Plzeň – 24. září
Do cesty Václava Milíka za čtvrtým titulem individuálního mistra republiky se nepostavila švédská velká cena, avšak pardubický závodník se musel vypořádat s rýmou a teplotou. Se svým polským mechanikem však dnes na Borech našel optimální nastavení motocyklu. S přehledem vyhrál své první čtyři jízdy a až na tu poslední změnil předstih. Již před rozjížďkou s číslem dvacet mu zlato v závěrečné klasifikaci nemohl už nikdo sebrat, nicméně chtěl i třetí finále vyhrát s patnácti body. A po pravici mu na startovním roštu stál Matěj Kůs, který doposud také nenašel přemožitele. Pakliže by Pražan vyhrál také popáté, sebral by bronz Eduardu Krčmářovi. Něco takového se nestalo, Václav Milík projel vítězně cílem i popáté a Matěj Kůs musel do rozjezdu se slánským juniorem. Ten předtím v další dodatkové jízdě o třetí příčku pódia dnešního závodu odvedl staronového vicemistra Josefa France, avšak třetí místo v šampionátu s Matějem Kůsem prohrál.

Bez pěti finalistů

Za takové krásné odpoledne, které dnes hřálo Plzeň, by se nemusel stydět ani červenec se srpnem. Na sklonku září poskytlo skvělé aranžmá pro vyvrcholení domácího individuálního šampionátu. Václav Milík dorazil s náskokem těch bodů na Josefa France, ale také s horečkou a rýmou. Odpovědím na otázky, proč není ve Stockholmu jako záskok za zraněného Andrease Jonssona, se vyhnul s rutinou protřelého diplomata.

Každopádně odhodlání získat svůj čtvrtý titul v nejstarším motoristickém šampionátu naší republiky rozhodně neskrýval. Josef Franc si po promáčeném Tomíčkově memoriálu stále uchovával naději, že se po zlatu v jediném podniku pod jurisdikcí ČSMS konečně stane mistrem republiky i pod křídly AČR.

Přitom však musel dávat pozor na Eduarda Krčmáře. Slánský junior měl totiž přesně stejnou ztrátu jako pražský závodník od pardubického leadera. O další bod pozadu za ním byla vyskládána neméně ambiciózní trojice Matěj Kůs, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer.

Letošní ročník mistrovství republiky vstoupil do historie mimo jiné největším počtem omluvených finalistů za posledních let. Už jen osmička, jež se ve finále udržela i pro letošní rok bez kvalifikace, se natrhla z jedné čtvrtiny, když Roman Čejka a Jan Holub přestali se závoděním. Do toho přišel pád Patrika Mikela při Zlaté stuze, který březolupský junior odskákal prasklou lopatkou. Omluvil se také Piotr Dziatkowiak.

Aby toho nebylo málo, do Plzně nedorazil ani Martin Málek, jenž se týden před svatbou s přítelkyní loučil se svobodou doma na Moravě. VV SPD proto povolal Petra Babičku coby prvního náhradníka. Druhým rezervním závodníkem se stal domácí Radek Podhadský, který se však již ve třetí pětině dostal do závodu místo Martina Gavendy. Březolupský závodník totiž musel odstoupit ze zdravotních důvodů, aniž by ve dvou sériích skóroval alespoň jediným bodem.

Martin Gavenda vysvětluje, proč se šel převléknout již po rozjížďce s číslem šest:

„Tři dny mě už není dobře. Ve čtvrtek jsem volal panu Moravcovi, aby jel někdo místo mě. On mě poprosil, ať to zkusím, protože by neměl, kdo jet. Ještě dnes ráno mi bylo zle, ale myslel jsem, že mě to přejde.“

Poměrně slušně naplněné ochozy měly vidět vskutku dramatický závod, v němž se průběžné pořadí mělo chvět v základech již od rozjížďky s číslem jedna. Zdeněk Holub totiž zaskočil Tomáše Suchánka svým rychlým startem. Nicméně Pardubičanovi se paradoxně přece jen přiblížily celkové stupně vítězů.

Václav Milík v rozjížďce s číslem dvě odvedl nejen Hynka Štichauera, s nímž se Tomáš Suchánek dělil o průběžnou čtvrtou příčku, ale také Eduarda Krčmáře, jenž byl rázem třetí jen o dva body. Hráčem prvních houslí měl dnes ovšem být Matěj Kůs. Pražský borec doháněl zpoždění z prvního dubnového finále na Markétě již druhý den v pardubickém Svítkově.

V noci na dnešek prakticky nezamhouřil oka, kterak ve své hlavě pořád spřádal plány na eliminaci tříbodového náskoku Eduarda Krčmáře. Medailové umístění bylo Pražanovou prioritou, vždyť kromě ročníku 2013 s nešťastným sražením od Adriana Miedzinskeho v pražském test matchi českého nároďáku s Poláky ani jednou nechyběl mezi nejlepší trojkou už od roku 2008.

V rozjížďce s číslem čtyři vystřelil do čela, zatímco Josef Franc po vylétnutí pásky poněkud zaostal. Než se v první zatáčce dostal spodem pod Jaroslava Petrák, byl Matěj Kůs již beznadějně daleko.

 

Dva leadeři a čtyři pronásledovatelé

První série přiblížila Václava Milíka k titulu, když z jeho pronásledovatelů neztratil žádný bod jenom Matěj Kůs. Ve stejném duchu se odvíjel dnešní podnik také nadále. Pardubičanovu cestu za čtvrtým zlatem své kariéry zbrzdila jen porucha startovacího zařízení v rozjížďce s číslem pět.

Pořadatelé sjednali nápravu vskutku briskně a po pár minutách chlazení spojek v horkém odpoledni se mohlo pokračovat. Václav Milík byl po restartu před Tomášem Suchánkem už v prvním nájezdu. V rozjížďce s číslem deset Václav Milík triumfoval opět stylem start – cíl před Josefem Francem. Když mu Pražan podal po průjezdu cílem nataženou pravici, jeho gratulace už měla mistrovskou příchuť, byť teoreticky mohlo být pořadí obou závodníků stále ještě opačné.

Po třech pětinách závodu se třemi triumfy mohl chlubit už jenom Matěj Kůs. Šestou jízdu strávil na čele celou od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Rozjížďka s číslem jedenáct byla pro něho klíčová, protože se v ní utkal s Eduardem Krčmářem, jehož v průběžné klasifikaci stíhal. Slánský junior prve v osmé jízdě napravil své úvodní zaváhání a s lehkostí si připsal tři body.

Nyní se díky perfektnímu startu dostal do čela, zatímco Matěj Kůs vnějškem první zatáčky stihnul pouze Zdeňka Holuba. Avšak Pražanova motivace měla evidentně kosmické rozměry. Po zadním kole se ve výjezdu z druhé zatáčky hnal do druhého kola před Eduarda Krčmáře, přičemž by se mezi ním a mantinelem neprotáhnul už ani maličký mraveneček.

Za zády obou neporažených borců byla po dvanácti jízdách čtveřice závodníků, která prozatím na oba leadery ztratila dva body. Tomáš Suchánek po úvodní dvojici druhých míst vyrazil na vítěznou cestu v rozjížďce s číslem devět. Měl však namále, když v první zatáčce musel Jaroslav Petrák brzdit i ušima, aby do něho nevrazil.

Jaroslav Petrák líčí příčiny své kolize s Radkem Podhadským v rozjížďce s číslem deset:

„Hrozně mě to natáhlo. Klapnul jsem, abych nesundal Tomáše. Mě začal předjíždět zadek, říkám si, že udělám hodiny. Blbě to vyšlo, okrad‘ jsem se o dva body.“

Radek Podhadský neměl prostoru a času nazbyt, takže záhy leželi oba. Z restartu byl diskvalifikován pardubický matador. A teprve pak mohl Tomáš Suchánek zahrát velké sólo a triumfovat s náskokem půl kola před plzeňským náhradníkem, jenž právě naskočil do závodu místo Martina Gavendy. Při svém debutu Radek Podhadský ovšem za sebou nechal protřelejšího Filipa Hájka.

Jako druhý se na sedmibodovou hranici dostal Josef Franc. V sedmé jízdě rychle zmizel z dohledu Hynka Štichauera, který v prvním oblouku úspěšně odrazil Zdeňka Holuba. O výsledku jeho konfrontace s Václavem Milíkem již tady byla řeč.

