mu však sebral Jan Jaroš v první zatáčce. Václav Milík mezitím zpacifikoval Michala Dudka. A dral se dopředu i nadále. V posledním oblouku se sunul dopředu vnitřní stranou, jenže slánský borec se na jeho počínání vzápětí díval zpod nafukovacích mantinelů.

A jak už to v podobných případech chodí, každý z aktérů měl na incident absolutně antagonistický názor. „Neposlal jsem ho,“ dušoval se Václav Milík. „Byl jsem od něj asi metr daleko, asi se lek‘.“ Slánský lvíček, který se bolestivě praštil do ramene, popsal situaci jinak. „Jel za mnou,“ řekl. „A drobet do mě šouchnul.“ Václav Milík však upadl už ve druhé zatáčce sedmé jízdy, když se dral dopředu z poslední příčky. S povrchem dráhy se předtím seznámil i Michal Dudek, který stihnul včas odtlačit motocykl z dráhy, by by si v prvním oblouku mohl vynucovat rozsvícení červených světel.

V rozpětí dvou jízd přišla průběžná klasifikace o dva leadery
Počátek třetí série jízd viděl prodloužení vítězné šňůry Aleše Drymla. Martin Málek se žlutým povlakem přilby stihnul v prvním oblouku pouze své mladší extraligové kolegy Michala Dudka a Romana Čejku. „Bylo to po úpravě,“ komentoval Martin Málek svou druhou prohru, která se posléze ukázala jako poslední.

Vzápětí svou neporazitelnost o další trojbodový zářez prolongoval také Matěj Kůs. Musel startovat hned dvakrát kvůli pádu Jana Holuba v úvodním výjezdu. Pavel Váňa byl vůči němu poměrně velkorysý a nechal ho jet při repete. Mšenský junior si přitom dost polepšil. Zatímco prve padal na posledním místě, nyní se držel Matěje Kůse a Zdeňka Simotu s Eduardem Krčmářem odsoudil k paběrkování. Druhá příčka se ovšem stala dnešním maximem Jana Holuba.

Triumvirát vedoucích neporažených mužů se ovšem rozpadl za nešastných okolností v rozjížďce s číslem jedenáct. Před jejím začátkem se notně zapotil Tomáš Suchánek. Ten se už v sedmé jízdě doploužil pro poslední bod jen díky předchozímu pádu Václava Milíka. Podezření padlo na vadnou cívku zapalování, ovšem pardubický závodník si nebyl stoprocentně jistý. „Cívka, ale možná guma pod karburátorem,“ spekuloval. „Jak se ohřeje, hned se roztáhne a může tam bejt‘ díra.“

Nyní mu stroj vypověděl službu hned po vyjetí na ovál. Gašpar Forgáč v úloze mechanika byl ve střehu a pohotově mu přistavil náhradní motocykl. Do startu přitom zbývalo osmatřicet sekund. Po vedoucí příčce se natáhl Jan Jaroš. Filip Šitera se ovšem po průjezdu první zatáčkou propadl z druhého místa až za Tomáše Suchánka a Pavla Pučka.

Filip Šitera se však pokoušel zvrátit názor, že se dnes za první zatáčkou už nedá předjet. Za pokusný vzorek mu posloužil Pavol Pučko, okolo něhož se přehnal v nájezdu do druhého okruhu. To mu však bylo málo a pustil se do Tomáše Suchánka. Jenže krátce po průjezdu cílem si o Pardubičana škrtnul a následný pád byl stejně nevyhnutelný jako děsivý.

„Neklapnul jsem, trošku mě nakopnul dopředu,“ vyvracel Tomáš Suchánek hlasy o svém zpomalení. Filip Šitera skončil v sanitce a nakonec i se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v nemocnici. Vrátil se ještě před koncem mítinku. „Byl jsem pod ním a chtěl nad něj,“ popsal událost svýma očima. „Myslel jsem, že zadřel, ale vyšlo z toho, že klapnul. Zrovna v nájezdu, v nejvyšší rychlosti. Nebyla to jeho chyba, prostě zrovna shoda náhod…“

Při opakovačce si Jan Jaroš opět sám přisoudil úlohu suveréna. Tomáš Suchánek rychle předčil Pavla Pučka a dotíral na vedoucího Mšeňáka. Jenže ten ho hlídal jako žárlivý sultán svůj harém. A s osmi body byl rázem v průběžné klasifikaci mužem číslo tři.

