Pardubice – 12. dubna
Včera se ve Svítkově jelo nejen o první body do přeboru jednotlivců, avšak rovněž o volná místa v semifinále mistrovství republiky jednotlivců AČR, které se bude konat příští středu opět v Pardubicích. Těch bylo původně k mání deset, ale vinou zranění nasazených semifinalistů Hynka Štichauera a Jaroslava Petráka se z postupu mohou radovat i Michal Klein, Michal Průcha a v roli náhradníka i Jaromír Otruba.

Startovní listina a kvalifikační cesta jednotlivých účastníků:

1 Jan Holub, Plzeň	nasazen	9. MR 2011
2 Michal Dudek, Slaný	nasazen	13. MR 2011
3 Michal Průcha, Slaný	kvalifikován	15.
4 Vladimír Višváder, Mšeno	kvalifikován	5.
5 David Štěrovský, Pardubice	kvalifikován	9.
6 Zdeněk Holub, Praha	kvalifikován	10.
7 Eduard Krčmář, Slaný	nasazen	10. MR 2011
8 Roman Čejka, Slaný	nasazen	14. MR 2011
9 Michael Hádek, Plzeň	nasazen	divoká karta
10 Michal Škurla, Praha	kvalifikován	6.
11 Stanislav Pouznar, Mšeno	kvalifikován	7.
12 René Vidner, Pardubice	kvalifikován	11.
13 Michal Klein, Mšeno	kvalifikován	14.
14 Ondřej Veverka, Praha	nasazen	15. MR 2011
15 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	kvalifikován	3.
16 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	kvalifikován	4.
17 Tomáš Jůza, Pardubice	kvalifikován	8.
18 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	kvalifikován	13.
19 Martin Gavenda, Praha	nasazen	12. MR 2011
20 Ondřej Smetana, Praha	nasazen	17. MR 2011
21 Jaromír Otruba, Pardubice	kvalifikován	16.
NS Jaroslav Petrák, Pardubice	nasazen	11. MR 2011
NS Hynek Štichauer, Pardubice	nasazen	divoká karta

Foto: Wojta Zavřel

Na průběh letošních českých šampionátů si rozhodně nemohl stěžovat ani ten největší škarohlíd. Strhující drama vesměs došlo svého rozuzlení až na poslední chvíli. Vedle napínavé podívané měly domácí mistráky ještě jednoho společného jmenovatele, a sice delší dobu, po níž vítězové usilovali o premiérový primát v dané disciplíně. Aleš Dryml se svého prvního vítězství v mistrovství republiky jednotlivců dočkal ve svých dvaatřiceti letech.
Grand Prix otevřela brány do mistrovství republiky
Zní to k nevíře, ale Aleš Dryml debutoval v mistrovství republiky až ve svých pětadvaceti letech. Řešení záhady není ovšem tak zapeklité. Společně s mladším bratrem Lukášem se od svých závodnických prvopočátků objevovali s německou licencí, která jim umožňovala startovat v závodech už ve čtrnácti letech. Pro zajímavost, v České republice byla věková hranice snížena na patnáct let až v sezóně 1999, ovšem pouze pro juniorské podniky.

A protože regule zakazovaly start v šampionátu republiky držitelům jiné licence než české, oba pardubičtí bratři zápolili v mistrovství Německa, které pro ně bylo také bernou mincí pro nominaci do mistrovství světa. Zlom nastal v sezóně 2001. Počátkem října se Lukáš Dryml ze slovinského Krška kvalifikoval do seriálu Grand Prix. AČR si závodníka v prestižním šampionátu nechtěl nechat ujít a počínaje rokem 2002 se Lukáš Dryml objevoval s českou licencí.

Jeho starší bratr zůstával nadále pod křídly DMSB, avšak o dva roky později se historie opakovala v bleděmodrém. Aleš Dryml se probojoval do Grand Prix 2004 a období jeho závodění s německou licencí skončilo. Pardubický závodník debutoval v nejstarším českém šampionátu ve středu 16. června 2004. Závěr semifinále na pražské Markétě ho zastihl na třetím místě, když se lépe umístili pouze jeho bratr Lukáš a neporažený Josef Franc.