Hynek Štichauer byl třetím sedmibodovým, když v první zatáčce rozjížďky s číslem dvanáct objel Ondřeje Smetanu. Pražský junior byl největším překvapením dnešního závodu. Na jeho úvod zacvičil ve třetí jízdě s Michalem Škurlou, aby mu posléze v rozjížďce ujel pouze Matěj Kůs.

„Vystřelil jsem výborně,“ vyprávěl Ondřej Smetana o své třetí jízdě. „Ale Hynek chytil ve výjezdu materiál a já ho nedokázal předjet.“ Každopádně navzdory porážce s Pardubičanem byl na úpatí výstupu na svůj nejpovedenější seniorský mistrovský závod své dosavadní kariéry.

 

Rozjezd na konec závodu před rozjezdem na konci šampionátu

Čtvrtá pětina mítinku odstartovala triumfem Matěje Kůse. Současně s letem pásky ke zlatavému nebi se ujal vedení před pardubickým tandemem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer. Připsal si tři body, byť se v posledním oblouku dostal do kontaktu s nafukovacím mantinelem. Čtrnáctá jízda musela být přerušena červenými světly a praporky, když se Adam Fencl ve druhém zatáčce pádem připravil o dva body.

Bezprostřední reakce Matěje Kůse po líznutí mantinelu ve třinácté jízdě:

„Je to finále, musíš mít zavřený oči!“

Stejně jako před zastavením i repete kraloval Eduard Krčmář. Tím pádem měl v aktuální klasifikaci šampionátu o bod méně než Matěj Kůs. A právě oni dva se měli postarat o náboj zbytku dnešního odpoledne. Václav Milík totiž v rozjížďce s číslem patnáct vypálil od mantinelu jako raketa. A Ondřej Smetana byl rád, že se ho dvě kola dokázal držet.

Šachovnicová vlajka přivítala Václava Milíka jako mistra republiky. Staronový šampión, který vedle soupeřů porážel i horečku, dopřál divákům dvě čestná kola po zadním kole. V rozjížďce s číslem šestnáct objel Josef Franc v první zatáčce Michala Škurlu a do depa se vrátil už posedmé coby vicemistr.

O poslední přestávce si Matěj Kůs vypůjčil vyplněný program. Milanu Mihulemu, který se v depu staral o jeho motocykl řekl o nastavení, který jeho dosavadní set up stavělo vzhůru nohama. „Buď to bude fungovat nebo vím, co nefunguje, a můžu pak jít do rozjezdu druhou stranou,“ nechal se slyšet, než si šel srovnat myšlenky do své dodávky.

Stál totiž realisticky oběma nohama na pevné zemi, protože jej na závěr čekal duel s Václavem Milíkem, v němž jeho jednobodová převaha na Eduarda Krčmáře mohla vzít rychle za své. Ani Eduard Krčmář neměl poslední sérii jednoduchou. Nicméně sázka na pekelně rychlý start vyšla stoprocentně.

Josef Franc v první zatáčce objel Ondřeje Smetanu, zatímco Tomáš Suchánek zůstal trčet vzadu. „Posral jsem to na startu,“ netajil se Pardubičan v depu. Eduard Krčmář si porážkou Josefa France řekl o vzájemný rozjezd minimálně o třetí místo v dnešním závodě. Avšak pochopitelně jej jako všechny přítomné na stadiónu zajímalo, jak se vyvine jeho duel s Matějem Kůsem.

Osmnáctou jízdu vyhrál Michal Škurla, když rychle ujel Hynku Štichauerovi. Ten se jej v závěru několikrát pokusil atakovat. Avšak když se Pražan v poslední zatáčce u vnitřní čáry ohlédl doprava. Byl jeho pardubický protivník až moc daleko. Poté po bleskovém startu, tolik pro něho charakteristickém, vyhrál Zdeněk Holub stylem start – cíl devatenáctou jízdu.

A už tu byl klíčový duel o dnešní prvenství a nápověda ke klíčovému bronzu. Vedle Matěje Kůse se k zásahu do nastavení svého motocyklu odhodlal také Václav Milík. „Dali jsme větší předstih, přišlo mi to zdechlý,“ vysvětloval, proč dnes vůbec poprvé změnil set up. Matěj Kůs jakoby se nemohl dočkat duelu. Z depa projel vraty na ovál těsně před Pardubičanem.

Jenže ten měl od startu vrch. Matěj Kůs se soustředil na druhé místo, čímž si otevřel vrátka k rozjezdu s Eduardem Krčmářem. Slaňák si nejprve poradil s Josefem Francem v dodatkové jízdě o dnešní třetí příčku. Pražan útočil a v poslední zatáčce jej od předjetí dělil jen kousíček, ale nakonec se měl objevit na pódiu jen jako vicemistr republiky.

Podobný osud jenže v opačném gardu čekal Eduarda Krčmáře. Porážka od Václava Milíka vyčistila hlavu Matěje Kůse. Navíc si byl dokonale jistý, jak mu Milan Mihule má nastavit stroj. Po startu vystřelil dopředu tak rychle, že na vnějšku první zatáčky raději zvolnil, aby ho Eduard Krčmář nepodjel. A pak jej vyvezl, aby posléze upaloval do cíle v nezmenšeném tempu, byť už slánský junior nezávodil naplno.

 

Hlasy z depa

„Super,“ vystihnul Václav Milík dnešní závod jediným slůvkem. „Měli jsme to s polským mechanikem Robertem dobře nastavený. Dohodli jsme se na postupu, dali to tam. Startovalo to a pak to jelo. Akorát před poslední jízdou jsme dali větší předstih, přišlo mi to zdechlý. Jsem nemocnej‘, mám horečky a rýmu, tak jsem držel motorku v rukách a nechával to jet. Opřel jsem si motorku a nechával to jet. Super, mám radost, předloni jsem si to v Březolupech posral, letos jsem to podržel a zkompletoval třikrát patnáct bodů.“

„Dnes to byl mentální očistec,“ konstatoval Matěj Kůs. „Já i Milánek jsme odvedli dobrou práci. Začal bych tím, že jsem nespadl ani minutu. Byl jsem hrozně namotivovanej‘, abych tu bednu získal zpátky, celou noc jsem závodil. Další den jsem byl správně unavený, možná díky tomu jsem nevnímal okolí a soustředil se jen na sebe. Myslím, že to byla správná únava, která mně pomohla. Záleželo mně na tý bedně, kromě roku 2013, kdy jsem byl zraněný po pádu s Miedzinskim na Markétě, jsem z bedny od roku 2008 neslez‘ a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Domácí mistrák se nevyvíjel letos, jak bych sám chtěl, po technických problémech z Markéty a nedojetý poslední jízdě jsem doháněl velkou ztrátu a věděl jsem o tom. Další kolo bylo další den v Pardubicích, tam patří velký dík Láďovi Dvořákovi, který makal noc a den, abych měl, na čem vůbec jet. V půl čtvrtý odpoledne jsem dodělal motory, zasadili jsme asi během patnácti minut a rvali Vito po Hradecký dálnici asi dvě kila. Stihli jsme ještě trénink a bylo z toho dvanáct bodů a třetí místo. Vyhlídky ale na celkový pořadí nebyly růžový. Milda, Pepa, Eva byli bodově daleko. Měli jsme stejně s Hynkem a Tomášem, všech pět letos jelo dobře a měli dobrý výsledky. Věděl jsem, že to nebude lehký a poslední závod není prostor na žádný chyby. Podle toho jsem taky jel, nejel jsem v Plzni špatně, ale byl jsem přemotivovanej‘. I když jsem za sebou měl čtyři vítězství, neuvolnil jsem se na té motorce celý den a jel v křeči. Ten tlak mě svazoval. Edu jsem musel předjíždět kolem prken, v jízdě s Tomášem a Hynkem jsem ty nafukovačky v posledním kole u depa trefil. Po té jízdě jsem odešel do auta a věděl, jestli to chci dnes dotáhnout do konce, musím srovnat hlavu. Chvíli jsem zavřel oči a prodejchal se. Poslední, dvacátá jízdě mě čekala s Mildou, koukl jsem se do programu a nikdo kromě mě tam už neohrožoval. Tak jsme k tomu tak přistoupili, změnil jsem nastavení v celý motorce a vyzkoušel to s tím, že buď to bude fungovat nebo vím, co nefunguje a jít do rozjezdu druhou stranou. Upřímně, ani jsem se na Mildu nesoustředil, nemám na něho stejně jako zbytek republiky v současný době a porazit ho v ten den by bylo o velké náhodě. Porazil mě a já do rozjezdu měl díky tomu čistou hlavu, jak motorku na rozjezd nastavit. Už, jak jsem si zkusil start, věděl jsem, že je to super. Páska šla nahoru a já měl lepší start, než jsem sám chtěl. Původní teorie byla jet hned do toho materiálu, aby mě Eda neobjel. Hned od startu jsem ale měl takový náskok, že jsem měl strach, aby mě nepodjel, když se budu hnát ven. Teď už to můžu říct, do nájezdu jsem na něho počkal, až mě dojede, vyvezl jsem ho ven a okamžitě to zlomil zpět na lajnu a udělal jsem si dlouho rovinu. Další čtyři kola jsem upaloval, jak to šlo, a ani se za sebe zbytečně neotáčel, nechtěl jsem udělat hloupou chybu. Teprve po projetí cílem jsem si uvědomil, že jsem celý čtyři kola neubral. Tahle jízda byla dneska první, kdy jsem si na motorce pořádně ulevil a jelo se mi hladce a uvolněně. Když jsem se ohlídl ve druhým kole, jak daleko Eda je a v dalším kole to pak zabalil, nechtěl jsem chybovat a držel si rytmus dál. Eda si zaslouží pogratulovat, protože jel dobrý závody a bojoval. Poradil si s tou těžkou dráhou líp, než jsem si myslel. Moje pocity po závodech jsou velká radost z výsledku, ale hlavně z toho, že jsem ukázal mentální sílu, a zároveň vědomí, že přestup do Newcastlu splnil účel.“

