Slaný – 23. dubna
Meteorologická výstraha před slejvákem, který se na středočeské slánské město měl přihnat s razancí nenažraných kobylek, se sice posunula až na osmnáctou hodinu, nicméně pořad semifinálového se hnal překotně kupředu. Pakliže by se totiž dnes nedojelo alespoň dvanáct jeho jízd, narušil by se i finálový programu příští týden. Ke všemu však plochodrážníci zásobovali místní nemocnici jako vedoucí autoservisu Karfík oddělení primáře Chocholouška ve filmu, kde se podřadná role předchůdce dnešních ajťáků Jáchyma dostala do názvu. Martin Mejtský skončil s otřesem mozku, Slováci Michal Tomka a Patrik Búri s potlučenými koleny. Zaplaťpánbůh celá trojice za svůj pokus poprvé se kvalifikovat mezi šestnáctku nejlepších závodníků naší země zaplatili většími újmami na závodnické duši než tělech. Smolařem dne se stal i Martin Gavenda. Že mu dvakrát prasknul sekundární řetěz nemohl pochopit ani jeho otec Jaroslav. Bohužel v tom druhém případě se mu nestačil vyhnout Josef Novák a Moravan kvůli bolestem v nártu a koleni závod nedokončil. Vzhledem k očekávaným omluvám Jana Holuba a Romana Čejky z finálových podniků v Praze a v Pardubicích, však může být prvním náhradníkem. Kvalifikační starosti naprosto minul Hynka Štichauera, jenž semifinále vyhrál již počtvrté ve své kariéře, dnes naprosto suverénně s patnácti body. Na stupně vítězů spolu s nim vyskočili Michal Škurla a Piotr Dziatkowiak, o jejichž pořadí rozhodoval rozjezd.
Místo deseti postupuje dvanáct a z šestnácti semifinalistů zbývá třináct
Včera byl sice pátek, avšak nikoliv třináctého. Jenže Martin Málek měl stejně smůlu s poruchou své dodávky. „Jsem tu jen s jednou motorkou, přijel jsem s Mikelovými,“ vysvětloval, sotva se objevil v depu. „Do dodávky se jim vešla jen jedena moje motorka, na mém autě včera prasknul chladič.“
Nicméně i když byla sobota, pech Martina Málka neměl být ještě u konce. Od tréninku dráha poněkud proschla, protože by u vědomí deštivé předpovědi, ovál překropil jen blázen. Moravan na její aktuální stavu neměl nastavený motocykl a po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem jedna zůstal vzadu.
Překvapivě vedl Martin Mejtský, což však v nájezdu do druhé zatáčky změnil Michal Dudek. Jenže Pardubičan vzápětí skončil kolizí s Petrem Babičkou, jíž se nestačil vyhnout ani Martin Málek. Naštěstí větší újmy než závodníci, doznaly jejich motocykly. A to se stalo osudné Petru Babičkovi.
Ten se chtěl usadit ve druhém boxu, ale po návratu z oběda jej našel obsazený. Proto rozbil své depo rovnou vedle dílny a nyní si se svým mechanikem Radimem Chodem pořádně mákli. Jenže výsledkem jejich úsilí se stalo červené světlo, které slánský závodník viděl, když byl pár metrů od pásky opakované jízdy.
V této chvíli se Petr Babička mohl soustředit na výměnu spojkových lamel. Nicméně prakticky jistý bod, o nějž přišel, ho nakonec stál postup do finále. Dle reglementů mělo postupoval osm závodníků a dva rezervisté. Jenže z přímo nasazených finalistů se nemohlo počítat s Janem Holubem a Romanem Čejkou. Počet postupových míst se tudíž zvýšil na dvanáct a po dvou sériích zbylo v závodě jen třináct závodníků.
Jaroslav Petrák komentuje své první letošní svezení na motocyklu:
„Říká se, že trénink je pro zbabělce. Ale my starší potřebujeme trénovat.“
V rozjížďce s číslem čtyři se vedení ujal Hynek Štichauer před Martinem Gavendou. Třetí byl Michal Tomka, který za svými zády nechal Ondřeje Smetanu. Pražan se však nechtěl s černým Petrem smířit a útočil ze všech sil. V předposledním oblouku se Slovák dostal moc ven a Ondřej Smetana vmžiku zaútočil spodem.