Postup do finále v Kopřivnici byl neoddiskutovatelný. Na rozbité dráze se bez větších potíží dostal do finálové jízdy. V ní dominoval Bohumil Brhel, zatímco Aleš Dryml nebezpečně stahoval druhého Adriana Rymela. Jeho kromě unikajícího vzduchu ze zadní pneumatiky paradoxně přibrzdili i domácí fanoušci. Když viděli svého souseda v úvodním oblouku útočit na první příčku, zapálili římské svíce. Jenže byly červené a Adrian Rymel se jich lekl. Přesto udržel druhé místo, by Aleš Dryml byl v posledním výjezdu nebezpečně blízko.

„Třetí místo je dobrý, ale ještě jedno a mohlo bejt‘ druhý,“ reagoval bezprostředně po závodech. „Bylo to docela divoký, dráha byla špatná, hodně děravá. Ze začátku se snad na to nedalo okem diváka snad ani koukat. Pak se to ale vytříbilo a materiál se začal posouvat na venek.“

Dolů, zpátky na pódium a zase znovu pod něj
Rok se sešel s rokem a Aleš Dryml se bez problémů kvalifikoval z pražského semifinále do finále, které tentokrát hostilo Mšeno. V původním červencovém termínu se však na městečko pod Kokořínem snášely husté provazce deště a o titul šampióna se bojovalo až koncem září.

Aleš Dryml s přehledem směřoval vstříc finálové jízdě, která v letech 2002 až 2007 byla jediným určujícím kritériem pro pořadí na prvních čtyřech místech v celém šampionátu. V ní však na něho zbyla jen nevděčná čtvrtá příčka. Až příliš blízko od medaile.

„Všelijaký,“ reagoval Aleš Dryml tehdy na dotaz, jaké pocity prožívá, zatímco si jeho bratr Lukáš premiérově vychutnával pocity mistra republiky. „Do finále to bylo v pohodě. Ztratil jsem jen dva body. Před startem finálový jízdy mi prasknul šteft u spojky. Začalo to klouzat a ve dvou posledních kolech jsem se cejtil pomalej. Na startu navíc někdo stál u zelenýho světla a já ho neviděl. Tak zas příští rok…“

Jenže příští rok dopadl úplně jinak. Aleš Dryml se počátkem července vážně zranil během utkání britské ligy a společně s bratrem zvažovali, zda se do závodního kolotoče vůbec vrátí. Na tiskové konferenci počátkem listopadu potvrdili, že ano.

Sezóna 2007 viděla poslední ročník českého individuálního šampionátu, v němž o mistru rozhodovala jedna jediná finálová jízda po dvaceti základních rozjížďkách jediného finálového závodu. Zadřený motor na pístu na začátku třetího kola jeho úvodní jízdy a utržené sedátko ve třinácté jízdě při duelu s Josefem Francem však Aleši Drymlovi přinesly obrovské bodové manko. „Špatnej‘ den, to se stává,“ krčil rameny. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Osmička na konci letopočtu vskutku vynesla Aleše Drymla dál a výš. By třídílný seriál v Praze rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, hned druhý den v Pardubicích se přes něho posunul Lukáš Dryml. Vyvrcholení proběhlo v Liberci. Aleš Dryml přišel v tréninku o motor, ale jeho mladší bratr mu půjčil svůj pohonný agregát, který si připravil na pražskou Grand Prix.

Šlo o povedený krok, Aleš Dryml vyhrál svůj první mistrovský závod a celkové body mu v závěrečném součtu stačily na post vicemistra. Napřesrok nezačal vůbec optimálně v Divišově. V Pardubicích sice vyhrál, avšak ve Svitavách mu důležité body sebrala prázdná palivová nádrž. Loni se finálové série jela jen na dva závody. V Pardubicích zastavila Aleše Drymla prázdná zadní pneumatika. Třináct bodů za třetí místo v Praze donutilo jury vypsat rozjezd o bronz. Hynek Štichauer v něm letěl za životním úspěchem a Aleš Dryml se podruhé v řadě za sebou musel spokojit s bramborovou medailí.