„Čéče, tohohle druhýho místa si z těch všech druhejch‘ míst za svou kariéru vážím asi nejvíc,“ konstatoval Josef Franc. „Pro mě samotného mi tenhle závod přišel nejtěžší. Nešlo mi to, trápil jsem se, naštěstí jsem měl náskok. Kvalita závodů nebyla vysoká, já sám se nepovažuju za ty, co by to rozčesávali. S odřenejma ušima jsem udržoval druhý místo. Letos mě vyšoupli z nominace na reprezentaci na krátký, prý to nejde kombinovat s dlouhou, ale Riss a Berge taky jeli oboje. Tohle je dobrý vědět a příští rok uvidíme. Druhý místo je odražení na příští sezónu, že to tak hrozný nebylo. Jak říká Jirka Georgiev, na příští rok se líp připravíme.“

„Jsem z toho takovej‘ nějakej‘ divnej‘,“ pokrčil rameny Hynek Štichauer. „O tréninku to vypadlo super, motorka startovalo, v závodě to jízdu od jízdy mělo menší výkon. Dávali jsme větší a větší rozety, až jsme dostali k rozhodnutí jet na druhý motorce. A málem jsem si to hodil za ucho. Z trojky se mi nepoved‘ start a věděl jsem, že když budu druhej‘, jsem stejně pátej‘. Zkazila mi to ta čtvrtá jízdě, ta byla nejdůležitější.“

„Docela dobrý,“ těšil se Ondřej Smetana z šestého místa. „První jízdu jsem výborně odfrk‘. Vystřelil jsem výborně i v jízdě s Hynkem, ale on chytil ve výjezdu materiál a já ho nedokázal předjet. Předposlední jízdu jsem byl rád, že jsem se držel dvě kola Vendy. V poslední jízdě jsem dojel třetí, bojoval jsem s Pepou o druhý, ale byl rychlejší. Nedokázal jsem ho udolat, ale celkem se mi to povedlo, tolik bodů jsem v mistráku neměl nikdy.“

„První jízda dobrý, pak jsem třikrát pokazil start a nevyšlo to,“ povídal Zdeněk Holub. „Trošku jsem laboroval se spojkou, pak jsem se vrátil k tomu, s čím jsem začal, a už to šlo.“

„Na hovno,“ odtušil Tomáš Suchánek odpověď na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Posral jsem to v poslední jízdě. Zaspal jsem na startu, ještě jsem se v první zatáčce na tý vodě přetočil. Než se to rozjelo, byli pryč. Pořád čekám na titul, vždycky to každej‘ rok prohraju…“

„Dobrý závody,“ konstatoval Michal Škurla. „Nakonec jsem dopasoval motorku. Dráha byla zajímavá, ta třetí jízda mi nevyšla, jinak dobrý…“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3 2	14
3. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 2 3 3	12+3
4. Josef Franc, Praha	2 3 2 3 2	12+2
5. Hynek Štichauer, Pardubice	2 2 3 1 2	10
6. Ondřej Smetana, Praha	3 2 2 2 1	10
7. Zdeněk Holub, Praha	3 1 1 1 3	9
8. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 2 3 2 0	9
9. Michal Škurla, Praha	2 1 0 2 3	8
10. Michal Dudek, Slaný	1 1 1 E 2	5
11. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 2 X 0 1	4
12. Filip Hájek, Praha	0 0 1 2 0	3
13. Petr Babička, Slaný	1 1 0 1 0	3
14. Radek Podhadský, Plzeň (res)	2 0 0	2
15. Josef Novák, Pardubice	0 0 0 1 1	2
16. Adam Fencl, Slaný	0 0 1 X 1	2
17. Martin Gavenda, Březolupy	R 0 – – –	0

Závěrečné pořadí seriálu:

	PHA	PCE	PLZ	TOT
	26.4.	27.4	24.9.
1. Václav Milík, Pardubice	15	15	15	45
2. Josef Franc, Praha	13	14	12	39
3. Matěj Kůs, Praha	10	12	14	36+3
4. Eduard Krčmář, Slaný	13	11	12	36+2
5. Hynek Štichauer, Pardubice	11	11	10	32
6. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	11	9	31
7. Zdeněk Holub, Praha	10	7	9	26
8. Ondřej Smetana, Praha	7	6	10	23
9. Michal Škurla, Praha	6	7	8	21
10. Martin Málek, Březolupy	9	6	NS	15
11. Jaroslav Petrák, Pardubice	4	6	4	14
12. Filip Hájek, Praha	3	7	3	13
13. Michal Dudek, Slaný	2	1	5	8
14. Patrik Mikel, Březolupy	3	4	NS	7
15. Adam Fencl, Slaný	0	2	2	4
16. Petr Babička, Slaný	NS	NS	3	3
17. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)	3	NS	NS	3
18. Radek Podhadský, Plzeň	NS	NS	2	2
19. Josef Novák, Pardubice	0	0	2	2
20. Martin Gavenda, Březolupy	NS	NS	0	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Plzeň – 21. září
V sobotu se český šampionát jednotlivců vrací do města, kde v květnu roku 1949 začal psát svou historii coby nejstaršího motoristického mistrovství naší republiky vůbec. Pakliže vezmeme v potaz i nešťastný loňské finále, kde pořadatelskou partu potrápily deště jako Rusové u Stalingradu Němce, bude se v Plzni rozhodovat o titulu mistra republiky již pošesté. Startovní listina se mění, protože seznam finalistů je chudší o dvě jména.

 

První ztráty dostalo finále mistrovství republiky jednotlivců již zjara. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva o konci kariéry Jana Holuba. Podobný vývoj se dal očekávat také u Romana Čejky, který se od slánského šampionátu dvojic loni v červenci objevil za řidítky závodního motocyklu pouze dvakrát na šroubcích ve Freitalu a Jonsdorfu.

Nyní se VV SPD ze sobotního závodu omluvili také Piotr Dziatkowiak a Patrik Mikel.  Polák, který brázdí ovály s licencí AČR, žádné důvody neuvedl. V případě březolupského juniora je příčina nasnadě. „Mám prasklou lopatku,“ objasňuje Patrik Mikel, jak odskákal svou kolizi s Viktorem Trofimovem při sobotní pardubické Zlaté stuze.