Třetí přestávku vyplnily finálové jízdy stopětadvacítek, což zmátlo i skvělé divišovské praporkáře, kteří si v horkém dni odskočili na zasloužené občerstvení. Jejich práci si tak vyzkoušel samotný Petr Moravec, který přitom opět prokázal, že běh mu není rozhodně cizí disciplínou. Sotva Michaela Krupičkové dovedla svůj zelený motocykl vítězně do cíle, pokračoval hlavní mítink nesmírně důležitou třináctou jízdou.

Právě v ní se totiž střetli Aleš Dryml s Matějem Kůsem. Bylo jasné, že záhy bude průběžné vedení pouze v rukou jednoho z nich. Václav Milík se v rozjížďce s číslem dvanáct namlsal porážkou Martina Gavendy, který své včerejší technické trable vyřešil poskládáním toho nejlepšího do jednoho stroje, natolik že se rozhodl vypalovat rybníky i tentokrát. Jenže Aleš Dryml ho připravil o vedení vnějškem první zatáčky.

Za zády vedoucích Pardubičanů se však odehrála naprosto nečekaná podívaná. Matěj Kůs upadl a Zdeněk Holub v roli náhradníka zaskakující za Filipa Šiteru musel k zemi také. Pražský junior se do svého boxu vrátil po ose, avšak Matěj Kůs zmizel v sanitce. Ta ho zavezla do depa, avšak jediným úkonem pardubického primáře Tomáše Brože se naštěstí stalo rozložení skládacích schůdků, aby obhájce titulu mohl pohodlněji vystoupit.

Při repete, k němuž Pavel Váňa povolal kompletní čtyřku, zopakoval Václav Milík svůj bleskový start. Matěj Kůs se záhy posunul před něho a Aleš Dryml ho napodobil takřka okamžitě. „Matěj byl rychlejší, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval,“ viděl Aleš Dryml běh událostí v úvodním oblouku.

Jenže cestou do cíle přišel Matěj Kůs o přední blatník a Dryml Team se rozhodl podat protest. Dokonce se dalo dohromady nezbytných pět tisícovek, avšak kamenem úrazu se stal reglement, že v závodech jednotlivců musí protestovat přímo závodník osobně, přičemž čas má jen do začátku následující jízdy.

Věřit se musí až do posledního momentu
Hned vzápětí jsme byli svědky dalšího momentu, klíčového pro obsazení stupňů vítězů. Martin Málek by si dnes zasloužil speciální cenu pro předjížděcí manévr. Jan Jaroš sice předjel Jana Holuba v první zatáčce, avšak tentokrát neměl vyhráno. Březolupský závodník se totiž během necelých dvou okruhů dokázal povznést ze třetí příčky do čela.

Nahoru mířili rovněž Tomáš Suchánek a Zdeněk Simota, s přehledem triumfující v patnácté, resp. šestnácté jízdě. Triumf závodníka pražského juniora byl však přece jenom nespravedlivě zastíněn patáliemi juniorů. Pavol Pučko upadl v předposlední zatáčce, nicméně přesto bral bod. Michal Dudek ho na třetím místě vystřídal jen dočasně, jelikož po dvaceti metrech zajel na trávník. „Protočil se primár a vzal zuby na spojce,“ svěřoval se. „ V depu mi nadávali, mysleli, že jsem zastavil kvůli Pučkinovi.“

Aleš Dryml posléze vyhrál sedmnáctou jízdu a už se smiřoval, že se na pódium postaví na druhý post. Jenže pády neustaly ani v závěrečné sérii. Pavol Pučko svým spektakulárním pádem v předposlední zatáčce osmnácté jízdy podal pádný důkaz, že na rozdíl od ploché dráhy, flattracku a možná supermotardů, by se při stuntridingu neuplatnil. „Přilba to pobrala,“ vyvrátil Pražan nejhorší obavy, aby vysvětlil, cože to na sklonku šestnácté jízdy předváděl. „Pošteloval jsem to do rychla. Jak marodím, nemám čas na fyzičku. A po včerejšku jsem na tom lítal jak hadr na holi.“