V následujícím oblouku byl vpředu, avšak Michal Tomka upadl. Záhy ležel na lehátku, které zdravotníci nakládali do sanitky. Do ní si nastoupil i otřesený Martin Mejtský. „Točí se mu hlava, nepozná písmenka,“ vysvětloval Lubomír Vozár, zatímco ambulance kvílela z kopce dolů k železničnímu přejezdu.
Díky čekání na její návrat nabral mítink mírný časový skluz. Jenže řidič sanitky si měl cestu do nemocnice ještě jednou zopakovat. Ve druhé zatáčce sedmé jízdy totiž Patrik Búri vrazil do Jaroslava Petráka, který se pustil do dnešního závodu rovnou bez tréninku. Oba skončili na zemi a Slovák skončil jako jeho krajan prve s pochroumaným ramenem.
Štěstěna s deflektorem v rukou řekla dost
Okolnosti velely ke spěchu. Z oblohy se někdy kolem druhé přestávky vskutku začaly snášet dešťové kapky. Aby se závod mohl započítat jako platný a nemusela se odkládat finále v Praze a Pardubicích, nezbývalo nic jiného než dokončit tři série. Stranou museli i kolibříci, jejichž plánovaná exhibiční jízda na malém ovále se raději odložila.
Na hrotu průběžné klasifikace se hřáli Hynek Štichauer a Michal Škurla. Stejně lehce jako první vyhrál Pardubičan i opakovanou sedmou jízdu. Přitom přestřihl vítěznou šňůru Michala Dudka, kterou Slaňák začal vázat v repete první jízdy, když odvedl Martina Málka.
Michal Škurla se vydal na vítěznou dráhu ještě dříve. V rozjížďce s číslem dvě se usadil v čele, než by jeden řekl švec a než Patrik Mikel v první zatáčce stačil objet Josefa Nováka. V šesté jízdě zase zahrál sólo Adamu Fenclovi a Petru Babičkovi.
S odstupem bodu za vedoucí dvojicí byl Martin Gavenda. Dopoledne měl se svým otcem a bratrem štěstí, když na dálnici D1 u Brna těsně vyvázli z nehody. A zdálo se, že Fortuna se na něho na celé kolo řehtá i nadále. V osmé jízdě vyrazil za svým druhým triumfem Piotr Dziatkowiak, avšak na protilehlou rovinku vjel jako první už Martin Gavenda.
Deflektor z jeho motocyklu, který se náhle válel v zatáčce u depa, zajímal jen Jana Boháče. Dnes plnil roli praporkáře a briskně vyrazil odstranit překážku z oválu dříve, než by František Kalina musel mačkat knoflík červených světel. A Martin Gavenda dál upaloval pro tři body, zatímco Piotr Dziatkowiak na začátku druhého okruhu podlehl také Martinu Málkovi. Patriku Mikelovi, jenž chtěl následovat příkladu svých březolupských kolegů, však Polák s českou licencí odolal.
Jaroslav Gavenda líčí úskalí dálnice D1:
„U Brna nás málem sundali nějací blázni. Kličkovali mezi autama a bouchli do toho vedle nás.“
Sotva Martin Gavenda zmizel v depu, Fortuna se evidentně rozhodla, že to s přízní vůči němu nebude rozhodně přehánět. V rozjížďce s číslem devět ho nechala vést tři kola. Z předposlední zatáčky však vyjel jen díky platnosti pohybových zákonů Isaaca Newtona. Otec Jaroslav přitlačil ochromený motocykl do depa a sekundární řetěz visel z rukou bratra Aleše jako přejetá zmije.
Orel na vypůjčené pětikačce nepřinesl vítězství
Vítězství v deváté jízdě spadlo do klína Michalu Škurlovi, jenž sérii své neporazitelnosti prodloužil o třetí zářez. Hynek Štichauer reagoval hned vzápětí triumfem stylem start – cíl před Piotrem Dziatkowiakem. Místo Martina Gavendy začal třetí příčku atakovat Michal Dudek. Ten v rozjížďce s číslem jedenáct odolával všem útokům, jimiž ho Patrik Mikel zasypával až na metu. Slaňák měl osm bodů a hned o bodík za ním strávil čtvrtou přestávku Martin Málek.