 

Plzeňská vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců:

datum:	stadión:	zápletka:
15.10.1950	Pod výstavištěm	XIV. Plzeňská škvárová dráha se stala kořistí Phila Bishopa, jenž projel cílem finálové jízdy vítězů jako první v čase 71,9 sekund před svým krajanem Royem Craigheadem. Miloslav Špinka byl třetí. Jako nejlepší československý borec bral deset bodů do tabulky šampionátu republiky. Srovnal tak čtyřiapadesát bodů Rudolfa Havelky, v jehož prospěch ovšem promluvila pomocná kritéria, takže druhým šampiónem republiky se stal právě on.
28.6.1981	Bory	Jiří Štancl se poprvé posadil na trůn mistra republiky roku 1970. V následující sezóně jej sice sesadil Václav Verner, avšak obdobný kousek se už nikomu dalšímu neměl podařit jen tak. Počínaje sezónou 1972 Jiří Štancl vyhrával tituly jako na běžícím pásu, přičemž jeho rutina v průběhu let stoupala. V jednaosmdesátém měl na dohledu již desátý primát v řadě a na obzoru se objevil nový vyzývatel. Den před borským vyvrcholením srovnal s Jiřím Štanclem krok v bodové klasifikaci. Během plzeňského závodu oba nasbírali po třinácti bodech. V rozjezdu se Aleš Dryml dostal do čela. Jeho náskok však Jiří Štancl eliminoval, po průjezdu cílem upadl, ale postavení neohrozitelné jedničky uhájil.
29.5.1983	Bory	V dvaaosmdesátém Aleš Dryml Jiřího Štancla v mistrovství republiky jednotlivců přece jen o jeden bod porazil. V sezóně 1983 šel ovšem fenomenální mistr s velkým M od vítězství k vítězství. Triumfoval v Žarnovici, v Praze, kde přitom v rozjezdu porazil Antonína Kaspera, v Pardubicích a nakonec i v Plzni. Bory tentokrát neviděli nervy drásající zápletku rozhodnutí o majitele zlaté medaile, nicméně drama jim nabídl rozjezd o vítězství v závodě. Jiří Štancl v něm nechal za sebou Aleše Drymla a Václava Vernera.
25.9.2013	Bory	Před třemi lety se na Borech vyhlašoval mistr republiky po třiceti letech. Aleš Dryml triumfoval v prvním klání v Divišově, avšak do Plzně dorazil potlučený z Gdaňsku a Václav Milík s ním nakonec srovnal krok. V rozjezdu si však Aleš Dryml nenechal titul vzít a po perfektním startu svého mladšího klubového kolegu odvedl.
10.10.2015	Bory	Loni přijeli finalisté do Plzně a pohled na těžkou dráhu jim protahoval obličeje. Na rozpravě bylo rozhodnuto, že ovál není sjízdný. Jako náhradní termín byla stanovena následující neděle. Parta pořadatelů dělala maximum, nicméně škody napáchanému protivnými dešti byly nedozírně. Hned další pondělí VV SPD ukončil šampionát po jednom závodě. Následovala nekonečná série krásných a slunečních podzimních dnů bez jediné kapky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Pavla Fišera

Pardubice – 27. dubna
Zhruba čtyřiadvacet hodin po skončení prvního finále v Praze se dnes ve Svítkově postavil na nejvyšší stupínek pódia opět Václav Milík. S třiceti body zůstane na hrotu aktuální klasifikace takřka pět měsíců, než nejstarší motoristický šampionát naší země vyvrcholí na plzeňských Borech. Dnešní vítězství však pardubický borec hodnotil jako těžší než včera a to nejen kvůli většímu počtu příznivců v ochozech, pro něž by jakékoliv umístění od dvojky dolů bylo zklamáním. Jeho motocykl se nepovedlo nastavit na optimální starty, čehož využili Tomáš Suchánek v deváté, Matěj Kůs v patnácté a Eduard Krčmář v osmnácté jízdě. V obou případech si však Václav Milík našel cestu dopředu. Druhý skončil Josef Franc, který prohrál jen s vítězem, zatímco Matěj Kůs si triumfem v rozjížďce s číslem sedmnáct pojistil bronz. Mítink se vyznačoval nevídanou vyrovnaností. Eduard Krčmář, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer přišli o pódium o jediný bod. Do rozpětí jednoho bodu se vešlo také dalších šest závodníků na čele s Filipem Hájkem, který dnes projížděl dvakrát pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka jako vítěz.

 

Dnešek začal už včera

Hugo táhnul Bečvu. Všichni šotouši měli pré a na pardubickém hlavním nádraží se jich sešla slušná hrstka. V pohotovosti byli i spotteři kvůli sedmnáctkám ve vzduchu. Přeloženo do češtiny, na EuroCity ze Žiliny do Prahy byla nasazena lokomotiva řady 350 v původním nátěru, označením ES 499.0002 z první půle sedmdesátých let a přezdívkou nepříliš užívaného mužského jména, což nenechalo v klidu fotografy snímající železnici. A nad pardubickým letištěm cvičily zahraniční posádky s vrtulníkem Mi-17, modernizovanou verzí původního ruského stroje Mi-8, který se zase snažili zachytit milovníci letectví. Každopádně oběma skupinám fotičů byla plochá dráha kdesi, až je s podivem, kam se po devadesátém propadl zájem široké veřejnosti o motoristický sport.

Přitom pomineme-li Aleše Drymla, druhé finále šampionátu jednotlivců nabídlo pohled na celou českou špičku. Dramata dnešního závodu se začala odehrávat již včera večer. Eduard Krčmář si šel ulevit před startem rozjezdu s Josefem Francem. A když byl po dekorování vítězů povolán k dopingové kontrole, nemohl poskytnout kýžený vzorek.

Velká ručička hodinek se potkala se svou menší sestřičkou na dvanáctce a z úterka se stala středa, když slánský závodník konečně opouštěl areál pražské Markéty. V té chvíli měl už Matěj Kůs jasno, že jej čeká perný den, aby do Svítkova přijel s konkurenceschopnými motocykly. Jeho pohonným agregátům chybělo při prvním finále stádečko koníků. A po poradě s ladičem Vladimírem Dvořákem dospěl Pražan k přesvědčení, že je potřeba vrátit se o dva roky zpátky.

Matěj Kůs přibližuje výsledek svého večerního rozjímaní s Vladimírem Dvořákem:

„Láďa makal od šesti ráno do tří, aby poskládal ten motor stejně jako byl o dva roky zpět, kdy se mně v Pardubicích naposled dařilo.“

Podle poznámek vymyslel se svým ladičem set-up motoru, jenž předloni na pardubickém ovále šlapal jako z partesu. Sluníčko ještě ospale mžouralo na východním straně nebeského obzoru, když se divišovský tuner pustil do práce. Byl hotov po obědě, kdy nastoupil pražský závodník. Strojvůdce v kabině zmiňovaného Huga ve tři čtvrtě na čtyři zahoukal fotografům na třetím pardubickém nástupišti, aby zkusil snížit desetiminutové zpoždění, když teprve Matěj Kůs se svým týmem opouštěl stověžatou matičku.

Pražský závodník se poprvé dostal do závodní akce v rozjížďce s číslem tři, která dle personálního obsazení nepatřila k nejsnadnějším.  Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a v první zatáčce před sebe nehodlal pustit Eduarda Krčmáře. Jenže na protilehlé rovince byl Slaňák stejně před ním. A co víc, Hynek Štichauer se ještě předtím vnitřkem úvodního oblouku protáhl přes oba z třetího místa rovnou do čela.

Matěj Kůs protáhl nájezd do druhé zatáčky a spodní stranou se posunul před Eduarda Krčmáře, ale Hynek Štichauer už nemohl být na své cestě ke třem bodům ohrožen. Do té doby zažil závod hladké vítězství Ondřeje Smetany v první jízdě. A pak opakovaný start rozjížďky s číslem dvě, který i napodruhé odstartoval nejlépe. Avšak v první zatáčce jej podjel Tomáš Suchánek.

Ve čtvrté jízdě posléze triumfoval Václav Milík, když v prvních metrech za svá záda odkázal Josefa France. „Já jsem možná mistr republiky, ale on bude mistr světa amoleta,“ zahrál si pražský závodník na proroka. Když se nebudeme dívat příliš daleko do budoucnosti, měl Václav Milík být jediným suverénem závodu, který se již od své druhé série začal neuvěřitelným způsobem zamotávat.

 

Pražský junior umlčel pardubické tribuny

Pouze Václav Milík byl totiž jediným závodníkem, který dokázal svou první výhru dublovat. V osmé jízdě z pozice od mantinelu odvedl Hynka Štichauera a Zdeňka Holuba, zatímco Josef Novák přijel pouze do první zatáčky. Zadřený klikový hřídel jej nepustil dál a to ještě pardubický junior nemohl tušit, že jeho druhý pohonný agregát čeká podobný osud hned v následující sérii.