Leaderem od začátku až do konce
Květnové zranění z britské ligy letos Aleše Drymla přinutilo změnit řadu plánů. Zatímco dříve nekladl svůj výsledek v mistrovství republiky zas až tak vysoko, nyní se na seznamu jeho cílů posunul pořádně vysoko. A to tím spíše, dostal-li se o prázdninách na marodku i jeho bratr.

Svůj premiérový titul vyhrál Aleš Dryml vskutku ve velkém stylu, když se na čelo průběžné klasifikace dostal už po prvním finále v Divišově. Matěj Kůs ho sice připravil o bod, avšak svým pádem v prakticky vyhrané devatenácté jízdě si svou pozici zkomplikoval.

V Praze Matěj Kůs dominoval. Prohrál jen s Tomášem Suchánkem, odvezl si pohár za první místo a svou ztrátu na Aleše Drymla snížil na jediný bod. Ve Mšeně se oba vydali mílovými kroky za zlatem. Vyhrávali jednu rozjížďku za druhou, avšak Matěji Kůsovi zlomila vaz dodatečná diskvalifikace za ztrátu krytu primárního řetězu z rozjížďky s číslem jedenáct, kterou s přehledem vyhrál.

Přišel do boxu, svého soka, objal ho a jako první mu gratuloval k titulu, o něhož ho pardubický závodník připravil nezávisle na výsledcích dalších jízd. Aleš Dryml dotáhl své počínání do vítězného konce. Zaznamenal svůj čtvrtý vítězný finálový závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. A nejvyšší stupínek neopustil ani při vyhlašování celkových výsledků.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod. Teď se pokusím titul obhájit“.

Rodinné srovnání:
Od soboty 15. října 2011 figurují v historických přehledech mistrů republiky jednotlivců jak otec Aleš Dryml, tak i jeho synové Lukáš a Aleš. Aleš Dryml starší se poprvé na trůn posadil 20. června 1982, když v Březolupech v konečném součtu o jeden bod předčil fenomenálního Jiřího Štancla. Stalo se tak deset dnů po jeho devětadvacátých narozeninách. Lukáš Dryml premiérového vítězství dosáhl ve Mšeně v pátek 24. září 2005, kdy mu necelého půlroku bylo čtyřiadvacet.

Pokud se týká počtu titulů mistra republiky jednotlivců, Lukáš Dryml má ve své sbírce tři (2005, 2008 a 2009), Aleš Dryml starší dva (1982 a 1984) a Aleš Dryml mladší prozatím jeden. Nutno ovšem připomenout, že otec Aleš Dryml nemohl od roku 1986 startovat kvůli tzv., komerčním stykům, které mu sice umožňovaly profesionální působení za západní hranicí, ale na druhou stranu zapovídaly domácí šampionáty a reprezentaci.

Aleš Dryml v mistrovství republiky jednotlivců:

2004:	semifinále Praha – 3.
	finále Kopřivnice – 3.
2005:	semifinále Praha – 2.
	finále Mšeno – 4.
2006:	semifinále Liberec – nestartoval kvůli zranění
2007:	semifinále Svitavy – zrušeno po sérii pádů
	semifinále Liberec – 2.
	finále Slaný – 6.
2008:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Praha – 5.
	finále 2 Pardubice – 3.
	finále 3 Liberec – 1.
	celkově – 2.
2009:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Divišov – 6.
	finále 2 Pardubice – 1.
	finále 3 Svitavy – 5.
	celkově – 4.
2010:	udržel se ve finálové sérii
	finále 1 Pardubice – 4.
	finále 2 Praha – 3.
	celkově – 4.
2011:	udržel se ve finálové části
	finále 1 Divišov – 1.
	finále 2 Praha – 3.
	finále 3 Mšeno – 1.
	celkově – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 15. října
Jak Aleš Dryml, tak Matěj Kůs se v posledním díle finále šampionátu republiky jednotlivců vydali vstříc titulu mílovými kroky. Po třech sériích měli na svém kontě po devíti bodech. Leč Matěj Kůs byl dodatečně vyloučen z jedenácté jízdy pro upadlý kryt spojky. Jak sám později připustil, diskvalifikace ho rozhodila. Aleš Dryml sice posléze prohrál s Tomášem Suchánkem, který se natáhl pro celkové stříbro, ale nakonec se ozdobil svým prvním titulem mistra republiky vůbec. Matěj Kůs v rozjezdu uhájil alespoň bronz před vytrvale útočícím Janem Jarošem.