Březolupský závodník se v rozjížďce s číslem dvanáct dočkal své první dnešní výhry. Nepřipravil jej o ni ani Ondřej Smetana, byť se snažil ze všech sil. Snažil se proniknout dopředu po vnitřní čáře a v první zatáčce třetího kola se mu to takřka povedlo. Martin Málek si proto více hlídal vnitřek, ale neopomněl ani na venek. Dobře udělal, protože pražský junior zkoušel své štěstí zprava, avšak bezvýsledně.
Třináctá jízda zvýšila hodnotu akcií Piotra Dziatkowiaka. Polák s českou licencí přijel na rošt sám, protože za soupeře mu měla být trojice závodníků, která tou dobou dlela v nemocnici. Jeho devět bodů vzápětí vyrovnal Ondřej Smetana. Patrik Mikel mu nedopřál klidu, avšak ve druhém kole letěl ve druhém výjezdu do nafukovacích vaků.
Patrik Mikel vysvětluje propíchnutí vaků ve čtrnácté jízdě:
„Kdybych to na Smetyše nezkusil, skončil bych se dvěma bodama. Tak jsem to zkusil a rozbil jsem si držku!“
Sotva pořadatelé vyměnili mantinely, z nichž unikal vzduch jako z ponorky po zásahu hlubinnými pumami, přišlo další zpoždění. Že by Martina Gavendu ještě jednou z vedoucí příčky sestřelil prasklý sekundární řetěz, by se ještě před startem patnácté jízdy zdálo stejně pravděpodobné jako exploze magmatu v útrobách Slánské hory naproti stadiónu.
Jenže šlo o realitu. Martin Gavenda zůstal stát v první zatáčce a Josef Novák nestačil reagovat. Trefil jej silou, jako když kapitán Achab konečně harpunoval Moby Dicka a březolupský borec ze závodu odstoupil. Své finálové vyhlídky neviděl přehnaně optimisticky. Nicméně nakonec zůstal druhým náhradníkem. Petr Babička, jenž se nejvíce blýsknul předjetím Josefa Nováka v první zatáčce rozjížďky s číslem deset, nakonec zůstal za ním o jediný bod.
Opakovaná patnáctá jízda přinesla vítězství Michalu Dudkovi. Hned nato Hynek Štichauer venkem minul Michala Škurlu již v první zatáčce. Zůstal sám na hrotu průběžné klasifikace, zatímco Pražan vyrovnal jedenáct bodů Michal Dudka. Boj o druhou příčku se stal hlavním motivem zápletky poslední pětiny, jelikož Hynek Štichauer po sólu v sedmnácté jízdě zaokrouhlil své bodové inkaso na čísle patnáct.
Rozjížďka s číslem osmnáct všechno zašmodrchala. Nejlépe odstartoval Piotr Dziatkowiak. Vnějškem první zatáčky se hnal dopředu Michal Škurla, jenže ve výjezdu schytal cejchu. A nechal za sebou Michala Dudka, jemuž porucha zapalování přistřihla bojovná křídla a v konečném důsledku jej sundala z pódia.
V první zatáčce se vnitřkem dostal na druhou příčku Ondřej Smetana. Poté bojoval jako prve s Martinem Málkem, ale ani tentokrát se nedočkal progresu a Piotr Dziatkowiak projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou. A tím pádem měl stejně bodů jako Michal Škurla.
Letní šortky vedoucího depa Jaroslava Drbala moc nezahřály, navíc se mu do nich nevešla peněženka. Pětikorunu na losování pozic rozjezdu si proto musel vypůjčit. Piotru Dziatkowiakovi padl jeho orel a mohl si volit dráhu jako první. Nicméně Michal Škurla na něho z vnější poloviny startovního roštu odstartoval a pak jej vůbec nepustil ke slovu.