Ještě předtím se v páté jízdě prosadil na vítězství Eduard Krčmář. V první zatáčce objel Michala Škurlu, který ho ještě stačil ohrozit spodní stranou druhé zatáčky, avšak Slaňák ho před sebe nepustil. Vzápětí vyhrál Josef Franc stylem start – cíl před Matějem Kůsem. Tomáš Suchánek musel narychlo přesednout na druhý motocykl a v jeho sedle stačil pouze v prvním zatáčce objet Ondřeje Smetanu.

Tomáš Suchánek vysvětluje rychlou výměnu motocyklu v šesté jízdě:

„Prasknul mi řetízek, když jsem sjížděl z depa. Skočil jsem na druhou motorku. Měl jsem stejný nastavení, ale bylo to úplně jiný.“

V rozjížďce s číslem sedm nejlépe reagoval na pohyb startovní pásky Michal Dudek, avšak ještě během prvního okruhu zůstal stát s poruchou motocyklu. Na čelo poskočil Filip Hájek, přes něhož se sice na začátku druhého kola dostal Martin Málek. Jenže pražský junior se v první zatáčce třetího kola dostal pod něho a ve výjezdu se vrátil na první místo už definitivně.

O šok se Filip Hájek postaral v rozjížďce s číslem deset. „Odpíchlo se to pěkně,“ vzpomínal pražský junior na svůj startovní manévr, díky němuž se v první zatáčce vnějškem přenesl před Hynka Štichauera. Vpřed se tlačil i Ondřej Smetana, ten však nakonec vyšel naprázdno, když mu poslední bodík uzmul Patrik Mikel.

Mezitím na čele Filip Hájek jel, jel a jel. Loni na svítkovském letišti položil vítěznou jízdou základní kámen svého prvního postupu mezi nejlepší českou šestnáctku. A nyní bezchybně kroužil kolečko za kolečkem a vodil za sebou miláčka místních tribun.

Hynek Štichauer však rozhodně nečekal se založenýma rukama. Jenže pražský junior se před ním nedopustil jediné chybičky. A Pardubičanovi nevyšel ani vabank posledního útoku v závěrečné zatáčce a po předchozí prohře s Václavem Milíkem odepsal další bod.

Jeho prozatímní skóre vyrovnal Matěj Kůs. Pražan konečně v rozjížďce s číslem dvanáct sklízel sladké ovoce nočního a dopoledního úsilí. Nejlepším startem se sice mohl chlubit Michal Škurla, jenže on se v první zatáčce přenesl z třetí příčky na první.

Jako na provázku za sebou táhnul Martina Málka, jehož však udržel na uzdě. Březolupský závodník, který dnes laboroval s motocykly, zvrátil všechny pokusy Michala Škurly vrátit se do čela, z nichž ten nejvýraznější Pražan učinil na začátku druhého okruhu.

O bod více než tandem Hynek Štichauer – Matěj Kůs na konci třetí pětiny zdobil Josefa France. Ten v rozjížďce s číslem jedenáct vystřihl start jako z partesu. Eduard Krčmář se nejprve musel vypořádat se Zdeňkem Holubem, jenž před tlakem slánského závodníka kapituloval až v prvním výjezdu druhého kola.

Eduard Krčmář okamžitě udeřil na Josefa France, jenž ovšem nepovolil a uhájil postavení muže číslo dvě průběžné klasifikace. Jedničkou zůstával stále Václav Milík, který byl prve v deváté jízdě úspěšnější v poměrně tvrdém duelu s Tomášem Suchánkem.

 

Rozjezd se nemusel konat

Závěrečné fáze boje o stupně vítězů rozehrál nejlépe Josef Franc, jehož startovnímu manévru se v rozjížďce s číslem třináct nedalo opět vytknout vůbec nic. V prvním oblouku míchal karty Jaroslav Petrák. Nejstarší muž mezi šestnáctkou českých finalistů se z chvostu dostal na druhou příčku, než Hynek Štichauer a Martin Málek stačili říct švec.

Stejně rychle se však ve výjezdu vrátil zpátky dozadu, což mu však nikterak neubralo na bojovnosti. Tlačil na Martina Málka tak dlouho, dokud jej ve třetím okruhu nepodjel v zatáčce u depa. Když Josef Franc protnul metu jako první, netušil, že nebude chybět moc a bude se o průběžné vedení dělit s Václavem Milíkem.

Pardubičana zaskočila páska, kterou Pavel Váňa držel poněkud déle. A tak se před ním usadil Matěj Kůs a český šampión se opět ocitnul v roli útočníka. Duel dospěl svému rozuzlení ve třetím kole, kdy se Václav Milík dostal vnějškem před Matěje Kůse.

Václav Milík popisuje průběh rozjížďky s číslem patnáct:

„Rozhodčí držel pásku, myslel jsem, že nevylítne, pak vylítla a Matěj jel dobře. Najel jsem si ho, ve druhý zatáčce si držel lajnu, muselo se hodně do venku, byla tam hlubina a já ho stihnul.“

Václav Milík připisoval čtvrtou trojku, Josef Franc ztrácel bod a Matěj Kůs byl stejně jako Hynek Štichauer na devítce u svého individuálního skóre. Svým sólem před Tomášem Suchánkem a Filipem Hájkem s nimi v rozjížďce s číslem šestnáct srovnal krok Eduard Krčmář.

Závěrečnou sérii rozehrál Matěj Kůs triumfem ve stylu start – cíl a s dvanácti body mohl plným právem očekávat, že jej záhy pozvou na losování míst na roštu rozjezdu. Jenže chyba lávky, dnešní program ve Svítkově skončil dvaceti rozjížďkami základního rozpisu.

Eduard Krčmář vskutku zvládl nejlépe odjet do osmnácté jízdy, jenže z první zatáčky se jako první vyřítil Václav Milík. Slaňák se nevzdával, do druhého oblouku se tlačil po spodní straně. Ale nic naplat, Pardubičan ujel všem.  „S Vendou jsme závodili, jel rychlejší stopu, co se dá dělat…,“ povzdechl si Eduard Krčmář o chvilku později ve svém boxu.“

Václav Milík tím pádem vyhrál i druhé finále s maximálním ziskem patnácti bodů. Matěje Kůse nesrovnal v devatenácté jízdě ani Hynek Štichauer. Sice byl po vylétnutí pásky vpředu, jenže v první zatáčce jej vnějškem předčil Tomáš Suchánek. A na závěr nezaváhal ani Josef Franc, jenž se komfortním vítězstvím vyhoupl na druhou příčku mezi Václava Milíka a Matěje Kůse.

 

Hlasy z depa

„Super, patnáct bodů,“ těšil se Václav Milík. „Bylo to těžší než včera v Praze. Doma se jezdí hůř, jsou tady fanoušci. Neřešil jsem to, zkoušel jsem druhou motorku. Nejsem spokojenej‘, nestartovalo to. Teď se ten motor musí předělat. Mistrem ještě nejsem, ještě se jede do Plzně. To je za dlouho a může se stát cokoliv.“

„V první řadě nesmím zapomenout na diváky ve třetí řadě,“ motivovalo druhé místo Josefa France k žertování. „Závody hezký, patnáct závodníků bojovalo jako při mistrovství republiky, jenom vítěz s náma závodit nechtěl. Za srdce mu to přeju, je nejlepší. Dneska jsem s ním bojovat nezkusil, nemám tak suprový starty. Já jsem možná mistr republiky a on bude mistr světa amoleta. Velkej‘ dík patří Jiříkovi Georgievovi, dřel dva dny.“