Boj o titul dle předpokladů
V půlce října jsme už několikrát zažili sněhové přeháňky, ale letos po podobných povětrnostních patáliích nebylo ani vidu, ani slechu. Sluníčko svítilo o sto šest, jakoby se rozhodlo pozlatit nového mistra i svými teplými paprsky. Jenže těsně po poledni nikdo nemohl tušit, kdo nejstarší český motoristický šampionát vůbec vyhraje.

Praha minulé pondělí situaci na čele průběžné klasifikace spíše zamotala do komplikovanějšího klubíčka. Vítězný Matěj Kůs snížil náskok Aleše Drymla na jediný bod, avšak sám se mohl cítit ohrožen Tomášem Suchánkem, jenž se natlačil na jeho záda se ztrátou pouhopouhých dvou bodů.

Předpoklady o tuhém boji nebyly logicky daleko od pravdy, avšak dráha všechny mile překvapila. „Taky mě bombardovali celej‘ tejden,“ smál se Jiří Brunclík, osobnost odpovědná za stav mšenského oválu a gestem ukazoval směrem k Lubomíru Vozárovi.

Dva vedoucí závodníci otevřeli své dnešní skóre ve velkém stylu. Matěj Kůs vedl ve třetí jízdě od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Aleš Dryml ho napodobil hned vzápětí a hned se sháněl po časech, aby mohl porovnat ten svůj s Pražanovým.

Matěj Kůs v rozjížďce s číslem pět přistřihnul křidélka Zdeňku Simotovi. Ten hned v první jízdě dne připravilo vítězství Václava Milíka, který v úvodním oblouku stačil podjet pouze Martina Málka. Tentokrát Zdeněk Simota proháněl Matěje Kůse až do cíle, ale ten hrál příliš vysokou hru, než by se nechal obrat o klíčový bod.

Ani Aleš Dryml v rozjížďce s číslem sedm nezaváhal a už v úvodních metrech zbavil Jana Jaroše nadějí, že by k jeho úvodní trojce přibyla další sestřička. Mšenský borec však společně se Zdeňkem Simotou zůstával těsně za vedoucím tandemem. Tomáš Suchánek totiž musel dohánět zpoždění z druhé jízdy.

Zatímco Jan Jaroš letěl do čela, on zůstal trčet za Eduardem Krčmářem, který na něho celá čtyři kola cenil dravčí zuby. Obzvl᚝ v úvodní zatáčce druhého okruhu, kdy útočícího Pardubičana nesmlouvavě zavřel. „Na startu jsem měl dobrou reakci,“ svěřoval se později ve svém depu. „Ale dva metry před první zatáčkou jsem vjel na suchý kameny a bylo to. Nešlo předjíždět a Eda mi dával zadní kolo až k prknům.“

O přestávce si Tomáš Suchánek otevřel černozelenou plechovku monstera, aby v šesté jízdě sebral vedení Janu Holubovi vnějškem zatáčky u depa. Vítězství ho správně motivovalo k dalšímu boji. Avšak v rozjížďce s číslem devět byl rychlejší Filip Šitera. Také on potřeboval po slabším úvodu body jako sůl.

Jenže vedoucí příčku musel opustit na konci třetího kola, kdy zůstal stát. „Zatáh‘ se motor,“ procedil mezi zuby. Mohl jen sledovat, jak Tomáši Suchánkovi není dopřáno vychutnat si poděděné vítězství, jelikož ho o něj připravil Zdeněk Simota.

Předčasně rozhodnutý duel
Pokud se týká definitivního rozuzlení oje o letošní mistrovský trůn, oči všech přítomných se upíraly především k rozjížďce s číslem šestnáct. V ní se oba leadeři měli utkat ve vzájemném duelu opepřeném ještě přítomností Tomáše Suchánka a Martina Málka, který po technickém debaklu v Praze nenápadně sbíral body pro návrat do elitní osmičky. Nikdo ovšem nemohl tušit, že zápis do historických tabulek se bude konat už po skončení třetí série.