Jenže, co se stalo v rozjížďce s číslem devatenáct, nečekal vůbec nikdo. Matěj Kůs v první zatáčce objel Tomáše Suchánka a mířil za vítězstvím nejen v jízdě, ale i celém mítinku stejně neomylně jako autopilot moderního letadla na ranvej. Mnozí diváci si už ve svých programech k jeho jménu napsali pátou trojku. Jenže Matěj Kůs v předposledním oblouku nečekaně upadl!

Místo triumfálního wheelie mu nezbylo, než hodit myšku do otevřených vrat depa a jít zpytovat své svědomí. V tom okamžiku se Aleš Dryml stal vítězem a zároveň leaderem průběžné klasifikace. „Tak by se závody neměly vyhrávat,“ glosoval pardubický borec své nečekané dědictví.

Martin Málek si v poslední jízdě vypracoval bratru třicetimetrový náskok a po průjezdu cílem věděl, že je celkově druhý. Jaroslav Petrák, který, nepočítáme-li včerejší trénink, usedl za plochodrážní řidítka poprvé od svého červencového úrazu v Liberci, ztratil třetí místo kvůli pádu v posledním výjezdu. „Na hovno,“ odtušil a všem bylo jasné, že svým hodnocením míní celý dnešní závod ze svého úhlu pohledu.

Matěj Kůs musel do rozjezdu s Janem Jarošem o třetí místo, kde si triumf už nenechal vzít. „Bylo to o startu a Matěj odstartoval dobře,“ vyprávěl mšenský závodník. „Já zkoušel venek, v jedný zatáčce jsem se mu přiblížil, ale o už mě viděl. Dneska to bylo o startu a ujet první kolo, moc se nepředjíždělo.“

Rozjezdem ovšem nabitý program na divišovském stadiónu neskončil. Zdařilou tečku učinil již osmý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Vlivem předchozích událostí ovšem museli jeho pořadatelé z fanouškovského uskupení HBC&Vrates improvizovat se startovní listinou a Filipa Šiteru, Pavla Pučka a Matěje Kůse nahradit jinými borci.

Úvodní semifinále přineslo jednoznačný postup pro Václava Milíka a Martina Gavendu. V tom druhém zvítězil Zdeněk Simota, když ve třetím kole předjel Martina Málka. Program Leifrova memoriálu bohužel zhubnul o malé finále, takže se rovnou bojovalo o stupně vítězů. Václav Milík jako první v osmileté historii celého klání dokázal obhájit předcházející triumf, když ho po skvělém startu útočící Zdeněk Simota a Martin Málek nedostihli.

Hlasy z depa
„Jsem rozčarovanej‘,“ pokrčil Aleš Dryml rameny. „S Matějem to bylo nakropíno a ještě mu ulít‘ blatník. Předtím spad‘ sám v kaluži, nevyloučili ho. To mě naštvalo, protestovali jsme. Byl to zbrklej‘ závod. Přijel jsem na pásku, nebylo připravený startovací zařízení. Lovil se praporkář, dvě minuty přitom běžely a zbejvala jen jedna. První start se mi poved‘, druhej‘ taky a do tý čtvrtý jízdy jsem si myslel, že vyhraju. Pak byl rychlejší Matěj, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval. Matěj nakonec spadnul, to mě mrzí, takový věci se nepřejou, tak by se závody neměly vyhrávat. Jsou ještě dva závody, dřív jsem mistrák nebral, letos jsem si ale dal na žebříček, že ten titul zkusím.“

„Dneska to bylo úplně suprové,“ zářil Martin Málek. „Trošku se štěstím, ale to k tomu patří. Nebýt Matějova pádu, jsem až třetí. Ale jsem rád, že se mi letos už konečně povedla bedna. Dvakrát jsem prohrál. S Matějem to vypadalo slibně a s Álou dost špatně, bylo to po úpravě. V depu šlapalo všechno, jak má, až na drobné, zanedbatelné problémy. Jsem hrozně šastný za tu bednu.“

„Na rovinu, dneska nic neřeknu,“ říkal Matěj Kůs, který také dodržel slovo.