„Vzal jsem náš mistrák vážně a motorky byly skvěle připravené,“ vzal Matěj Kůs povídání o úvodních dvou finálových podnicích hezky zeširoka. „Motory byly po servisech. V Praze jsem nebyl rychlej‘ celej‘ den. Nemohl jsem zprovoznit motorky, jeden motor byl po servisu, ale nechtěl vůbec fungovat. Tak jsem skočil na druhou motorku, která odjela jeden trénink po servisu, ta ztratila kompresi. Nula v poslední jízdě prostě neměla být, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Po závodě jsem seděl v dílně jak hromádka naštěstí a neměl, na čem jet v Pardubicích. Sedli jsme večer s Láďou Dvořákem a vytáhli jsme z poznámek, co jsme jeli dva roky zpět v Pardubicích a fungovalo to. Láďa makal od šesti ráno do tří, aby poskládal ten motor stejně jako byl o dva roky zpět, kdy se mně tam naposled dařilo. Zasadili jsme motor a ve tři čtvrtě na čtyři vyrazili do Pardubic. Nečekal jsem, že stihnu trénink, ale nějak jsme to stihli. Moje velký díky patří Mihulkovi a Frendymu, že oba makali na motorkách, abychom to dali dohromady, byla to naše společná práce. Ani na chvíli se na mě nevykašlali a šli jsme si za tím udělat další den výsledek v Pardubicích. To se zčásti povedlo. Z jejich práce perfektně, z mojí hůř. Tam se podepsalo z části mé nedospání a chyby, které mě připravily o body. Vyhrál jsem všechny starty, ale měl jsem tragické první zatáčky. Měl jsem ten den nejrychlejší motorku a mohl jsem jet extrémně těžký převod. Mé chyby mně ale nedaly víc než třetí místo.“

„Jo, dobrý,“ odpověděl Eduard Krčmář na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Od první jízdy jsem to ladil a doladil to pozdějc. Spokojenej‘ úplně nejsem, ale co se dá dělat…“

„Čekal jsem to lepší,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Prasknul mi řetízek, když jsem sjížděl na šestou jízdu. Skočil jsem na druhou motorku. Měl jsem stejný nastavení, ale bylo to úplně jiný. Změnil jsem to, ale bylo pozdě, čas běžel. Hlavně jsem to tady neměl odzkoušený.“

„Na jednu stranu jsem rád,“ přemítal Hynek Štichauer. „Je to už nějakej‘ pátek, co jsem byl v mistráku takhle vysoko. Moje sezóny většinou končej‘ v květnu a pak se léčím. A teď jsem v top šestce. Kdyby mi tohle někdo řek‘ v pondělí, nevěřil bych, teď jsem spokojenej‘. Ale na druhou stranu vidím, že tam byly ještě rezervy. Rozhodně nejsem zklamanej‘, mám ale hlad jít ještě vejš‘. Je tam možnost to zkusit a někam se dostat. Budu makat a nějak to dopadne.“

„Jsem hodně rád, to je úplná pecka,“ rozplýval se Filip Hájek nad svým sedmým místem. „Ve druhý vítězný jízdě se to odpíchlo pěkně, v první nic moc. Dráha pěkná, krásně se jezdilo.“

„Žádná sláva, nešlo to, musím se do toho zase dostat,“ připomínal Zdeněk Holub, že vlastně ještě prožívá comeback po měsíční přestávce. „Nešlo to, jak to mělo. Naštěstí je začátek sezóny.“

„Dneska slabší než včera,“ bilancoval Martin Málek. „Nedařilo se. Nestartoval jsem tolik jako v Praze, nebylo to ono. Čekal jsem, že předvedu víc bodů po včerejšku. Chtělo asi víc trénovat. Zkoušel jsem motorku, co jsem měl včera, nakonec jsem skočil na druhou. Vypadala, že jede. Jen byla velká změna, jel jsem poslední jízdu před úpravou a hned první po úpravě. Na reprezentaci to asi není, ale třeba si to vychutnám na dlouhé. Dráha byla dobrá a závody vyrovnané.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Josef Franc, Praha	2 3 3 3 3	14
3. Matěj Kůs, Praha	2 2 3 2 3	12
4. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 2 3 2	11
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 1 2 2 3	11
6. Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 2 2 2	11
7. Filip Hájek, Praha	0 3 3 1 0	7
8. Michal Škurla, Praha	1 2 1 2 1	7
9. Zdeněk Holub, Praha	2 1 1 1 2	7
10. Ondřej Smetana, Praha	3 0 0 3 0	6
11. Martin Málek, Březolupy	1 2 2 0 1	6
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 1 1 1	6
13. Patrik Mikel, Březolupy	0 0 1 1 2	4
14. Adam Fencl, Slaný	E 1 0 0 1	2
15. Michal Dudek, Slaný	1 E 0 0 R	1
16. Josef Novák, Pardubice	0 E 0 – –	0

Průběžné pořadí seriálu:

	PHA	PCE	TOT
	26.4.	27.4
1. Václav Milík, Pardubice	15	15	30
2. Josef Franc, Praha	13	14	27
3. Eduard Krčmář, Slaný	13	11	24
4. Matěj Kůs, Praha	10	12	22
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	11	22
6. Hynek Štichauer, Pardubice	11	11	22
7. Zdeněk Holub, Praha	10	7	17
8. Martin Málek, Březolupy	9	6	15
9. Michal Škurla, Praha	6	7	13
10. Ondřej Smetana, Praha	7	6	13
11. Filip Hájek, Praha	3	7	10
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	4	6	10
13. Patrik Mikel, Březolupy	3	4	7
14. Michal Dudek, Slaný	2	1	3
15. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)	3	NS	3
16. Adam Fencl, Slaný	0	2	2
17. Josef Novák, Pardubice	0	0	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Norbert Kalous

Praha – 26. dubna
Nesmírně dramatickým závodem dnes odstartovala finálová série mistrovství republiky jednotlivců, v němž pouze Václav Milík působil zjevem závodníka z jiné planety. Již během tréninku se mu podařilo najít optimální nastavení motocyklu, s nímž neměl problémy, ani když dráha ztvrdla jako mlat. Až v rozjížďce s číslem devatenáct se Martinu Málkovi povedlo být před létajícím Pardubičanem, před něhož pronikl vnějškem první zatáčky. Avšak Václav Milík se hned spodem následujícího oblouku vrátil do čela a zítra do Pardubic přijede coby leader šampionátu s patnácti body. Punc neporazitelnosti si zpočátku leštil také Eduard Krčmář, jehož však v deváté jízdě odvedl Hynek Štichauer, který posléze mařil jeden nájezd slánského juniora za druhým až na metu. V rozjížďce s číslem třináct Eduard Krčmář podlehl Václavu Milíkovi, avšak po vítězství o sedm rozjížděk později měl jistotu, že jej pódium nemine. Již ovšem tušil, že pojede na startovní rošt ještě jednou, protože před poslední sérií měli po deseti bodech rovněž Josef Franc, Matěj Kůs a Hynek Štichauer. Ti všichni se utkali v rozjížďce s číslem dvacet, v níž zpočátku tahal pilku Zdeněk Holub, leč na protilehlou rovinku vyjel jako první Josef Franc. Pražan byl tedy v dodatkové jízdě soupeřem Eduarda Krčmáře, jenž se však po vzájemné kolizi ocitl na zemi v první zatáčce. Při repete však nezaváhal a po vítězství stylem start – cíl mohl mířit rovnou na druhý stupínek pódia, odkud celá trojice mířila rovnou k dopingové kontrole.

 

Dva neporažení v boji o titul i divokou kartu pražské SGP

Sluníčko se sice snažilo ze všech svých sil, nicméně studený vítr jeho práci sabotoval s úsilím běloruského partyzána. Pražská Markéta nabídla prvnímu finále českého individuálního šampionátu chladné počasí, nicméně kdo by na pozadí vrcholného mítinku hleděl na rtuť teploměru? Duben zkrátka a dobře může být chladný nejen na Šumavě.

Z osmnácti finalistů dorazilo jen šestnáct. Chyběl Martin Gavenda, který měl v sobotním semifinále ve Slaném pech jako hrom. Už když opouštěl středočeské body, přepadaly jej černé myšlenky. A lékařské vyšetření mu bohužel dalo za pravdu, takže se týden po comebacku následujícím roční pauzu dočkal dalšího závodního půstu.

Martin Gavenda vysvětluje svou absenci na pozici náhradníka:

„Ze Slanýho mám zlomenou kůstku v nártu a zevnitř kotník, je to asi na měsíc.“

Vedle bodů do mistrovství republiky byla ještě místa v mistrovství světa a Evropy jednotlivců. A boje na Markétě daly konec konců i další šanci blýsknout se před vedením pražského klubu uprostřed jeho rozhodování o divoké kartě pro českou velkou cenu.