Aleš Dryml přidal další vítězství v rozjížďce s číslem deset. Když se po bezchybném startu ohlédl ve výjezdu z druhé zatáčky, měl před druhým Ondřejem Veverkou náskok bezmála patnáct metrů. Matěj Kůs však udržel krok, když hned vzápětí opanoval jedenáctou jízdu. Bezprostředně po něm Martin Málek udržel na uzdě útočícího Jana Jaroše. A pak to přišlo.

Technik upozornil rozhodčího Karla Voborníka na kryt primárního řetězu, který upadl z motocyklu Matěje Kůse během jeho nikým neohrožovaného počínání v jedenácté jízdě. Pražan byl okamžitě vyloučen. Když slyšel z ampliónů špatnou novinku, nemusel ani horečně počítat, aby pochopil, že čtyři body zpoždění ve dvou jízdách není v lidských silách dohnat. A tak se vypravil o pár boxů dopředu gratulovat Aleši Drymlovi.

Zatímco boj o titul prakticky skončil, další příčky zůstávaly ve hře. Jan Jaroš stoupal průběžným pořadí jako rychlovýtah amerického mrakodrapu. V rozjížďce s číslem třináct se však zpočátku štěstí klonilo na stranu Zdeňka Simoty, který domácího závodníka podjel v úvodním oblouku. Vedl až do třetího okruhu, v němž v zatáčce u depa nečekaně upadl.

„Chytil jsem kolej a šel na hubu,“ vysvětloval. „Věděl jsem o ní, ale chtěl jsem v ní poodjet, protože ostatní byli blízko. Jenže jsem jí chytil víc, než jsem čekal…“ Jan Jaroš však neměl, čeho litovat. Zmocnil se vítězství, které zvyšovalo hodnotu jeho akcií nejen v dnešním závodě, ale také v závěrečné klasifikaci. Podobným trendem ovšem prošel také Tomáš Suchánek.

Z šestnácté jízdy, která měla původně hodně napovědět o mistrovi, vytěžil maximum a začal si dláždit cestu ke konečnému stříbru. Matěj Kůs sice odstartoval nejrychleji, avšak na protilehlé rovince říkalo vedení pane právě Tomáši Suchánkovi. „Kůsák odjel, ale otevřel mi to,“ svěřoval se později. „Tak jsem toho využil. Zavíračka k prknům a už jsem si je hlídal.“

Dopředu se dostal i Aleš Dryml, avšak musel se spokojit s druhou příčkou. „Než jsem se vrátil před Matěje, byl tam Tomáš,“ vysvětlil. Nicméně i dva body ho definitivně posadila na trůn. V sedmnácté jízdě posléze odvedl Zdeňka Simotu. A nejenže mu definitivně uzavřel cestu na dnešní pódium, ale zajistil si pro sebe triumf.

Zato postavení Matěje Kůse se komplikovalo. „Po tom vyloučení jsem se sesypal jako malé děcko,“ nehledal žádné výmluvy, když ho v nájezdu do třetího kola šestnácté jízdy připravil Martin Málek i o poslední bod, který zůstával k mání. V rozjížďce s číslem osmnáct ho Jan Jaroš připravil o vedení už v první zatáčce. Mšeňák si tímto manévrem definitivně pojistil dnešní druhou příčku, ale navíc se mu také nabídla šance na cenné kovy v závěrečném pořadí.

Motivace zbavený Matěj Kůs se během dvou kol propadl i za Filipa Šiteru a Václava Milíka. Jan Jaroš měl tím pádem dohromady stejně bodů jako on, což přineslo nutnost vypsat rozjezd o bronzovou medaili. Václav Milík mohl jen litovat, jelikož kdyby nyní vyhrál, rozjížděl by se s Matějem Kůsem on.

V předposlední jízdě došla svého rozuzlení otázka obsazení dnešního pódia. Tomáš Suchánek triumfoval stylem start – cíl, a když se obhájil při protestu Martina Kurze, manažera Matěje Kůse, proti originalitě jeho tlumiče výfuku, nestála na jeho cestě pro zelený věnec vůbec žádná překážka.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod.“ Od vyhlášení ho dělil už jen rozjezd o bronz. Matěj Kůs v něm odstartoval na Jana Jaroše, aby posléze zmařil každý z jeho četných nájezdů. „Škoda, že se to nejezdí na pět kol,“ litoval domácí borec v cíli.