„Těsně pod bednou,“ komentoval Jan Jaroš své umístění. „Víceméně rozhodla jízda s Matějem, jak mě předjel. Škoda, chtěl jsem maximum. Holt byli kluci lepší. Dráha dobrá, jen ty body chyběly. Je dobré, že je mistrák vyrovnanej‘, s Matějem jsme na tom stejně a bude to otevřený. Jsem rád, že se poslední závod jede u nás ve Mšeně. Škoda Filipa, doufám, že bude brzo v pořádku. Vypadalo to fakt blbě.“

„Bídně,“ odtušil Tomáš Suchánek na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Po dlouhý době jsem měl defekt. Ani jsem ale na příčinu ještě nepřišel. Všechno jsem vyměnil, uvidím až doma. Ke konci jsem si zlepšil náladu. Starty byly lepší. Uvidíme v dalším závodě, na Prahu jsem si vylosoval jedničku, snad to tak bude i v pořadí.“

„Mistrák úplně na hovno,“ netajil se Václav Milík svým zklamáním. „Edu jsem neposlal, byl jsem od něj metr daleko, asi se lek‘. A druhej‘ pád? Dal jsem to na venek, dláblo to a už jsem to neustál. Memoriál byl ale dobrej‘. Zpřevodovali jsme to a byla to paráda.“

„Hrůza,“ vystihl Zdeněk Simota své účinkování v úvodním finále. „Na první motorce jsem si přivez‘ udělanej‘ motor, co jsem tady zkoušel v úterý. Teď se to zatahovalo a než jsem doladil druhou motorku, byl konec závodu. Hlavně starty, vůbec jsem nestartoval. Čekal jsem, že budu na bedně. Mám devět bodů, odskočili mě, ale uvidím, snad už to bude lepší. Na Prahu jsem si vytáh‘ třináctku, doufám, že to bude dobrý.“

„Celkem fajn,“ byl Martin Gavenda v pohodě. „Chtělo to ale aspoň deset bodů a být trošku výš. Technika fungovala, dneska ráno jsme to splácali všechno na jednu motorku. Poslední nuly je škoda, tam to chtělo aspoň bodík.“

„Doufal jsem, že vyhraju,“ posteskl si Filip Šitera po svém návratu z nemocnice. „První dvě jízdy dobrý, ale smůla se mě při republice pořád drží…“

„Na hovno,“ smutnil Eduard Krčmář. „Bolí mě rameno. A nějak to nejelo. Jednu motorku jsem přidřel, jel jsem na druhý. Tam jsem nějak spadnul, Václav jel za mnou a drobet do mě šouchnul.“

1. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 3 2 3	14
2. Martin Málek, Březolupy	2 3 2 3 3	13
3. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3 F	12+3
4. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 3 2 2	12+2
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 1 2 3 3	11
6. Václav Milík, Pardubice	2 F 3 1 3	9
7. Zdeněk Simota, Praha	2 2 1 3 1	9
8. Martin Gavenda, Praha	1 2 2 2 0	7
9. Filip Šitera, Mšeno	3 3 X – –	6
10. Jan Holub, Mšeno	1 1 2 1 1	6
11. Roman Čejka, Slaný	1 1 0 1 2	5
12. Eduard Krčmář, Slaný	F 2 0 0 2	4
13. Michal Dudek, Slaný	1 F 1 E 2	4
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 1 2 F	3
15. Pavol Pučko, Praha	0 1 1 1 F	3
16. Zdeněk Holub, Praha (res)	0 1 1	2
17. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 0 –	0