Václav Milík měl coby úřadující český šampión v reprezentaci své jisté, avšak po explozi svého GM při Prague Open potřeboval argumenty, aby při letošní velké ceně své motocykly opatřoval opět startovními čísly šestnáct. Navíc Eduard Krčmář, jemuž během Prague Open podlehl, hodlal v boji o divokou kartu křičet pořádně nahlas.

V rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl, i kdyby se Josef Franc za jeho zády stavěl na hlavu a odrážel se ušima. Pražan se místo podobných skopičin pustil do útoku, nicméně slánský junior pokaždé udolal nebezpečí hned v samotném zárodku. Václav Milík přijel poprvé na startovní rošt ve třetí jízdě.

U pásky si vykopal kolej hloubky Korintského průplavu, aby po startu změřil své pardubické kolegy Tomáše Suchánka a Hynka Štichauera a slánského Poláka Piotra Dziatkowiaka. Tři body měl v kapse, ale po přestávce mu Eduard Krčmář zvedl laťku o stejnou bodovou dávku. A stejně jako v první sérii neměl jednoduchou roli, protože los mu do páté jízdy přihrál za soupeře Matěje Kůse.

Ten prve v rozjížďce s číslem dvě vyjel z brány depa na dráhu, sotva se před ním otevřela. Jako první si z druhého výjezdu zkusil start. Po něm tak učinili Adam Fencl, Martin Málek a Filip Hájek. A pak už Pražan zamířil rovnou k pásce. Musel si počkat, protože Adam Fencl se otočil, aby roztlačil ztichlý motocykl, aby časový limit stihl o poslední setinu vteřiny.

Pak už páska konečně vystřelila vzhůru. Matěj Kůs se ujal vedení, zatímco Martin Málek se během necelého kruhu dostal před oba juniory. V páté jízdě však Pražan zaknihoval svou první prohru, když se dopředu dostal Eduard Krčmář, aby se s šesti body ujal vedení v průběžné klasifikaci. Rovněž Zdeněk Holub při svém závodním comebacku po bezmála měsíční pauze nedokázal ve druhé sérii obhájit své první vítězství, které v rozjížďce s číslem čtyři vybojoval stylem start – cíl.

V rozjížďce s číslem šest ale dopadl ještě hůře než jeho klubový kolega předtím v souboji s Eduardem Krčmářem. Otec Zdeněk mu ještě v depu provedl poslední úpravu nastavení motocyklu ve stylu last minute. Na startu byl Zdeněk Holub pekelně rychlý, jenže dopředu se tlačil Martin Málek, který se v prvním nájezdu dostal spodem před Tomáše Suchánka.

Březolupský závodník se přesunul na venek. Zdeněk Holub jej ve výjezdu sice vyvážel, ale Martin Málek nepovolil. Před oba se ovšem zleva posunul Tomáš Suchánek, který s pěti body vyrovnal zisk Matěje Kůse. Vzápětí byli na Václava Milíka krátcí Filip Hájek, Ondřej Smetana i Josef Franc, takže Pardubičan inkasoval svou druhou trojku.

 

Verdikt rozjížďky s číslem se špatnou pověstí

Úzký hrot průběžné klasifikace se ještě více zúžil v rozjížďce s číslem devět. Hynek Štichauer po první sérii přeskočil na druhý motocykl. Že šlo o tah správným směrem, ukázala již rozjížďka s číslem sedm, kde se muž v zelenobílé kombinéze držel vedení už od vylétnutí pásky. A přesně to samé učinil v deváté jízdě.

Z pozice od mantinelu vypálil jako ruské Kaťuše a ještě před nájezdem do úvodního oblouku za svá záda poslal Martina Málka. Přes něhož poskočil také Eduard Krčmář, který se rovnou pustil do stíhání Hynka Štichauera. Rychle zpacifikoval revanšistické snahy Martina Málka a tlačil na vedoucího závodníka. Útočil mistrovsky, ale Hynek Štichauer se neméně mistrovsky dokázal ubránit.

Jaroslav Petrák medituje po rozjížďce s číslem deset nad nepřízní osudu:

„Jsem ze Slanýho dobitej‘ jako kráva a teď se mi zatáh‘ motor. Odjel jsem, ale přestalo to jet, musím skočit na druhou motorku.“

Prohra Eduarda Krčmáře logicky hrála do karet Václava Milíka, který s přehledem vyhrál desátou jízdu před Matějem Kůsem. Coby jediný neporažený dnešního večera zůstal sám leaderem, zatímco slánský závodník za ním zaostával o jediný bod. A pak následoval kontingent sedmibodových ve složení Matěj Kůs, Tomáš Suchánek, Josef Franc, Hynek Štichauer a Zdeněk Holub.

„Ten chtíč měl přijít dřív,“ litoval Josef Franc, že jeho první vítězství přišlo až v rozjížďce s číslem dvanáct. V ní díky rychlému startu ustřihnul křídla Tomáši Suchánkovi jako malý kazisvět hrající si s nůžkami mouše.

Předtím Zdeněk Holub neméně suverénně opanoval rozjížďku s číslem dvanáct. Vrátil se do hry o stupně vítězů, jenže stejně rychle z ní vypadl. Když se podíval do rozpisu závodu, ve třinácté jízdě si musel připadat jako maso stlačené v hamburgeru mezi dvě půlky žemle. Z jedné strany Václav Milík, z druhé Eduard Krčmář.

Třináctka má už od časů Jidáše neblahou pověst, ale dnes se jí u čísla jízdy dostalo šanci výrazným způsobem napovědět o tom, kdo bude mávat z nejvyššího stupínku pódia. Eduard Krčmář totiž mohl své předchozí zaváhání odčinit porážkou Václava Milíka, čímž by si vybudoval slibné předpolí pro další vzájemný duel v rozjezdu. Jenže mu stejně jako v nešťastné deváté jízdě nevyšel start.

Zato Václav Milík exceloval. O vedení se nechtěl s nikým dělit a již v prvních decimetrech s neotřesitelnou jistotou vedl. Eduard Krčmář stačil pouze objet Zdeňka Holuba. Sotva Stanislav Klenovec ukončil jízdu máváním šachovnicovou vlajkou, měl Václav Milík na své nejbližší sousedy v aktuální klasifikaci dvoubodový náskok.

 

Úřadující šampión v roli diváka rozjezdu o druhé místo

Skloňovat slovo formalita ovšem na ploché dráze můžete, když už má závodník odstup, který nelze překonat už ani teoreticky. Během více než osmdesáti let zažil sport levých zatáček spoustu chytrolínů, kteří svými zaručenými tipy ze sebe udělali pitomce. Nicméně za okolností daných rozpisem, vývojem závodu a výkony Václava Milíka se dal očekávat, že nás v posledních sedmi jízdách bude vzrušovat spíše boj o druhou příčku.

Byť Zdeněk Holub ztratil šanci, ve hře zůstávala stále ještě čtveřice adeptů. Hynek Štichauer ve čtrnácté jízdě zaznamenal třetí vítězství v řadě za sebou. Michal Dudek se sice v první zatáčce pokusil vylepšit si večer, ale po chybě ve druhé zatáčce spadl za Jaroslava Petráka a Filipa Hájka.

V rozjížďce s číslem patnáct si Matěj Kůs uvědomil, že po dvou dvojkách je na čase už konečně vyhrát. Se žlutým povlakem přilby zamířil do čela stejně neomylně jako bílý čáp z jihu Afriky na svůj český komín. Tomáš Suchánek, který startoval po jeho levici, však zastával jiný názor.

„Kůsák se pohnul na startu, udělal letmák a ona (rozhodčí Lenka Felixová – pozn. redakce) to nechala bejt‘,“ posteskl si po závodech. Nyní však jel třetí za Ondřejem Smetanou, s čímž se ovšem nehodlal smířit. Ve třetím kole naznačil v zatáčce u depa útok vnějškem, aby hned ve výjezdu udeřil z opačné strany a vskutku se posunul na druhé místo.

Než se i Josef Franc dostal na deset bodů v rozjížďce s číslem šestnáct, docela se načekal. Nejprve se Patrik Mikel dostal do křížku s páskou. Hovořil o smůle, ale netušil, že to nejhorší mu osud chystá do rozjížďky s číslem sedmnáct. Rána z motoru bude signalizovat, že se jeho karter otevře jako jícen Macochy užaslému turistovi. Ale zpátky k šestnácté jízdě!