Hlasy z depa
„Pěkný,“ vystihl Aleš Dryml své pocity před cestou na stupně vítězů. „Letošní sezóna nebyla ideální a tak by všechno jiný než vítězství bylo zklamání. Matěj měl smůlu, ale stejně jsem ho porazil. V Praze jsem měl smůlu zase já. Když jsem jel ze čtyřky, prasknul mi tam šroubek na spojce, když to rozhodčí pustil. Dneska jsem za tím šel, ale čtrnáct bodů?! Dneska a v Praze tam patnáctky mohly bejt‘. Zejtra mě čeká poslední závod v Polsku. Letošní sezóna byla divoká, ale teď jsem spokojenej‘. Mám první titul na krátký, jinak mám horší umístění. Přemýšlel jsem, že bych mistrovství republiky v budoucnu vypustil, ale letos termíny extrémně nekolidovaly. Teď se to však pokusím obhájit, ale uvítal bych, kdyby se systém vrátil na jedno finále. Pro jezdce, co jezdí v zahraničí, jsou tři závody hodně náročný.“

„Jsem rád za druhý místo dneska,“ konstatoval Jan Jaroš. „Ale škoda toho rozjezdu, ale jsem rád i za to čtvrtý místo. Bylo pár chybiček, co mě stálo body. Je tu víc věcí. Nepoved‘ se mi závod v Praze a teď mi chybělo málo na Matěje. Jedno kolo navíc! Škoda, že se to nejezdí na pět kol!“

„Skočil jsem ze třetího místa na druhý,“ pochvaloval si Tomáš Suchánek. „V pohodě. V první jízdě jsem měl dobrou reakci, ale dva metry před první zatáčkou jsem vjel na suchý kameny a bylo to. Nešlo předjíždět a Eda mi dával zadní kolo až k prknům. Nevím, co bylo okolo toho tlumiče, mám ho podle homologace. Jak jsem ho koupil, tak to je.“

„Dobrý, ale jsem debil,“ sypal si Zdeněk Simota popel na hlavu. „Chytil jsem kolej a šel na hubu. Věděl jsem o ní, ale chtěl jsem v ní poodjet, protože ostatní byli blízko. Jenže jsem tu kolej chytil víc, než jsem čekal. Mohla bejt‘ bedna. Sice jsem se udržel v osmičce, ale jinak to bylo letos smolný.“

„Dneska lepší než v Praze,“ svěřoval se Martin Málek. „Pořád mi to každý připomínal. Já jsem v klidu. Hlavně jsem udělal pár bodů a udržel se v osmičce. Nešel jsem do toho naplno. Byl to poslední závod. Starty byly pomalejší, ale přežili jsme to ve zdraví. Rozhodla první jízda. Tam jsem ztratil soupeře, bylo těžké odjet ze čtyřky. A největší soupeře jsem měl ještě před sebou.“

„Škoda celý republiky, když to tak vezmu,“ litoval Filip Šitera. „Motor se zatáh‘. Na hovno, nechci se dál bavit…“

„Před závodem jsem si myslel, že to dopadne líp,“ připouštěl Václav Milík. „Na dráze nebyly díry, ale hlavní problém byly starty. Musím to napilovat, aby to příští rok šlo líp. Vždycky se mi daří, když o nic nejde. Pátej‘ flek celkově není dobrej‘, není to flek do reprezentace. Škoda poslední jízdy, chtěl jsem tam zajet, ale nepovedlo se.“

„Dnešní závod bych shrnul, že si každej‘ představil, pod jakým tlakem byl Aleš,“ říkal Matěj Kůs. „Jel na první titul. Mně se dařilo držet si adrenalin, ale po tom vyloučení jsem se sesypal jako malý dítě. To bylo vidět. Nebudu to soudit, jestli to mělo upadnout nebo jestli mě měli vyloučit. Kdyby to byl výfuk, deflektor, OK. Ale tohle není pevná část motocyklu. Ála si titul zaslouží po všem, co pro českou plochou dráhu udělal, ale stejně jsem mu ho chtěl sebrat.“

1. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 3 2 3	14
2. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 2 3 3	13
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 3 2 3 3	12
4. Zdeněk Simota, Praha	3 2 3 F 2	10
5. Martin Málek, Březolupy	1 2 3 1 3	10
6. Filip Šitera, Mšeno	1 3 E 3 2	9
7. Václav Milík, Pardubice	2 1 2 3 1	9
8. Jan Holub, Mšeno	2 2 1 2 0	7
9. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 0 2 2 1	7
10. Matěj Kůs, Praha	3 3 ex 0 R	6
11. Eduard Krčmář, Slaný	2 1 1 1 1	6
12. Martin Gavenda, Praha	0 1 1 1 2	5
13. Ondřej Veverka, Praha	0 0 E 1 2	3
14. Michal Dudek, Slaný	1 1 1 0 E	3
15. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 2 0	2
16. Roman Čejka, Slaný	0 0 E 0 1	1
res Zdeněk Holub, Praha		DNR
res František Irmiš, Plzeň		DNR

Poznámka: Matěj Kůs byl z rozjížďky s číslem jedenáct diskvalifikován za ztrátu krytu primárního řetězu. Protože technik tuto skutečnost ohlásil až po odstartování další jízdy, nebyly body dalších závodníků v pořadí upraveny.

Průběžné pořadí šampionátu:

	DIV	PHA	MŠE	TOT
	13.8.	3.10.	15.10.
1. Aleš Dryml, Pardubice	14	13	14	41
2. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	13	12	36
3. Matěj Kůs, Praha	12	14	6	32+3
4. Jan Jaroš, Mšeno	12	7	13	32+2
5. Václav Milík, Pardubice	9	12	9	30
6. Filip Šitera, Mšeno	6	13	9	28
7. Zdeněk Simota, Praha	9	6	10	25
8. Martin Málek, Březolupy	13	2	10	25
9. Jan Holub, Mšeno	6	9	7	22
10. Eduard Krčmář, Slaný	4	6	6	16
11. Jaroslav Petrák, Pardubice	3	5	7	15
12. Martin Gavenda, Praha	7	2	5	14
13. Michal Dudek, Slaný	4	5	3	12
14. Roman Čejka, Slaný	5	5	1	11
15. Ondřej Veverka, Praha	NS	3	3	6
16. Zdeněk Holub, Praha	2	3	DNR	5
17. Ondřej Smetana, Praha	0	2	2	4
18. Pavol Pučko, Praha	3	0	NS	3
NC František Irmiš, Plzeň	NS	NS	DNR	–

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Mšeno – 14. října
Pavol Pučko, který minulé pondělí při druhém finále českého šampionátu jednotlivců na Markétě upadl, nenastoupí ani zítra ve Mšeně. Místo něj poveze startovní číslo třináct Ondřej Smetana. Náhradníky budou Zdeněk Holub a premiérově také František Irmiš.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno – 13. října
Letošní sezóna ve Mšeně je kromobyčejná nejen třetím titulem extraligového celku. Ale také tím, že se při každém pořádaném podniku na nejvyšší stupeň vítězů pokaždé postavili borci se mšenskou vestou, a už šlo o jednotlivce či týmy. Filip Šitera by se rozhodně nebránil, kdyby tato tradice zůstala zachována i při sobotním třetím finále šampionátu republiky jednotlivců. Jenže aspirantů na vítězství přijede rozhodně víc.

„Doufám, že to tak zůstane i v sobotu,“ svěřoval se Filip Šitera magazínu speedwayA-Z po úterním přeboru na Markétě. „Motor mám připravenej‘. Chtěl jsem bojovat o titul, ale to skončilo v Divišově.“

Díky kolizi s Tomášem Suchánkem přišel v půlce srpna o důležité body, které mu nyní chybí. „Budu bojovat o to, co je reálný,“ přehodnocuje svůj původní záměr. „A to je třetí místo celkově. Pojedu závodit, chtěl bych určitě doma vítězství.“

Pražský závod otřásl s ambicemi jiných borců. V tomto ohledu mohl nejvíce láteřit Martin Málek, jehož neuvěřitelná série defektů srazila až na devátou příčku průběžného pořadí. Přitom příslušnost do finále 2012 si uchová jen nejlepší osmička a také reprezentační vesty se vedle postupu do finále FIM či UEM v daném šampionátu přidělují na základě pořadí v mistrovství republiky.