8. Memoriál Josefa Leifra:

		SF1	SF2	FIN
1.	Václav Milík, Pardubice	1.		1.
2.	Zdeněk Simota, Praha		1.	2.
3.	Martin Málek, Březolupy		2.	3.
4.	Martin Gavenda, Praha	2.		4.
5.	Eduard Krčmář, Slaný	3.
	Tomáš Suchánek, Pardubice		3.
7.	Zdeněk Holub, Praha		4.
	Jan Jaroš, Mšeno	E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 12. srpna
Zranění, nemoc a konec kariéry stojí za změnami, které startovní listina zítřejšího prvního finálového závodu šampionátu jednotlivců v Divišově doznala od losování startovních čísel. Nikdo další by ovšem z ní už neměl vypadnout. Dle posledních zpráv se sem vypraví i se zdravotními problémy laborující Pardubičané Hynek Štichauer a Jaroslav Petrák. Ten poprvé po svém libereckém pádu usedne dnes dopoledne, kdy si ve Svítkově obkrouží porci tréninkových koleček.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Divišov – 12. srpna
Na plochodrážním stadionu v Divišově tuto sobotu opět zavoní metyl a zaburácejí plochodrážní motory. Na programu je finále mistrovství České republiky jednotlivců a nadstavbový bonbonek v podobě osmého ročníku Memoriálu Josefa Leifra. Ani nová malá dráha však nebude zahálet. Na ní se představí závodníci nejnižší české plochodrážní kubatury při mistrovství České republiky 125ccm na malé dráze.

Program odstartují jezdci nejnižší kategorie ve třináct hodin, kdy si odjedou základní část závodu, aby pak ti nejlepší ukázali své umění divákům ve finálových jízdách v průběhu závodu pětistovek, který začne slavnostním nástupem ve 14:30.

Mezi největší aspiranty na první vítězství patří úřadující mistr České republiky Matěj Kůs, kterému však divišovská dráha tak úplně nesedí. Protože však tento rok chce obhájit titul, dorazil do Divišova v průběhu tohoto týdne si zatrénovat.

Spolu s ním si přijeli doladit formu i Zdeněk Simota, úřadující mistr republiky dvojic, a Pavol Pučko. Bohužel do hlavního závodu nenastoupí jeden z velkých favoritů Lukáš Dryml,vítěz divišovského mistrovského závodu z roku 2009 , který měl v Anglii těžký pád, při kterém si zlomil stehenní kost. Jeho bratr Aleš však jistě bude chtít jeho místo na stupních vítězů převzít. A tak se mají diváci v Divišově tuto sobotu jistě na co těšit.

Kvůli náběhu na zápal plic nepojede ani Ondřej Veverka, zatímco Jaroslav Hladký ukončil kariéru, takže ve startovní listině došlo k posunům.

HBC fans si pro letošní osmý ročník Memoriálu Josefa Leifra úmyslně vybrali první finálový závod mistrovství České republiky jednotlivců, což je záruka kvalitního startovního pole a divácké podívané. Nadstavbový závod se uskuteční ihned po skončení hlavního závodu. Pojede se na tři jízdy, dvě semifinále a jedno finále.

Startovní listinu vybere pořadatel. Zpravidla to bývají nejlepší jezdci závodu. Zajímavostí Memoriálu je i skutečnost, že v předešlých sedmi ročnících se nikdy nikomu nepodařilo zvítězit dvakrát. A tak se uvidí, zda se na divišovské dráze někomu podaří získat tuto trofej podruhé.

Startovní listina – 1. finále MR jednotlivců:

1 Aleš Dryml, Pardubice

2 Jan Holub, Mšeno

3 Tomáš Suchánek, Pardubice

4 Jaroslav Petrák, Pardubice

5 Eduard Krčmář, Slaný

6 Michal Dudek, Slaný

7 Václav Milík, Pardubice

8 Jan Jaroš, Mšeno

9 Pavol Pučko, Praha

10 Martin Gavenda, Praha

11 Martin Málek, Březolupy

12 Matěj Kůs, Praha

13 Hynek Štichauer, Pardubice

14 Filip Šitera, Mšeno

15 Zdeněk Simota, Praha

16 Roman Čejka, Slaný

17 Ondřej Smetana, Praha

18 Zdeněk Holub, Praha

MR 125 na krátké dráze:

1 Michaela Krupičková, Liberec

2 Michal Škurla, Praha

3 neobsazeno

4 Zdeněk Holub, Praha

5 Lukáš Kovařík, Praha

6 Filip Hájek, Praha

7 Patrik Mikel, Praha

8 neobsazeno

9 Jakub Ondroušek, Chabařovice