Sotva březolupského mladíka nahradil Josef Novák, vypálil dopředu Martin Málek. Avšak Josef Franc se protlačil do vedení spodní stranou první zatáčky. Hned po přestávce Eduard Krčmář skvělým majstrštykem vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct, v níž mu Tomáš Suchánek nedopřál vteřinku klidu. A pak se již mohl jen dívat, kterak všechno dopadne.

Hladký triumf Ondřeje Smetany a duel Jaroslava Petráka s Piotrem Dziatkowiakem, úspěšnější pro pardubického matadora, však otázku pódia v osmnácté jízdě neřešily. Triumf Václava Milíka hned posléze ovšem ano. K poháru s jedničkou by mu stačilo i druhé místo. Jenže Pardubičan nechtěl nechat Martina Málka, jenž jej objel v první zatáčce, bez trestu. A hned v následujícím oblouku namířil svůj stroj pod něho a pak jej od patnáctibodového maxima dělily jen desítky sekund.

„Těžko říct takhle z hlavy,“ vylétlo z úst Eduarda Krčmáře bezprostředně, když zaslechl řečnickou otázku spíkra Jiřího Hejtíka, kdo z trojice desetibodových na startovním roštu dvacáté jízdy vyrovná Slaňákův bodový zisk. Ve společnosti Josefa France, Hynka Štichauera a Matěje Kůse, neměl Zdeněk Holub co ztratit. Sotva se otevřela vrata na ovál, vyjel z nich vstříc svému osudu.

Hynek Štichauer komentuje, proč ve dvacáté jízdě nezískal více než jen bod:

 „Dal jsem to na lajnu, ale zvedlo se to. Lepší odjet bez bodíku a celej‘, než se tady rozvěsit!“

Zdeněk Holub byl první i po startu, avšak z první zatáčky vyjel nejdřív Josef Franc. Hynek Štichauer se nedostal mezi ně, zatímco Matěj Kůs uzavřel své dnešní účinkování s nulou. „Neměla tam bejt‘,“ glosoval vypasenou číslici u svého skóre. „Ale jeden motor po servisu nechtěl vůbec fungovat, druhá motorka, která odjela po servisu jeden trénink nechtěla vůbec fungovat.“

Rozjezd se musel opakovat, když Eduard Krčmář po kolizi s Josefem Francem upadl. Repete však přineslo hladké sólo slánského borce. Pořadí bylo určeno, body do šampionátu rozdány, ale o podobě reprezentace měly rozhodnout až zítřejší Pardubice. A o divoké kartě na českou velkou cenu se zatím může jen spekulovat.

 

Hlasy z depa

„Super,“ usmíval se Václav Milík. „Od začátku jsem měl dobře nastavenou motorku. O tréninku jsme dělali změny. A jelo to suprově. Startovalo to, jelo na všude, na hlubokým i tvrdým, když se to vymydlilo. Jelo to krásně. Jsem mega spokojenej‘ a zejtra bych bral takovej‘ výsledek taky.“

„Pokazil jsem začátek závodu,“ vyprávěl Josef Franc. „Toho byla vážně škoda. Ten chtíč měl přijít dřív. Venca suverénně, zbytek si řekneme až po Plzni. Motorka funguje výborně. V rozjezdu jsem zkusil druhou motorku. Přišlo mi, že je výkonnější, ale je silná od startu. Zejtra to bude hrát roli, Venca říkal, že bude dráha tvrdá.“

„Začátek strašný,“ bilancoval Hynek Štichauer dnešní večer ze svého úhlu pohledu. „O tréninku mi přišlo, že na tý motorce sedím podruhý v životě. Bylo dobrý rozhodnutí, že jsem si nechal poradit od Partyzána a Panáčka. Přesvědčili mě, že mám skočit na druhou motorku. To bylo nebe a dudy, to je motor od Seana Wilsona. Je pět let stejnej‘ a vždycky na jaře jede.“

„Nic moc, potřeboval bych dvě trojky navíc,“ vraštil Tomáš Suchánek čelo nad výsledkovou listinou. Bylo na víc, doháněl jsem Edu i Pepu. Absolutně mrzí, že se Kůsák pohnul na startu, udělal letmák a ona to nechala bejt‘. Zejtra musím bodovat!“

„Mělo to vzestupnou tendenci,“ zamýšlel se Martin Málek. „Musím se rozhýbat po Slaném, byl jsem celý bolavý. Chvilku jsem se zkoušel dopasovat s tvrdou dráhou. Ke konci jsem to už vychytal, takže až na drobné jezdecké chyby jsem spokojený. A ještěže jsme nezmrzli.“

„Dělal jsem kraviny,“ sypal si Ondřej Smetana popel na hlavu. „Jen v tý poslední jízdě to vyšlo. Kdybych si držel lajničku, nepodjel mě ani Suchoš, ani Matěj. Škoda, snad se zejtra zadaří víc.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 2 2 3	13+3
3. Josef Franc, Praha	2 2 3 3 3	13+2
4. Hynek Štichauer, Pardubice	1 3 3 3 1	11
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 3 2 2 2	11
6. Matěj Kůs, Praha	3 2 2 3 0	10
7. Zdeněk Holub, Praha	3 1 3 1 2	10
8. Martin Málek, Březolupy	2 2 1 2 2	9
9. Ondřej Smetana, Praha	2 1 0 1 3	7
10. Michal Škurla, Praha	1 2 2 0 1	6
11. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 E 2 2	4
12. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)	0 0 1 1 1	3
13. Filip Hájek, Praha	1 0 0 1 1	3
14. Patrik Mikel, Březolupy	1 1 1 T E	3
15. Michal Dudek, Slaný	0 1 1 0 0	2
16. Adam Fencl, Slaný	0 0 0 0 0	0
17. Josef Novák, Pardubice (res)	0	0

Poznámka: Martin Gavenda nemohl zaujmout post prvního náhradníka vinou zranění nohy utrpěnému při semifinále ve Slaném

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Slaný – 23. dubna
Včerejší semifinále ve Slaném, zejména jeho první dvě třetiny se nesly ve znamení chvatu. Nebylo se co divit. Pakliže by se totiž semifinálový podnik nebo alespoň jeho větší část nutná k započítání výsledků nepodařila uskutečnit, do potíží by se dostala i finálová část. Ta startuje již v úterý na Markétě a pokračuje ve středu ve Svítkově. Ve hře je však nejen letošní titul, ale pozítří budou pražský závod bedlivě sledovat všichni lidé zodpovědní za udělení divoké karty pro SGP České republiky, jimž by výsledek prvního finále mohl ledacos napovědět. Důležitý je i středeční mítink v Pardubicích, protože aktuální pořadí po něm se stane bernou mincí pro nominaci reprezentantů pro individuální mistrovství světa a Evropy. Na zasedání jury po včerejším klání byla vylosována startovní čísla pro všechny tři finálové závody.

Rozlosování startovních čísel finálové části mistrovství republiky jednotlivců:

závodník:	způsob kvalifikace:	PHA	PCE	PLZ
		26.4.	27.4.	24.9.
Václav Milík, Pardubice	mistr 2015	12	16	5
Matěj Kůs, Praha	vicemistr 2015	5	10	14
Josef Franc, Praha	třetí 2015	4	14	15
Jan Holub, Plzeň	4. – 2015	omluven	omluven	13
Eduard Krčmář, Slaný	5. – 2015	1	9	8
Tomáš Suchánek, Pardubice	6. – 2015	10	6	1
Zdeněk Holub, Praha	7. – 2015	14	8	3
Roman Čejka, Slaný	8. – 2015	omluven	omluven	6
Hynek Štichauer, Pardubice	SF – 1.	11	12	7
Michal Škurla, Praha	SF – 2.	3	13	9
Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)	SF – 3.	9	4	4
Michal Dudek, Slaný	SF – 4.	13	3	12
Martin Málek, Březolupy	SF – 5.	6	7	2
Ondřej Smetana, Praha	SF – 6.	16	2	10
Jaroslav Petrák, Pardubice	SF – 7.	2	1	16
Filip Hájek, Praha	SF – 8.	8	15	11
Patrik Mikel, Březolupy	SF – 9.	15	5	17
Adam Fencl, Slaný	SF – 10.	7	11	18
Martin Gavenda, Březolupy	SF – 11.	17	17	3. res
Josef Novák, Pardubice	SF – 12.	18	18	4. res

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)