Boj o osmou příčku ovšem rozhodně v sobotu odpoledne nebude jediným magnetem divácké pozornosti. Třetí Tomáš Suchánek má náskok třech bodů od Václava Milíka a dalších pět ho dělí od domácího dua Filip Šitera – Jan Jaroš. Pardubičan však stále uchovává naděje na rozhodující útok na titul.

Jako vedoucí muž přijede do Mšena Aleš Dryml. Ten si zisk titulu stanovil jako jednu ze svých letošních priorit, avšak mítink pro něho rozhodně nebude procházkou po paloučku plném rozkvetlých růžích. A to nejen kvůli tradičně náročnější dráze, jejíž povrch vyhovuje jezdeckému naturelu domácích.

Na záda mu s odstupem jediného bodu dýchá Matěj Kůs, jemuž by oslovení dvojnásobný šampión dozajista lichotilo. A o dva body za ním číhá Tomáš Suchánek, jenž letos prožívá vskutku povedenou sezónu. V sobotu se ve Mšeně může stát cokoliv a těsto na pořádné drama snad ani nemůže být zaděláno lépe.

Startovní listina:

1 Zdeněk Simota, Praha

2 Václav Milík, Pardubice

3 Roman Čejka, Slaný

4 Martin Málek, Březolupy

5 Martin Gavenda, Praha

6 Tomáš Suchánek, Pardubice

7 Jan Jaroš, Mšeno

8 Eduard Krčmář, Slaný

9 Matěj Kůs, Praha

10 Jan Holub, Mšeno

11 Michal Dudek, Slaný

12 Ondřej Veverka, Praha

13 Pavol Pučko, Praha

14 Jaroslav Petrák, Pardubice

15 Aleš Dryml, Pardubice

16 Filip Šitera, Mšeno

17 Ondřej Smetana, Praha

18 Zdeněk Holub, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – VIDEO Z PONDĚLNÍHO VYLOUČENÍ

Srch – 5. října
Skvělý výkon podal Jaroslav Petrák ve slezském Opole. Šel svému štěstí naproti a v prvním kole letošního MACEC Cupu skončil s obrovským pohárem za třetí místo. Pardubický matador cítil šanci na dobrý výsledek také v celkové klasifikaci. Jenže proti dlouhé cestě do rumunské Braily se postavil nápor práce. A komplikace provázejí také možnou cestu do ukrajinského Rovna o tomto víkendu.

Patálie začaly při návratu z předposledního prvoligového kola v Plzni. Jaroslav Petrák odstavil svůj VW Caravelle do garáže jako obvykle. Jenže zkrat na elektroinstalaci nad ránem způsobil požár v motorovém prostoru a škodu bratru za 70 tisíc.

Ani poslední dny se Jaroslavu Petrákovi smůla nevyhýbala. Z víkendové Zlaté přilby si odvezl zadřený motor, jemuž k fatální závadě pomohlo rovněž horké počasí a nový výfuky. V pondělí musel želet minimálně dvoubob ztráty v rozjížďce s číslem čtrnáct.

Dle oficiálního verdiktu Pavla Kubeše a jeho asistenta Tomáš Topinky právě on, shodil svým zadním kolem řetěz Zdeňka Simoty, jenž vzápětí kolidoval s Martinem Málkem. „Je to první přetrženej‘ řetěz, který někdo shodil,“ popíral svou vinu Jaroslav Petrák. Svým argumentům dodával váhu svou pověstí nepříliš kontaktního závodníka.

Špatná shoda náhod:
Osudnou situaci z pondělní rozjížďky s číslem čtrnáct zachytila na videokameru Ludmila Málková. Její záběr skutečně ukazuje, že zkušený sudí se svým slavným asistentem mohli získat dojem, že kolizi zavinil Jaroslav Petrák. Na druhou stranu ovšem potvrzují nevinu pardubického borce, který byl na vnitřní straně Zdeňka Simoty, když mu praskl řetěz.KLIK.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)