Hlasy z depa
„Po dlouhý době patnáct bodů,“ radoval se Hynek Štichauer. „Počtvrtý v kariéře jsem vyhrál semifinále. Dráha se mi zdála docela pěkná. Nebudu si stěžovat, jsem ve finále, proto jsem sem jel.“
„Dobrý, dobrý,“ pochvaloval si Michal Škurla. „Dobrá byla kupodivu i dráha, na to že se tam jelo letos poprvý. Jel jsem hlavně na postup, body budu sbírat až v Praže. V rozjezdu se mi poved‘ start a pak už jsem jenom ujížděl.“
„Trošku to bolelo,“ povzdechl si Martin Málek. „Po té první jízdě to vypadlo špatně, nemám náhradní motorku. Ale univerzálním klíčem zvaným kladivo jsme to dali dohromady. Špatně jsem do první jízdy odstartoval, dráha proschla. Ale jsem rád, že jsem postoupil. A ještě víc jsem rád, že jsem to přežil bez újmy na zdraví. A uvidím v Praze.“
„Chtěl jsem bednu a to se nepovedlo,“ krčil rameny Ondřej Smetana. „Škoda bodu, to je ten Martin Málek, kdybych ho udělal, stál jsem na bedně. Nebo Dziatkowiak. Celý čtyři kola jsem to zkoušel. Chtěl jsem ho podjet jak Michala, to se nepovedlo. Nenaděláš nic.“
„Noha a ruka mě bolí,“ postěžoval si Jaroslav Petrák. „Mám dnes první trénink se závodem. Že se pojede takhle, jsem nečekal. Byl jsem natěšenej‘, ale po tom pádu mám veškerou sílu v čudu. A vyhrát potřebuješ.“
„Druhý finále po sobě je dobrý,“ nezastíral Filip Hájek. „Jsem rád, že jsem se tam dostal. Dráha šla, ale kdyby nepršelo, bylo by to ještě lepší, ale takhle to bylo zajímavější.“
„Bojoval jsem do poslední chvíle,“ vyprávěl Patrik Mikel. „Jsem ve finále, to je pecka. Kdybych to na Smetyše nezkusil, dojel bych se dvěma bodama. Tak jsem to zkusil a rozbil jsem si držku. Trošku bolí noha, ale to rozhýbu.“
„Vypadá to asi na koleno a nárt, to bolí,“ bilancoval Martin Gavenda následky kolize v rozjížďce s číslem patnáct. „Zítra jdu k doktorům a uvidím. Nevím proč ty řetězy padaly, netuším vůbec. Ale myslím, že je to tím, jak jsem dal za spojku nový kolečka, ty praskaly. V ničem jiném to nevidím, řetěz by tak praskat neměl. Škoda, bylo to rozjeté pěkně.“
| 1. Hynek Štichauer, Pardubice | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Michal Škurla, Praha | 3 3 3 2 1 | 12+3 |
| 3. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR) | 3 1 2 3 3 | 12+2 |
| 4. Michal Dudek, Slaný | 3 2 3 3 E | 11 |
| 5. Martin Málek, Březolupy | 2 2 3 1 3 | 11 |
| 6. Ondřej Smetana, Praha | 1 3 2 3 2 | 11 |
| 7. Jaroslav Petrák, Pardubice | 1 1 2 2 2 | 8 |
| 8. Filip Hájek, Praha | 2 1 1 0 3 | 7 |
| 9. Patrik Mikel, Březolupy | 2 0 2 F 2 | 6 |
| 10. Adam Fencl, Slaný | 0 2 1 2 1 | 6 |
| 11. Martin Gavenda, Březolupy | 2 3 E X – | 5 |
| 12. Josef Novák, Pardubice | 1 2 0 1 1 | 5 |
| 13. Petr Babička, Slaný | M 1 1 1 2 | 5 |
| 14.Michal Tomka, SK | F – – – – | 0 (los) |
| 15. Patrik Búri, SK | E X – – – | 0 (los) |
| 16. Martin Mejtský, Pardubice | X – – – – | 0 (los) |
Poznámka: z nominovaných závodníků se omluvili zraněný Filip Šitera a pro pracovní zaneprázdnění Michael Hádek; na náhadnická místa nereflektovali Ján Mihálik (SK) a Radek Podhadský (Plzeň)
Ukázková jízda 125 ccm na krátké dráze:
| 1. Milan Dobiáš, 2 František Klier, 3. Bruno Belán |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Norbert Kalous
Loading ...
